tag:blogger.com,1999:blog-21503301967839811552024-03-13T10:41:19.582-07:00သော်ဇင် (လွိုင်ကော်) ဝတ္ထုတိုစုစည်းမှုThaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.comBlogger87125tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-63266153802537757962023-04-22T05:31:00.003-07:002023-04-22T05:31:32.026-07:00 ခြေလှမ်းတွေအဲဒီမှာ ရပ်ပါ<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmZIExWYfMYaruD3R8TNRy9nmEJnRvUAJw-ywYV2jXrhVOFsA13T6FSo0UTheLr6TGvbJZC1vcSfO7DICTZqiVzTkfw1_jC_SFS5J63Tva-Rx5Z1bLEo31gebzbXoj3gPz8T_qwvcENqNzP5tES7h0WyqPzdHzAoyJaPysGESxYddrlPH6IVQMNIk3nA/s1200/%E1%80%81%E1%80%BC%E1%80%B1%E1%80%9C%E1%80%BE%E1%80%99%E1%80%BA%E1%80%B8%E1%80%90%E1%80%BD%E1%80%B1%20%E1%80%A1%E1%80%B2%E1%80%92%E1%80%AE%E1%80%99%E1%80%BE%E1%80%AC%20%E1%80%9B%E1%80%95%E1%80%BA%E1%80%95%E1%80%AB.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="630" data-original-width="1200" height="252" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmZIExWYfMYaruD3R8TNRy9nmEJnRvUAJw-ywYV2jXrhVOFsA13T6FSo0UTheLr6TGvbJZC1vcSfO7DICTZqiVzTkfw1_jC_SFS5J63Tva-Rx5Z1bLEo31gebzbXoj3gPz8T_qwvcENqNzP5tES7h0WyqPzdHzAoyJaPysGESxYddrlPH6IVQMNIk3nA/w480-h252/%E1%80%81%E1%80%BC%E1%80%B1%E1%80%9C%E1%80%BE%E1%80%99%E1%80%BA%E1%80%B8%E1%80%90%E1%80%BD%E1%80%B1%20%E1%80%A1%E1%80%B2%E1%80%92%E1%80%AE%E1%80%99%E1%80%BE%E1%80%AC%20%E1%80%9B%E1%80%95%E1%80%BA%E1%80%95%E1%80%AB.jpg" width="480" /></a></div><br /><br />စိုးထိတ်စရာလား။
ဟိုဝေးဝေးက အတိတ်မှာထားခဲ့သူကို ရုတ်တရက်တွေ့လိုက်တာနဲ့ နှင်းခဲတွေလို
အေးစက်သွားတဲ့ဖူး အဖြစ်က ရယ်တော့ ရယ်ချင်စရာ အကောင်းသား။
လက်ထဲမှာတင်းကျပ်စွာ ဆုပ်ကိုင်ထားတဲ့လက်ကလေးတစ်ဖက်ကို ရုတ်ချင်းဖြေလျော့ပစ်
လိုက်တာတောင်သူက မြင်ဖြစ်အောင်မြင်
လိုက်သေးတယ်။ဟင့်အင်းမလာပါနဲ့။ကျေးဇူးပြုပြီး ခြေလှမ်းတွေ
အဲဒီမှာရပ်ပါ။ကျေးဇူးပြုပြီး သူ မမြင်ချင်ယောင် ဆောင်သွားပါတော့လား။<br />~~~~~~~~~~~~~~~~~~<br />၁။ ။<br />“အစ်မဆုံးပြီ” တဲ့။<br />လက်ဖျားတွေအေးစက်သွားလိုက်တာများ
ဖူး ကိုယ်တိုင်နားနဲ့ကြားရတဲ့အတွက်မူးမေ့ချင်သလို။ သတိထားစမ်း။ ဒီနွေဦးမှာ
အစ်မအတွက်သေချာတယ်လို့အားလုံးက ခန့်မှန်းကြ ပြောခဲ့နေကြတာ ဖူး
ကြားရဲ့သားနဲ့။ မျက်တောင်တွေပုတ်ခတ်ပုတ်ခတ်နဲ့ဖူး
မငိုမိအောင်တော်တော်ကြိုးစား ယူနေရတယ်။နင်မငိုနဲ့ ဖူး မနက်ဖြန်တွေမှာ
မျက်လုံးပေါင်းများစွာရဲ့အကြည့်တွေကို နင်ပူပြင်းနေအောင်ခံယူရဦးမယ်။နောက်
အဝေးကနေရောက်လာမယ့်မေမေ့ရဲ့ရှက်ဒေါသနဲ့သောကဗျာပါဒတွေကို နင်မြင်ရဦးမယ်။
ပြီးတော့ရိုးသားလှတဲ့ဖေဖေ့ရဲ့နံရံကိုပစ်ဖောက်ခွင်းမယ့်လက်သီးတွေကို
နင့်ခန္ဓာပိန်ပိန်ပါးပါးနဲ့ဆွဲလွဲရဦးမယ်။ခုချိန်မှာ
ငိုလိုက်လို့လျော့သွားမယ်ခွန်အားတွေနင်ချန်ထားစမ်း မိဖူး။<br />တဆတ်ဆတ်
တုန်ယင်နေတဲ့ နှုတ်ခမ်းတစ်စုံကို လက်ဖဝါးနဲ့အုပ်ပြီး နင်မငိုရဘူး ဖူး
လို့သတိပေးရပြန်တယ်။မိုးသားပြာ ကောင်းကင်ကြီး ကို နင်ကြည့် မသွားတော့ဘူးလား
အစ်မ။ လာပြီ သက်ပျောက်တရားနာဖို့သံဃာတော်တွေကြွချီလာကြပြီ။ ဘာသံကိုမှ
မကြားရဘူး။ လက်အုပ် နှစ်ဖက်ချီပြီးတော့ကျောက်ရုပ်လို မလှုပ်မယှက်
နေနေမိတယ်။ဒါတောင်ဘယ်သူမှန်းမသိတဲ့လက်တစ်စုံ ဖူး ပခုံးကိုဖေးမ
မတ်တပ်ရပ်စေမှ သတိကဝင်လာတာ။အစ်မအလောင်းကို ပြင်ဆင်နေပုံကို
ဖူးမကြည့်ချင်ဘူး။ ပြီးတော့သိမ်ငယ်စိတ်။<br />အထပ်ထပ် ထုတ်ပိုးနေကြတာကို
ဖူးမတားမိဘူး။ လောကရဲ့ သန့်ရှင်းစင်ကြယ်တဲ့လေဟာနယ်ထဲမှာ ဘာကို
မပျံ့နှံ့စေချင်တာလဲ။ ဖူးတို့အိမ်လေးမှာ လူသူက သိပ်မရှိဘူး။ မိတ်ရင်း
ဆွေရင်းတွေလောက်ပဲ ရောက်နေတော့အစ်မကို မချိတင်ကဲလေသံနဲ့ဖူး
တမ်းတပြောမိရပြန်ရော။ အဲဒီအသံနောက်မှာ ဂရုဏာဒေါသသံပါရင်လည်း
နင်ခွင့်လွှတ်ပါအစ်မရာ။<br />“နင်ခင်လှပါတယ်ဆိုတဲ့နင့်သူငယ်ချင်းတွေ ငါ့အိမ်က
လေကိုရှူမိမှာစိုးလို့တဲ့အစ်မရေ။ နင်ဖြောင့်ဖြောင့်သွားတာ အရေးမကြီးဘူး။
ငါ အဲဒီမျက်ဝန်းတွေကို မသသီဘူး အစ်မ၊“<br />~~~~~~~~~~~~~~~~~~<br />၂။ ။<br />ခုချိန်မှာ
ဖူး ကြားချင်တဲ့ စကားတွေဟာ လူသားချင်းစာနာပြီး
နှစ်သိမ့်ပေးတဲ့စကားတွေကိုပဲ။ ကြီးစဉ်ငယ်လိုက်ဖေးမတွဲကူ ဆုံးမကြရတာဟာ
လောကရဲ့ဓမ္မတာ မဟုတ်ဘူးလားလို့မေမေ့ကို ဖူးမမေးချင်ဘူး။ ဒီကနေ့က
အစ်မရဲ့ရက်လည်နေ့။ဒီနေ့မှာပဲ မေမေပြောလာတဲ့ စကားတွေဟာ ဖူး
အတွက်ခါးနေတယ်။ဖေဖေက အစ်မမြေချတဲ့ ရက်မှာပဲ ရှက်လွန်းတယ်ဆိုပြီး
ကောက်ခါငင်ခါပြန်သွားတယ်။ဖေဖေ တိတ်ချစ်တဲ့အစ်မအတွက်ဖေဖေ့ရဲ့နောက်ဆုံး
အချိန်မှာ ဖြည့်တင်းပေးမှုက လျစ်လျူရှုခြင်း။ မေမေကလည်း
ထိုနည်းလည်းကောင်းပဲ။ ဖူးကို မေမေ ပြောလို့ဝပြီးလား။
မေမေ့ပါးစပ်တွေပိတ်သွားတဲ့အချိန်အထိ ဖူးစောင့်နေလိုက်တယ်။<br />“မေမေ့မြေးအတွက်“<br />“ညည်းနဲ့ထားခဲ့မှာ ဖူး“<br />“ရှင်“<br />“ငါ
ဘယ်လိုမျက်နာနဲ့ ဒါသေသွားတဲ့
ငါ့သမီးရဲ့ရောဂါသယ်မြေးလေးပါလို့အရပ်ထဲပြမွေးရမလဲ။ သမီးတစ်ကောင်
နွားတစ်ထောင်တဲ့။ပြောမရဆိုမရတဲ့မိန်းမ။ ခုသေတဲ့အထိတောင် ငါ့တို့မျက်နာကို
အိုးမည်းသုတ်ပြီး လူမမည်ကလေး တစ်ယောက်ကို ထားသွားခဲ့သေးတယ်။နင့်အစ်မ
မိုက်လိုက်တာ။ ဘယ်မလဲ ငါတို့သိက္ခာ။ ပြီးတော့ဒီကလေးကို
ဘယ်လိုပြုစုစောင့်ရှောက်ရမှာလဲ။ ဒီကလေးမှာလည်း နင့်အစ်မလို“<br />“တော်ပြီမေမေ။ ဖူးနဲ့ဒီကလေးကို မေမေထားခဲ့ချင်တာမလား။ ရတယ်ထားခဲ့လိုက်။ “<br />“ဟဲ့ညည်းလေသံက ဘာလဲ။ ညည်းလည်း အစ်မတစ်ယောက်လုံးမပြောမဆိုလွှတ်ထားခဲ့တာ။ ညည်းအစ်မသေတာ ညည်းစနက်လည်းမကင်းဘူးသိလား။ “<br />“မေမေ
အဲလိုမပြောပါနဲ့။လူတွင်ပါမှ နွားကျားကိုက်တာပါ။အစ်မလိုခေါင်းမာတဲ့သူကို
မေမေမပြောနဲ့ဖေဖေရော ထိန်းရခဲ့လို့လား။ ဖူးလို့အငယ်တစ်ယောက်က မိချောင်းမင်း
ရေကင်းပြသလိုသွားလုပ်လို့ရမတဲ့လား မေမေတွေးကြည့်ပါဦး။ မေမေ့ကို ဖူး
လိုရင်းပဲမေးမယ်။ဒီကလေးကို ဖူးမွေးရမှာလား စွန့်ရမှာလား။“<br />မေမေဘာမှပြောမသွားခဲ့ဘူး။
ခုတော့ရက်လည်လည်းပြီးတော့အိမ်ကြီးဟာ တိတ်ဆိတ်နေတယ်။ဖူး ဘာလုပ်ရမလဲ။
ပုခက်ထဲထည့်သိပ်ထားတဲ့တူလေးအတွက်ဖူးဘာကိုလုပ်ရမလဲ။ ဖူးမှာ တိုင်ပင်စရာ
အပေါင်းအဖော်တွေလည်း မရှိတော့ဘူး။ အစ်ကိုမြေချမယ့်ရက်က ဖူး သူငယ်ချင်း
နှင်းအိ လာတယ်။ဖူး နှင်းအိကိုမြင်တော့အားတက်သရောဖြစ်သွားလိုက်သေးတာ။
နှင်းအိက အသုဘအိမ်တွေသွားရင်သုံးတဲ့လက်သုံးစကားအတိုင်း
စိတ်မကောင်းကြောင်းတွေပြောတယ်။ ပြီးတော့ဖူး ကိုလည်း
အားနှစ်သိမ့်လိုက်သေးတယ်။အဲဒီစကားတွေထဲက ဖူး နှင်းအိရဲ့စကားတစ်လုံးကို
မှတ်မိနေတယ်။<br />“ဖူး သူငယ်ချင်း၊ နင်စိတ်အားမငယ်နဲ့နော်။ ငါ
ကြားလာတဲ့စကားတွေက နင့်အတွက်လည်း မကောင်းနေဘူး။ဒီနေ့မှ ငါမမေးချင်ပါဘူး။
ဒါပေမယ့်စကားလုံးကို သဲသဲကွဲကွဲ သိချင်နေတာတော့အမှန်ပဲ။ နင့်အစ်မလိုမျိုး
နင့်ကိုလည်း ရပ်ကွက်ထဲက ပြောနေကြတဲ့အပေါ် ငါနင့်သိက္ခာကိုငဲ့ပြီး
မယုံချင်ဘူးဟာ။ နင်အဲလိုမဟုတ်ဘူးမလား“<br />ဖူး နှင်းအိရဲ့လက်ကလေးတွေကို
ဖြေချလိုက်တယ်။မျက်ရည်တွေပိုးပိုးပေါက်ပေါက်ကျလာတာ ထိန်းမရ။ အစ်မ ကဲ
ခုတော့ဘယ်လိုရှင်းမလဲ ဖူးရဲ့အရှက်နဲ့သိက္ခာကို အစ်မ ခု
မကာကွယ်နိုင်ဘူးမလား။ ပတ်ဝန်းကျင်ဆိုတာ
ကဲ့ရဲ့ခုနှစ်ရက်၊ချီးမွမ်းခုနှစ်ရက်ဆို။ တစ်အိမ်တည်းနေတဲ့ညီအစ်မ
နှစ်ယောက်အတွက်တစ်ယောက်ရဲ့သိက္ခာပွန်းပဲ့မှုက နောက်တစ်ယောက် အပေါ်မှာလည်း
အရိပ်မည်းကြီးဆိုတာ အစ်မ နင်မသိဘူး။ <br />“နင်အဲလို မဟုတ်ဘူးမလား“<br />နှင်းအိရဲ့စကားလုံး။
တူလေးရဲ့ပုခက်နားကိုထိုင်ချပြီး အိပ်မောကျနေတဲ့မျက်နာလေးကို
နမ်းလိုက်တယ်။ဖူး မျက်ရည်က တူလေး ပါးပေါ်မှာ
ပူနွေးနေလိမ့်မယ်။နောက်ထပ်ဖူးအတွက်ရလဒ်မကောင်းတဲ့စကားလုံးတွေကြားဖို့ခံနိုင်ရည်ရှိရဦးမယ်။အိမ်ပြင်ဘက်မှာ
နွေဦးက လေရူးတွေနဲ့ရဲရဲရင့်ရင့် ဝေ့ဝှက်လို့ဖူးစိတ်တွေကို
မျက်ရည်မြစ်တွေကြား လက်ပစ်ကူးစေခဲ့ပြီ ထင်ပါရဲ့။<br />~~~~~~~~~~~~~~~~~~<br />၃။ ။<br />“ဖူး ကို့ကို မထိနဲ့“<br />အလနျ့တကွားဆိုလိုကျတဲ့မောငျ့စကားမှာ
ဖူးလကျဟာ လထေဲဝေ့ဝဲသှားရတယျ။ အံ့သွသိမျငယျစိတျနဲ့ဖူး
မောငျ့ကိုကွညျ့တော့မောငျက ခပျတညျတညျကွီး။ ဘာ အကွောငျးပွခကြျတှေ
ပေးဦးမလို့လဲ မောငျ။မောငျအစျမရဲ့ဈာပနကို မလာနိုငျတာ အလုပျတှရှေုပျလို့
မသိလိုကျဘူးလို့ မုသာဝါဒကံကိုရဲရဲကွီး ကြူးလှနျဦးမလို့လား။ ဖူး
တို့မွို့ကဉြျးကဉြျးလေးမှာ ဘယျရပျကှကျက
အပျကသြလဲဆိုတာတောငျသတငျးပြံ့နှံ့လှယျတာ မောငျခစြျသူ
ဖူးပှငျ့ဦးရဲ့အစျမဖွစျသူ ဟာ ဘယျရောဂါနဲ့ ဆုံးသှားတယျ
ဆိုတာလောကျတော့မောငျကွားမိမှာပေါ့။ခု ရကျလညျပွီး
သတငျးတစျပတျလောကျမှမောငျဖူးကို တှေ့ဖို့ခြိနျးဆိုတယျ။ခုရောကျတော့လညျး
မထိနဲ့တဲ့။<br />“ဆောရီး ဖူး“<br />ဆောရီး ဆိုတဲ့စကားလုံးနဲ့တော့ဖူး စိတ်ကို
အရင်လို ခဏလေးနဲ့မပြေစေတော့ဘူး။ ဒီခဏလေးမှာ မောင်ဟာ ဖူးနဲ့ဝေးတော့မယ့်
သူလို့ဖူး မြင်လာနေတယ်။ အစ်မ အပျိူကြီးတွေရဲ့ကြားမှာ ကြီးပြင်းလာရတဲ့
မောင့်မှာ သြဇာ လွှမ်းမိုးမှုတွေ ရှိနေခဲ့တာလည်း ဖူးသိသားပဲ။ ဖူး သတင်း၊
ဖူးရဲ့အစ်မသတင်းကို ဘယ်နေရာကပဲကြားရ ကြားရ လူတို့ရဲ့ ထုံးစံအတိုင်းပဲ
မကောင်းတာကို အဟုတ်လို့မောင်အစ်မကြီးတွေလက်သင့်ခံကြမှာပဲ။ သူတို့
မောင်ကိုချစ်လွန်းလို့သာ မထင်ရင် မထင်သလို
လုပ်တတ်တဲ့မောင့်အကျင့်ကြောင့်ဖူးကို
သူတို့မောင်ရဲ့ချစ်သူအဖြစ်လက်သင့်မခံချင်ပဲ ခံထားရတာ။ ခု မောင်ကိုယ်တိုင်က
ဖူး ကို။<br />“ဖူး သတင်းတွေကြားခဲ့ပြီးပြီလား မောင်“<br />တိတ်ဆိတ်စွာ ဘီလူးချောင်း တစ်ဖက်ကမ်းကို မောင်ငေးတယ်။ဟိုမှာ ဗေဒါပင်တွေလို့တော့အရင် နှစ်ဦးသား ကြည်နူးစဉ်ကလို မပြတော့ဘူးလား။ <br />“အဲဒီ ရောဂါသယ်ကလေးကို ဖူးက တကယ်ပဲ မွေးစားတော့မှာလား။ “<br />“ဖူးမှာ
ရွေးချယ်စရာလမ်းမရှိဘူး မောင်။ ပြီးတော့ဒီတူလေးရဲ့လတ်တလော
နွေးထွေးမယ့်ရင်ခွင်ဟာ ဖူးရင်ခွင်မှမဟုတ်ရင်ဘယ်ရင်ခွင်မှမရှိနိုင်ဘူး။
နောက်ရောဂါသယ်ကလေးလို့မသုံးနှုန်းပါနဲ့မောင်။“<br />ဟက်ခနဲ မောင်လှောင်ရယ်တယ်။ ပြီးတော့<br />“ဖူး မှာလည်း အဲဒီရောဂါရှိနေပြီလား“<br />ဒါဟာ
ဖူး ပါးပြင်ကိုဖြတ်ရိုက်လိုက်သလိုမျိုး နာကျင်စေတယ်။အရှိုက်ကိုထိစေတယ်။ဖူး
ပြုံးမိရတော့တာပေါ့။ ဖူး ရဲ့အစ်မကိုမီပြီး
ဖူးကိုယ်တိုင်အဲလိုမျိုးဖြစ်နေလိမ့်မယ်လို့မောင်တောင်အထင်သေးတတ်နေခဲ့ပြီကိုး။
<br />“မစိုးရိမ်ပါနဲ့မောင်။မောင်ဖူးကို နမ်းပဲ နမ်းဖူးတာပါ။ဖူး မောင့်ကို
ဒီထက်ပိုတဲ့ အခွင့်အရေး မပေးခဲ့ဖူးပါဘူး။ ဒီရောဂါက
နမ်းရုံလောက်နဲ့တော့မကူးစက်နိုင်ပါဘူး။ သြော်ပြီးတော့အစားအသောက်
တူတူစားလည်း မကူးဘူးနော်။“<br />ဖူး ရဲ့လေသံမှာ အနည်းငယ်ရွ့ဲ စောင်းနေမှာ
သေချာတယ်။ ရင်ဘတ်ထဲမှာ တနုံ့နုံ့နဲ့
။နောက်ထပ်မကြားချင်။မမြင်ချင်တော့ပါဘူး။ ဒီမျက်နာကိုကြည့်ပြီး
ရင်ကွဲသလိုမျိုးလည်း ဖူးအဖြစ်မခံနိုင်တော့ဘူး။<br /> လမ်းခွဲခြင်းလား ဘာလား
ညာလားလည်း တိတိပပ မပြောဖြစ်ခဲ့ကြဘူး။ လတ်ဆတ်သန့်ရှင်းနဲ့မိန်းမမျိုးကိုပဲ
မောင်လိုချင်နေလိမ့်မယ်။ဖူးက ခုချိန်မှာ
မလတ်ဆတ်မသန့်ရှင်းတော့ဘူးလို့မောင်ယုံကြည်လိုက်သတဲ့။အစ်မ နင်ပြောတာ
သိပ်မှန်တယ်။<br />“ ယောကျာ်းတွေက
အညီတော့ကြိုက်ပါရဲ့အမွေးအကြိုင်လေးတော့ခပ်ထားဦးမှဆိုသလိုမျိုး ဖူးရဲ့။အသား
ကောင်းစားတော့မယ် ဆိုရင်တောင်လတ်ဆတ်သန့်ရှင်းတာကိုပဲစားတာ။ နည်းနည်းလေး
ညှီတယ်ဆိုတဲ့ အနံ့ကိုရကြည့်တန်းလစ်တာ။“ တဲ့။<br />ဒါပေမယ့်အစ်မရယ်နင်ခပ်တဲ့အမွေးအကြိုင်က ခု ဖူးမှာ စွဲကျန်ခဲ့တာတော့မကောင်းဘူး ဟာ။<br />~~~~~~~~~~~~~~~~~~<br />၄။ ။<br />အမြင်ကျဉ်းနေတဲ့
အတိုင်းအဝိုင်းကြားကနေ အစ်မဟာ အရှက်သိက္ခာကို ချနင်းပြီး ဖူး ကို ဘဝမှာ
သက်တောင့်သက်သာဖြစ်အောင်ထားသွားခဲ့တယ်။မိန်းမသား တစ်ယောက်ရဲ့သွေးသားကို
ရောင်းချပြီးမှအစ်မက ဒါဟာ ဖူးအတွက်လို့ ပြောခဲ့တာ ဖူး
ဘယ်လိုမျိုးစိတ်မျိုးနဲ့တွန်းလှန်နိုင်ခဲ့မလဲ။ <br />အစ်မ
နင်မလုပ်သင့်ဘူးလို့ဖူး ဘယ်လောက်ပဲ ပေါက်ကွဲပြောပြော
ရယ်ရယ်မောမောနဲ့အပြုံးမပျက် နုတ်ခမ်းဆိုးမပျက်အစ်မနေနိုင်ခဲ့တာပဲ။ အစက
ကုန်ပွဲစား၊ နောက်ခြံပွဲစား၊ နောက်တော့ညစဉ်ဘီယာဆိုင်မှာ ပွဲစားတွေနဲ့စားစား
လာခဲ့ရင်းကနေ အစ်မဟာ အိပ်တန်းပျံမလာတော့တာပဲ။<br />ဖူးနဲ့ နှစ်နှစ်ကြီး
နှစ်နှစ်ငယ်မို့နင်နဲ့ငါညစဉ်ရန်ပွဲစခဲ့ရတာပဲ။ ဘာက အစ်မအတွက်အဆင်မပြေစရာလဲ။
လောကကြီးက အစ်မကို ဘာတွေလုပ်ခဲ့လို့လဲ။ ဖေဖေ မေမေတို့မပေးနိုင်ခဲ့တဲ့
ပြည့်စုံခြင်းကို အစ်မ ရူးမူးခဲ့တာလား။ဖူး မသိဘူး။ အစ်မက အဆောင်ကနေ
ပြောင်းမယ်လို့ပြောတဲ့တစ်ရက်ဟောဒီလက်ရှိ ဖူးတို့နေတဲ့အိမ်ကို
ရောက်လာခဲ့တာပဲ။ အဲဒီအိမ်မှာပဲ ဘယ်သူနဲ့ရမှန်းမသိတဲ့ခု တူလေးကိုမွေးတယ်။
ပြီးတော့ပေယျာလကန်ပဲ ဖူးနဲ့ပစ်ထားလိုက်ကာ အစ်မက နေမြဲအတိုင်း ပိုနေမြဲ
ကျားနေမြဲပစ်လိုက်တယ်။<br />ဖူးက အစ်မကို ဘာတွေ လွန်ဆန်နိုင်တာမှတ်လို့။အစ်မက
ဖူးကိုတော့ကာကွယ်ပေးခဲ့ပြန်တယ်။ အစ်မရဲ့တရားဝင်စံအိမ်လေးရှိတဲ့
အချိန်ကစလို့အစ်မနဲ့စရိုက်သူတွေက အိမ်မှာအပြည့်။ယောကျာ်း မိန်းမ ဖဲကစား
ဘီယာ အရက်ဝိုင်အစ ဆေးလိပ်အဆုံး မရှုချင်မှအဆုံး။ <br />ဖူး အဲဒီတုန်းက
အိမ်ကထွက်ရင် ပျော်တယ်။ဒါပေမယ့်အိမ်ပြင်ရောက်တာနဲ့ မပျော်တော့ဘူး။
အစ်မအိမ်က နေထွက်လိုက်တာနဲ့ရိသဲ့သဲ့ယောကျာ်းလေးများရဲ့နောက်ပြောင်မှုတွေက
ဖူးကို အရှက်ရနေစေခဲ့တာကိုး။<br />“အစ်မ ခြေရာနင်းမယ့်ညီမပေါ့“တဲ့။
အဲဒီလှောင်ထေ့ထေ့ စကားလုံးတွေထဲက မူကွဲထွက်လာတဲ့တစ်ချိန်မှာ
မောင်ဖြစ်လာမယ့်ဖူး ရဲ့ချစ်သူ ဟာ ခုတော့လည်း သံတူကြောင်းကွဲ
အဓိပ္ပါယ်များနဲ့ရွံ့ရှာသွားခဲ့ပြီ။ <br />~~~~~~~~~~~~~~~~~~<br />၅။ ။<br />ကျေးဇူးပြုပြီး
ခြေလှမ်းတွေ ရပ်တန့်ပေးပါ။ဆယ်စုနှစ် တစ်နှစ်စာလောက် မှဖူးက မိန်းမတွေထဲက
မိန်းမကောင်း အဖြစ်ရပ်တည်ရုံလောက်နဲ့သူ့ခြေလှမ်းတွေဖူးဆီ
လျှောက်လာရဲသတဲ့လား။ ဖူးလက်ထဲက လက်ကလေးတစ်ဖက်ကို ပြန်ဆုပ်ကိုင်လိုက်ပြီး
ဖူး ခြေလှမ်းတွေရှေ့ဆက်ဖို့အားတင်းလိုက်တယ်။<br />သူနဲ့ခြေလှမ်း လေးငါးလှမ်းအကွာမှာ သူ ဖူးကို ကြည့်တယ်။ ပြီးတော့ဖူးရဲ့လက်ကလေးကို သူက လှမ်းဆုပ်ကိုင်မယ် အပြုမှာပဲ။<br />“ဖူး ကို မထိလိုက်ပါနဲ့မောင်“<br />~~~~~~~~~~~~~~~~~~<p></p><p><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်) </p><p>ရင်နှင့်ရင်းသည့် နှင်းစက်များ စုစည်းမှု၊ နိုဝင်ဘာ၊ ၂၀၁၄ </p><p><a href="https://www.facebook.com/tzloikaw/photos/a.487689207966617/3103570876378424/" target="_blank">https://www.facebook.com/tzloikaw/photos/a.487689207966617/3103570876378424/</a><br /></p><div class="x1i10hfl xjbqb8w x6umtig x1b1mbwd xaqea5y xav7gou x9f619 x1ypdohk xt0psk2 xe8uvvx xdj266r x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r xexx8yu x4uap5 x18d9i69 xkhd6sd x16tdsg8 x1hl2dhg xggy1nq x1a2a7pz xt0b8zv xzsf02u x1s688f" role="button" tabindex="0"><br /></div>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-851820003181514532023-04-22T05:29:00.001-07:002023-04-22T05:29:25.671-07:00 တောင်ခိုးတွေနှင့်ဝေ<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMIh7MeohX7H-5jwSx-g2imJ09w35WT4E-0oJzirD7At-iz09STPIa22rKEzFQIjXQVHgDgjaAJegrAhLt1qq4J1j00eKJcKx8MWcZ8cFCD5gQL5DlykUFLldHXkAJ7mguEKnKwYn_SOLeKcc0WtzBKB3IKu12fIRJIJESqBvRtjifBft52oVvnSryXw/s1200/%E1%80%90%E1%80%B1%E1%80%AC%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%81%E1%80%AD%E1%80%AF%E1%80%B8%E1%80%90%E1%80%BD%E1%80%B1%E1%80%94%E1%80%BE%E1%80%84%E1%80%B7%E1%80%BA%E1%80%9D%E1%80%B1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="630" data-original-width="1200" height="256" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMIh7MeohX7H-5jwSx-g2imJ09w35WT4E-0oJzirD7At-iz09STPIa22rKEzFQIjXQVHgDgjaAJegrAhLt1qq4J1j00eKJcKx8MWcZ8cFCD5gQL5DlykUFLldHXkAJ7mguEKnKwYn_SOLeKcc0WtzBKB3IKu12fIRJIJESqBvRtjifBft52oVvnSryXw/w487-h256/%E1%80%90%E1%80%B1%E1%80%AC%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%81%E1%80%AD%E1%80%AF%E1%80%B8%E1%80%90%E1%80%BD%E1%80%B1%E1%80%94%E1%80%BE%E1%80%84%E1%80%B7%E1%80%BA%E1%80%9D%E1%80%B1.jpg" width="487" /></a></div><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />
တောင်ခိုးတွေဝေနေသော နေ့တစ်နေ့ဖြစ်သော်လည်း သူ့ရင်တွင်းတွင်တော့ မအေး
မချမ်းဖြစ်နေမိသည်။ မိုးက ခုတလော ရက်ဆက်ရွာသွားသဖြင့် လမ်းတွေက
လမ်းလျှောက်၍မရလောက်အောင် ချော်လွန်းလှသည်။ သူ့လို ဤလမ်း ဤခရီးကို
မျက်စိမှိတ်သွားနေခဲ့သူတောင် ယိမ်းထိုး ယိမ်းယှိုင်နှင့်
မနည်းထိန်းလျှောက်နေရသည် ဆိုလျှင် အမိုးအဖို့ အတော်ပင် အခက်တွေ့ပါလိမ့်မည်။<br />
မယ့် ကိုကြည့်ရင်းက ရွာတွင် ကျန်နေရစ်ခဲ့သော သမီးဖြစ်သူကို သတိရသည်။
သမီးအပေါ် မယ့်၏ စိုးရိမ်ပူပန်မှုသည် မည်မျှ အတိုင်းအတာရှိသည်ကို
သူမှန်းဆမနေတော့။ ဤခရီးကို ရှေ့ကလိုက်ပါနေကတည်းက မယ့်ရင်တွင်းတွင်
သံယောဇဉ်မီးတွေ ဟုန်းဟုန်းတောက်လောင်နေပြီဆိုတာကို သူသိရပါသည်။<br /> “မယ့် နားပါဦးလား…။ ဖြည်းဖြည်းလျှောက်ရအောင် လမ်းတွေကချော်တယ် မယ့်ရဲ့”<br />
“မနားတော့ဘူး စိုင်းလုံ..။ ဒီည ဒေါဝယ်ရောရွာကိုရောက်မှ မနက်အစောကြီး
ထလာရင် မနက်ဖြန်မနက် ပြန်ရောက်မှာ..။ ပြီးတော့ နင့်သမီး ငါ့မြေးလေးက
ငါတို့ကို မျှော်နေမှာလေ..။ “<br /> “ဟုတ်တော့ ဟုတ်ပါတယ် မယ့်ရယ်..။
နားနားပြီး သွားရင်လည်းရောက်မှာပါ အလုံလည်း သမီးကို စိတ်ပူတာပဲ။
ရေသောက်ပါဦး မယ့်ရယ်.။ မယ့်ကြည့်ရတာ အလုံတော့ မောတာပါပဲ”<br />
မနက်ခြောက်နာရီမထိုးခင်ကတည်းက သူနေသော နားအွမ်ရွာမှ ထွက်ခဲ့သည်။ မယ့်ကို
မလိုက်ရန်ပြောသော်လည်း မရသဖြင့် ခေါ်ခဲ့ရသော်လည်း အသက်ခြောက်ဆယ်နားနီးနေသော
မယ့်က ပြော၍မရ။ မယ့်ကိုယ်တိုင် ဒေါဝယ်ရောရွာက ကျန်းမာရေးဆရာမလေးကို သမီး၏
ရောဂါလက္ခဏာများကို ပြောပြချင်လွန်းလှသည် ဟု တတွင်တွင်ပြောပြီး
လိုက်လာခဲ့လေသည်။ <br /> လမ်းက တောင်တက်လမ်းတွေချည်းဖြစ်နေသောကြောင့်
အသက်အရွယ် ကြီးနေသော မယ့်ကို ပင်ပန်းမည်ကို သူစိုးရိမ်သည်။ နားအွမ်နှင့်
ကလာလဲရွာကို သူ့အနေနှင့် တစ်နာရီခွဲလောက်လျှောက်၍ရောက်နိုင်သော်လည်း
မယ့်နှင့်ဆို နှစ်နာရီကျော်လျှောက်ချင်လျှောက်ရနိုင်သည် မဟုတ်လား။
ထိုကလာလဲရွာမှ တဆင့် ဆူလဲရွာကိုဖြတ်ကျော်ရဦးမည်။ ထိုမှတဆင့်
ဒေါဝယ်ရောရွာကို သုံးနာရီလောက်လျှောက်ရဦးမည် ။ အနည်းဆုံးမရှိဘူးဆိုလျှင်
လမ်းလျှောက်ချိန်က ခုနှစ်နာရီ ကျော်ရှိ၏။ ထိုမျှကြာသော ခရီးကို
မယ့်တစ်ယောက် လမ်းလျှောက်နိုင်မည်မဟုတ်ဟု သူထင်သည်။ ရှေ့တွင် လမ်းက
တောင်တက် သက်သက်ချည်းသာ။ အကွေ့အကောက်နှင့်။ မြေနီလမ်းနှင့်။ <br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br />(၁)<br /> “ဟာ မယ့်”<br />
မယ့် ရုတ်တရက်ခြေချော်ကာ ဟန်ချက်ပျက်သွားသည်တွင် အချိန်မှီကလေး လက်ကို
လှမ်းဆွဲနိုင်လိုက်သည်။ မယ့်လွယ်ထားသော ပလိုင်းကလေးက လမ်းဘေးရှိ
ဝါးရုံတောထဲတွင် ညှပ်သွားသည်။ မယ့်ကို သူကြည့်တော့<br /> “ဘာမှမဖြစ်ဘူး စိုင်းလုံ..ဟိုပလိုင်းကိုသာ သွားကောက်လာခဲ့”<br />
အမိုးမှာကြောက်စိတ်သည် စိုးစဉ်မှရှိမနေသည့်ဟန်မို့ သူ အံ့သြရသည်။ သူ
ပလိုင်းကိုကောက်ယူလိုက်သည်တွင် ထူးခြားစွာလေးလံနေသည်ကို သတိထားမိသဖြင့်
ဆာလာအိတ်နှင့်ထုပ်ထားသော အထုပ်ကို နှီးဖြည်ကြည့်လိုက်မိသည်.။<br /> “ဟင် အမိုး ဒါတွေက….”<br />
မယ့်ကို သူ အံ့သြသည်။ မယ့်က မျက်ရည်များနှင့် သူ့ကို ကြည့်ပြီး
ပြုံးပါသည်။ နှိမ့်တုန် မြင့်တုန်ဖြစ်နေသော မယ့်၏ရင်အစုံကို
လက်ကလေးနှင့်ဖိပြီး ပြောလာသည်။<br /> “အလုံရယ် ငါ့အသက်တွေကြီးပြီလေ..။
ငါ့မြေးကိုရဖို့ ဘာတွေ ရင်းနှီးခဲ့ရသလဲ..။ ဘာတွေဆုံးရှုံးသွားသလဲဆိုတာ
နင်လည်းအသိဟာ..။ ငါ အတ္တတွေကြီးခဲ့ပြီးပြီ။
အစွန်းတွေကိုလိုက်နင်းကြည့်ပြီးပြီ။ နင့် သမီးအတွက် ငါ ဒါတွေကို
ခင်တွယ်နေလို့မဖြစ်ဘူးလေ။ ဆုံးရှုံးသွားခဲ့ပြီးမှ နောင်တတွေ တထွေးကြီးနဲ့
ငါဆက်ပြီး အသက်မရှင်ရှင်ဘူး အလုံ။ ဒုတိယအကြိမ် နောင်တတွေနဲ့မနေချင်တော့ဘူး။
ငါ့မြေး နင့်သမီးအတွက် ဒါတွေက ခုချိန်မှာ အရေးမပါတော့ပါဘူးဟယ်….။
ငါ့မြေးအတွက် ငါ ဒီလိုဆုံးဖြတ်လိုက်တယ်ဆိုတာ သူ သာသိရင်….”<br /> အမိုး၏
အသံများ ဆက်မထွက်လာတော့။ တောင်ခိုးတွေကိုကြည့်ပြီး မျက်ရည်ဝဲနေသည်။
အမိုးနှင့်အတူ သူပင် မျက်ရည်ဝဲမိရသည်ပဲ။ ကမ်းပါးစွန်းမှာ သူပါ
မယ့်နှင့်အတူထိုင်ချလိုက်သည်။ မယ့်၏ တွန့်လိမ်နေသော လက်နှစ်ဖက်ကို သူ
ကိုင်ပြီး ပြုံးပြလိုက်သည်။ မယ့်က ထိုအခါမှ တသိမ့်သိမ့် ရှိုက်ငိုပါ၏။ <br /> ထိုစဉ် မိုးသည် တအိအိနှင့် တပေါက်ချင်းကျလာလေသည်။ <br /> “ နန်း ရယ် နင် ဒီမြင်ကွင်းကို မြင်ရင် ဘယ်လိုပြောမလဲဟာ…။ နင့်ကို မြင်စေချင်လိုက်တာဟာ…။ “<br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br />(၂)<br /> “သဘောမတူဘူး..”<br />
ပြတ်သားမာကျောလှသော ထိုအသံသည် မယ့်၏ အသံမှ ဟုတ်ပါလေစဟု သူ
ယုံမှားသံသယဖြစ်မိလိုက်သေးသည်။ မီးဝင်းဝင်းတောက်မတက် မာန်နှင့်ဟန်နှင့်
ဒေါသနှင့် ဆူဖြိုးနေသော မယ့်သည် သူ့ကိုပင် စားမတတ် ဝါးတော့မတက်
ကြည့်နေလေသည်။ ပြီးတော့ သူ့ဘေးတွင် ပုဆစ်တုတ်ကလေးထိုင်လျှက်
တသိမ့်သိမ့်ရှိုက်ငိုနေသော နန်းကိုကြည့်ပြီး စကားလုံးများကို တစ်လုံးချင်း
ပီပီသသပြောသည်။<br /> “နင့်ကို လွိုင်ကော်မှာ ကျောင်းသွားတတ်ခိုင်းပြီး အဲလို
ဘာမဟုတ်တဲ့ မိန်းမကို ယူလာခိုင်းတာမဟုတ်ဘူး စိုင်းလုံ။ ပညာသင်ခိုင်းတာ
နင့်ဘဝမြင့်မားသွားအောင်လို့ သိလား။ ငါတို့လို မွေးကတည်းက ဒီရွာမှာမွေး
ဒီရွာမှာကြီး ဒီရွာမှာပဲ ဘဝမဆုံးစေချင်လို့ဟဲ့ သိလား။ ခုကြည့်ဦး
နင်လုပ်လာပုံက ရွာမှာ ငါပြောခဲ့သမျှတွေဟာ အလကားပဲ။ ယူလာတဲ့မိန်းမက နင့်လို
အဝေးသင်နောက်ဆုံးနှစ်ကိုမပြောနဲ့ ဆယ်တန်းတောင်မအောင်ဘူးဆို။ ငါကြားပါတယ်။
ကုန်ကုန်ပြောမယ် စိုင်းလုံ။ နင့်ကို ဒီကလေးမနဲ့လုံး၀ သဘောမတူဘူး။ ဒါ
ငါ့နောက်ဆုံးစကားပဲ”<br /> နန်းသည် ရှိုက်၍ပင် ထပ်၍ငိုသည်။
သူ့တစ်မျက်နှာကိုကြည့်ပြီး သူတို့ရွာတောကျိုအုံကြားကို လိုက်လာခဲ့သည့်
နန်း..။ သူ မြတ်နိုးစွာချစ်ရပါသော နန်း။ သူ နန်း၏ လက်ကို ဆွဲပြီး
ပြတ်သားစွာ မတ်တပ်ထရပ်လိုက်သည်။<br /> “ရတယ် မယ့်…။ မယ့်ရဲ့နောက်ဆုံးစကားကို
အလုံ ဆန့်ကျင်တယ်ပဲထားပါ..။ အလုံ နန်းနဲ့ဘဝတစ်ခုကိုတည်ထောင်ဖို့
ဆုံးဖြတ်ထားပြီးသား။ အလုံ ဦးလေး အိုက်လုံဆီမှာသွားနေမယ်။ မယ့်ရဲ့
စေတနာတွေကို စော်ကားသလိုဖြစ်ရင် ခွင့်လွှတ်ပါ မယ့်..။ နန်း မယ့်ကို
ကန်တော့ရအောင်။”<br /> “သွားကြ မကန်တော့နဲ့..။ နင့်လို့ သားမိုက်တစ်ယောက်က
အမှားတွေဆက်တိုက်လုပ်ပြီးမှ ထိုင်ကန်တော့တာကို လက်မခံဘူး အလုံ…။ သွားနင်အခု
ထွက်သွား…။ ထွက်သွား…။”<br /> သူ ခရီးဆောင်အိတ်ကလေးကိုကောက်ကိုင်လိုက်သည်။ ပြီးတော့ နန်း၏ လက်ကို တင်းတင်းဆုပ်လျှက် မယ့် အိမ်ကိုကျောခိုင်းခဲ့သည်။ <br />သူအိမ်အောက်ရောက်တော့
မယ့်ကို မော့ကြည့်မိသည်။ မယ့်သည် ကြမ်းပြင်ပေါ်ခွေခွေကလေးထိုင်လျှက်
ငိုရှိုက်နေသည်ပဲ။ သူ့စိတ်ထဲတွင် မကောင်းလှသော်လည်း မည်သို့မျှ
မတတ်နိုင်ပါ။ နန်းသည်ပင် သူ့အတွက်နှင့် ရဲရင့်ခဲသေးလျှင် သူလည်း နန်းအတွက်
ပြန်လည် သတ္တိရှိရမည်ပဲ။ <br /> ထိုနေ့က ဦးလေးအိုက်လုံက
သူတို့လင်မယားပူပူနွေးနွေးကို လှိုက်လှိုက်လဲှလှဲကြိုဆိုသည်။ တစ်ကိုယ်တည်း
လူပျိုကြီးဖြစ်သူမို့ သူတို့လင်မယားရောက်လာသည်တွင် ပျော်နေရှာသည်။
မယ့်အကြောင်းကိုပြောမိသည်တွင် ဦးလေး အိုက်လုံက<br /> “ငါ့အစ်မ မင်းအမေက
စိတ်ကြီးတယ် အလုံရ။ သူဖြစ်ချင်တာဆို ဖြစ်အောင်လုပ်တတ်တယ်။ တစ်ခုခုကို
နာကျည်းမိပြီဆိုရင်လည်း တစ်သက်လုံးကျေတတ်တဲ့သူမဟုတ်ဘူး..။ ဘာပဲဖြစ်ဖြစ်ပေါ့
အလုံ။ သူလည်း အသက်ကြီးလာပြီပဲ လျော့သင့်တာတော့ လျော့လာမှာပါ။ ငါလည်း
ပြောကြည့်ပါမယ်။ ခုတော့ ဒီမှာပဲ နေပေါ့။ ဟုတ်လား”<br /> သို့နှင့် မိုးဦးသည်
စောလျှင်စွာကျရောက်လာပြီး သူ့ကို အေးချမ်းစေသကဲ့သို့ နန်းသည်လည်း
သူ့ကြောင့်ပင် အေးချမ်းခဲ့သည်ဟု ထိုနေ့က တွတ်တီးတွတ်တာ စကားများပြောရင်း
ထိုည အချစ်များနှင့် ညွှတ်နူးခဲ့လေသည်။<br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br /><br />(၃)<br /> “အလုံ နင့်မိန်းမ ဘယ်နှစ်လ ရပြီလဲ”<br /> “ဟင် ဘာလဲ”<br /> “နင့်မိန်းမ ဗိုက်ကြီးတာ ဘယ်နှစ်လရှိပြီလဲလို့မေးတာ”<br /> “အင်း လေးလပဲရှိသေးတာ”<br /> ဦးအိုက်လုံက ဆေးပြင်းလိပ်ကြီးဖွာပြီး သူ့ကို စိုက်ကြည့်သည်။ ပြီးတော့<br /> “နင့်လက်ထဲမှာ ပိုက်ဆံ ဘယ်လောက်ရှိသလဲ”<br /> “မရှိဘူး သောင်းဂဏာန်းပဲရှိတာ”<br />
ဦးအိုက်လုံက သူ့ကိုကြည့်ပြီး ခေါင်းခါသည်။ သူလည်း သိပါသည်။ သူ
နန်းနှင့်လက်တွဲလိုက်ကတည်းက အဆင်ပြေမှုသိပ်မရှိခဲ့။
အလယ်တန်းကျောင်းသားလောက်ကတည်းက လွိုင်ကော်မြို့က ဘော်ဒါဆောင်တွင်သာ
ကြီးပြင်းခဲ့သည်ဖြစ်ရာ ဤရွာတွင် သူ့အတွက် အဆင်မပြေဖြစ်သည်ကလည်း မဆန်းပါ။
ရွာရှိလူငယ်တွေ တောင်ယာခုတ်၊ လယ်စိုက်ကြသည်။ တစ်ချို့ တောလိုက်ကြသည်။
မြို့ရောက်ပြီး မြို့ပါးဝသည်ပဲပြောပြော ဤရွာသည် သူ့ရွာမဟုတ်တော့သလိုမျိုး
ခံစားနေခဲ့ရသည်။<br /> နွေကျောင်းပိတ်ရက်များတွင် ရွာသို့ပြန်လာတိုင်း မယ့်က
မည်မျှပျော်အောင်ထားထား သူမပျော်။ အချိန်ရှိသ၍ မြို့ကိုသာ သတိရသည်။ ရွာကို
လာရသည်တိုင်း လမ်းလျှောက်၍သာရောက်နိုင်သည် ရွာကိုလည်း မုန်းချင်သည်။
မြို့တွင် စားချင်တိုင်းစားနေရသည် ပါးစပ်က ဟင်းစားရှားသည်ရွာ နှင့်
အသားမကျသည်ကလည်း တစ်ပိုင်း။ <br /> သို့သော် ယခုမှု ဘာပဲဖြစ်ဖြစ်
အသားတကျဖြစ်အောင် သူ့ကိုယ်သူ တည်ဆောက်နေရပြီ မဟုတ်လား။ သူ့မှာ ချစ်စွာသော
နန်းနှင့် နောက် မကြာတော့သည့် အချိန်ကာလအတွင်းလူ့လောကသို့ရောက်ရှိလာမည့်
သူနှင့်နန်းတို့၏ သွေးသားရတနာ ကြောင့်ပင် ရွာနှင့် တသားတည်းဖြစ်အောင် သူ
နေတတ်ခဲ့လေပြီ။<br /> နန်းက မိသားစုအကြောင်းတစ်ခုခုကြောင့် ဆယ်တန်းကို
ပြန်တက်ပြီး ကျောင်းမနေခဲ့ရသော်လည်း ယခု ရွာတွင် ကလေးတွေကို
ညဘက်စာတွေပြပြပေးနေခဲ့သည်။ ဗိုက်ဖုံးအကျီကလေးတကားကားနှင့် ရွာ၏
မူလတန်းမမည်သော မူလတန်းကျောင်းလေးတွင် က ကလေး ငယ် ချစ်စဖွယ်တွေ သင်ပေး၏။ <br /> သူ တောင်ယာသို့သွားတိုင်း ကျောင်းဝန်းကလေးထဲကနေ လက်ကလေးပြ နုတ်ဆက်ပါသည့် နန်း။ <br /> “ဟေ့ အလုံ ငါပြောတာ ကြားလား ဟ”<br /> “ဗျာ ဘာ ဘာပြောလိုက်တာလဲ လေးအိုက်ရ”<br /> “ရော် ခက်တော့မယ် အလုံရာ..။ နင့်မိန်းမ ကလေးမွေးရင် ရွာမှာမွေးမှာလား၊ လွိုင်ကော်မှာ ပြန်မွေးမှာလား မေးနေတာ….”<br />
သူ ဦးအိုက်လုံ၏ အမေးကို မဖြေနိုင်ပါ။ အမှန်တကယ်တွင် သူရင်လေးနေသည်မှာ
ထိုကိစ္စပင်ဖြစ်ပါသည်။ ရွာတွင် ကျန်းမာရေးဆေးပေးခန်းမရှိ။
အရေးပေါ်ဆေးဝယ်ရလျှင်တောင် ဒေါဝယ်ရောရွာကိုရောက်အောင် သုံးရွာကျော်
လမ်းလျှောက်ရမည်။ <br /> ခုပင် နန်းက ကိုယ်ဝန်လေးလဆိုလျှင်
လွိုင်ကော်ကိုတက်ရန် မည်သို့မျှမဖြစ်နိုင်။ အနီးဆုံးမြို့ဖြစ်သည်
ရှားတောမြို့ကိုလမ်းလျှောက်လျှင်လည်း
ရှစ်နာရီကျော်လမ်းလျှောက်ရမည်ဖြစ်သောကြောင့် မဖြစ်နိုင်။ <br /> နန်း ကတော့…။<br />
“ စိုင်း စိတ်မပူပါနဲ့…။ စိုင်းတို့ရွာမှာ အတွေ့အကြုံရှိတဲ့
လက်သည်တွေလည်းရှိသာပဲလေ။ စိုင်းတောင် အဲဒီ လက်သည်တွေရဲ့လက်နဲ့
လူဖြစ်လာခဲ့သေးတာ။ နန်းတို့ဘက်က မီးဖွားဖို့ လိုအပ်တာတွေ ဝယ်ထားဖို့ပဲ။
စိုင်းရင်သွေးလေး ချောချောရှူရှူနဲ့ လူ့လောကကိုရောက်လာမှာပါ စိုင်းရယ်”
တဲ့…။<br /> သူကတော့ နန်း၏ ဗိုက်ပူပူကလေး ပိုဖောင်းလာလေ စိတ်တွေ ပူလေသည်ပဲ။
တစ်ပတ်တစ်ခါလောက်ဖြစ်ဖြစ် ဒေါဝယ်ရောရွာကို ကလေးအတွက်လိုအပ်သည်များကို
အင်တွဲသွားရောင်းပြီး ဝယ်ခြမ်းရသည်။ သူလိုချင်သည်
ပိတ်အနှီးမရှိသည့်အခါမျိုးမှာ လွိုင်ကော်ကိုမှာခိုင်းရပြီး
နောက်တစ်ပတ်ရက်ချိန်းပြီး ပြန်သွားယူရသည်။<br /> ခက်ခဲပင်ပန်းလိုက်သည်ကတော့မပြောတော့နှင့်။<br /> သူ တစ်ခါတစ်ခါတွေးမိသည်မှာ ဤမျှလောက် မြို့နှင့်အလှမ်းဝေးသော ဤရွာကလေးတွင် ဘာကြောင့်များ သူလူလာဖြစ်လာသနည်း ဟု…။ <br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br /><br />(၄)<br /> “ဘာ ပြောလိုက်တယ် အလုံ..။”<br />
သူနှင့်မတွေ့သည့် အတောအတွင်းလေးအတွင်းမှာ မယ့် နားမကန်းသွားနိုင်မှန်းတော့
သူကောင်းကောင်းကြီး သိသည်။ ခု မယ့်ကို သူလာပြောရသည်ကပင် ဘယ်ကမှ
ရှာမရတော့သည့်အဆုံး ခြေဦးလှည့်မိခြင်းဖြစ်သည်။ ပြီးတော့ ဦးလေးအိုက်ကလည်း <br />
“အလုံ နင့်မယ့်ဆီပဲ သွားလိုက်ပါဟာ။ နင့်မယ့်က နင့်ကို
ဒီအခြေအနေမျိုးမှာတော့ ပြစ်ပြစ်ခါခါ ပြောလွှတ်မှာမဟုတ်ပါဘူး။ နင့်
မိန်းမအတွက် လိုအပ်နေတာပဲ ။ နင်ကလည်း နင့်မာနကိုလျှော့မှပေါ့။ မိဘဆိုတာ
အပြစ်လုပ်လို့မှားခဲ့ရင်တောင် ဘယ်လောက်ကြီးတဲ့ အမှားမျိုးပဲဖြစ်ဖြစ်
ခွင့်လွှတ်နိုင်ကြတယ်လေ။ မယ့်က နင့်ကိုမျှော်ချင်မျှော်နေမှာပေါ့။ <br />နင့်
မိန်းမ ကိုယ်ဝန်ရှိတုန်းကတောင် ငါ့အိမ်ရှေ့ မယောင်မလည်နဲ့ရောက်လာသေးတယ်
ဟ…။ နင် သွားရင် နင့်ကိုကောင်းကောင်းမွန်မွန် ဆက်ဆံမှာပါ အလုံရာ”<br /> ဟူသော စကားတွေကြောင့်ရောက်လာခဲ့ရသည်။ ခုလို အမိုးက မျက်နှာလွဲခဲပစ် မေးခွန်းများနှင့် ပြန်လည် ထိုးနှပ်လိမ့်မည်ဟု သူ မထင်ခဲ့မိပါ။<br />
“နင်က နင့်ခြေထောက်ပေါ်နင်ရပ်နိုင်ပြီဆိုတဲ့ သဘောမျိုးနဲ့ အိမ်ပေါ်ကနေ
ဆင်းသွားခဲ့သေးတာ။ ငါ့မှာတော့ ဖတဆိုးသားလေးဆိုပြီး ကိုယ်မရခဲ့တဲ့
ဘဝမျိုးရောက်အောင် အမြင့်ကို တင်ပေးခဲ့တာ။ ပြီးတော့ နင် မနေချင်တဲ့ရွာကိုပဲ
ပြန်လာတယ်။ နင်မုန်းတဲ့ ခြေလျှင်တောင်တက်လမ်းတွေကိုပဲ နင်က တက်ချည်
ဆင်းချည် လုပ်နေတယ်။ နင်မလုပ်ချင်တဲ့ တောင်ယာတွေ နင်ခုတ်နေတယ်။ ဘယ်မလဲ
ငါဖြစ်စေချင်ခဲ့တဲ့ ပညာတတ် ဘွဲ့ရ။ အဝေးသင်နောက်ဆုံးနှစ်နဲ့ ရွာကို
မိန်းမတစ်ယောက်နဲ့ ဆင်းရဲတွင်းထဲ ဆင်းလာခဲ့ပြီးမှ ခုကျမှ လက်လာဖြန့်ပြီး
လိုအပ်တဲ့ငွေကို လျှောခနဲရလိမ့်မယ်လို့များ နင်ထင်နေလား အလုံ။
နင့်အတွက်ဆိုရင် နင့်ကိုပေးမယ်။ ငါသဘောမကျတဲ့ နင့်မိန်းမအတွက်ဆိုရင်တော့
တစ်ပြားတစ်ချပ်မှမရဘူး အလုံ။”<br /> ပြတ်သားလှပါသော မယ့်၏
စကားသံတွေမဆုံးချင်မှာပင် သူ ပြန်လာခဲ့ပါသည်။ ထိုနေ့က စိတ်လေလေနှင့်
ရွာကိုပတ်ပြီး စီးဆင်းနေသော စမ်းချောင်းလေးနဘေးတွင် သူ တစ်ယောက်တည်း
နေပစ်လိုက်သည်။ ပြည့်စုံမှုဟူ၍ နတ္ထိဖြစ်နေသော ဤရွာတွင် နန်းအတွက်
အန္တရာယ်တွေ ခုတလော လတ်တစ်ကမ်းလေးမှာရောက်လာကြသည်ဟု သူထင်သည်။ <br /> နန်း
အတွက် သူ အာဟာရဖြစ်စေမည့် အစားအစာတွေ မချက်ကျွေးနိုင်။ ပိန္နဲသီးနုနုကို
ပြုတ်ပြီး အရည်သောက်ချက်ကျွေးရသည့်နေ့များ။ တောင်ယာကနေ ရလာသည့်
ဟင်းသီးဟင်းရွက်များနှင့်လောက်သာ နန်းမှာ ကျေနပ်နေခဲ့သည်ပဲ။ ပြီးတော့ နန်းက
ပြောသေးသည်။<br /> “စိုင်းက ဟင်းချက်ကောင်းတယ်နော် ခုမှသိတယ်။
ပိန္နဲသီးဟင်းကလည်းကောင်းတာပဲ။ ဟိုနေ့ကကြော်တဲ့ ဘူးရွက်ဆိုလည်း
ကောင်းတာပဲနော်။ ဒါပဲနော် နန်းကလေးမွေးပြီးရင်လည်း စိုင်းပဲ ချက်ကျွေးရမှာ”
တဲ့။<br /> နန်း ဟန်ဆောင်ပြီးပြောသော စကားများလေးလားဟု သူ ထင်မိသော်လည်း နန်းကိုကြည့်တော့ စိတ်ပါလက်ပါ ပြောနေသည့် ဟန်မျိုး…မို့ သံသယမရှိတော့။ <br />
သူချက်ကျွေးသမျှ ခေါင်းငြိမ်းစားရင် ကလေးတွေကို စာသင်သည်။ သူ တောင်ယာ
သွားသည့်အချိန်တွင် ကျောင်းပေါက်ဝထိ မပေါ့မပါးလှမ်းလျှောက်လာရင်း
နုတ်ဆက်သည်။<br /> ခုတော့ နင် ဖျားပြီ နန်းရယ်….။<br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br /><br />(၅)<br />
မိုးကြီးလေကြီးကျနေလေသည်။ ပတ်ဝန်းကျင်တစ်ခုလုံး
လျှပ်ပန်းလျှပ်နွယ်တွေနှင့် တဒိန်းဒိန်း တဒိုင်းဒိုင်း ဆူညံနေသည်။
ရွာနဘေးရှိ စမ်းချောင်းသည်ပင် တောင်ကျမိုးရေများကြောင့်
တဝုန်းဝုန်းဆူညံလာနေပြီ။ အငြိုးနှင့်သည်းနေသော မိုးညအောက်တွင် သူ
စိုးရိမ်းသောကတွေကလည်း အထွဋ်အထိပ်သို့ရောက်၍နေပြီ။ တစ်ကိုယ်လုံး မိုးရေတွေ
ရွှဲရွှဲစိုလျှက် အကာအကွယ်မယ့် ရွာလမ်းမထက်မှာ ပြေးလွှားနေရသည်က
သူတစ်ယောက်တည်း။ <br /> လျှပ်တစ်ကြိမ်လျှပ်လိုက်တိုင်း ဖွေးခနဲဖြစ်သွားသော
အလင်းရောင်အောက်တွင် သူ ခန္ဒာကိုယ်ကြီးတစ်ခုလုံး ကြက်သီးတွေထသွားလိုက်၊
ငုတ်တုတ်ထိုင်ချရလိုက်နှင့် မိုးသည်းညသည် ခြောက်ခြားလွန်းလှသည်။ သူ
ဦးတည်ရာဖြစ်သော ခြံထဲသို့ အပြေးတပိုင်း သူဝင်ရောက်လိုက်ရင်း ပါးစပ်ကလည်း
တကြော်ကြော်အော်ခေါ်နေမိသည်။<br /> “ဒေါ်မီးမြာ ဒေါ်မီးမြာ”<br />
မည်သူမျှကြားဟန်မတူ။ တခါးများကိုအလုံပိတ်လျှက်
တိတ်ဆိတ်ငြိမ်သက်နေသောကြောင့် သူ အပူတပြင်းနှင့် အခန်းတခါးမကြီးကို
တဒုန်းဒုန်းမြည်အောင် ထုနှပ်ရင်းအော်ခေါ်နေလိုက်သည်။ အတော်အတန်ကြာမှ တံခါးက
အတွင်းမှာ ချောက်ခနဲမြည်သံအဆုံး ပွင့်လာသည်။<br /> “ဟင် အလုံ “<br /> “ဟုတ်တယ် ငါ အလုံ နင့်အမေ ရှိလား….။ ငါ့ မိန်းမ ဗိုက်နာနေလို့ လာခေါ်တာ…။ “<br /> “အဲဒါမှ ဒုက္ခပဲ…ငါ့အမေ ကလာလဲရွာမှာ မနက်က မီးဖွားဖို့လာခေါ်လို့လိုက်သွားတာ အလုံ….”<br /> “ဟာ………….”<br />
သူ ဘာလုပ်ရမှန်းမသိတော့…။ ဦးအိုက်လုံနှင့် နှစ်ယောက်တည်း ကျန်ရစ်ခဲ့ပါသော
နန်း။ မီးဖွားခန်းနီး ဝေဒနာကို အလူးအလဲ ခံစားနေရပါသော နန်း။ <br /> “အလုံ”<br /> “နင်အဲလို မနေနဲ့လေ….နင့်အမေကိုသွားခေါ်လေ….”<br /> “ဟင်……..”<br /> “ငါ…..ငါ……….”<br />
“နင့်အမေက အရင်က လက်သည်ပဲဟာ…….ဘာလဲ နင်မခေါ်ရဲလို့လား…။ လာ
ငါလိုက်ခဲ့မယ်…..။ ငါပြောပေးမယ်…..။ ခုလိုအချိန်မျိုးမှာတော့ နင့်မယ့်
နင်တို့ကို ပစ်ထားရက်မှာမဟုတ်ဘူး။ လာ….မြန်မြန်…။ “<br /> သူ့ သူငယ်ချင်း ကြားမြာက မိုးကာတစ်ထည်ကောက်ခြုံရင်း လက်နှိပ်ဓါတ်မီးဆွဲကာ သူနှင့် မိုးသည်းသည်းထဲတွင် အတူပြေးထွက်လိုက်လာခဲ့သည်။<br />
ခြေလှမ်းတို့သည် မြေပြင်နှင့် ထိသည်ဟု မထင်ပဲ လေအလျှင်တွင်
လေဟုန်စီးနေသည်ဟု တစ်မျိုး၊ ဟာခဲဖြစ်သွားလိုက်၊ နန်း၏
မျက်နှာကိုပြန်မြင်ယောင်လိုက်မိတိုင်း စိတ်တွေ မောပြီး
နှိမ့်လိုက်ကျလိုက်ဖြစ်နေသည့် ရင်ခုန်ခြင်း၊
စိုးရိမ်းသောကဖြစ်ခြင်းကတစ်မျိုး အမျိုးမျိုးဖြစ်ပေါ်နေလေသည်။<br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br /><br />(၆)<br />
“အို မယ့်ကလည်း ဒီအချိန်မှာ ဒီလိုတွေပြောဖို့လိုသေးလို့လား ခု အလုံ့
မိန်းမ မီးဖွားရခက်နေလို့ အမေလည်းမရှိလို့ သမီးကကြားကနေလိုက်ပို့တာ။
ဒီအချိန်မှာမှ မယ့်ကို အလုံက အားမကိုးရင် ဘယ်သူ့အားကိုးရမလဲ။”<br /> သူ ဝင်မပြောချင်တော့ပါ။ မအံသြတော့ပါ။ အသည်းမာလှပါသော မယ့်။ နာကျည်းတတ်လွန်းပါသော မယ့်။ <br />
“ဟဲ့ နင်ပြောဦးလေ အလုံ …။ နင် ဘာမှမပြောတော့ဘူးလား..။ တကယ်ပဲ
ဘယ်လိုသားအမိတွေလဲ။ ငါ နန်းကို စိတ်ပူလာပြီ အလုံ။ ခေါ်မရလဲနေတော့
အမေမီးဖွားတာတော့ ငါမြင်ဖူးထားတာပဲ….။ ငါတော့ နန်းဆီပြေးတော့မယ် ခေါ်ရလည်း
ခေါ်ခဲ့ မရလည်း နေတော့ဟာ”<br /> ကြားမြာက ပြောပြောပြေးပြေးနှင့် မှောင်ကြီးမည်းမည်းထဲ ထွက်သွားလေသည်။ မိုးသည် သည်းနေဆဲ..။ မယ့် နေရာမှ တုတ်တုတ်မလှုပ်ပါ…။…….သူ…။<br /> “မယ့် အလုံကို မွေးခဲ့တုန်းက ပေါ့က ဘယ်လိုနေနေခဲ့သလဲ မယ့်”<br /> မယ့်သည် သူ့ကိုလှည့်ကြည့်လာသည်။<br /> “ဘာမှမခံစားရပဲ ငုတ်တုတ်ထိုင်နေခဲ့သလား။ သားဦးဆိုတဲ့ စိတ်နဲ့ ယောက်ယက်မခတ်နေဘူးလား မယ့်။”<br /> “………………………”<br />
“မယ့်ကရော မယ့်မီးဖွားဖို့ဆဲဆဲမှာ အဖေကို တမ်းတမနေခဲ့ဘူးလား… ။ ပြီးတော့
အလုံဖြစ်လာမယ့် ကလေးကို လူ့လောကထဲမရောက်မှာ မစိုးရိမ်ခဲ့ဘူးလား…..ဟင် မယ့်။
နန်းလည်း အခုဆို အလုံကို တမ်းတနေရော့မယ်။ ပြီးတော့
အလုံတို့ရဲ့ရင်သွေးလေးကို လူ့လောကကိုရောက်စေချင်လွန်းတော့မယ် “<br /> “အခု
အလုံ့ မိန်းမ နန်း အလုံ့ရင်သွေးကို မွေးတော့မယ်။ အလုံ အလုံ့သွေးသားကို
လူ့လောကထဲရောက်လာစေချင်တယ်။ နန်းခံစားနေရတာတွေ သက်သာအောင်လည်း
အခန်းအပြင်ဘက်ကနေ အားပေးစကားတွေပြောနေချင်တယ် မယ့်။ မယ့်က လူတစ်ယောက်ကို
ပြုစုပျိုးထောင်လို့မရတော့တာနဲ့ စိတ်အနာကြီးနာပြီး
သံယောဇဉ်တွေဖြတ်တောက်တော့မလို့လား..။ ခု မွေးလာမယ့် ကလေးဟာ နန်းနဲ့အလုံ့ရဲ့
ရင်သွေး။ ပြီးတော့ မယ့်ရဲ့ မြေး…..။.”<br /> “…………………………..”<br /> “မယ့်ရဲ့
မြေးကို မယ့် ပြုစုပျိုးထောင်လို့မရတော့ဘူးလား။ အလုံ့တုန်းက
မယ့်ဆုံးရှုံးခဲ့ရတာတွေကို မယ့်ရဲ့မြေးက ပြန်လည် မပေးနိုင်ဘူးလို့ထင်သလား
မယ့်…….။ မိခင်တစ်ယောက်ရဲ့ အသက် ဆုံးရှုံးလုနီးနီး အခြေအနေတစ်ခုကို မယ့်
ခံစားဖူးပါတယ် မယ့်ရယ်..။ မယ့်တောင် မယ့်အသက်နဲ့ရင်းပြီး အလုံ့ကို
မွေးခဲ့သေးရင်…….. နန်း လည်း…………။<br /> မယ့်သည် မျက်ရည်များနှင့် သူ့ကိုကြည့်ပါသည်။ ပြီးတော့ သူ့ကို ဘတ္ထရီအိုးပေးသည်။ သူ ရုတ်တရက်ကြောင်နေစဉ်မှာပင်…..။<br /> “ဘာလုပ်နေတာလဲ ရှေ့က မြန်မြန်သွားတော့လေ…..”<br /> သူ ဘာမှမပြောနိုင်ခင်မှာပင် မယ့်သည် သူ့ကိုကျော်က ရှေ့မှ ခြေလှမ်းကျဲကျဲဖြင့် ဦးဆောင် သွားနေလေပြီ။<br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br /><br />(၇)<br /> “အူဝဲ…အူဝဲ”<br /> ကလေး၏ အသံကိုကြားလိုက်ရသည်နှင့် သူ စိတ်ထဲတွင် မည်သို့မျှမပြောပြနိုင်သော ခံစားချက်များနှင့် ပျော်သွားသည်။ <br /> “အလုံ နင့်ကလေးက မိန်းကလေးဟဲ့”<br /> ကြားမြာ၏ အသံကို သူကြားလိုက်ရသည်။ သို့သော် ကြားမြာ၏ ရှိုက်သံကို ဆက်ကြားလိုက်ရသဖြင့်<br /> “နန်း နန်းရော…….”<br /> “…………………”<br />
အခန်းထဲမှာ မည်သူ၏ အသံကိုမျှမကြားပါ။ ဦးအိုက်လုံသည် ဆေးပြင်းလိပ်ကိုသာ
တရှိုက်မတ်မတ် ရှူရှိုက်နေရင်း မျက်ရည်များဝဲ၍သာ သူ့ကိုကြည့်နေသည်။ <br /> မိုးသည် တိတ်သွားခဲ့ပြီ ဖြစ်သည်။<br />
ကောင်းကင်ပြင်တွင်ပင် ကြယ်ကလေးများ တစ်လုံးစ နှစ်လုံးစကို
မှိတ်တုတ်မှိတ်တုန်ဖြင့် မြင်လာရပြီ။ အခန်းထဲကို သူ ဝင်လိုက်သည်။
ဘတ္ထရီမီးရောင်အောက်တွင် ပိတ်ဖြူဖြူ အနှီးထုပ်ထဲမှာ သမီးကလေး…။
မျက်လုံးကလေးမှိတ်လျှက် ။ ထို့အတူ နန်းသည်လည်း မျက်လုံးကလေးမှိတ်လျှက်…။<br />
ကြားမြာသည် သူ့ကိုကြည့်ပြီး အိခနဲ ရှိုက်သည်။ မယ့်၏ မျက်ဝန်းမှာ
မျက်ရည်တွေဝိုင်းနေသည်။ နန်းသည် မောပန်းစွာဖြင့်
အိပ်ပျော်သွားခဲ့သည့်ပမာ….။<br /> သူ့ရင်ဘတ်ကြီးတစ်ခုလုံး တစ်တစ်ဆို့ဆို့နှင့် လည်ချောင်းဝတွင် အလုံးကြီးပဲဆို့လာသလိုမျိုး…။<br /> မျက်ရည်သည်မကျ….။<br /> သမီးလေးကိုကောက်ချီပွေ့ဖက်လိုက်ရင်းက သူ နန်းကို ပြုံး၍ကြည့်မိပါသည်….။<br /> “နန်း ရယ်……စိုင်းအတွက် နန်းနဲ့ စိုင်းရဲ့ ကိုယ်ပွားလေး မွေးပေးခဲ့တယ်နော်……။ ကျေးဇူးတင်လိုက်တာ နန်းရယ်..။”<br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br /><br />(၈)<br />
ခုတော့ မယ့်သည် သူ့သမီးလေးကို သိပ်ချစ်နေခဲ့ပြီ။ ချူချာလွန်းလှသော
သမီးလေးအတွက် မည်သည့်အရာကိုမဆို ဖြည့်ဆည်းပေးရန်အဆင်သင့်ဖြစ်ခဲ့ပြီ။
ခုပင်လျှင် အပင်ပန်းခံပြီး ပလိုင်းထဲ ဘိုးဘွားပိုင်ရွှေတိုရွှေစအချို့နှင့်
ငွေဒင်္ဂါးတွေထည့်လာခဲ့သည်။ <br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br /><br />(၉)<br />နန်း
မရှိတော့သည့်နောက်တွင် သူ ရွာလေးတွင်ပင် သက်ထက်ဆုံးနေထိုင်တော့မည်ဟု
ဆုံးဖြတ်ချက်ချမိသည်။ မည်သည့်အရာမှမရှိသော်လည်း သံယောဇဉ်တွေရှိသည်။
မေတ္တာတရားတွေရှိသည်။ ဘိုးဘွားဆွေမျိုးတွေရှိသည်။ တောင်ယာတွေရှိသည်။
ပြီးတော့ သမီးလေး ရှိသည်။ <br />@@@@@@@@@@@@@@@@@<br /><br />(၁၀)<br /> ရှေ့တွင် တောင်ခိုးများကြားမှ ဒေါဝယ်ရောရွာကို မြင်နေရပါပြီ..။ <br />မယ့်= အမေ<br />ပေါ့=အဖေ<br /><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span><p></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">မဟေသီမဂ္ဂဇင်း ၊ နိုဝင်ဘာ၊ ၂၀၁၅</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> </span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><a href="https://www.facebook.com/tzloikaw/photos/a.487689207966617/3103599356375576/" target="_blank">https://www.facebook.com/tzloikaw/photos/a.487689207966617/3103599356375576/</a><br /></span></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-34882277601376517552023-04-22T05:26:00.004-07:002023-04-22T05:26:50.488-07:00 မစိန်ရီ ပုစွန်မမြူးပါ<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuRCxOawn37hTmsNsvjkuZUqXDKAD_UsDLk4UYO7cVop6fG94K33DBzNzBf3O4gJcMAH-WpOHlGsedtlmaI1DhUKRo5sshq3hUDss7YqXrOkx4y1N7WHim4d3NaAnbcswSYEbhHfsjFknZTk3fY3uzRusxaCuNggBqBBNIFvFj5tY5vUqey8Zn6mf-JA/s1200/%E1%80%99%E1%80%85%E1%80%AD%E1%80%94%E1%80%BA%E1%80%9B%E1%80%AE%20%E1%80%95%E1%80%AF%E1%80%85%E1%80%BD%E1%80%94%E1%80%BA%E1%80%99%E1%80%99%E1%80%BC%E1%80%B0%E1%80%B8%E1%80%95%E1%80%AB.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="630" data-original-width="1200" height="288" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuRCxOawn37hTmsNsvjkuZUqXDKAD_UsDLk4UYO7cVop6fG94K33DBzNzBf3O4gJcMAH-WpOHlGsedtlmaI1DhUKRo5sshq3hUDss7YqXrOkx4y1N7WHim4d3NaAnbcswSYEbhHfsjFknZTk3fY3uzRusxaCuNggBqBBNIFvFj5tY5vUqey8Zn6mf-JA/w550-h288/%E1%80%99%E1%80%85%E1%80%AD%E1%80%94%E1%80%BA%E1%80%9B%E1%80%AE%20%E1%80%95%E1%80%AF%E1%80%85%E1%80%BD%E1%80%94%E1%80%BA%E1%80%99%E1%80%99%E1%80%BC%E1%80%B0%E1%80%B8%E1%80%95%E1%80%AB.jpg" width="550" /></a></div><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />ယပ်တောင်လေးတဖျပ်ဖျပ်ခတ်လိုက် ဟောဒီလမ်းမကြီးကို
မျှော်ကြည့်လိုက်နှင့်မစိန်ရီ နေမထိထိုင်မသာဖြစ်နေတာ
သိသာလှသည်။ဒါမျိုးဆိုရင်မစိန်ရီ စားဖို့သောက်ဖို့ပူနေရပြီဆိုတာ သိသာ၏။
ခါတိုင်းလို တိမ်ပြာမို့မို့လွင်သီချင်းကို
လေသံတိုးတိုးလေးတောင်မညည်းနိုင်မှတော့မစိန်ရီ ဘယ်လောက်ယောက်ယပ်ခတ်နေမလဲ
ဆိုတာကို တွေးသာကြည်တော့ပေါ့။မနေ့ညက မိုးကြီးထားတော့အနည်းဆုံး
ဒီနေ့ကိုကျော့မောင်ထမင်းစား ကျောက်ကလေးပဲရလာပါဦး အူတော့စိုကိုစိုလာမည်။
ဒါ့အပြင်ကိုကျော့မောင်ရဲ့ ကြံရည်ဖန်ရည်နဲ့ဆို သောင်းဂဏာန်း
ပိုပိုလောက်တော့ပါလာနိုင်သည်။ဒီလိုဆိုရင်ဒီနေ့ညအဖို့မစိန်ရီ စိတ်ကူးထဲမှာ
လသာလို့ရပြီ။<br />အဲဒီလ သာမလား မသာမလားဆိုတာတော့မစိန်ရီက
ခုမှအိမ်ရှေ့ထွက်လမ်းမပေါ်မျှော်ရတာကိုကပဲ မောမောလှပေါ့။ သူတကာတွေဟေးခနဲ
ဝေးခနဲ ကျောက်ထမ်းပြီး ရွာထဲဝင်လာရင်
ကိုကျော့မောင်များပါလာလေးမလားလို့မျှော်ကြည့်ရတာလည်းမောပါသည်။အနည်းဆုံးနောက်နားကျကျကနေပဲဖြစ်ဖြစ်ရှေ့ကနေပဲ
ဖြစ်ဖြစ် စိန်တူတွေစုပြီး
ထမ်းလာသည့်လူတွေထဲတွင်ကိုကျော့မောင်ကိုရှာရတာလည်း မျက်စိတွေမူးရသည်။<br />ကျောက်မရလို့သူများတကာရသည့်ကျောက်ကို
လိုက်ထမ်းပေးဦး
အဲသည်ကျောက်များပွင့်လျှင်ဂျော်ကီထမ်းခတော့ရနိုင်သေးသည်။သည်လိုမဟုတ်ရင်တော့နေ့ကုန်အောင်တတောက်တောက်နှင့်ရှာ
မတွေ့ရင်တပ်ခေါက်ပြန်ရုံလေ။ ညနေစောင်းပြီ ရွာထဲမှာ
မီးပွင့်ကလေးတွေဟိုတစ်ပွင့်ဒီတစ်ပွင့်
လင်းလက်ဝင်းပလာတာတောင်ကိုယ်တော်ကျော့မောင်က ရွာထဲကိုပြန်ဝင်မလာသေး။ <br />မစိန်ရီ
အိမ်ကလေးထဲပြန်ဝင်။ ရေတစ်ခွက်ကိုခပ်သောက်ပြီး စိတ်ထဲမှာ
အချဉ်ပေါက်ချင်လာမိသည်။မနေ့ညကတည်းထွက်သွားလိုက်သည်မှာ ခုဆိုလျှင်
ပြန်လာသင့်သည့်အချိန်ကိုလွန်နေပြီ။ ကိုကျော့မောင်က လူတစ်မျိုး။
ပြောရလျှင်ကိုယ့်ယောကျာ်းအကြောင်းလည်း
ကိုယ်သိပါရဲ့။ကိုကျော့မောင်အကြောင်းပြောရလျှင်ကိုယ့်ပေါင်ကိုယ်လှန်ထောင်းရသည့်အဖြစ်မျိုး။<br />ကျောက်ကလေးရလို့အူစိုသည့်
နေ့ဆိုလျှင်အိမ်ကို တန်းပြန်ချင်မှ ပြန်လာသည်။အနည်းဆုံးတော့ဘိန်းခန်း
လောက်ဝင်လျှင်ဝင်၊ မဝင်လျှင် ဘီယာဆိုင်လေးတော့ ထိုင်ချင်ထိုင်နေဦးမည်။အိမ်က
ဇနီးမယားက အိမ်ဦးနတ်ကြီးကြွလာမှာကို
လည်တမျှော်မျှော်လက်တဆန့်ဆန့်နှင့်မျှော်တော်ယောင် လုပ်နေရသည့်ကို မသိ။<br />အတော်လေးလည်း မူးပြီးဆိုမှ၊အတော်လေးလည်း စည်းစိမ်ရစ်မှယိုင်တိုင်တိုင်ခြေလှမ်းတွေကို အိမ်ဘက်သို့ ခြေဦးပြန်လှည့်တတ်သည်။<br />သည်နေ့ညလည်း
သည်အတိုင်းထင်ပါရဲ့။အိမ်ပြန်နောက်ကျတာ အရေးမကြီး။
ကိုကျော့မောင်ထမင်းစားကျောက်ရလာဖို့အရေးကြီးသည်။ခုတော့ညကိုးနာရီပင်ထိုးပြီးသွားပြီ။
မစိန်ရီ ဗိုက်ထဲကလည်း သံစုံတီးဝိုင်းက
ဘင်ခရာတပ်နှစ်တပ်စာလောက်တီးသလိုမျိုး တဂွီဂွီ တဂွမ်ဂွမ်နှင့်
မြိုင်မြိုင်ဆိုင်ဆိုင်ကြီးကို တီးနေပြီ။ အရေးထဲ
ရွာထဲမှပျံ့နှံ့လာသည့်အကြော်အလှော်နှင့်အကင်နံ့တွေကလည်း နှိပ်စက်သထက်
နှိပ်စက်လာလျှက်ရှိနေသည်။ ပြီးတော့ရွာမြောက်ခြမ်းတွင်ကွေးကွေးလေး
ကွေးကွေးလေး ဟူ အော်နေသံက တစ်မျိုး၊ ဒူမည်းကြီး ဒူမည်းကြီး ဟု
အော်နေသံကတစ်မျိုးနှင့် မစိန်ရီ ထိုင်လိုက်ထလိုက်ဖြစ်နေရပြန်သည်။<br />“ကျော့မောင်ရယ်နင် မြန်မြန်ပြန်လာပါတော့ “<br /><br />(၂)<br />“မစိန်ရီ ဒီအပတ်ဘာကြိုက်လဲ“<br />ဒါပဲ။
လူတွေက ခုတလော မစိန်ရီနားမှာ စိုးမိုးကျော်လာလုပ်နေကြသည်။ မစိန်ရီကိုများ
ဘာကြိုက်လဲဟုမေးလို့ကတော့အကုန်ကြိုက်သည်ဟု ပဲပြောမှာ သေချာသည်။ထိုအထဲကမှာ
ဘာကိုအောထားလဲဟု မေးမှသာ အဖြေကရသည်။ခုလည်း
စာရွက်ပေါ်မှာချရေးထားသည်ကိန်းတွေက များမှများ။ ကိုကျော့မောင်က မနက်က
မှာသွားသည်။<br />“စိန်ရီ နင်အဲဒါတွေအကုန်ထိုးမလို့လား
ကြည့်လုပ်နော်နေ့ဖို့ညစာလေးလည်းချန်ဦး။ ငါ့ချည်းအသားကုန်မမျှော်နဲ့။ကျောက်က
နေ့တိုင်းရတာမဟုတ်ဘူး“ တဲ့။<br />ကိုကျော့မောင်ပြောသမျှမျက်လုံးကလေး
ကလယ်ကလယ်လုပ်ပြီးသာနေခဲ့သည်။လက်ထဲရွှင်တုန်း
ပေါတုန်းဆိုတော့သည်နေ့ကိုကျော့မောင်အိမ်ကထွက်သာနှင့်
ရွာမြောက်ပိုင်းကိုသွားမည်။ ကြိုးတစ်ချက်ဆွဲလျှင်တစ်ချက်ကွေးရမည်။တစ်နေ့
ပြတ်တုန်း လပ်တုန်းဆိုတော့ရွာမြောက်ပိုင်းကို
ခြေဦးမလှည့်နိုင်ခဲ့။အသံတွေသာကြားပြီး အသည်းတွေသာ ယားနေရသည်။ထိုည
ကိုကျော့မောင်အိမ်ပြန်နောက်ကျသည်။သို့သော်မစိန်ရီ အပြစ်မပြောတော့။မပြောဆို
ကိုကျော့မောင်က မစိန်ရီပါးစပ်ကို ငွေထုတ်နှင့်ပိတ်ပစ်ခဲ့သည်ကိုး။ <br />ဟော
မနက်လည်း လင်းရော မနေ့ညက မစိန်ရီက သည်ကနေ့မစိန်ရီနှင့်မဆိုင်သလိုလိုမျိုး။
မမုံဈေးကို တစ်ပတ်မက ဖြတ်လျှောက်ပစ်လိုက်သည်။မနေ့က
ဝက်ရိုးတစ်ထောင်ဖိုးလောက် ပေးပါဆိုတာကို အရေးမလုပ်လို့သည်ကနေ့တော့<br />“ပေါင်သားတစ်ပိဿာပေးစမ်းပါ“ဟု မစိန်ရီတို့ခပ်ပြတ်ပြတ်ဆိုဖြစ်ပြီ။ သည်လိုဆိုတော့လည်း <br />“ဟုတ်ဟုတ်ခဏလေးနော်ချိန်နေပြီအစ်မ“ဆိုပြီး
ချိုနွဲ့နေလိုက်တာများ မယားငယ်လေသံအတိုင်းပင်။ မနေ့ကဖြစ်အင်က
စလင်းဘတ်အိတ်ကလေး ဘေးစောင်းလွယ်လိုက်ရုံနှင့် အနေအထားက
တစ်မျိုးပြောင်းသွားသည်။ ပြီးတော့မစိန်ရီ ရေစိမ်စားမည်။ ဘုရားပန်းဝယ်မည်။<br />ဘုရားပန်းအိုးမလဲဖြစ်သည်ပင်တစ်ပတ်ခန့်ကြာသွားသည်။ကိုကျော့မောင်
ပြန်လာတိုင်း ထမင်းဝယ်စားလိုက်ရသည်နှင့် ပန်းဝယ်ဖို့အနားမကပ်နိုင်။
မစိန်ရီက ကိုယ့်စိတ်ထဲ ရတနာသုံးပါးရှိနေရင်ပန်းမလဲလည်း ဘာအရေးလဲဟု
ပိုက်ဆံပြတ်လျှင်တွေးသည်။ပိုက်ဆံပေါသည့်အခါမျိုးတွင်တော့ဘုရားစင်က
ပန်းတွေနှင့်ဝေပြီးသပ္ပါယ်ချင်တိုင်း သပ္ပါယ်နေတော့သည်။<br />သည်ကနေ့ဘုရားပန်းလဲပြီးတာနှင့်
ဘုရားရှိခိုးပြီးလျှင်တစ်ခါတည်းဆုတောင်းပြီး
ရွာမြောက်ဘက်ကိုလှည့်မည်။အမွေးတိုင်ကလေးထွန်းညှိရင်း
နုတ်ကတတွတ်တွတ်ရွတ်ဆိုလိုက်သည့်ခဏ မစိန်ရီစိတ်ထဲရွှင်လန်းသွားရသည်။<br />“အရှင်ဘုရား ဒီကနေ့တပည့်တော်မ ကွေးကွေးလေးနှင့် ကနိုင်သလို မည်းမည်းကြီးစီးပြီး အိမ်ပြန်မျက်နှာပန်းလှပါရစေ ဘုရား“<br />ဒါပဲ မစိန်ရီ ဆုတောင်း။ ဆလင်းဘတ်အိတ်ကလေး လွယ်။ယပ်တောင်တစ်ချောင်း ဖျတ်ခနဲဆွဲပြီး ဘေးတစ်ခန်းကို မစိန်ရီ အသံပြုလိုက်သည်။<br />ပြောရင်းဆိုရင်း
မိုးကလေးတောင်ဖွဲလာပါပေါ့လား။ အနေအထားက ရွှေဖား၊ ရာသီဥတုက
မစိန်ရီဘက်ပါလာမှတော့ခိုင်ရွှေဆိုင်က ထမင်းချိုင့်ပါဆွဲပြီး
ရွာမြောက်ဘက်ကို ခြေဦးလှည့်မိတော့မိုးက ဖွဲရာမှသည်းလာပါပေါ့လား။<br /><br />(၃)<br />
သည်နေ့တော့လပ်ကီးဒေးပဲ။ မစိန်ရီ မျက်လုံးတွေတလက်လက်တောက်ပနေပုံက
အခြေအနေပေးနေသည် မှန်းသိသာစေသည်။ ကြိုးတစ်ချက် ဆွဲလိုက်တိုင်း
အကောင်တွေပူးသည့်အခါပူး တစ်ချက်တစ်ချက်သုံးကောင်တောင်ထပ်သွား
လိုက်သေးသည်။သည်နေ့မစိန်ရီ၏ ပုစွန်စိတ်ကလေး ပင်လယ်ကူးနေသည်မှာ
မြူးဟန်ရှိသည်။ ပြီးတော့ စီးတော်ယာဉ်ဒူမည်းကြီးကလည်း ယဉ်လိုက်သမ
ငြိမ့်ငြိမ့်ကိုညောင်းနေသေး၏။<br /> “ကြက်ဆင်ကျား ×××××ကြက် ဆင်ကျား ××××××ကြက် ဆင်ကျား“<br /> ဒိုင်ကအော်နေပြီ။ မစိန်ရီလက်တွေ ငြိမ်ချက်သားကောင်းနေသည်။တဖြည်းဖြည်းချင်း တစ်လိမ့်ချင်း ကြိုးကိုဆွဲယူနေသည်။ ပါးစပ်ကလည်း <br /> “ကွေးကွေးလေး နော်ကွေးကွေးလေး ကွေးကွေးလေး“<br />
မစိန်ရီထိုကဲ့သို့အော်တော့နောက်ကထိုးသားတွေကလည်း လိုက်အော်သည်။အသံသည်
မြိုင်သည်။ဆိုင်သည်။ညီညာ ထကြွသည်။မစိန်ရီစိတ်တွေလေထဲပဲ လွှင့်ချင်သလိုလို
မြောချင်သလိုလိုနှင့်။ ကြိုးကို နောက်ဆုံးဆတ်ခနဲရုတ်ချလိုက်သည်။<br /> “ကလုံ ကလုံ ကလုံ“<br /> “ဝေး……..“<br /> ပုစွန်နှစ်ကောင်က မစိန်ရီမျက်လုံးရှေ့မှာ ကွေးကွေးလေး။ <br />
သည်နေ့အိမ်ပြန်မျက်နှာပန်းတော့မစိန်ရီကိုလှစေပစေပြီ။
ကိုကျော့မောင်တစ်ရက်နှစ်ရက်လောက်တော့ကျောက်ထွက်မရှာလည်း အရေးမကြီး။
ခုတော့စိတ်ကိုဖြတ်ပြီး ထိုင်ရမှထဖြစ်သည်။ဒါတောင်ဒိုင်က<br /> “ပြန်တော့မလို့လား လောပန်မရဲ့လုပ်ပါဦး အချိန်ရှိပါသေးတယ်“<br /> “ဟင်းဟင်းဟင်း ဒီနေ့ညတော့တော်ပါပြီရှင်တစ်ခါတစ်လေလေးလည်း တာကော တို့ပေးလိုက်ဦးမှပေါ့လို့“<br /> မစိန်ရီက ဘေးအိမ်က ပလောင်မလက်ကိုဆွဲပြီးထွက်လိုက်တော့မိုးသည်းနေပြီ။ မိုးသည်တစ်နေ့လုံးရွာသည်။ခုတစ်ညလုံးပင်ရွာမည်လားမသိ။ <br />မစိန်ရီ
ရွှေတောင်ကြီးစားသောက်ဆိုင်က ခေါက်ဆွဲကြော်နှစ်ပွဲနှင့်
ကိုကျော့မောင်အတွက် ဝီစကီတစ်ထောင့်ဆွဲလာခဲ့သည်။မစိန်ရီအကြိုက်
ကုမ်းဂွေဝိုင်ကလည်းပလောင်မနှင့် သောက်ရအောင်မပါမဖြစ်ဆွဲခဲ့သည်။
ပြီးတော့တစ်လမ်းလုံး ပလောင်မကို ပြောလာခဲ့သည်က<br /> “ပလောင်ဒီနေ့ပုစွန်မြူးတယ်နော် “<br /><br />(၄)<br /> ရွာထဲတွင် ဓါတ်မီးတွေတဝင်းဝင်းနှင့်ဆိုတော့ကျောက်များရလာလေသလား။ မစိန်ရီ ပလောင်မနှင့် ဝိုင်သောက်ရင်း ရွာလည်လမ်းကိုငေးသည်။<br /> “ဟေး ရေမဆေးသမားတွေစုကြပါဟ မိုးကြီးတော့မြောတွေပါလာတာ ရွာထဲက ရေမဆေး သုံးယောက်မြောနဲ့ပါသွားတယ်။“<br />
မစိန်ရီကိုယ်ကလေး မတ်သွားသည်။မှန်း မနက်တုန်းက
ကိုကျော့မောင်ဘယ်ဘက်ကိုကျောက်ရှာမယ်ပြောခဲ့သလဲ။ ဆတ်ခနဲထိုင်ရာမှထကာ
ပြေးလွှားနေသော ရေမဆေးတွေထဲက တစ်ယောက်ကို ဖမ်းမေးလိုက်သည်။<br /> “ဘယ်မှာမြောပေါက်တာလဲ ဟဲ့“<br />
“မက်လင်ချောင်လို့ပြောတယ်ခုသွားကြမှာ
မိုးကကြီးတော့တောင်ကျရေတွေကြောင့်မြေစာတွေပါလာတာလေ။ ခုပုံအတိုင်းဆို
အလောင်းတောင်ရဖို့မသေချာတော့ဘူးဗျ“<br /> “စိန်ရီ ဒီနေ့ ငါမက်လင်ချောင်ဘက်သွားမယ်။“<br />
ကိုကျော့မောင်ပြောသွားခဲ့သည်မှာ မက်လင်ချောင်သေချာသည်။ဘုရား ဘုရား။
ချက်ချင်းအိမ်ထဲပြန်ဝင်ပြီး စစ်ပွိုင့်ဖိနပ်ကို ဝင်စီးတော့ ပလောင်မက
ပြေးလာကာ<br /> “ဘာဖြစ်လို့လဲ မစိန်ဘာဖြစ်လို့လဲ“<br /> “ပလောင်မက်လင်ချောင်မှာ မြောပေါက်တယ်တဲ့။ကိုကျော့မောင်အဲဒီဘက်ကျောက်သွားရှာတာဟ ။ ငါစိတ်ပူလို့လိုက်သွားမလို့“<br /> “ဟယ်နင်လိုက်သွားလို့ဘယ်ဖြစ်မလဲ နေပါဦး ကိုကျော့မောင်နဲ့သွားတာ ဖိုးလေးပါတယ်မလား ဖိုးလေးအိမ်ကိုအရင်သွားကြည့်ရအောင်“<br />
ခြေလှမ်းသည်သွက်သည်။မိုးသည်ခပ်သွက်သွက်ကလေးရွာသည်။ဗွက်သည်ထူနေပြီ။
လမ်းမပေါ်ရှိရေအိုင်ကလေးတွေကို ပက်ခနဲ နင်းပြီး ပြေးလွှားနေသည့်မစိန်ရီ၏
ခြေလှမ်းများ လျှင်မြန်နေသည်။ ဖိုးလေးအိမ်တွင်လူတွေစုနေသည်ကို မြင်တော့
မစိန်ရီက ခြေအစုံကိုရပ်ပစ်လိုက်သည်။ ပြီးတော့<br /> “ပလောင်နင်သွားမေးကြည့်ဟာ ငါ ငါ မမေးရဲဘူး“<br /> ထိုစဉ်မိုးသည် ဝေါခနဲသည်းချလာပြန်သည်။မိုးသည်းနေသည့်ကြားမှမစိန်ရီအသံတစ်သံကို ကြားဖြစ်အောင် ကြားလိုက်ရသည်။ <br /> “ဖိုးလေးရေ………………..“<br /> မစိန်ရီ အကြောတွေဖျင်းခနဲ……။ လျှပ်စီးသည် ဝင်းခနဲ..။<br /><br />(၅)<br /> အန်စာတုံးလေးများ တစ်လှိမ့်ချင်းကြနေသည့်အသံသည်ဆူညံနေသည်။<br /> “ကျား ပုစွန် လိပ်×××××ကျား ပုစွန် လိပ်××××××ကျား ပုစွန် လိပ်“<br /> ပထမဆုံး အန်စာတုံး ကျလာသည်။<br /> “ကျား“<br /> ဒုတိယ အန်စာတုံး လေးကျလာပန်သည်။<br /> “လိပ်“<br /> တတိယ အန်စာတုံးလေး ကျလုကျခင်နှင့်…….။<br /> အကယ်၍ဘုရားပန်းလဲသည့်နေက မစိန်ရီ ဆုတောင်းက<br />
“အရှင်ဘုရား ဒီကနေ့တပည့်တော်မ၏ အိမ်ဦးနတ်ဖြစ်သူ
ကိုကျော့မောင်တစ်ယောက်ကျောက်ရှာရာတွင်ဘေးမသီရန်ခမဘဲနှင့်
ကျောက်များလည်းတွေ့ပါစေ၊ တွေ့တိုင်းလည်း ပွင့်ပါစေ၊“ ဟုများ ဆုတောင်း
ဖြစ်ခဲ့မည်ဆိုလျှင်<br /> ပလောင်မကိုပြောခဲ့သလိုမျိုး<br /> “ဒီနေ့ပုစွန်မြူးတယ်နော်“ဟု ပြောဖြစ်ခဲ့လိမ့်မည်မထင်ဘူး။ <br /> မစိန်ရီ မျက်စိထဲမှာ နွံတွေထဲက ကိုကျော့မောင်အလောင်း ကွေးကွေးလေးကို မြင်ယောင်ရင်း တဝဲလည်လည်နှင့်…။</span><p></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">Faces မဂ္ဂဇင်း၊ မေ ၊ ၂၀၁၄</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> </span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span><a href="https://www.facebook.com/tzloikaw/photos/a.487689207966617/3103619953040183/" target="_blank">https://www.facebook.com/tzloikaw/photos/a.487689207966617/3103619953040183/</a><br /></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-60165074864392754712023-04-22T05:23:00.005-07:002023-04-22T05:27:31.738-07:00 လွဲမှားခြင်း နိယာမ<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcBpLVFKuFkcBDKTSdnQ4BYxf_sXvMGQRjB7oMNg1puqWEwYuNMG-5uodiRAWckAKVDOXpr_wIJfb7yw3ppn2Ajzwa_2Rtr7AyAPtjTXWNfYH3Dw2NC7nRso4bjsaNbXepZMBTBxMDwkjhamCNW0bqoLXx3v4Hf-DUOX3fytcB4L-BlHy-dh_HGv6j2w/s1200/%E1%80%9C%E1%80%BD%E1%80%B2%E1%80%99%E1%80%BE%E1%80%AC%E1%80%B8%E1%80%81%E1%80%BC%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%B8%E1%80%94%E1%80%AD%E1%80%9A%E1%80%AC%E1%80%99.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="630" data-original-width="1200" height="283" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcBpLVFKuFkcBDKTSdnQ4BYxf_sXvMGQRjB7oMNg1puqWEwYuNMG-5uodiRAWckAKVDOXpr_wIJfb7yw3ppn2Ajzwa_2Rtr7AyAPtjTXWNfYH3Dw2NC7nRso4bjsaNbXepZMBTBxMDwkjhamCNW0bqoLXx3v4Hf-DUOX3fytcB4L-BlHy-dh_HGv6j2w/w538-h283/%E1%80%9C%E1%80%BD%E1%80%B2%E1%80%99%E1%80%BE%E1%80%AC%E1%80%B8%E1%80%81%E1%80%BC%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%B8%E1%80%94%E1%80%AD%E1%80%9A%E1%80%AC%E1%80%99.jpg" width="538" /></a></div><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">နေပူကျဲတဲအောက်တွင်တချိန်လုံး လမ်းလျှောက်နေရရင်းမှရုတ်တရက်နေရိပ်အောက်ထဲ ဝင်လိုက်သဖြင့် မျက်စိတို့ပြာဝေသွားရသည်။<br /> “ အောင်မလေး သေပါပြီတော့် “<br />
သူ သည်လောက်အော်နေတာတောင်မည်သူမျှလာရောက်ဖေးမထူခြင်းမရှိ။
ရှက်ကိုးရှက်ကန်းနှင့် လူးလဲထရင်း ခပ်လှမ်းလှမ်းကမြောင်းထဲသို့ကျသွားသော
ဗန်းကို ပြေးကောက်ရသည်။နီရဲစွာ ကျဲပြန့်နေသော
ဖရဲသီးစိတ်များကတော့ရစရာမရှိတော့။သူ့ရင်ဘတ်အိတ်ထောင်ထဲတွင်ငွေနှစ်ရားငါးဆယ်ထဲရှိသေးသည်။သည်နေ့အဖို့အရင်းရဖို့မပြောနှင့်
အမြတ်ပင်စုန်းစုန်းမြုပ်နေပြီဆိုသာ သူသိလိုက်ပါသည်။<br /> ဖရဲသီးစိတ်များကို
နှမြောတသစိတ်ဖြင့် ကြည့်နေရင်းက ပတ်ဝန်းကျင်ကို မျက်စိက
ကစားဖြစ်သည်။သူ့အား ရယ်ကျဲကျဲဖြစ်ကြည့်နေသော
ကောင်လေးတွေ၊ကောင်မလေးတွေကိုတွေ့ရသည်။ရယ်ရက်လိုက်လေခြင်း။ <br /> သူ သိမ်ငယ်စွာခံစားလိုက်ရသည်။<br />(၁)<br /> “မနေ့က နင်ဖရဲသီးဗန်းမောက်ကျလို့ဆို“<br />
အမေးနှင့်အတူ ဗြန်းခနဲထိုင်ချလိုက်သော ခင့်ကို သူမုန်းပါသည်။
နုတ်သွက်အာသွက်နှင့်စပ်စုလွန်းလှပါသော
ခင်သည်သူ့အတွက်တော့အချစ်ဆုံးသူငယ်ချင်းလည်း ဖြစ်နေပြန်ပါသည်။ <br /> “ဟုတ်တယ်ဟဲ့။ “<br /> “နင်ကလည်း နင်ပဲ နေရာတကာ နမော်နမဲ့နဲ့ကိုး“<br /> “နေပူကနေ နေရိပ်ထဲအဝင် မျက်စိတွေ ပြာသွားလို့ပါဟယ်။ဒါတောင်ဖေးမမယ့်သူ တစ်ယောက်မှမရှိဘူး“<br />
ခင်က စိတ်မကောင်းသည့်ဟန်နှင့်သူ့ကိုကြည့်သည်။ထိုအကြည့်တွေကိုလွဲဖယ်ရင်း
ကောက်လက်စ စပါးလုံးတွေကိုသာ ခေါင်းငုံ့ပြီး
ရွေးနေလိုက်တော့သည်။ခင့်မျက်ဝန်းဆီက အားပေးနှစ်သိမ့်နေသည်ကို
သိသည်နှင့်သူလည်း အလိုလို အားငယ်လာရသည်ပဲ။ သူ သည်နေ့ဈေးမထွက်ဖြစ်။မနေ့က
မောက်ကျသွားခဲ့သော ဖရဲသီးဗန်းက အမြတ်ရော အရင်းပါပါသွားခဲ့သဖြင့်သူ
သည်နေ့ဈေးမထွက်နိုင်ခြင်းဖြစ်သည်။<br /> ဖရဲဆိုင်က လက်လီစိတ်သည်တွေကြားထဲ သူ
အမြဲနောက်ကောက် ကျန်ခဲ့ရသည်ချည်း။ တခြားသူတွေအရင်းမပေးနိုင်လည်း
နောက်တစ်ရက်နှင့်ပေါင်းပြီး ရောင်း၍ပေးလို့ရသည်။သူ ဆိုလျှင်။<br /> သူ ထိုအကြောင်းတွေမတွေးချင်တော့။<br /> “နင်ဈေးမထွက်နိုင်ဘူးဆို သန်းအေးပြောတယ်။ရော့“<br /> သူ မယူချင်ပါဘူး။ ခင့်လက်ထဲက ငွေတစ်ထောင်တန်ကလေးသည်သူ့အတွက်ဈေးရင်းလို့ရသည်။သူ ခင့်ဆီက အကူအညီမယူချင်။<br /> “ရပါတယ်ဟာ။ မနက်ဖြန်တော့ငါဈေးထွက်နိုင်မှာပါ“<br />
“နင်နေ့ပြန်တိုးချေးဦးမလို့မလား။ လုပ်မနေပါနဲ့။ဒီက ယူလိုက် ။အတိုးရော၊
အရင်းရော နင်ပြန်ပေးစရာမလိုပါဘူး။ နင့်ကို ကူချင်လို သက်သက်ငါလာခဲ့တာ။ ကဲ
ငါသွားမယ်။“<br /> ငွေတစ်ထောင်က ဆန်ဗန်းထဲမှာ။ ဘာလုပ်လုပ်တင့်တယ်နေသော ခင်နှင့်သူသည်တစ်ရက်ပြီးတစ်ရက် ဝေးကွာနေခဲ့ပြီဟု သူထင်လိုက်သည်။<br />(၂)<br />
ည သန်းခေါင်ကျော်နေပြီ။ မေမေ ချောင်းဆိုးနေဆဲ။ ရာသီဥတု
အကူးအပြောင်းကြောင့်မေမေ တစ်နေ့က စဖျားသည်။နေကုန်နေခမ်း အဝတ်လျှော်နေရသော
မေမေကို့သူသနားသည်။သူ ဖရဲသီးစိတ် ရောင်းရသည့် အမြတ်ငွေလေးက
မစို့မပို့။မနေ့က သူ
ဖရဲသီးဗန်းမောက်ကျသည်။သူ့လက်ထဲတွင်ဈေးရင်းမရှိတော့။ဖရဲသီးဆိုင်ကို
အရင်းမပေးနိုင်သည့်အကြောင်း မျက်ရည်ခံထိုး၍
ပြောရသည်။မယုံချင်ယုံချင်နှင့်နောက်နေ့ဈေးရင်းပါလာမှလာခဲ့ဟု
ဆောင့်ကြီးအောင့်ကြီးပြောလွှတ်သည်။ထို့ကြောင့်သည်နေ့ဈေးမထွက်နိုင်။ညနေကမှခင်က
ဈေးရင်း ငွေတစ်ထောင် လာပေးသွားသည်။တစ်နေကုန်တစ်နေခမ်း
ဗန်းရွက်ဖရဲသီးရောင်းပါမှတစ်ထောင့်ရှစ်ရာ နှစ်ထောင်လောက်ရသည်။ဒါသည်ပင်
ဆန်ဝယ်လိုက်လျှင်ငွေနှစ်ရာပျော့ပျော့သာကျန်၏။<br /> “အဟွတ်…အဟွတ်….အဟွတ်“<br />
မေမေ ချောင်းတွေတရစပ်ဆိုးလာသည်။သူ ဖယောင်းတိုင်မီးညှိလိုက်သည်။မေမေ
နဖူးပြင်ကိုစမ်းကြည့်တော့ ခြစ်ခြစ်တောက်ပူနေသည်။မေမေ အဖျားတွေတက်နေသည်ကော။
မေမေ့ခေါင်းရင်းက ပလပ်စတစ်ခြင်းထဲတွင်မနေ့က ဝယ်ထားသော
ငန်းဆေးထုပ်ပင်မရှိတော့။မေမေဆေးမရှိတော့သည်ကို သူ့ကိုမပြော။
ကျိတ်မှိတ်နေခဲ့သည်ကော။<br /> တရုတ်ဖြစ်တိုင်ကပ်နာရီကလေးကိုကြည့်တော့ဆယ့်နှစ်နာရီခွဲ။<br />
သည်အချိန်သူ့တို့ရပ်ကွက်ကလေးထဲရှိ မည်သည့်ဈေးဆိုင်မျှမဖွင့်တော့သည်ကို
သူသိသည်။သူတို့ရပ်ကွက်နှင့် တစ်လမ်းကျော်တွင်ရှိသော
ဆေးဆိုင်ကြီးတစ်ဆိုင်ကို အမှတ်ရသည်။သူ့ခေါင်းဦးအောက်ကို လက်နှင့်စမ်းပြီး
နှိုက်လိုက်သည်။ ညနေက ခင်ပေးသွားသော ငွေတစ်ထောင်။<br />
နက်ဖြန်မနက်..ဈေးရင်းရမည်ငွေတစ်ထောင်။နက်ဖြန်မနက်
ဈေးမထွက်နိုင်လျှင်ထိုနေ့အဖို့ချက်စရာဆန်ကလွဲ၍ ဟင်းစားမရှိ။ ညနေကတည်းက
မီးဖိုချောင်ထဲတွက်ပြောင်သလင်းခါနေသော ဆားဗူး၊
အချိုမှုန့်ဗူးတွေကိုတွေ့ရသည်။လက်တစ်လုံးသာကျန်သော ဆီပုလင်းကိုလည်းတွေ့သည်။<br />
ခု နေမကောင်းသော မေမေ့ကိုတွေ့သည်။မရှိသာချင်းအတူတူ မေမေမရှိလို့
သူ့ဘဝမဖြစ်။လက်နှိပ်ဓါတ်မီးကိုကိုင်ဆွဲပြီး
အိမ်ကထွက်လိုက်သည်။မထွက်ခင်မေမေ့ကိုယ်ပေါ်သို့သူခြုံသည့်စောင်ကို
ထပ်ပေးခဲ့သည်။<br /> ညကောင်းကင်ယံတွင် ကြယ်များ မှိတ်တုတ်မှိတ်တုတ်ဖြင့်လင်းနေသည်။<br />(၃)<br />
ခွေးများ ဟောင်လွန်းလှသည်။ခွေးကြောက်တတ်သော
သူ့အဖို့ချွေးတွေတောင်ပြန်လာရသည်။တစ်ချို့အိမ်တွေ
ခြံစည်းရိုးမလုံသဖြင့်ခွေးတွေက ခွေးတိုးပေါက်တိုင်းကနေ ပြေးပြေး
ထွက်လာလိုက်ကြသည်များ တစ်ကောင်ကပင် နှစ်ကောင်အထက်များလာသည်။လက်နှိပ်မီးလေး
ထွန်းလျှက်က လမ်းဘေးတွင်တွေ့ရသော ဒုတ်တစ်ချောင်းကို
လက်နက်သဖွယ်ကောက်ကိုင်လိုက်ရသည်။<br /> သူ့လက်ထဲတွင်မေမေ့အတွက်ချောင်းဆိုးပျောက်ဆေးနှင့် အပူကျဆေးတွေပါလာသည်။သည်ဆေးတွေသည်ပင်သူ အောက်ကျ နောက်ကျခံ၍ဝယ်လာရသောဆေးတွေဖြစ်သည်။<br />
ရှုပ်ရှုပ်ယှက်ယှက်တွေဟူသော အကြည့်တွေနှင့်သင်ကာမကင်းရှိနေသော အကြည့်တွေက
သူ့စာရိတ္တတွေကို မထီမဲ့မြင်ပြုနေသည်။ပိတ်ထားသော
ဆေးဆိုင်ရှေ့တွင်မယောင်မလည်နှင့်မတ်တပ်ရပ်နေရင်း
သူ့အသံနွဲ့နွဲ့ကလေးဖြင့်ဆိုင်ရှင်တွေကိုအသံပြုနေရသည်။တိတ်ဆိတ်သော
ညသည်သူ့အသံကြောင့်နိုးထမလာ။ ကံကောင်းထောက်မစွာဖြင့်ကားတစ်စီး
ဆေးဆိုင်ရှေ့ထိုးဆိုက်လာသည်။<br />
ကားပေါ်ကလူတွေပျာယာခတ်နေကြသည်။ဆေးဆိုင်တံခါးကို
တဘုန်းဘုန်းထုသည်။အော်ခေါ်သည်။အထဲက ချောက်ဟူသော
ချက်ချသံကိုကြားလိုက်ရသဖြင့်သူပါဝမ်းသာသွားရသည်။<br /> “ဘာလဲ“<br /> “ဆေးလိုလိုပါ။ “<br /> “ဘာဆေးတွေလဲ“<br /> “ဒီမှာ ဆေးရုံက ဆရာဝန်တွေရေးပေးလိုက်တဲ့ ဆေးစာပါ“<br />
လိုချင်သည့်ဆေးတွေရသည်နှင့်ကားငယ်လေးသည် မြှားတစ်စင်းပမာ
လစ်ခနဲမြင်ကွင်းမှပျောက်သွားသည်။ခုမှသူ
ဆေးဆိုင်ရှေ့သို့ရောက်နေရခြင်းအကြောင်းကို
အမှတ်ရသည်။ကပျာကယာဖြင့်ပင်တံခါးကို ဆွဲပိတ်နေပြီဖြစ်သော ဆေးဆိုင်ရှင်ကို
လှမ်းတားလိုက်ရသည်။<br /> “ဟို ချောင်းဆိုးပျောက်ဆေးနဲ့အပူကျဆေးလိုချင်လို့ပါ“<br /> သူ့ကိုကြည့်သော အကြည့်တွေသူမကြိုက်ပါ။<br /> “ပိုက်ဆံဘယ်လောက်ပါသလဲ“<br /> “တစ်..တစ်ထောင်ပါ“<br /> “ပေး သုံးကြိမ်စာကြည့်ထည့်ပေးလိုက်မယ်“<br />
ဆေးဆိုင်ကအပြန်သူ့ခြေလှမ်းတွေသွက်နေသည်။လမ်းတွင်လူသူလေးပါး
ကင်းမဲ့နေသည်။တစ်ချက်တစ်ချက်လမ်းသွယ်လေးဆီမှာ ပြေးပြေးထွက်လာသော ခွေးလေ
ခွေးလွှင့်များမှာလွဲ၍ မည်သည့်သက်ရှိမျှမတွေ့မိ။
ရပ်ကွက်ထိပ်ကင်းတဲနားသို့သူရောက်လာသည်။ကင်းသမားတွေသံသေးသံကြောင့်ဖြင့်ညသန်းခေါင်ကိုနှိပ်စက်လျှက်သီချင်းအော်ဆိုနေကြသည်။ကင်းတဲတွင်လူ
လေးယောက်ခန့်ရှိမည်ဟု
သူသိသည်။သူတို့ရပ်ကွက်ထိပ်သည်မှောင်မည်းနေသည်။မီးမပါရေမပါသော
အိမ်ဌားတွေသည်ရပ်ကွက်ကလေးတွင်စုပြုံနေသည်။<br /> “ဟေ့ရပ်လိုက်စမ်း“<br /> သူ ထိတ်ခနဲဖြစ်သွားရသည်။ကင်းသမားက လက်နှိပ်မီးဖြင့်သူ့ကိုထိုးကြသည်။ ပြီးတော့<br /> “ဟေ့ကောင်တွေရှေ့ကဘယ်သူများလဲ မှတ်တယ်..။ဖရဲသီးစိတ်သည်ကလေးပါလားဟေ့“<br /> သူ့မျက်နှာတွင်ချွေးသီးချွေးပေါက်များ သီးထလာသည်။သူနှင့် ခြေဆယ်လှမ်းအကွာတွင်ကင်းသမားတစ်စု…။<br />(၄)<br />
မေမေဆေးသောက်ပြီး ပြန်အိပ်ပျော်သွားပြီ။ သူလုပ်ခဲ့သော လုပ်ရပ်သည်မှန်သလား
မှားသလား ခုချိန်ထိ ဝေခွဲမရဖြစ်နေသည်။
အချိန်သည်မနက်သုံးနာရီကိုပြနေသည်။လှိုက်ဖိုနေသော ရင်ဘတ်ကြီးသည်ခုထိ
ဖုလိုက်ဖောင်းလိုက်ဖြစ်နေဆဲ။ စောစောက မေမေ့ကိုဆေးတိုက်သည်ပင်တုန်ယင်နေသော
လက်အစုံကို သတိကြီးစွာထားလျှက်ရေခွက်ကို
မနည်းမနှောကိုင်ထားခဲ့ရသည်။အဖျားကြီး၍ မျက်လုံးပိတ်လျှက်မှိန်းနေရသော
မေမေ့ကို
သူကျေးဇူးတင်သည်။သို့မဟုတ်လျှင်သူ့မျက်နှာထက်ဆီမှစိုးရိမ်ပူပန်မှုများ၊
ကြောက်ရွံ့အားငယ်စိတ်များကို မေမေ
တွေ့သွားပေလိမ့်မည်။နံနက်မိုးသောက်လျှင်ခင်နှင့်သူမတွေ့နိုင်တော့။ရခဲလှသော
ဘဝကြီးတစ်ခုလုံးကို ဇောက်ထိုးမိုးမျှော်ဖြစ်အောင်ကပြောင်းသိ
ကပြောင်းပြန်ဖြစ်အောင်လုပ်ခဲ့ပါသော သူ။ သည်ရပ်ကွက်ထဲတွင်ရှိမနေလောက်တော့။<br />
ခင်ပေးသော ငွေတစ်ထောင်သည်မေမေ့အတွက်
ဇီဝိတဒါနတစ်ခုဖြစ်သွားခဲ့သည်ဆိုလျှင်ခင်ကျေနပ်နိုင်ပါလိမ့်မည်။ခင်သူ့ကိုခွင့်လွှတ်လိမ့်မည်ဟု
သူ ထင်သည်။<br /> နားထဲတွင်<br /> “ဟေ့ကောင်တွေရှေ့ကဘယ်သူများလဲ မှတ်တယ်..။ဖရဲသီးစိတ်သည်ကလေးပါလားဟေ့“ဆိုသည်ကိုပြန်ကြားယောင်မိသည်။<br /><br />(၅)<br /> လူလေးဦး သူ့အနားရောက်လာကြသည်။သူ့နှာခေါင်းဝတွင်အရက်နံ့ကချဉ်ချဉ်စူးစူးဖြင့်ထောင်းခနဲ။ ခြေလှမ်းတွေက ယှိုင်တိုင်တိုင်အခြေအနေ။ <br />
“သြော်ဘယ်သူများလဲမှတ်တယ်မိအုန်းကြည်သား အခြောက်ကလေးကို၊
ဟေ့ကောင်တွေကြည့်စမ်း ဒီကောင်က ဒီလိုတော့လည်း မိန်းမချောချောသားဟ၊
ကြည့်စမ်း၊ ကြည်စမ်း“<br /> သူ့မေးစေ့ကို
လက်ကြမ်းကြမ်းကြီးဖြင့်ကင်းသမားအဖော်တွေကို ဆွဲပြနေသည်။သူကြောက်နေပြီ။
တစ်ကိုယ်လုံး တုန်ရီလာခဲ့ပြီ။ သွေးတို့ခေါင်းတွင်လာလာဆောင့်နေပြီ။<br />
“ဟုတ်သားဟ၊ ကြည့်ဦး ကိုယ်လုံးကိုယ်ပေါက်ကလဲ မိန်းမတစ်ယောက်လိုပဲကွ။နေပါဦး
မင်းက ဒီအချိန်ကြီး ဘ.ယ်က ပြန်လာတာလဲကွ။ ပြောစမ်းပါဦး ၊ ကိုကြီးတို့ကို“<br /> သူ့ပခုံးကိုသိုင်းဖက်လာသည်။သူတစ်ဘက်ကိုယှိုင်သွားခဲ့သည်။<br /> “ဆေး…ဆေး..ဆေးဆိုင်ကပါ။“<br /> “ဘာဆေးဆိုင်ဟုတ်လား။ မင်းကွာ လာလိမ်နေသေးတယ်။မင်းတို့အထာတွေငါတို့နှပ်နေပြီကွ“<br /> “တ….တကယ်…တကယ်ပြောတာပါဒီ …ဒီမှာ ဆေးတွေပါ“<br /> သူပြသော ဆေးထုတ်တွေကိုကြည့်ပြီး တစ်ယောက်က အော်ရယ်သည်။<br /> “ဟား……ဟား…ဟား…..ဟား ဟေ့ကောင်တွေ “<br /> “ဟေ “<br /> “မလောက်လေး မလောက်စား အခြောက်က ငါတို့ကို လာလိမ်နေတယ်ဟေ့။ငါတော့သိပ် စိတ်မရှည်ချင်တော့ဘူး…။“<br /> “ဒီတော့“<br />
သူတို့မျက်လုံးတွေခက်ထန်နေသည်ဟု သူထင်လာသည်။ပတ်ဝန်းကျင်သည် တိတ်ဆိတ်နေမြဲ
တိတ်ဆိတ်နေ၏။ သူ့တစ်ကိုယ်လုံး ပူထူလွန်းလှသည်ဟု ခံစားမိသည်။<br /> “ဇာတ်တူသားချင်းစားရင်ပိုချိုတယ်ဆိုကွ“<br /> “သဘောပေါက်ပြီကွာ လာစမ်း“<br />
သန်မာသော လက်ကြီးနှစ်ဖက်က သူလက်မောင်းသေးသေးလေးကိုဆွဲပြီး ကင်းတဲအနောက်ဘက်
ခြုံစပ်သို့ဆွဲခေါ်သွားခဲ့သည်။သူ ရုန်းကုန်ပြီး
ပြေးဖို့ကြိုးစားသည်။ပါးစပ်ကလည်း။<br /> “လင်း လင်းကို ဘာမှမလုပ်ပါနဲ့။လင်းအဲလို လူမဟုတ်ဘူး။ လင်းကို လွှတ်ပေးပါမေမေ မေမေ ဖျားနေတယ်လင်းကိုလွှတ်ပေးပါဟီး…ဟီး..ဟီး“<br />
သူတို့ရမ္မက်သွေးများသည်ဆာလောင်မွတ်သိပ်နေကြလျှက်သူ့စကားသံကိုမျှမကြားတော့ပဲ
အရှက်တရားကင်းမဲ့လျှက်အတွေ့ထူးတစ်ချို့ကို ဝိုင်းဝန်း
စားသောက်ခဲ့ကြသည်။လူလေးဦးနှင့် လူတစ်ဦး ဘယ်မှာ အင်အားမျှမည်နည်း။ <br />(၆)<br />
မျက်စိရှေ့သွေးအိုင်ထဲတွင်မှောက်ယက်လဲနေကြသော လူလေးဦး။
ထင်းခွဲပုဆိတ်ကိုကိုင်ထားသော သူ
မလှုပ်မယှက်ကြီးကြည့်နေမိသည်။သူ့ပုဆိုးလေးတစ်ထည်လုံး အညစ်အကြေးများနှင့်
ပေကျံနေသည်။<br /> စောစောတုန်းက သူ
ထိုလူလေးဦးလက်မှရုန်းထွက်လာခဲ့သည်။ကင်းတဲနားအရောက်သူ မီးပုံဘေးရှိ
ထင်းခွဲပုဆိန်ကိုတွေ့လိုက်ရသည်နှင့်ခြေလှမ်းများတုန့်ခနဲရပ်သွားခဲ့သည်။
ဘဝတွင် ဝဋ်ကြွေးရှိခဲ့၍ ပြန်လည်ပေးဆပ်နေရသော သူ့အဖြစ်က
ခုတော့ရှက်ခြင်းကြောက်ခြင်း၏ အခြားတစ်ဖက်မှာ အစွန်းရောက်ခဲ့ရပြီ။
လက်ထဲတွင်မေမေ့အတွက်ပါလာသော ဆေးထုပ်ကလေးကို ကျစ်ကျစ်ပါအောင်ဆုပ်ထားမိသည်။<br /> သူ စိတ်ထဲတွင်တစ်ခါမှမဖြစ်ဖူးသော မပေါ်ပေါက်ခဲ့ဖူးသော စိတ်ဓါတ်တို့ရှင်သန်လာသည်ဟု ထင်နေသည်။ယုံကြည်မှုတစ်ခုသည်ခုမှ ဖြစ်တည်လာရသည်။ <br />
မျက်ဝန်းများဆီမှာ မျက်ရည်တွေတစိမ့်စိမ့်ထွက်လာနေသည်။သူ့အကျီၤတစ်ခုလုံး
စုတ်ပြဲနေသည်။မက်မောစရာမရှိသော ပုရိသယောကျာ်းတစ်ယောက်၏ရင်ခွင်တစ်ခုကို
အဆန်မရှိသော ဟန်ဖြင့်ခုဖြည့်ဝတ်ထားခဲ့သောဇာဘော်လီပင်တစ်ပိုင်းတစ်စပေါ်နေ၏။
သူ အကျီကို ဆွဲချွတ်လိုက်သည်။ထို့နောက်ဘော်လီကို ..။<br /> ပုဆိုးကို
ပုဆိုးလို သူဝတ်သည်။ မိန်းမပုံပုဆိုးဝတ်ပြီး
မှောက်ယက်လဲခဲ့သောနေ့လည်ခင်းတစ်ခု။ ဖရဲဆိုင်က
မဲ့ကာရွဲ့ကာဖြင့်နောက်နေ့မလာနဲ့ဟုပြောသော မြင်ကွင်းတစ်ခု။ ဆေးဆိုင်က
ကြည့်သော အကြည့်။ ပြီး ခင်၏ မျက်ဝန်းဆီမှာရိပ်ရိပ်ပြေးနေသော အကြင်ပါသော
စာနာနှစ်သိမ့်နားလည်မှု..။<br /> သူ ပုဆိန်ကိုကိုင်မိလိုက်ချိန်တွင်ဘာကိုမှမသိတော့။<br /> စောစောက ခြုံထဲကို တရှိန်ထိုးပြေးဝင်ပြီး မူးငိုက်နေသော လူလေးဦးကို အပိုင်းပိုင်းခုတ်ချလိုက်သည်။သွေးတို့ဖျာခနဲ။ သူ့ပါးစပ်က<br />“ဇာတ်တူသားစားရင်ပိုချိုတယ်ဆိုတာ
မဟုတ်ဘူး..အဲဒါဇာတ်တူသားစားလို့ဟင်္သာ ကိုးသောင်း
ပျက်စီးတာကွ..။အဲဒါဟင်္သာကိုးသောင်းဒီလိုပျက်စီးတာကွ။ဇာတ်တူသားစားလို့ကွ…ကဲ..ကွာ…ကဲကွာ..ဟီး…ဟီး..ဟီး“<br /><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်) </span><p></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">ရွှေအမြုတေမဂ္ဂဇင်း၊ ဩဂုတ်၊ ၂၀၁၄</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> </span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><a href="https://www.facebook.com/tzloikaw/photos/a.487689207966617/3104261672976011/" target="_blank">https://www.facebook.com/tzloikaw/photos/a.487689207966617/3104261672976011/</a><br /></span></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-91359044237870591222023-04-22T05:20:00.004-07:002023-04-22T05:21:08.807-07:00အရောင်များ၏ ကွက်လပ်<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="x1jx94hy"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGhaSLxqLShtdPlMJ0LnpraqueZhHRuLRDAttKzZAcgUEPjw_r219jpDdPq1lZCZi38gklta25l_sxVvOu6ojhpRgvLQeh84gaY1cgbYFBFs_EFw4v5eT7JOQBYiBrNYs0bdaZpFuMvkfYHyidGpUdv8fiJ6UgWjnpueQpx_k_R3K-MwR4mo8Dqz4AOQ/s1022/%E1%80%A1%E1%80%9B%E1%80%B1%E1%80%AC%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%99%E1%80%BB%E1%80%AC%E1%80%B8%E1%81%8F%20%E1%80%80%E1%80%BD%E1%80%80%E1%80%BA%E1%80%9C%E1%80%95%E1%80%BA.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="515" data-original-width="1022" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGhaSLxqLShtdPlMJ0LnpraqueZhHRuLRDAttKzZAcgUEPjw_r219jpDdPq1lZCZi38gklta25l_sxVvOu6ojhpRgvLQeh84gaY1cgbYFBFs_EFw4v5eT7JOQBYiBrNYs0bdaZpFuMvkfYHyidGpUdv8fiJ6UgWjnpueQpx_k_R3K-MwR4mo8Dqz4AOQ/w521-h262/%E1%80%A1%E1%80%9B%E1%80%B1%E1%80%AC%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%99%E1%80%BB%E1%80%AC%E1%80%B8%E1%81%8F%20%E1%80%80%E1%80%BD%E1%80%80%E1%80%BA%E1%80%9C%E1%80%95%E1%80%BA.jpg" width="521" /></a><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> </span></div><div class="x1jx94hy"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br /><br /></span></div><div class="x1jx94hy" style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">ဤပန်းချီကားလှသည်ဟု
ကျွန်မမပြောပါ။ သို့သော် မောင်သည် မြတ်မြတ်နိုးနိုးဖြင့် နံရံတွင်
ချိတ်ထားခဲ့ပါသည်။ ပန်းချီကားကို သေချာဘောင်ကွပ်ထားက လူမြင်သူမြင်အောင်
ပြသထားသော မောင့် စိတ်ကို ကျွန်မ နားလည်သလိုရှိပါသည်။ <br /> ဤပန်းချီကားတွေ
လူသုံးဦးရှိပါသည်။ အလယ်က ကလေးတစ်ယောက်၏ ပုံတွင် ဘာအရောင်မျှ မခြယ်ထားပါ။
ဘေးတစ်ဖက်တစ်ချက်ဆီတွင်တော့ ဆန့်ကျင်ဘက်အရောင်ဖြစ်ပါသော အနက်နှင့်အဖြူကို
ခြယ်ထားပါသည်။<br /> <br />~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~<br />တဘုန်းဘုန်းရိုက်သံနှင့်အတူ
သားငယ်၏ ငိုသံဆာဆာကိုကြားလိုက်ရသဖြင့် ချက်လက်စ ဟင်းအိုးကို မီးလျှော့ကာ
ကျွန်မ အိမ်ရှေ့ဧည့်ခန်းသို့ ခပ်သွက်သွက်ကလေး ပြေးထွက်လာရသည်။ ကျွန်မ
မြင်လိုက်ရသည့် မြင်ကွင်းတွင် သားငယ်က အရုပ်ကလေးတွေကြားထဲတွင်
ပုံ့ပုံ့ကလေးထိုင်လျှက် ငိုကျွေးနေသည်။ ကျွန်မရဲ့အကြည့်များ မောင့် ထံသို့
ဒိုင်းခနဲရောက်သည်။ ပြီးတော့ အသံခပ်မာမာနှင့်ပင် မေးလိုက်ပါသည်။<br /> “ဒါဘာလုပ်တာလဲ မောင်“<br /> “မင်းသား မျောက်ရှုံးအောင် ဆော့နေတာ ပြောမရလို့ ရိုက်ထည့်လိုက်တာ“<br /> ကြည့် မောင်ပြောပုံက ခပ်ပေါ့ပေါ့။ မောင့်မိန်းမ ဘာလုပ်သလဲဆိုတာကို တမင်သက်သက် မေ့ပစ်ပြလိုက်တာပေါ့လေ။<br />
“ပြောမရတိုင်း ရိုက်လိုက်တယ်ပေါ့။ ဒီမယ်မောင် ကလေးဆိုတာ ခြောက်မရရင်
ချော့ပြောလို့ရတယ်။ မောင့်စိတ်ထဲမှာ ခုထက်ထိ ကလေးတွေအပေါ်မှာ ခုချိန်ထိ
Jealous ဝင်နေတာတော့ တဆိတ်လွန်ပြီထင်တယ်နော် မောင်“<br />
မောင့်အတိတ်အကြောင်းကို သိသိရက်နှင့် ကျွန်မ သည်တစ်ခါတော့
အားမနာနိုင်တော့ပါ။ တချိန်တုန်းက စာနာခွင့်လွှတ်နားလည်နိုင်ပေမယ့်
ခုချိန်မှာတော့ ကျွန်မရဲ့သားအတွက်တော့မူ မိခင်တစ်ယောက်၏ မေတ္တာနှင့်
ဆတ်ဆတ်ထိမခံ နာကျင်ချင်မိပြီ။ <br /> ခုချိန်ထိအတိတ်ကို
အမှတ်ရနာကျည်းနေဆဲဖြစ်သော မောင့်ကိုနားမလည်နိုင်ဖြစ်ရသည်။ ခုကိစ္စကိုတော့
ကျွန်မ မဖြေရှင်းချင်တော့ပါ။ ကျောင်းချိန်သည် နီးနေပြီဖြစ်လေသည်။<br />(၁)<br /> ကလေးတွေစုံမစုံ ကျွန်မ စစ်နေချိန်တွင် ဒေါ်ကြည်အေးက ကျောင်းတံခါးပေါက်တွင် ကလေးတွေတစ်ယောက်ပြီးတစ်ယောက် ကြိုနေရသည်။ <br />တစ်ချို့ကလေးတွေက
ငို၊ တစ်ချို့ကလေးတွေက ဆော့နှင့် ကျွန်မတို့ကိုယ်ထူကိုယ်ထ
မူကြိုကျောင်းကလေးသည် မနက်ခင်း၈နာရီကျော်သည်နှင့် အသက်ဝင်နေလေပြီ။ ကလေးတွေ၏
အမေ၊ အဖေတွေကလည်း သူတို့ကလေးတွေကို လက်ကလေးတပြပြ၊ ချော့တခါ
ခြောက်တလှည့်နှင့် နောက်ဆန်တင်းသည်ပုံဆန်လေးများဖြင့် ကျောခိုင်းသွားကြသည်။
သည်မြင်ကွင်းကိုကြည့်ရင်း ကျွန်မ စာနာမိပါသည်။ ဘယ်မိဘကရော မိမိတို့၏
သားသမီးများကို နေကုန်နေခမ်း ခွဲခွာချင်ပါ့မလဲလေ။ <br />မသက်သာသည့်အခြေအနေများကြောင့်သာ
ကျွန်မတို့၏ မူကြိုကျောင်းလေးတွင် လာရောက်အပ်နှံရသည်ပဲ။ ကျွန်မသည်ပင်
ကျွန်မသားကို ကျောင်းသို့အမြဲခေါ်လာပြီး
မူကြိုရှိကလေးတွေနှင့်ရောရောနှောနှောထားလျှက် မျက်စိအောက်က
အပျောက်မခံနိုင်တာကိုပဲ ကြည့်။ <br /> သမုဒ္ဒရာဝမ်းတစ်ထွာဆိုသည်ထက် အချို့က
ကလေးထိန်းပေးမည့် သူမရှိ၍၊ တစ်ချို့က ကလေးထိန်းပေးမည့် သူရှိသော်လည်း
မျက်နှာချင်းမြင်လျှင် တစောင်းစေးနှင့်မျက်ချေးဆိုသည်က များနေသည်
ထက်ပိုနေခဲ့သည်လေ။ ကျွန်မသည်ပင် မောင် အိမ်မှာရှိနေလျှက်နှင့် ကျွန်မသားကို
စိတ်ချလက်ချ မထားခဲ့နိုင်သည်ပဲ။<br /> မသက်သာ၍ထားခဲ့ရသည့်တိုင်အောင်
စိတ်ကမဖြောင့်။ လူဖြောင့်စိတ်တိုတတ်သည့် မောင်များ စိတ်မရှည်လျှင်
သားကိုရိုက်လေမလား။ မောင် စာရေးနေလျှင် ဆူညံစွာ ဆော့ကစားတတ်သည့် သားကို
ကိုင်ဆောင့်လေလိုက်မလားဆိုသည့် အတွေးနှင့် တစ်ရက်မှ စိတ်မဖြောင့်ခဲ့။ <br />
တစ်ခါတစ်ရံတွင် မောင့်ကို ကျွန်မ အံ့သြသည်။ သွေးရင်းသားရင်းဆိုသည့်
စိတ်ပျောက်ပျောက်သွားတတ်ပြီး သားငယ်ကိုရိုက်နေသည်များ ကျွဲရိုက် ၊
နွားရိုက်နေသည့်အတိုင်း။ ထိုနေ့ရက်များတွင် ကျွန်မက မောင့်ကို
ဘီလူးစီးနေသည့်ဟုပင်ထင်မိရသည်။ တသိမ့်သိမ့်ရှိုက်ငိုနေသော
သားကိုပွေ့ဖက်လျှက် မောင့်ကိုကက်ကက်လန် ရန်တွေ့ကာ စိတ်တွေ
ဒေါသအဖုန်ဖုန်ထွက်ရသည်။ <br /> ထိုအခါမျိုးတွင်တော့ မောင်က
သူမဟုတ်တော့သလိုမျိုး ကျွန်မကိုလည်း တောင်းပန်၊ သားငယ်ကိုလည်း
ချော့မော့နှင့် ယုန်သူငယ်ပမာ ပျော့ပျောင်းလွန်းနေသေးပြန်သည်။ ကျွန်မ သံသယ
မဖြစ်မိသည်က မောင့်သွေးသည် မောင့်လိုပင် တစ်ချိန်ချိန်တွင်
ရဲလိမ့်မည်ဟုသာပင်..။<br />(၂)<br /> “ဝယ်လာပြန်ပြီးလား ဒီအရုပ်တွေ၊ ဂစ်တာတွေက“<br /> အိမ်ထဲဝင်လျှင်ဝင်ချင်း မောင့်စကားသံကြောင့် ကျွန်မပင်လျှင် ကြောင်အသွားရပါသည်။ <br /> “ဘာဖြစ်လဲ သားပူဆာလို့ ရင်အေး ဝယ်လာတာလေ။ သားလေးတစ်ယောက်တည်းရှိတာ ဝယ်မပေးရတော့ဘူးလား မောင်“<br /> “ကျပ်ကျပ်အလိုလိုက် နော် မင်းသားကြီးလာရင် လိုလိုက်လို့အမိုက်စော်ကားလိမ့်မယ်“<br /> “မဟုတ်သေးပါဘူး မောင်။ မောင် သားနဲ့ပတ်သက်ရင် ဘာလို့အဲလောက် တွန့်တိုနေရတာလဲ။ “<br /> “မင်းဝယ်ထားတဲ့ အရုပ်တွေလည်း ဗီဒိုတစ်လုံးပြည့်တော့မယ်။ အခုလည်းထပ်ဝယ်လာတာ ပိုက်ဆံ အလကားဖြုန်းနေတာနဲ့မတူဘူးလား“<br />
“ကျွတ်ခနဲ ကျွန်မ စုပ်သပ်မိသည်။ မောင့်ကိုအခါခါရှင်းပြရသည်ပင်
အပ်ကြောင်းတွေထပ်ပြီး သည်ထက်ကွဲအပ်လာလျှင် မြေကြီးထဲသို့ပင် စကားလုံးတွေ
ကျွံကျသွားနိုင်နေပြီ။ ကျွန်မလို မူကြိုကျောင်းဆရာမတစ်ယောက်က ဘာကြောင့်
အလဟပ်သတ် အကျိုးမဲ့ ကိစ္စတွေကို လျှောက်လုပ်နေပါ့မလားဆိုတာ မောင်
နည်းနည်းလေးမှ တွေးကြည့်ပုံမရတော့။ <br /> “ဒီမယ်မောင် ကျွန်မပြောမယ်..။
ကျွန်မ ဒီအရုပ်တွေကို သား ဆော့ဖို့ သက်သက်ဝယ်လာတယ်လို့ ထင်နေလို့လား။
ကျွန်မသားအတွက် အဓိပါယ်ရှိတာပဲလုပ်တယ်။ အကျိုးမရှိတာဆို လုပ်ကိုမလုပ်ဘူး။
ဒီဂစ်တာကို သားဆော့လို့ ဘာအကျိုးရလဒ်တွေရလာမယ်လို့ မောင်ထင်သလဲ“<br /> မောင်မဖြေပါ။ ကျွန်မ ဆက်ပြောမိသည်။<br />
“ဟောဒီ ဂစ်တာကို သားဆော့လို့ရလာမယ့် အကျိုးရလဒ်က
သီချင်းတွေကိုနားထောင်မှုစွမ်းရည် မြင့်မားလာမယ်။ ဂီတ အခြေခံရရှိလာမယ်။
သံစဉ်များနဲ့လှုပ်ရှားမှုတွဲဖက်လုပ်ဆောင်လာတတ်မယ်။ပျော်ရွှင်မှုရလာမယ်။
တစ်ဦးနဲ့တစ်ဦး ရင်းနှီးမှုရလာမယ်။ အသံနေ အသံထား ဥပမာ မောင်ရာ အသံတွေရဲ့
အနှိမ့်အမြင့်၊ အတိုးအကျယ်ကို သိလာမယ်။ ဘာသာစကားကြွယ်ဝလာမယ်။
ပတ်ဝန်းကျင်မှာရှိတဲ့ အရာဝတ္ထုတွေရဲ့ သဘာဝအလေ့အထကို သိလာလိမ့်မယ်။
မောင်တောင် ငယ်ငယ်ကလေးထဲက စာတွေဖတ်၊ ကဗျာတွေရွတ်လာရလို့ ခု
စာတွေတောင်ရေးနေတာပဲလေ။ ခုဟာက ကလေးတစ်ယောက်ရဲ့ဘဝကို ပြုစုပျိုးထောင်နေတာလေ။
ကဲ ဒါ ကျွန်မ ငွေဖြုန်းတာလား မောင်“<br /> တိတ်ဆိတ်စွာဖြင့် မောင်ဘာမျှမပြောပါ။ သားငယ်ကိုသာ တစ်ချက်လှမ်းကြည့်သည်။ <br /> “မောင်က တန်ဆေးလွန်ဘေးဖြစ်မှာ ဆိုးလို့ပါ ကွာ“<br />
“ဘာဆိုင်လို့လဲ မောင်…။ ကလေးကို ပြုစုပျိုးထောင်တာနဲ့ ဘေးကိုတွန်းပို့တာ
တခြားဆီပါ။ မောင်သာ မောင်မရရှိခဲ့တဲ့ ကလေးဘ၀ လွတ်လပ်ပျော်ရွှင်မှုကို
လိုက်ပိတ်ပင်နေတာတော့ တဆိတ်လွန်နေပြီနော်.။ တကယ်ဆို ပီတိတောင်ဖြစ်ရဦးမှာ။
ငါ့တုန်းက မရခဲ့တဲ့ ပျော်ရွှင်မှုကို ငါ့သားကရနေပါလားဆိုတဲ့ စိတ်ဖြစ်ရမှာ။ “<br />
ဆက်ပြောနေလျှင် ကျွန်မရင်ထဲက အောင့်အီးထားသော စကားလုံးများ
ခုန်ပေါက်ထွက်လာမည်ဆိုးသောကြောင့် ထိုနေရာမှ ထထွက်လာခဲ့တော့သည်။
သားငယ်ကတော့ ဘာမျှမသိပါပဲ ဟိုကြည့် ဒီကြည့်နှင့်ပင် ကျွန်မလက်ကိုဆွဲ၍
လိုက်ပါလာခဲ့လေသည်။ ထိုနေ့က ကလေးကစားစရာအရုပ်နှင့်
တူရိယာပစ္စည်းထုပ်ကလေးကို ကျွန်မ သားအတွက် မဖောက်ဖြစ်ခဲ့ပါ။<br />(၃)<br /> “မင်းသားကို မင်းကိုတိုင်သွားခေါ်လိုက် ငါစိတ်မရှည်ရင်ရိုက်မိလိမ့်မယ်နော်“<br />
ဘာဖြစ်မှန်းမသိပေမယ့် ကျွန်မသားတစ်ခုခုလုပ်နေပြီဆိုတာတော့
အတတ်သိလိုက်ပါသည်။ ဒီနေ့ တနင်္ဂနွေ ကျောင်းပိတ်ရက်မို့ စိတ်လိုလက်ရရှိတုန်း
အိမ်သန့်ရှင်းရေး လုပ်နေမိသည်။ စောစောတုန်းက ကျွန်မ မောင့်အဝတ်အစားတွေကို
ဇလုံထဲသို့ထည့်ပြီး ရေချိုးခန်းတွင် ဝင်ထားတုန်းက သားက
ရွံ့ရုပ်ကလေးတွေနှင့် ထိုင်ကစားနေသည်ပဲ။ <br /> “မောင် အဲဒီရိုက်မိလိမ့်မယ်ဆိုတဲ့ စကားကိုခဏခဏပြောတယ်..။ အဲဒါကြောင့် သားက မောင့်ကို မခင်တွယ်တာနေမှာ..။ သား ဘာလုပ်နေလို့လဲ။“<br /> “မင်းသားရေဆော့နေတာ။ ရွံ့တွေ သဲတွေလည်း ပေနေတာ ပွထနေတာပဲ။ အိမ်ရှေ့ သဲပုံက သဲတွေကို ခွက်တွေထဲ ထည့်ဆော့နေတာ မင်းမသိဘူးလား“<br /> ကျွန်မပြုံးမိရသည်။ သားရေဆော့၍ ဖျားမည်ကို စိုးရွံ့သည်လား မောင်။ <br /> “ဒါများ မောင်ရေ တစ်ခါတစ်လေ“<br /> “မင်း ဘာသိလို့လဲ ရေဆော့လို့ဖျားရင် မောင်တို့ပဲ ပိုက်ဆံကုန်မယ်လေ။ ရေပေးမဆော့တော့ ကုန်စရာမလိုဘူးပေါ့။“<br /> “မောင်ရယ် မောင်က အပြစ်မြင်တာတွေ သိပ်များတာပဲ။ ဒါကြောင့်ခုတလော မောင်ရေးတဲ့ စာတွေ မကောင်းတာနေမှာ။“<br /> “ဘာကွ“<br />
မောင်ကျွဲမြီးတိုသွားသလားတော့မသိ။ သည်လိုမျှမပြောရင် ဘယ်လို
စကားလုံးများနှင့် ကျွန်မဆိုလိုချင်သည် စကားလုံးတွေကို ဘယ်လိုမှ
ပြောတတ်မှာမဟုတ်။ ကျွန်မက မောင့်ထက် သားငယ်အတွက် အစစအရာရာ ပူပန်တတ်ပါသည်။
မိခင်တစ်ယောက်က သားသမီးကို အရိပ်တကြည့်ကြည့်နေတတ်သည်မှာ သဘာဝအကျဆုံးသော
အလုပ်ဖြစ်သည်။ မောင်သာ သားကို ဥပေက္ခာပြုပြီး အပြစ်မြင်ကာ နေရာတကာ
ရိုက်ချင်စိတ်ကအရင်ဖြစ်နေသည်။<br /> “လာ မောင်။ မောင့်သားဘာလုပ်နေတာလဲဆို သွားကြည့်ကြမယ်။“<br /> “ဘာလို့လဲ“<br /> “လာပါမောင်ရယ်။ လိုက်ခဲ့စမ်းပါ။ ရင်အေး ရှင်းပြချင်တာရှိလို့။“<br />
မောင်က ကျွန်မနောက်ပါးမှ လိုက်လာခဲ့သည်။ သားငယ်သည် ရေဇလုံထဲတွင်
ကော်ခွက်ကလေးကို ထည့်လျှက် ရေတွေကိုခပ်လိုက် ပက်လိုက် လုပ်ဆော့နေသည်။
ကျွန်မကတော့ ကျေနပ်ပါသည်။ သည်လို အပြစ်ကင်းသော အပြုအမူအချို့ကို
ကြည့်နေရရုံနှင့်ပင် ထိုပီတိကို ကျွန်မ မြိန်ရည် ရှက်ရည်
စားသုံးချင်မိသည်မှာခဏခဏ။<br /> “ သားဆော့နေတာ Sand and Water Corner ပဲလေ။
အခု သဲနဲ့ရေရဲ့ ဂုဏ်သတ္တိကို သားခံစားနေရလိမ့်မယ်။ သားရဲ့ အာရုံခံစားမှုကို
တိုးတက်လာစေလိမ့်မယ်လေ မောင်ရဲ့“<br /> “မင်းဟာက မဟုတ်သေးပါဘူး။ မောင်ငယ်ငယ်တုန်းက ရေဆော့ရင် မေမေက အရမ်းရိုက်တာ။ ဖျားမှစိုးကြတာ။ မင်းက ဘာလို့ မစိုးရိမ်တာလဲ“<br />
“အို ဘယ်နှယ့်ပြောပါလိမ့် မောင်ရယ်။ မစိုးရိမ်ပဲနေမလား။ ရင်အေး သားကို
နေ့တိုင်းရေကစားနေတာကို လက်ပိုက်ကြည့်နေလိမ့်မယ်လို့များထင်နေသလား မောင်။
ခွင့်ပြုချက်ဆိုတာကို သားအတွက် ရင်အေးက အတိုင်းအတာစံတစ်ခုအနေနဲ့ထားထားတာပါ။
ခု သားကို ဆော့လက်စနဲ့ပေးဆော့စေချင်တာ။ တကယ်ဆို တစ်ပတ်မှာ တစ်ခါလောက်တော့
ပေးကစားသင့်တာ။ သားကို ရင်အေး မေးပြမယ် ။ သား“<br /> သားငယ်က လှည့်ကြည့်ပြီး
ခစ်ခစ်နှင့်ရယ်ပြသည်။ သိပ်ချစ်စရာကောင်းသည့် ကလေး။ ပြုံးနေလိုက်သည်များ
စိတ်ထဲတွင် ဘယ်လိုချစ်မိနေမှန်းမသိရသည့်အဖြစ်။<br /> “ဒါဘာလဲ သား“<br /> “ ရေ…ရေ…“<br /> “လက်ထည့်ကြည့် လက်ထည့်ကြည့်“<br /> “ရေ ရေ အေး..အေး“<br /> ကျွန်မ မောင့်ကိုကြည့်ပြီး ပြုံးပြလိုက်သည်။<br /> “ဒါပဲ မောင် ရေဟာ အေးတယ်ဆိုတာလောက်တော့ သား ဒီနေ့ ခံစားတတ်သွားတာ အမြတ်တစ်ခုပဲလေ“<br />(၄)<br />
သဲနှင့်ရေကို သားကစားခြင်းကြောင့်ရလာမည့် အကျိုးရလဒ်တစ်ချို့ကို ကျွန်မ
ထိုနေ့က ရှင်းပြဖြစ်ခဲ့သေးသည်။ သို့သော် မောင်စိတ်မဝင်စားနေကြောင်း
ကျွန်မသိသည်။ ကိစ္စမရှိ။ ပြောဖန်များလျှင် တစ်လုံးပဲ သိသိ၊ နှစ်လုံးပဲသိသိ။
အသိတစ်ခုရသွားလျှင်ပင် ကျွန်မ ကျေနပ်ပါသည်။<br /> “ ရေဆော့တယ်
သဲဆော့တယ်ဆိုတာ စူးစမ်းခွင့်နဲ့ စမ်းသပ်ခွင့်ကိုပေးလိုက်တာ မောင်ရဲ့။
ဒါဆိုရင် မျက်စိနဲ့လက်ကို ဘက်ညီအောင် လုပ်ဆောင်တတ်လာလိမ့်မယ်။ ကြည့်လေ
ရေခွက်ကိုကိုင်ပြီး ရေပါအောင်ခပ်လိုက်တာ။ ပြီးတော့ ရေကိုပြန်သွန်တာ။ ခု
ကျွန်မ သားကို တကူးတက သင်စရာလိုခဲ့သလား။ ဒီလိုမှ ပေးမဆော့ထားရင် သား
သူ့ဘာသာသူ အမြန်ကြီး လုပ်တတ်မယ်လို့ထင်သလား ။ဒီလို ဆော့ရင်းနဲ့
လက်ချောင်းကြွက်သားတွေ သန်မာလာပြီး စာရေးဖို့အသင့်ဖြစ်လာလိမ့်မယ်။ ရေ
အေးတာကို သိရာကနေ ဘာသာစကားဖွံ့ဖြိုးလာလိမ့်မယ် ။သဲနဲ့ရေ ရောပြီး
ပြောင်းလဲလာတဲ့ အရောင်ကိုကြည့်ပြီး တီထွင်ဖန်တီးမှု
တိုးတက်လာလိမ့်မယ်။ဒါတွေကို တင်းကျပ်လိုက်ရင် သား အသိနောက်ကျလိမ့်မယ်လေ။
မောင်ရယ် တစ်ခါတစ်လေလေများ သားအတွက်ဆိုတဲ့ စိတ်ကလေးနဲ့ မောင့် ငယ်ဘဝတွေကို
မေ့ပစ်သင့်ပါပြီ။“<br /> မောင်က ဆွေးရီစွာ ကျွန်မကိုကြည့်သည်။ ပြီးတော့
သက်ပြင်းချသည်။ သည်လိုပဲ မောင်စကားတစ်ခုခုပြောတော့မည်ဆိုလျှင်
သက်ပြင်းအရင်ချနေကျ။ ကျွန်မကတော့ မောင်ပြောလာမည့် စကားတွေကို အလိုက်သင့်လေး
နားကြိုစွင့်ထားမိသည်။<br /> “မောင် ငယ်ငယ်က အိမ်ပေါ်က ဆင်းခဲ့ရတာမဟုတ်ဘူး။
မောင်တို့အိမ်လမ်းကြားလေးမှာ ဆော့နေတဲ့ကလေးတသိုက်ကို ငေးကြည့်နေခဲ့ရတာ။
ခုလို သား ရေဆော့နေသလိုမျိုးသာ တွေ့လို့ကတော့ မောင့်တင်ပါးမှာ
မေမေ့ဝါးခြမ်းပြား ဒဏ်ရာတွေက အလျှိုးလိုက်ထင်းနေခဲ့တာ။ ဒီလို အရုပ်မပြောနဲ့
ရွံ့ရုပ်တောင် ပေးဆော့တာ မဟုတ်ဘူး။“<br /> “မောင့်မေမေက ချစ်လွန်းလို့နေမှာပါ မောင်ရယ်“<br />
“မေမေ့ အချစ်ကို မောင် သံသယမဖြစ်ပါဘူး။ ဒါပေမယ့် ကလေးတစ်ယောက်ရဲ့
လွတ်လပ်ခွင့်ကို မောင်မရခဲ့တာတော့ ခုထက်ထိ နာကျည်းနေဆဲပဲ။ မောင့်အရွယ်
ကလေးတွေကိုကြည့်ပြီး သူတို့ သိပ်ကံကောင်းတယ်လို့ မောင် တွေးခဲ့တာ။
သူတို့ဆော့နေတာ ပေကျံလူးလို့။ သူတို့ မိဘတွေ ဘာမှမပြောကြဘူး။ သူတို့က
မောင့်ထက်လွတ်လပ်လွန်းတယ်လို့ မောင်က နေ့တိုင်းခံစားခဲ့ရတာ။ သူတို့လေးတွေ
ဆော့နေရင် မောင်က စာကျက်နေရတယ်။ စာစီစာကုံးရေးနေရတယ်။
သူတို့ကစားနေသံကြားရင် မောင် ဘာစာမှမကျက်နိုင်ဘူး။ ဒါကိုမေမေသိတော့
မောင့်ကို အဒေါ်အိမ်ကိုပို့လိုက်တယ်။ အဲဒီကလေးတွေ
ကစားနေသံကိုမကြားရအောင်လို့တဲ့“<br /> “ကြာတော့ မောင်ကြည့်မရတဲ့ သူတွေက
အဲလိုလွတ်လပ်ပျော်ရွှင်နေစွာကစားနေတဲ့ ကလေးတွေကိုပဲ။ ခု မောင့်သား ဆော့နေ
ကစားနေတာမြင်ရင် အလိုလိုနေရင် ကြည့်မရဖြစ်နေတာ မောင် ရူးနေလို့
မဟုတ်ပါဘူးနော်“<br /> “မောင်ရယ်“<br /> ကျွန်မ ဘယ်လို ပြောရမှာလဲ။
နှစ်သိမ့်မှုတွေနှင့်အတူ မောင့်လက်ဖျားတွေကို ကျွန်မ ဖမ်းဆုပ်ထားလိုက်သည်။
ထိုညသည် ကျွန်မနှင့် မောင့်အတွက် အပြာရောင်ညချမ်းကလေးတစ်ည
ဖြစ်သွားခဲ့ပါသည်။<br />(၅)<br /> ကျွန်မ သည်ကနေ့ကျောင်းတွင် ကလေးတွေကို
ပန်းချီသင်ပေးသည်။ ထိုအချိန်တွင် မောင်က ကျွန်မတို့သားအမိကိုလာကြိုသည်။
ကျွန်မက လက်ပြပြီး ခဏစောင့်ခိုင်းက ကလေးတွေ ဆွဲလက်စပန်းချီပုံကို
လက်စသတ်ပေးလိုက်သည်။ ကလေးတွေဆွဲထားသည်က ပန်းပုံတွေ၊ သစ်ပင်ပုံတွေ၊
လူပုံတွေ။ <br /> “ဆရာမ မီးမီးပုံလှလားဟင်“<br /> ကျွန်မ ယူကြည့်လိုက်တော့
ပန်းပွင့်ကလေးတွေကို မဆွဲတတ် ဆွဲတတ် ဆွဲထားသော်လည်း ထိုကလေးမလေး၏
အရောင်ရွေးချယ်ပုံကို ချီးကျူးလိုက်မိသည်။<br /> “လှလိုက်တာ သမီးရယ်…။ ဒီပန်းပွင့်ကလေးက ဘာလို နီနေရတာလဲ မီးမီး“<br /> “ဒါ နှင်းဆီရောင် ဆရာမရဲ့ မေမေကပြောတယ် နှင်းဆီက အနီရောင်တဲ့“<br />
ကျွန်မ ကျေနပ်လိုက်တာလေ။ မောင်က နောက်ကလက်ပိုက်ကြည့်နေသည်။
မောင်မျက်လုံးများသည် တစ်နေရာတွင် စုပုံကျရောက်နေသည်ကိုတွေ့သဖြင့်
ကျွန်မလှည့်ကြည့်မိတော့ သား ကို။ သားဘာတွေ ခဲတံနှင့် ပုံဆွဲနေသည်။ <br /> “မောင် ဘာကြည့်နေတာလဲ“<br /> “သားဆွဲထားတဲ့ပုံကိုကြည့်နေတာ….“<br /> “ဟင်…“<br />
သား…။ သားဆွဲထားသည်မှာ လူပုံ။ လူသုံးယောက်ရှိပါသည်။ အလည်တွင် လူပုံက
သေးသေးလေ။ ဘေးတစ်ဖက်တစ်ချက်ဆီတွင် လူကြီးနှစ်ယောက်၏ ပုံမျိုး။
မိန်းမနှင့်ယောကျာ်းဆိုသည်ကို ခွဲခြားနေစရာမလို တစ်ပုံက ဆံထုံးလိုလို
အလုံးကြီးနှင့်။ တစ်ပုံက လေးထောင့်ကျကျ မျက်နှာပိုင်ဆိုင်ထားသော
လူပုံ။တစ်ခုပဲ။ ထိုယောကျာ်းဟု ယူဆရမည့် ပုံကို သားက အမည်းရောင်ခြယ်ထားသည်။
မောင့်ကိုကြည့်တော့ မောင်မျက်နှာမကောင်းပါ။<br /> ကျွန်မ မျက်ရည်ဝဲသွားမိသည်။
တန်ပြန်သက်ရောက်မှု၏ အကျိုးသက်ရောက်မှုကို မောင်
မျက်ဝါးထင်ထင်မြင်သွားခဲ့လေ သလားမောင်ရယ်..။ တစ်နေ့ညက မောင့်ကို
ပြောပြမိခဲ့သည့် အကြောင်းအရာတစ်ချို့ကို ကျွန်မ မှတ်မိသည်။<br /> “မောင် သားက ခု ပုံဆွဲတတ်နေပြီ။“<br /> “ဟာကွာ ကကြီး၊ ခခွေးရေးနည်းမသင်ပဲနဲ့ ပုံဆွဲနည်းအရင်သင်ရသလား မူကြိုဆရာမရဲ့“<br />
“မောင်ကလည်း တလွဲတွေးတော့မယ်။ အခု ရင်အေး သားကို Art and Creative Corner
လုပ်ပေးနေတာ။ ပုံဆွဲခြင်းကြောင့် ဘာတွေ သိလာမယ်လို့ မောင်ထင်လဲဟင်“<br /> “ဘယ်သိမလဲ မင်းက ဆရာမကြီးပဲ ရှင်းပါဦး“<br />
“မောင်မငေါ့နဲ့ ဒီမှာ ရင်အေးပြောပြမယ် မောင်ရဲ့။ အခု သားရဲ့
ခံစားမှုနဲ့အတွေးက မြင့်လာတယ်မောင်ရဲ့။ သားရဲ့ခံစားချက်ကို မပြောပြလည်း
သားဆွဲထားတဲ့ ပုံတွေကိုကြည့်ရင် မောင်နဲ့ရင်အေး သားစိတ်ကိုဖတ်လို့ရပြီလေ။
ပုံတွေဆွဲနေတော့ မောင်တို့ ရင်အေးတို့ ပတ်ဝန်းကျင်က ရုပ်ဝတ္ထုပစ္စည်းတွေကို
သားရဲ့စိတ်ကူးတွေနဲ့ဖော်ပြလာနိုင်မယ်။ အဲဒီ ရုပ်ဝတ္ထုပစ္စည်းတွေရဲ့
အရွယ်အစား၊ ပုံသဏ္ဍာန်၊ မျက်နှာပြင်အထိတွေ့တွေကိုသား ထိတွေ့ပြီး
အမြင်တွေရလာမယ်။ နောက် အရောင်တွေကို ခြယ်သလာနိုင်မယ်။ ပြီးရင် သားရဲ့
စိတ်ကူးတွေနဲ့ ပုံတွေဆွဲလာနိုင်မယ်လေ။ “<br />ကျွန်မ အားတတ်သရောနှင့်ထိုနေ့ညက
Outdoor Equipment (ပြင်ပကစားကွင်းပစ္စည်းကရိယာများနှင့် ထိတွေ့ခြင်း)၊
Hand and Work Corner(လက်မှုလုပ်ငန်းများပြုလုပ်စေခြင်း)၊ Book Corner
(စာဖတ်ရန်နေရာထားရှိပေးခြင်း)၊ Pretend Corner (အတုလုပ်တမ်းကစားခြင်း)၊
Games Corner(ကစားနည်းများ၊ကစားစရာများ ထားရှိပေးခြင်း) အကြောင်းများကို
ပြောပြဖြစ်ခဲ့သည်။ ကျွန်မ ပြောပြပြီးချိန်တွင် ဘယ်အချိန်ကတည်းက
အိပ်ပျော်သွားမှန်းမသိသော မောင်သည် တခေါခေါနှင့်ပင် ဟောက်၍ပင်နေပါသည်။<br />
ထိုအကြောင်းအရာများ မောင်ကြားခြင်းရှိမရှိကို ကျွန်မ မသိသော်လည်း
ယခုမြင်ရသော သား၏ ပန်းချီကို ကျွန်မကြည့်ပြီး သား၏ စိတ်ကို ကျွန်မ
ဖတ်ခွင့်ရပါသည်။<br /> သို့သော် မောင် ဖတ်ခွင့်ရသည့် သား၏ စိတ်ကဗျာသည် ရွတ်၍ကောင်းပါမည်ဦးမလား ကျွန်မ မသိပါ။<br /> ကျွန်မရင်ခွင်ထဲတွင် သားကို တင်းကျပ်စွာပွေ့ဖက်ထားလိုက်သည်။<br /> သားအတွက်သာ ရှေ့ကိုလှမ်းနေသော ကျွန်မ ခြေလှမ်းများ၊ မောင့်အတွက် ကျွန်မလက်တွေ ကမ်းလင့်ခဲ့သည်မှာ နောက်ကျသွားခဲ့လေသည်လား။<br /> သား၏ စိတ်ထဲကို ကျွန်မ အသိတစ်ချို့ကို လမ်းမဖွင့်ပေးဖြစ်ခဲ့ပါ။<br /> နှစ်သိမ့်မှုမပေးခဲ့ပါ။ <br />~~~~~~~~~~~~~~~~~~~<br />
ဤပန်းချီကားလှသည်ဟု ကျွန်မမပြောပါ။ သို့သော် မောင်သည်
မြတ်မြတ်နိုးနိုးဖြင့် နံရံတွင် ချိတ်ထားခဲ့ပါသည်။ ပန်းချီကားကို
သေချာဘောင်ကွပ်ထားက လူမြင်သူမြင်အောင် ပြသထားသော မောင့် စိတ်ကို
ကျွန်မနားလည်သလိုရှိပါသည်။ <br /> ဤပန်းချီကားတွေ လူသုံးဦးရှိပါသည်။ အလယ်က
ကလေးတစ်ယောက်၏ ပုံတွင် ဘာအရောင်မျှ မခြယ်ထားပါ။ ဘေးတစ်ဖက်တစ်ချက်ဆီတွင်တော့
ဆန့်ကျင်ဘက်အရောင်ဖြစ်ပါသော အနက်နှင့်အဖြူကို ခြယ်ထားပါသည်။</span></div><div class="x1jx94hy" style="text-align: justify;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br /></span><div style="text-align: right;"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">မြင်ကွင်းမဂ္ဂဇင်း၊ ၂၀၁၅</span><br /></div></div><div class="x1jx94hy" style="text-align: justify;"><div class="x78zum5 x13a6bvl xdj266r xktsk01 xat24cr x1d52u69"></div><div class="x78zum5 x13a6bvl xdj266r xktsk01 xat24cr x1d52u69"></div></div><div class="x1jx94hy x1ey2m1c xds687c x7wzq59 x17qophe" style="text-align: justify;"><div class="x1y1aw1k x1pi30zi xwib8y2 x1swvt13"><div class="x78zum5 x1q0g3np x1a2a7pz"><div class="xqcrz7y x14yjl9h xudhj91 x18nykt9 xww2gxu x1lliihq x1w0mnb x1n2onr6 xr9ek0c"></div></div></div></div><div aria-label="Write a comment" class="xzsf02u x1a2a7pz x1n2onr6 x14wi4xw notranslate" contenteditable="true" data-lexical-editor="true" role="textbox" spellcheck="true" style="text-align: justify; user-select: text; white-space: pre-wrap; word-break: break-word;" tabindex="0"><p class="xdj266r x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r"><br /><br /></p></div></div><br /><p></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-2201463010910534192022-11-13T03:39:00.008-08:002022-11-13T03:39:43.114-08:00 အဘိုးနှင့်ငွေရောင်အဇ္ဈတ္တ<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqoiRMvyaqngrZ_FWJVScPa8n7lOqBFO73yRetuG3K-wcE5o9uwu_ZMKNiGAT7Fzu4G0z1Dt5Tv0mn83NbqTP-PmMOZNqppWlMj8atBixvLT7PXpQl2nTt3nBDql4ncYSrkqooUO3hV6WcKERpC2KMqexA3Tyyace0Kajnus8MnWrThYAWb01Y3-VmsA/s1200/%E1%80%A1%E1%80%98%E1%80%AD%E1%80%AF%E1%80%B8.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="630" data-original-width="1200" height="274" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqoiRMvyaqngrZ_FWJVScPa8n7lOqBFO73yRetuG3K-wcE5o9uwu_ZMKNiGAT7Fzu4G0z1Dt5Tv0mn83NbqTP-PmMOZNqppWlMj8atBixvLT7PXpQl2nTt3nBDql4ncYSrkqooUO3hV6WcKERpC2KMqexA3Tyyace0Kajnus8MnWrThYAWb01Y3-VmsA/w522-h274/%E1%80%A1%E1%80%98%E1%80%AD%E1%80%AF%E1%80%B8.jpg" width="522" /></a></div><br /><p></p><div class="" dir="auto"><div class="x1iorvi4 x1pi30zi x1l90r2v x1swvt13" data-ad-comet-preview="message" data-ad-preview="message" id="jsc_c_1qe"><div class="x78zum5 xdt5ytf xz62fqu x16ldp7u"><div class="xu06os2 x1ok221b"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a"><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုးသည် နွားစားကျက်ကွင်းပြင်တလျှောက်မျှော်ရီငေးနေသည်။အဘိုးငေးနေသည်မှာမည်မျှကြာပြီမသိ။ အဘိုး၏မြင်ကွင်းရှေ့ရှိ အဘိုးပိုင်နွားများပင်တစ်ကောင်စ နှစ်ကောင်စနှင့် စားကျက်ကွင်းနှင့်ဝေးရာသို့ ထွက်သွားနေသည်။ခါတိုင်းလိုအဘိုးသည်သူ့နွားများနောက်တစ်ကောက်ကောက်လိုက်ပြီးငေါက်ငမ်းမနေတော့ပေ။ အရိပ်ကောင်းသော မန်ကျန်းပင်ကြီးအောက်တွင်ထိုင်ရင်း ပအိုဝ့်လွယ်အိတ်လေးထဲက ပတ္တမြားဆေးပေါလိပ်ကိုသာ သွင်သွင် ကြီးဖွာသည်။ <span><a tabindex="-1"></a></span>အနားတွင်မူနဂိုကဖြူဆွတ်နေလိမ့်မည်ဟု ထင်ရသောရေသန့်ဘူး ညိုညစ်ညစ်ထဲက အရည်တွေကိုလည်း တစ်ငုံပြီးတစ်ငုံသာ သောက်နေသည်။မကြာမီထိုရေသန့်ဗူးထဲကအရည်တွေကုန်တော့မည်။အဘိုးသည်ခုမှသက်ရှိ လူတစ်ယောက်နယ်လူးလွန့်လာသည်။ အနောက်ဘက်မိုးကုတ်စက်ဝိုင်းအတွင်းနေလုံးသည် တိုးဝင်ပျောက်ကွယ်တော့မည် ဆိုသည့်အသိကြောင့်ခုမှ နွားများကို ပြန်ကောက်ရန် အဘိုးစဉ်းစားသလား။ လေးဖင့်နေသော လှုပ်ရှားမှုများနှင့် အဘိုးသည်စားကျက်ကွင်းကိုကျော်ဖြတ်လျှက်သူ့နွားများကိုရှာသည်။သို့နှင့် ရွာအဝင်မြေနီနီလမ်းသို့အဘိုးပြန်လည်ခြေဦးတည်သည့်အခါနေသည်ပျောက်ကွယ်သွားလေသည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">(၁)</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a"><div dir="auto" style="text-align: start;">ငွေဒင်္ဂ ါးပြားများကိုရေတွက်နေစဉ်အိမ်အောက်ထပ်ကခြေသံကြားသဖြင့်ကတ္တီပါအိတ်ချုံ့လေးကိုလစ်ခနဲပြန်ချည်ကာ ကျွန်းသေတ္တာထဲသို့ မြန်မြန်လေးပြန်ထည့်လိုက်သည်။ဖယောင်းတိုင်မီးရောင်သည်အမှောင်ထု အားကြီးသော လမိုက်ညတွင်ထင်တိုင်းမပေါက်။အဘိုးကဒူးနှစ်ဖက်ကိုကိုင်ပြီးကုန်းထတော့ခြေသံသည်အိမ်တံခါးမကြီး ရှေ့တွင်ရပ်သည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘယ်သူလဲ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">ခြေသံရှင်သည်အသံမပေး။ ထိတ်ခနဲဖြစ်သွားသောအဘိုး၏ စိတ်သည်ဓါးရှည်ကိုလမ်းဆွဲကိုင်လိုက်သည်။ဖယောင်းတိုင်မီးကို ဟုတ်ခနဲမှုတ်ငြိမ်းလိုက်ပြီးခြေသံဖွဖွဖြင့်တံခါးမကြီးနားတိုးကပ်သွားသည်။ယခုအချိန် အထိခြေသံရှင်သည်အသံမပေးသေး။ မှောင်မည်းတိတ်ဆိတ်နေသောအဘိုး၏ အိမ်တွင်သူစိမ်းလူတစ်ယောက်ရောက်နေသည်။ထို့အတူအဘိုးလည်း မည်သူမည်ဝါနည်းဆိုခြင်းထက် အန္တရယ်လော၊ သူခိုးဓါးပြလေလောနှင့် တံခါးဆီသို့ ဖြည်းဖြည်းချင်းရွေ့လျားလျက်ရှိသည်။အဘိုးတံခါးရှေ့သို့ရောက်ပြီ။ သည်တွင်အနံ့တစ်မျိုးသည်အဘိုးနှာခေါင်းဝသို့ ရောက်ရှိလာသည်။ချွေးနံ့။ဟုတ်သည်ထိုချွေးနံ့ကိုအဘိုးမှတ်မိသည်။သို့ဆိုလျှင်တံခါးရှေ့တွင်အသံမပေးဘဲ ရပ်နေသူသည်။လျှင်မြန် စွာဖြင့်တံခါးချက်ကိုဆွဲချလိုက်တော့အမှောင်ထဲတွင်ထီးထီးကြီး ရပ်နေသောလူတစ်ယောက်။အရပ်အမောင်း ကောင်းကောင်းနှင့် အဘိုးကပင်မော့ကြည့်လိုက်ရပြီ။ </div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘဦး…ဘဦးလား“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုး၏ အသံများလှိုက်တုန်နေသည်။ ပြန်လာပြီပေါ့။အဘိုးကတံခါးဖွင့်ပြီးသည်နှင့်အိတ်ကပ်ထဲက ဂတ်စ်မီးခြစ်လေးကို ထုတ်ခြစ်လိုက်ပြီး စောစောကဖယောင်းတိုင်ရှိရာကို ပြန်လာသည်။ ပြီးမီးညှိလိုက်သည်။ အလင်းသည်ခဏချင်းပင်ထိန်လာသည်။အဘိုးကနောက်ဘက်သို့လှည့်မကြည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">တစ်လှမ်းချင်း ဝင်လာသော ခြေလှမ်းများသည်တစ်ချိန်တုန်းကလိုအသံလုံနေပြန်သည်။ထို့အတူအဘိုးနှင့် ထိုလူသည် လည်းမည်သည့်စကားမှမပြောပါဘဲအသံတွေတိတ်ဆိတ်နေခဲ့သည်။အဘိုး လက်တွေက မလှမ်းမကမ်းမှာ ရှိနေသော ရေသန့်ဗူးဟောင်းတစ်လုံးကိုလှမ်းဆွဲပြီး</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ရော့ခေါင်။အမြည်းတော့မရှိဘူး။“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">သံပြတ်ဖြင့်လိုရင်းတိုရှင်းစကားကိုအဘိုးပြောတော့ထိုလူမော့ကြည့်သည်။မည်သည့်စကားမျှမပြော။ ခေါင်ဗူးကို မော့သည်။ ပြီးတော့ပါးစပ်ကိုလက်ဖမိုးနှင့် ဘယ်ပြန်ညာပြန်သုတ်သည်။ ပြီးသက်ပြင်းရှည်ကိုချသည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုးက ဆေးပေါလိပ် တစ်လိပ်ကမ်းပေးသဖြင့်ထိုလူလှမ်းယူကဖယောင်းတိုင်မီးနှင့် မီးညှိသည်။တစ်ချက်ရှိုက်ပြီး မီးခိုးငွေ့တွေက မှုတ်ထုတ်လိုက်တော့ခေါင်မိုးကိုလွန်ပြီး ကြယ်များကိုမြင်လိုက်ရ၏။ နောက်ဟိုကြည့်သည့်ကြည့်ပြန်တော့အဘိုး၏ အိမ်ခေါင်မိုးသည် ကြယ်များနှင့် လှနေသည်လားထိုလူ ဝေခွဲရခက်နေပါလိမ့်မည်။သို့သော်မှောင်မြဲ မှောင်နေသော လမိုက်ညကတော့တိတ်ဆိတ်မြဲ။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">(၂)</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a"><div dir="auto" style="text-align: start;">နံနက်ခင်းစောစောတွင်ပင် နွားများတဘူဘူတဘော်ဘော်နှင့်အော်ဟစ်နေချေပြီ။ ကြက်တွန်သံဖြင့် မလင်းသော နံနက်ခင်းများတွင် နွားအော်သံဖြင့်အဘိုးနိုးတတ်နေခဲ့ပြီ။ အိပ်ယာထ မျက်နာသစ်ပြီး မီးမွေးရေနွေအိုးတည်လိုက်သည်။မီးခိုးတလူလူသည်ထရံပေါက်များမှတဆင့်အူထသွားသည်။ခုတော့အဘိုးကိုယ်တိုင်ရေနွေးအိုးတည်နေရချေပြီ။ သည်လိုဆိုတော့အဘွားကြီးကိုသတိရသည်။အဘွားကြီးကအဘိုးမထခင်ရေနွေးအိုးတည်ထမင်းချက်ပြီးမှအဘိုးကိုနိုးတတ်သည်။ ပြီးတော့ငရုပ်သီးထောင်းလေးဗူးရွက်ကြော်လေးနှင့် ထမင်းပွဲပြင်ဆင်ပေးသည်။ ပြီးသည်နှင့်အဘိုးကခေါင်ဗူးလေးဆွဲပြီး နွားတသိုက်နှင့်စားကျက်ရှိရာထွက်ခွာနေကျ။ခုအဘွားကြီးမရှိ။ </div><div dir="auto" style="text-align: start;">“အဖေ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">အဖေတဲ့။အဘိုးရင်ထဲတစ်မျိုးကြီးဖြစ်သွားသည်။ထိုကဲ့သို့သောခေါ်သံသည် ဝေးသွားခဲ့ပြီမဟုတ်လား။ ရာသီကို လက်ချိုး ရေတွက်မလား၊နာရီကိုရေတွက်မလားအဘိုးမမှတ်မိတော့။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘာပြောစရာရှိလို့လဲဘဦး“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုးနောက်သို့လှည့်မကြည့်ပေ။ စကားသံများယခင်အတိုင်းပဲမာဆတ်ဆတ်ဖြစ်နေပါလိမ့်မည်။မာလက်စနှင့် ဆက်၍မာနိုင်အောင်အဘိုးကြိုးစားသည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“အဖေတစ်ယောက်တည်းနေတာလား“</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a"><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုးခုမှနောက်လှည့်ပြုံးသည်။ဘယ်နှစ်ယောက်မြင်နေလို့လဲ ဘဦး ဟုမမေး။ အဘိုးအိမ်လေးထဲက အခင်းအကျင်း အပြင်အဆင်က ခုမနက်မှာ လင်းရှင်းစွာမြင်နေခဲ့ပြီး မဟုတ်လားဟုလည်းမမေး။ ဖြေစရာမလိုလောက်အောင်အဘိုး၏ အဖြစ်ကို အဘိုးအိမ်ကပြောပြနေခဲ့ပြီးသား။ သို့သော်လည်းဘဦးမေးလာတော့ဖြေရမည်ပေါ့။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“မွေးကတည်းက တစ်ယောက်တည်းဆိုတာမေ့မေ့နေတတ်ကြတာ ငါအပါအဝင်ပဲကွ ။ ခုတော့ငါသိသွားပြီ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">ပြတ်သည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုးယူ စရာရှိသည်များကို လွယ်အိတ်ထဲ ကောက်ထည့်လိုက်သည်။အဓိကခေါင်ဗူးနှင့် ဆေးပေါလိပ်ပါဖို့လိုသည်။အိမ်ပေါ်ကဆင်းပြီး နွားခြံကိုဖွင့်ပေးလိုက်တော့ နွားများကသူတို့တွေဘယ်ကိုသွားရမည်ဆိုသည်ကိုသိ၍လားဘူဘော်နှင့် တိုးဝှေ့ ထွက်ကုန်ကြသည်။အိမ်ကလေးပေါ်မှာကျန်ရစ်ခဲ့သောဘဦးဆိုသူကိုမူအဘိုးသည်နုတ်ပင်ဆက်မလာခဲ့။နံနက်စာ ဆိုတာကိုလည်း ပြင်ဆင်မပေးခဲ့။ လက်ခြေပါနေသော လူတစ်ယောက်ဖြစ်သည်မို့ တစ်ဝမ်းတစ်ခါးအတွက်တော့ ခြံထဲဆင်း ဟိုအရွက်သည်အညွှန့်ခူးရုံနှင့် ဗိုက်ဖြည့်တတ်ပါလိမ့်မည်။သည်သို့မှမလုပ်လျှင်ငတ်ရုံသည် သာရှိသည်ကိုလည်း သိမည်ထင်၏။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">ရွာထိပ်အရောက်အကြော်ဆိုင်မှာကောက်ညှင်းပေါင်းနှင့် အကြော်ဝယ်လိုက်သည်။ ပြီးတော့လွယ်အိတ်ထဲအထည့်ကတ္တီပါအိတ်ချုံလေးကို စမ်းရသေးသည်။မနေ့ညကအပြီးအထ ငွေဒင်္ဂါးတွေကိုမရေတွက်ခဲ့ရ။ ဘဦးအိမ်သို့ ပြန်ရောက်လာသည့်အကြောင်းကမည်သည့်အကြောင်းလဲ မသိရသော်လည်းအဘွားကြီးရင်မတုန်အောင်အဘိုးထုပ်ပိုး လာခဲ့ရပြီမဟုတ်လား။ </div><div dir="auto" style="text-align: start;">(၃)</div><div dir="auto" style="text-align: start;">မိုးသည်းသည်း မည်းမည်းရွာသောတစ်ရက်တွင်အဘိုး ရွာအဝင်နောက်ကျသည်။ နွားများပျောက်နေသဖြင့် ရှာရင်းဖွေရင်းပင်မိုးမိခဲ့ရသည်။သည်ကနေ့မိုးသည်မိုးရေပိုပါသဖြင့်အဘိုးတစ်ကိုယ်လုံးလည်းရွှဲရွဲစိုလျှက်ရှိသည်။အဘိုးအိမ်ကို ပြန်ရောက်ချိန်တွင် လုံးဝမှောင်သွားချိန်ဖြစ်သွားသည်။မိုးသည်မတိတ်သေး။ </div><div dir="auto" style="text-align: start;">အိမ်အပေါ်ထပ်သို့တက်လာ ချိန်တွင်စိတ်ပျက်ဖွယ်မြင်ကွင်းက အဘိုးကိုဆီးကြိုသည်။ဖယောင်းတိုင်ရှာပြီး မီးအရင်ထွန်းသည်။မိုးရွာလျှင် ထိုသို့ ဖြစ်မည်ကိုသိသည်။မိုးယိုသဖြင့်ရွှဲရွှဲစိုနေသော ကြမ်းပြင်သည် ခုမိုးကြောင့်တစ်ပြေးညီစိုစွတ်ကုန်ပြီ။ အဘိုးစိတ်ထဲ မသင်္ကာသဖြင့်ဖျတ်ခနဲစောစောကမိုးစိုသည့်ကြမ်းပြင်ကိုပြန်ကြည့်သည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">ပစ္စည်းများ ရှင်းလင်းနေသည်။မိုးယိုသည့်အခန်းထောင့်တစ်နေရာတွင်တိုလီမိုလီပစ္စည်းများစုပုံထားသည်ကိုတွေ့ရသည်။ထိုပစ္စည်းပုံနားသို့ တိုးကပ်ပြီးအဘိုး ကြည့်သည်။ထိတ်ခနဲဖြစ်သွားသောစိတ်သည် ကျွန်းသေတ္တာကိုရှာသည်။ပစ္စည်းတွေကို တစ်ခုပြီး တစ်ခုလှန်လောရှာဖွေသည့်တိုင် ကျွန်းသေတ္တာကိုမတွေ့ရ။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘဦးဘဦးများ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုးအိမ်ပေါ်ကနေက တုန်ကယင်နှင့်ဆင်းသည်။ဘဦးပြန်လာကတည်းက တစ်စုံတစ်ခုအတွက်ဆိုတာ အဘိုးသိနေသည်။ဘဦးအိမ်က ထွက်သွားချိန်အဘိုးနှင့်အဘွားကိုတစ်ချက်မှလှည့်မကြည့်ခဲ့။ဘဦး၏ မွေးစားမိဘများလက်ထဲတွင် ပြည့်စုံစွာ နေရသည့်တိုင်တစ်ခါတစ်ခါလူကြုံဖြင့်ငွေအစပစ္စည်းအဆုံးမှာတတ်သည်။ရင်မှဖြစ်တည်သော သားတစ်ယောက် အတွက်ပညာသင်စရိတ်မတတ်နိုင်သည့်တိုင်ဘဦးမှာသည့်အမှာပစ္စည်းတွေကိုတော့အဘွားကမရရအောင် ရှာဖွေပေးရှာသည်။မွေးစားမိဘကိုလည်း အကျိုးမပေးရှာသော ဘဦးက မိဘရင်းဖြစ်သော အဘိုးနှင့်အဘွားကိုလည်း ဒုက္ခတွေပေး၍အားရမှအဆက်အသွယ်ဖြတ်ချသွားသည်။ဘယ်သောင်ဘယ်ကမ်းဆိုက် မှန်းမွေးစား မိဘများမသိရှာ။ </div><div dir="auto" style="text-align: start;">မျိုးစေ့မမှန်ပင်မသန်ဟုတွေ့တိုင်းပြောပြသောမွေးစားမိဘများကိုအားနာ၍ ဘဦးဘယ်ရောက်သွားသလဲအဘိုးမမေး။ ပညာ ကောင်းကောင်း သင်ရစေ၊ ဘဝကောင်းကောင်းနေရစေဆိုသည့်ရည်ရွယ်ချက်တွေပျောက်ကုန်သည်။အဘွားသည် ထိုစိတ်နှင့်၊အဘိုးသည်ထိုစိတ်နှင့်။အမေ၊ အဖေရယ်ဟု တိတိပပခေါ်ပြောခြင်းမခံခဲ့ရ၊ မကြားလိုက်ရ။ ခုဘဦး အိမ်ကိုပြန်လာသည့် အချိန်တွင်အဘွားသည်ဘဦး၏ ချွေးနံ့ကိုပင်မရှုရတော့။အဘိုးသည်ပင်ထိုချွေးနံ့ကို ရှူမိပြီးသံယောဇဉ် လက်ကျန်နှင့်လက်ခံထားခဲ့သည်။ခုတော့ပူလောင်ရချေပြီ။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုးခြေလှမ်းတွေမိုးရွာထဲတွင်လေးတိလေးကန်။ရွာလည်ကခေါင်ဆိုင်မှာဘဦးရှိမည်အထင်နှင့်လာခဲ့သည်။ခေါင်ဆိုင်သည်စကားလုံးများနှင့် အရှိန်ရနေပြီ။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“အဘိုးကြီး တန်ဖိုးထားတာနှစ်ခုပဲရှိမှာကွသန်းအောင်ရ။ သူ့ နွားတွေတစ်ကောင်မှမလျော့တာကိုကြည့်။အိမ်ခေါင်မိုးက ဟောင်းလောင်း၊ ထရံကအပေါက်အပြဲနဲ့။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">နွားတစ်ကောင်လောက်ရောင်းလိုက်ဒါမှမဟုတ် နှစ်ကောင်လောက်ရောင်းလိုက်ကွာဘာဖြစ်မှာတုန်းကဲ။ နောက်တစ်ခုရှိ သေးတယ်။အဘိုးကြီးညညထုတ်ထုတ်ရေတွက်နေတဲ့ငွေဒင်္ဂ ါပြားတွေ။ “</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘဦး“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုး၏ အသံသည်တိုးပါသည်။တစ်ဆိုင်လုံးအဘိုးကိုကြည့်ပြီးဘဦးရှိရာခုံသို့ကြောင်တောင်တောင်နှင့်ကြည့်ကြသည်။သို့သော်ဘဦးကြားသည်။ခပ်တည်တည်လှည့်ကြည့်လာပြီး</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘာလဲအဖေ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ငါ့ကျွန်းသေတ္တာဘယ်မလဲ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">ဘဦးကပခုံးတွန့်လျှက်မျက်စပစ်ပြသည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဟိုမှာလေရောင်းပစ်လိုက်ပြီ။ အရက်သောက်ချင်လို့“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘာကွအဲဒီအထဲမှာဘာပါသလဲမင်းသိတယ်မလား။ ခုပေး ငါ့ပစ္စည်း။ ဟေ့ကောင်ပြောနေတာကြားလား။ကြားလားလို့ငါမေးနေတယ်“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">ဘဦးက အဘိုးကိုကြောင်ပြီးကြည့်သည်။အဘိုးအသားတွေတဆတ်ဆတ်တုန်နေသည်။မိုးရေကြောင့်လား၊ ဒေါသကြောင့်လား ဆိုသည်ကို အဘိုးကိုယ်တိုင်မဝေခွဲတတ်။ </div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘာမှမရှိပါဘူးအဖေသေတ္တာကအခွံကြီးဟာ။အရေးထဲအဖေကတစ်မျိုး“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“မင်းမင်းငါ့ငွေဒင်္ဂါးပြားတွေငါ့ငွေဒင်္ဂါးပြားတွေ……“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဟာအဘိုးဘာတွေပြောနေတာလဲ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဟုတ်ပါ့အဘိုးဘာဖြစ်လာတာလဲဘယ်ကဘဦးလဲ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဘဦးသေသွားတာကြာပြီပဲကွ“</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“အေးလေအဘိုးကဒီလိုပဲမိုးရွာတဲ့နေတွေဆိုစိတ်ကဖောက်တတ်တယ်။သနားပါတယ်။အဘိုးမိန်းမလည်းဆုံးသွားတာဆိုတော့ တစ်ယောက်တည်းနေရင်းအထီးကျန်နေတာကြာလာတော့ထင်မိထင်ရာတွေတွေးမိတယ်ထင်ပါရဲ့ကွာ။ “</div><div dir="auto" style="text-align: start;">ထိုအသံကိုပဲအဘိုးကြားလိုက်ရသည်။အရိပ်တွေပြေးလွှားနေသည်ကို မြင်သည်။ အသံများ ကြားတစ်ချက် မကြား တစ်ချက်။ ဝိုးတဝါးနှင့် အဘိုးမကြားရတော့။မိုးသည်လည်းတိတ်သွားသည်။ထိုည အဘိုး၏ နွားများ တဘူဘူ အော်လွန်းသည်ဟု ရွာကတော့ပြောသည်။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">(၄)</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a"><div dir="auto" style="text-align: start;">အဘိုးကိုခါတိုင်း နွားစားကျက်ကွင်းမှာပဲ အမြဲလိုလိုတွေ့နေရတတ်ပါသည်။ခါတိုင်းနှင့်ထူးခြားလာသည်ကတော့အဘိုးထပ်ခါတလဲလဲပြောလာတတ်သောစကားတွေပဲဖြစ်သည်။နေလုံးသည်အနောက်ဘက် မိုးကုတ်စက်ဝိုင်းအတွင်း ဝင်ရောက် ပျောက်ကွယ်တော့မည်။အဘိုးကသူ့နွားများကိုတဟဲ့ဟဲ့နှင့်အော်ငေါက်မောင်းလာရင်း ရွာဘက်ကို တဖြည်းဖြည်း ရောက်လာပြီ။ အဘိုးကသူ့နွားများကိုပြောဆိုလာသောစကားများကို ရွာအဝင်အထိတိုင်ပြောဆဲ။</div><div dir="auto" style="text-align: start;">ထိုစကားသည်</div><div dir="auto" style="text-align: start;">“ဒီလိုရှိတယ်အဲဒီတုန်းက ကျုပ် မိန်းမတင်တောင်းခဲ့တဲ့ငွေဒင်္ဂ ါးအချပ် (၇၀)ကို နှမြောတာ။ ခုတော့အဘွားကြီးက အဲဒီတုန်းကလို မဟုတ်တော့ဘူး။ အဲလိုမှန်းသိရင် နွားမတွေချည်း ဝယ်ခဲ့မယ်ဆိုရင် ခုချိန်မှာသားဆိုး သမီးဆိုးဒဏ်လည်း ကျုပ်ဘယ်ခံရမလဲ၊ ဟုတ်ဘူးလား“</div><div dir="auto" style="text-align: start;"> </div><div dir="auto" style="text-align: start;">သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</div><div dir="auto" style="text-align: start;"><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u x1yc453h" dir="auto"><div class="xdj266r x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs x126k92a"><div dir="auto" style="text-align: start;">(ရွှေအမြုတေမဂ္ဂဇင်း၊ဇူလိုင်၊၂၀၁၄)</div></div></span> <br /></div></div></span></div></div></div></div>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-22030391028217784072022-11-13T03:37:00.004-08:002022-11-13T03:37:24.331-08:00 ခွင့်<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggzlB7cMMabttwuYL_3onSjKK-TbV23qgS0_ka6k7-0CyKKNHstXDxOzB8PAJVFKmyhAydoY-LEu5IyhmFVAaLmlYRmpUpn_KpR59T-ruRjQNRP2mk6KWkXhxlcEthNOl8OfYB5U58FzTmUpAQuN4WiX2qK4T-FXkcNpeXqUruS9_kwf5JBkMBrtpqjg/s1200/%E1%80%81%E1%80%BD%E1%80%84%E1%80%B7%E1%80%BA.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="630" data-original-width="1200" height="293" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggzlB7cMMabttwuYL_3onSjKK-TbV23qgS0_ka6k7-0CyKKNHstXDxOzB8PAJVFKmyhAydoY-LEu5IyhmFVAaLmlYRmpUpn_KpR59T-ruRjQNRP2mk6KWkXhxlcEthNOl8OfYB5U58FzTmUpAQuN4WiX2qK4T-FXkcNpeXqUruS9_kwf5JBkMBrtpqjg/w558-h293/%E1%80%81%E1%80%BD%E1%80%84%E1%80%B7%E1%80%BA.jpg" width="558" /></a><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />
ကျွန်မမှာ ခွင့် ဆိုတဲ့ ပိုင်ဆိုင်ချင်တဲ့ စကားလုံးကလေးတစ်လုံးရှိတယ်။
ကျွန်မရဲ့ဘဝမှာ အလိုချင်ဆုံး၊ ရယူပိုင်ဆိုင်ချင်ဆုံး စကားလုံးလေးတစ်ခု။
မြန်မာအဘိဓာန်ထဲမှာ ခွင့်ကို အခွင့်အလမ်း၊ အခွင့်အရေး လို့ဖွင့်ဆိုထားတယ်။
ဒါဆိုရင် ကျွန်မ လိုချင်တဲ့ ခွင့်က ဘာလဲ..။ <br /> အဲဒီ ကျွန်မသိချင်တဲ့
ခွင့် ဆိုတဲ့ ဝေါဟာရကြားမှာ လွတ်မြောက်ခွင့်ကို ကျွန်မလိုချင်ခဲ့တာလား။
ဒါမှမဟုတ် ကျွန်မရဲ့ လုပ်ပိုင်ခွင့်တစ်စုံတစ်ရာကို
တပ်မက်မောခဲ့တာလားဆိုတာ…..။<br /> သေချာတာကတော့ ကျွန်မမှာ ခွင့်ဆိုတဲ့ စကားလေးတစ်လုံးကို အသုံးပြုခွင့်ကလေးတောင်မရှိသေးဘူးဆိုတာပဲ..။<br />×××××××××××××××<br />(၁)<br />
သူ ကွန်ပျူတာ စားပွဲကနေ မထသေးဘူး။ ညနေစောင်းကတည်း ကွန်ပျူတာရှေ့မှာ
မော်နီတာနဲ့ မျက်နှာကို အပ်ပြီး ကီးဘုတ်ပေါ် တဂျောင်းဂျောင်းရိုက်နေတဲ့
လက်တွေ ဘာကြောင့် ခုထက်ထိ မနားသေးရတာလဲ။ တကယ်ဆို ရုံးကနေ ပြန်ရောက်လာတဲ့
ကျွန်မကို တစ်ချက်ကလေး လှည့်ကြည့်ပြီး<br /> “ပြန်လာပြီလား ချို“ ဆိုတဲ့
စကားလေးတစ်လုံးဖြစ်ဖြစ် သူပြောသင့်တာပေါ့။ ထားပေါ့။ ခုချိန်မှာ သူ့ကို
အနှောင့်အယှက်ပေးသလိုဖြစ်မှာစိုးလို့ ကျွန်မ တီဗွီရှေ့မှာ ငြိမ်ငြိမ်ကလေး
ထိုင်နေလိုက်တယ်။ ရီမုဒ်ကိုကိုင်ပြီး ဟိုလိုင်းရွှေ့
ဒီလိုင်းရွှေ့လုပ်နေပေမယ့် တီဗွီအပေါ်မှာ ကျွန်မစိတ်တွေ ရှိမနေဘူး။ ကျွန်မ
သိပ်ကြိုက်တဲ့ ကိုရီးယား ဇာတ်လမ်းတွဲကိုတောင် စိတ်မဝင်စားတဲ့အထိ အတွေးထဲမှာ
သူနေရာယူနေတယ်။<br /> သူ ဘာတွေများ ဈာန်ဝင်နေတာလဲ။ ဘာအတွေးတွေရထားလို့လဲ။ ဒီလောက်ထိ သည်းကြီးမည်းကြီး အာရုံတွေ ဝင်စားနေရအောင်။ အရင်နေ့တွေတုန်းကလို<br /> “ချိုရေ စာမူကြမ်းလေးဖတ်ပေးပါဦး။ “<br /> ဒါမှမဟုတ်<br />
“ကို တွေးတာကတော့ ဒီလိုရှိတယ်ကွာ..။ ချိုကရော။ ချိုတို့ မိန်းမတွေက
တွေးလိုက်ရင်း ထောင့်စေ့တတ်တယ်။ ကူတွေးပေးဦး“ ဆိုတဲ့ စကားတွေတောင်
မပြောအားတဲ့သူ။<br /> ကျွန်မ မအောင့်အီးနိုင်တော့တဲ့အဆုံး<br /> “ကို ထမင်းမစားသေးဘူးလား“<br /> သူ မထူးဘူး။ သူ့လက်တွေ မနေမနား ကီးဘုတ်ပေါ် ပြေးလွှားနေတုန်း။<br /> “ကို ထမင်းမစားသေးဘူးလားလို့ ချိုမေးနေတယ်“<br /> “စားနှင့်ကွာ……အရေးထဲ မင်းက တမှောင့်“<br />
ဘာစကားမှ ဆက်မပြောချင်တာနဲ့ ကျွန်မ သူ့အနားက ဖယ်ခွာလာခဲ့တယ်။
ထမင်းစားပွဲမှာ ကျွန်မတစ်ယောက်တည်း ထိုင်ရင်း အဲဒီနေ့က သူ့ကို ထမင်းခေါ်စား
“ခွင့်“ကလေး ကျွန်မ မရခဲ့ဘူး..။<br />×××××××××××××××<br />(၂)<br /> “ကို ဒီနေ့ အားလား ဟင်“<br /> “ ဒီနေ့.. “<br /> သူ အဲလို စဉ်းစားဟန်ပြုရင် ကျွန်မအတွက်ဆိုတဲ့ သူ့စိတ်ကလေး သူနဲ့ကင်းကွာနေတယ်ဆိုတာ ကျွန်မ သိလိုက်ပြီ။ <br /> “ဘာလဲ မအားဘူးလား“<br /> “ဟုတ်တယ် ချိုရဲ့ ဒီနေ့ ကို့ ဧည့်သည်တစ်ယောက်ကို သွားတွေ့စရာရှိနေတယ်“<br />
သေချာတယ်။ သူ ဒီနေ့ တနင်္ဂနွေနေ့ဆိုတာ သူ့အတွေးထဲမှာ ရှိမနေတော့ဘူး။
ရုံးပိတ်ရက်ကလေးမှာ သူနဲ့အချိန်ဖြုန်းခွင့်။ အရင်တုန်းက ကျွန်မအတွက်ဆိုရင်
သူ့ရဲ့ရှိသမျှအချိန်တွေအကုန်လုံးကို အသုံးပြုခွင့်ပြုထားခဲ့တဲ့ သူ ဟာ
ကျွန်မနဲ့ တဖြည်းဖြည်း ကင်းကွာခဲ့သလိုဖြစ်နေတယ်။<br /> ကျွန်မ
ဘာတွေဖြစ်နေတယ်။ ကျွန်မ ဘာတွေကိုခံစားနေတယ်ဆိုတာ သူ စိတ်မဝင်စားဘူး။ သူ့ရဲ့
စာမှ စာ။ ကျွန်မ မြတ်နိုးခဲ့တဲ့ သူ့ရဲ့ အနုပညာဟာ ခုချိန်မှာ
ရန်သူသဖွယ်ဖြစ်လာနေတယ်။<br /> ကျွန်မဖတ်ခဲ့တဲ့ သူ့ရဲ့ ကဗျာတွေ၊ သူ့ရဲ့ ဝတ္ထုတွေ။ ခုချိန်မှာ ဘာရသကိုမှ ကျွန်မ မခံစားချင်တော့ဘူး။<br /> “ ဒီနေ့ ဘာနေ့လဲဆိုတာ ကို မသိဘူးလား“<br /> “ ဘာနေ့လဲ ချိုရဲ့ ထူးထူးဆန်းဆန်း“<br /> “ကျွတ်“<br />
ကျွန်မ စုတ်တချက် သပ်မိတာကို သူက မျက်လုံးပြူးကြည့်တယ်။ အဲဒီ နဝေတိမ်တောင်
ဟန်တွေနဲ့ ကျွန်မကို ဖမ်းစားမလို့လုပ်တုန်းလား။ ဟိုတုန်းက တနင်္ဂနွေဆိုတာ
ကျွန်မဖြစ်ချင်သမျှ ဆန္ဒတွေအားလုံး အကောင်အထည်ဖော်လို့ရတယ်။
ရုပ်ရှင်ကြည့်မလား။ မုန့်သွားစားမလား။ ဒါမှမဟုတ် ကျွန်မရဲ့အမေ အိမ်မှာ
တမေ့တမော အချိန်ဖြုန်းမလား။ ရတယ်။ ဘာမဆို ကျွန်မက ဖြစ်ချင်တာဆို<br />
“ချို့သဘောလေ“ ဆိုတဲ့ စကားလုံးကလေးတွေနဲ့ နှစ်သိမ့်ပေးခဲ့တာ။ ဒါတွေဟာ
ခုချိန်မှာ ကျွန်မက ပြန်ပြောရင်တောင် ယုံတမ်းပုံပြင်တွေအလား ဖြစ်သွားခဲ့တာ။
သူ ပြောင်းလဲခဲ့တယ်။ ပြောင်းလဲတာမှ အစစအရာရာ အကုန်လုံး။<br /> အခုချိန်မှာ သူ့ရဲ့ မိန်းမဖြစ်တဲ့ ကျွန်မဟာ ဘယ်နေရာမှာ အရေးပါနေသလဲဆိုတာ သူ့ကို မေးချင်နေခဲ့တယ်။<br /> ယောကျာ်းတွေရဲ့ ပါရမီဖြည့်ဖက်ဆိုတာ ဖြည့်ဆည်းပေးရုံသက်သက်ပဲလား။<br /> ဒါဆိုရင် ဒီနေ့လည်း ကျွန်မ အခွင့်အရေးတစ်ခု ဆုံးရှုံးခဲ့ပြန်ပြီ။ အဲဒါဟာ သူနဲ့ လျှောက်လည် “ခွင့်“ ပဲဖြစ်တယ်။<br />×××××××××××××××<br /><br />(၃)<br />
ဒီနေ့ ကျွန်မတကယ်အလုပ်များနေတယ်။ လစဉ်ထုတ်ရမယ့် လချုပ်စာရင်းတွေအပြင်
မပြီးပြတ်သေးတဲ့ လပတ်အစီရင်ခံစာတွေကို မနက်ကတည်းက တောက်လျှောက်
ပရင့်ထုတ်နေရတယ်။ မနက်ကတည်းနေ ခုချိန်ထိ ကျွန်မရဲ့ ဝမ်းထဲမှာ ဘာဆိုဘာမှ
မဖြည့်ရသေးဘူး။ ကိုယ်တိုင်ဖျော်သောက်ခဲ့ရတဲ့ ကော်ဖီတစ်ခွက်ကလွဲလို့ပေါ့။
သူ့ကိုကြည့်လိုက်တော့ အေးအေးလူလူ မဂ္ဂဇင်းတစ်အုပ်ကိုဖတ်နေတယ်။ ကျွန်မက
မနက်တုန်းက<br /> “ကို ကွန်ပျူတာ သုံးဦးမှာလား ချို လုပ်စရာလေးရှိလို့ “ ဆိုတော့<br /> “လုပ်လေ ချို..။ ကို လည်း စာဖတ်မလို့။ ချို လုပ်စရာရှိတာ တမနက်လုံးလုပ်လို့ရတယ်။ “ တဲ့။ <br />
ဟိုတုန်းက ရုံးသွားရုံးပြန် အကြိုအပို့တာဝန်တွေအပြင် ၊ ကျွန်မရဲ့ ရုံးကနေ
ရိုက်စရာရှိတဲ့ စာတွေ၊ သွင်းစရာရှိတဲ့ စာရင်းတွေအကုန်လုံး သူပဲ
ဒိုင်ခံလုပ်ပေးခဲ့တာတွေ ။ ဒါတွေဟာ ယောကျာ်းတစ်ယောက်အတွက်
မိန်းမတစ်ယောက်ရဲ့အချစ်ကိုရဖို့ ပေးဆပ်မှုသက်သက်တွေပဲလား။ <br /> ကြည့်လိုက်ရင် မမောမပန်းတဲ့ ဟန်မျိုးတွေနဲ့ ကျွန်မက အားနာစကားဆိုမိရင်<br />
“ချိုကလည်းကွာ ဒီလောက်တော့ အသေးအမွှားပါ။ ကို မပင်ပန်းပါဘူး။ ကိုက
ချိုပင်ပန်းမှာကိုပဲ စိုးတာ “ ဆိုတဲ့ စကားလေးတစ်ခွန်းတဲ့နဲ့ ကျွန်မက သူ့ရဲ့
စကားတွေမှာ နစ်မြောသွားခဲ့ရတာပဲ။<br /> ခု ကျွန်မ သိပ်မကျွမ်းကျင်တဲ့
ကွန်ပျူတာတစ်လုံးနဲ့ အလုပ်တွေဇယ်ဇက်သလို ဖြစ်နေတာတောင် ခုတော့ သက်တောင့်
သက်သာအနေအထားနဲ့ သူ စာတွေ ဖိုင်ဖတ်နေနိုင်ပြီ။ ဘာကူရဦးမလဲ ချို ဆိုတဲ့
စကားလေး ဒါမှမဟုတ်ရင် နေနေ ကိုလုပ်လိုက်မယ်လေ ချိုက ဘေးကနေ ကူပေါ့ ဆိုတဲ့
စကားလေးတစ်ခွန်းတစ်လေတောင် သူ မဟ။<br /> မျက်စောင်းတစ်ချက်
မထိုးနိုင်လောက်အောင် အေးစက်သွားတဲ့ သူ့ရဲ့ အမူအကျင့်တွေဟာ
ဟန်ဆောင်မှုတွေနဲ့ ဟိုတုန်းကတည်းက တည်ဆောက်ထားခဲ့လေ သလားလို့ ကျွန်မ
ထင်မိနေတယ်။<br /> အဲဒီနေ့ကလည်း ကျွန်မမှာ သူများ လာရောက်ကူညီလေမလားဆိုတဲ့ မျှော်လင့် “ခွင့် “ကလေး ဆုံးရှူံးခဲ့ပြန်တယ်..။<br />×××××××××××××××<br />(၄)<br />
ဒီည အိမ်မှာ ကျွန်မတစ်ယောက်တည်း ပျင်းပျင်းရိရိ အထီးကျန်နေတယ်။
တီဗွီကြည့်တော့လည်း စိတ်တွေက အဝေးမှာသာ ပျံ့လွှင့်နေတာလည်း သိတယ်။
ဒီအချိန်ဆိုတာ ပြန်လာဖို့သင့်တဲ့အချိန်ပဲ။ မိန်းမတစ်ယောက်အတွက်
တိတ်ဆိတ်ခြောက်သွေ့တဲ့ ညတွေဟာ အန္တရယ်ညတွေနဲ့ တူတယ်လို့ ပြောခဲ့တဲ့ သူက
ခုတော့ စိတ်ချလက်ချ ထားသွားရက်တယ်ပေါ့။ ကျွန်မ သူ့ရဲ့ လူပျိုဘဝကို
သိမ်းပိုက်လိုက်နိုင်ပေမယ့် သူ့ရဲ့ အသိနဲ့ စိတ်သဏ္ဍာန်တွေကိုတော့
မပိုင်ဆိုင်လိုက်ဘူးလို့ ထင်နေတယ်။ တစ်ချို့ကပြောကြတယ်။ <br /> ယောကျာ်းတွေ
အိမ်ထောင်ကျသွားရင် သူတို့ရဲ့လွတ်လပ်ခွင့်တွေဟာ အနည်းနဲ့အများတော့ တို့တွေ
လက်ထဲရောက်လာခဲ့တာပဲတဲ့။ အဲဒီစကားဟာ ကျွန်မအတွက်တော့ လုံးလုံးမမှန်ဘူး။
ခုပဲကြည့်လေ ကျွန်မက မသွားလို့ရရင် မသွားပါနဲ့လား ကို လို့
တားမြစ်ခဲ့တာတောင်<br /> “ လူမှုရေးကို လစ်လျှူရှုလို့ မရဘူး ချို။
ကို့အပေါင်းအသင်း ကို့ ပတ်ဝန်းကျင်မှာ ကို့ကို လူမှုရေးအားနည်းတယ်လို့
ချိုက အထင်ခံချင်လို့လား “ ဆိုတဲ့ စကားလေးတစ်ခွန်းတည်းနဲ့ ကျွန်မ
ကျန်ရစ်ခဲ့ရတယ်။ <br /> ဟုတ်တာပေါ့။ ဘာမဆို အလုပ်မှအလုပ် လို့
ခေါင်းထဲသွင်းထားတဲ့ မိန်းမတစ်ယောက်မှာ တစ်ခါတစ်လေ လူမှုရေးတွေကို
ပစ်ပယ်ထားမိခဲ့တယ်။ အလုပ်နဲ့အိမ် အပြင် အိမ်ထောင်မှုတာဝန်တွေဟာ
ကျွန်မရဲ့ခေါင်းပေါ်မှာ ရွက်ထားတဲ့ ကြီးမားတဲ့ ဝန်ထုပ် ဝန်ပိုးကြီးတွေပေါ့။
နဂိုက အပေါင်းအသင်းနည်းပြီး တစ်ကိုယ်တည်းနေတတ်တဲ့ ကျွန်မမှာ လူမှုရေးဟာ
အဓိက ကျမနေဘူး။ သာရေး ၊ နာရေးတွေမှာတောင် မျက်နှာအင်မတန်သိနေတဲ့
အသိအကျွမ်းဆိုမှ ကျွန်မက လူလုံးပြတတ်တာ။ ကျန်တဲ့ လူမှုရေးကိစ္စ အ၀၀ရဲ့
ဖိတ်စာတွေဆိုတာ သူနဲ့သာ သက်ဆိုင်သွားခဲ့တာ။ <br /> သူက တစ်ခါတစ်ခါပြောသေးတယ်။<br />
“လူမှုရေးဆိုတာ အပြန်အလှန် လေးစားမှုနဲ့တူတယ် ချို။
ပတ်ဝန်းကျင်နဲ့နေတယ်ဆိုရင် အဲဒီ ပတ်ဝန်းကျင်နဲ့ လိုက်လျောညီထွေ နေတတ်ရတယ်။
ကိုယ့်အသိုင်းအဝန်းနဲ့ ကိုယ် တစ်ကမ္ဘာဆိုပြီး နေလို့မရဘူး ချို။
စောင့်သိရိုသေခြင်းလို့မမည်ရင်တောင် သိတတ်လိမ္မာခြင်းဆိုတာတော့ လိုအပ်တယ် “
တဲ့။<br /> ဒါဆိုရင် ကျွန်မက လူမှုရေးခေါင်းပါးခဲ့တယ်ပေါ့..။ <br /> ဒီည သူ့
သူငယ်ချင်းတစ်ယောက်ရဲ့ မင်္ဂလာဦး ဒင်နာ မှာ သူက ပျော်ပျော်ရွှင်ရွှင်နဲ့
ဆင်နွှဲပျော်ရွှင်နေချိန်မှာ ကျွန်မရဲ့ ရင်ထဲမှာတော့ ခိုးလု ခုလို
ခံစားမှုတွေနဲ့ နေမထိထိုင်မတာဖြစ်နေခဲ့ရတယ်။ <br /> ဒါနဲ့ပဲ ကျွန်မမှာ တားမြစ် “ခွင့် “ ကလေး လက်လွှတ်လိုက်ရပြန်တယ်လေ.။<br />×××××××××××××××<br />(၅)<br />
သူ ရယ်မောနေတာကို ကျွန်မတွေ့နေရတယ်။ ပြုံးရွှင်နေတဲ့ သူ့ရဲ့ဟန်က
လူပျိုတုန်းကအတိုင်း လွတ်လွတ်လပ်လပ် ရှိနေတယ်။ ကျွန်မရင်ထဲမှာ ဖြစ်တည်လာတဲ့
ခံစားချက်က ခုချိန်မှာ ဘာဖြစ်နေလဲ။ ဆန့်ကျင်ဘက် မိန်းမသားတစ်ဦးနဲ့
စကားပြောနေတဲ့ သူ့ဟန်က ဘာလို့ တက်ကြွနေရတာလဲ။ ဒါဟာ ကျွန်မတို့နှစ်ယောက်ရဲ့
ဂေဟာပြင်ပမှာ သူ့ရဲ့ စိတ်လွှတ်ထွက်မှုလား။<br /> ကျွန်မအတွေးထဲ မှာ လတ်တလော
ဝင်ရောက်လာတဲ့ စိတ်က ဘာစိတ်ဖြစ်နေမလဲ။ မိန်းမတစ်ယောက်ရဲ့ ကိုယ်သိပ်ချစ်တဲ့
ယောကျာ်းတစ်ယောက်အပေါ်မှာ ကျွန်မမဟုတ်တဲ့ မိန်းမတစ်ယောက်အပေါ်
တက်ကြွစွာရယ်မောရင်း စကားပြောခွင့်ရနေတဲ့ သူစိမ်းမိန်းမအပေါ် မနာလိုမှုလား။
သဝန်တိုမှုလား။ <br /> ကျွန်မရဲ့ ချက်ချင်း မျက်နှာလွဲဖြစ်ခဲ့တဲ့
အဖြစ်အပျက်ကို အတူပါလာတဲ့ သူငယ်ချင်းက သတိထားမိသွားတယ်။ ပြီးတော့
ပြုံးစိစိနဲ့..။ ဒါ လှောင်ရယ်စရာ အဖြစ်အပျက်လား၊ မြင်ကွင်းလား။<br /> “နင်ဘာဖြစ်နေတာလဲ ချို။ နင့်မျက်နှာကြီး မည်းသည်းသွားလိုက်တာဟာ။ “<br /> “ငါ…ငါ ..ဘာဖြစ်နေလို့လဲ “ <br /> မလုံမလဲနဲ့ ထစ် ထစ်အအ စကားလုံးတွေက အဆီအငေါ်မတည့်စွာ ထွက်သွားတယ်။ <br /> “မိန်းမရယ် ..။ အဲလောက်လဲဖြစ်သွားစရာမလိုဘူးလေ။ နင်မြင်နေတဲ့ မြင်ကွင်းကို ငါလည်း မြင်လိုက်ရတာပဲ။ “<br /> “ဒါဆို ငါက ဘာမှ ခံစားခွင့်မရှိဘူးပေါ့။ ဟုတ်လား အေးမူ “<br /> ကျွန်မရဲ့ မေးခွန်းကို အေးမူက ချက်ချင်းမဖြေဘူး။ ပြီးတော့<br />
“လာပါ ချိုရီရယ် အအေးဆိုင်ခဏထိုင်ရအောင်။ နင့်ရင်ထဲက အပူတစ်ခုကို
အအေးတစ်ခွက်ကတော့ တစ်နည်းတစ်ဖုံ ငြိမ်သက်နိုင်မှာပါ။ ပြီးတော့ ငါပြောမယ့်
စကားကို ဆက်နားထောင်ပေးပေါ့ “<br /> ကျွန်မ စိတ်နဲ့လူမကပ်တော့ပဲ စောစောတုန်းက
သူနဲ့ရယ်မောပျော်ရွှင်စွာ စကားပြောခွင့်ရနေတဲ့ မိန်းမဆီမှာ အတွေးတွေ
လိုက်ပါသွားနေတယ်။ သူတို့ ဘယ်သွားကြတာလဲ။ သူတို့ ဘာတွေလဲ။<br /> ဆိတ်ငြိမ်တဲ့ အအေးဆိုင်ကလေးအတွင်းမှာ မျက်နှာသေနဲ့ ငိုင်ကျနေတဲ့ ကျွန်မ ကို အေးမူက စကားဆက်တယ်။<br /> “နင်က နင့်ယောကျာ်းနဲ့ အဲဒီ မိန်းမကို ဘယ်လို ထင်နေတာလဲ “<br /> “ငါမပြောတတ်ဘူး “<br />
“ဒီ မယ် မယ်မင်းကြီးမ..။ ခု မြင်လိုက်ရတာ နင့်ယောကျာ်းရဲ့
သူငယ်ချင်းလည်းဖြစ်နေနိုင်တယ်လေ။ ဆန့်ကျင်ဘက်လိင်နှစ်ဦး စကားရပ်ပြောတိုင်း
နင်ထင်ချင်သလို ထင်နေမယ်ဆိုရင် ဟောဒီကမ္ဘာမှာ ရန်ပွဲတွေဆိုတာ
ကမ္ဘာစစ်တွေထက်တောင် ဆိုးရွားကုန်မှာပေါ့။ ခု ဖြစ်နေတာ နင် သူတို့ကို
သဝန်တိုနေတာ။ နောက် ငါ သိလိုက်တာက လတ်တလောမှာ နင်နဲ့ နင်ယောကျာ်း
အနေအေးစက်နေလိမ့်မယ်။ ဟုတ်တယ်မလား “<br /> ကျွန်မ ဝန်မခံခဲ့ပါ။ မီးစတစ်စကို အိမ်အပြင်မထုတ်ချင်သလို..။ အိမ်ပြင်က မီးစ တစ်စကိုလည်း ကျွန်မ အတွင်းကို ယူမသွားချင်တော့ဘူး။ <br /> အဲဒီနေ့ နေပူပူမှာ အအေးတစ်ခွက်သောက်ရင်း ပူလောင်စပ်ဖျင်းနေတဲ့ ကျွန်မမှာ မနာလို ဝန်သို “ခွင့် “ကလေး အငွေ့ပျံသွားခဲ့ပြန်တယ်..။<br />×××××××××××××××<br />(၆)<br />
မီးရောင် မှိန်ပျပျအောက်မှာ သူ ကျွန်မအနားတိုးကပ်လာတယ်။
အနံ့စူးစူးတစ်ချက်က သူ ဘာဖြစ်နေတယ်ဆိုတာ ကျွန်မကို သိသွားစေတယ်..။
ပိရိသေသပ်နေတဲ့ နှုတ်ခမ်းတစ်စုံမှာ ဒီည ပီသ နေတဲ့ သူ့ရဲ့ စကားချိုချိုတွေ
ခိုဝင်မှီတွဲနေပြီထင်တယ်။<br /> “ချို ကို့ကို စိတ်ဆိုးနေတာလား “<br /> “ ဘာကိုလဲ ကို ချိုက ဘာကို စိတ်ဆိုးနေရမှာလဲ “<br />
ကျွန်မရဲ့ မျက်နာ၊ ပြီးတော့ ကျွန်မရဲ့အသံတွေမှာ သူရိပ်မိစေလောက်တဲ့
အပြုအမှုတစ်ချို့ ဖြစ်ပေါ်နေစေခဲ့သလား။ ခုနောက်ပိုင်း သူနဲ့
ကျွန်မပြောဖြစ်ခဲ့တဲ့ စကားတွေဟာ အလုပ်ကိစ္စတွေရယ်၊ နှစ်ဖက်မိသားစုရဲ့
အတွင်းရေးတွေရယ်ပဲ ရှိနေခဲ့တယ်။ သာယာငြိမ့်ညောင်းမှုဆိုတဲ့ အိမ်ထောင်ရေး
ရသတွေ ပျောက်ဆုံးသလိုဖြစ်နေတာ ကျွန်မ ဝမ်းနည်းစွာရိပ်မိနေခဲ့တာ ကြာပြီ။
ဒါဆိုရင် သူကရောတဲ့…။<br /> သူ ညတိုင်းစာရေးတယ်..။ သူ့အနုပညာမှာ ၊ သူ
ကဗျာမှာ၊ သူ့ ဝတ္ထုတွေမှာ သူက ခံစားမှုတွေအပြည့်။ နောက် ဇာတ်ကောင် တွေရဲ့
နောက်ကို သူက လိုက်ပါစီးမျောနေရုံသာ။ <br /> “ချို့အသံကို နားထောင်ရတာ တစ်ခုခုလိုနေသလားလို့။ “<br />
လိုနေတယ်။ ကျွန်မမှာ လိုအပ်ချက်တွေရှိနေသေးတာလား။ ကျွန်မကိုယ် ကျွန်မ
ပြုပြင်ပြောင်းလဲခဲ့ရတာတွေ သူနဲ့ပတ်သက်ခဲ့ပြီးမှာ တော်တော်များနေခဲ့ပြီ။
ခွင့်လွှတ်တတ်တဲ့ စိတ်တွေ။ နားလည်ပေးခဲ့တဲ့ စိတ်တွေ။ ကိုယ်ချင်းစားနာတတ်တဲ့
စိတ်တွေ။ ဒေါသကြီးတတ်တဲ့ စိတ်တွေ…။ အို အားလုံး အားလုံး။ ကျွန်မရဲ့
ခန္ဓာကိုယ်ထဲမှာ လှည့်ပတ်စီးဆင်းနေတဲ့ သွေးတွေကိုတောင်
ဖောက်ထုတ်ပြောင်းလဲချင်တဲ့အထိ..။<br /> “ကို ဘယ်လို ထင်လို့လဲ။ ချို မှာ ကို့ကို စိတ်ဆိုးခွင့်ရောရှိနေသေးလို့လား “<br /> ကျွန်မရဲ့ စကားအဆုံးမှာ သူ့ ဆတ်ခနဲ ပွေ့ဖက်နမ်းရှုံ့တယ်။ ပြီးတော့…. သူပြောတယ်..။<br />
“ ဆော်ရီး ချိုရေ..။ အိမ်ထောင်ရေးမှာ အချစ်က အဓိကလို့ ကို ထင်နေတာ ။
ချစ်နေဖို့ပဲလိုတယ်ထင်တာ။ ခုတော့ သိပြီ။ အိမ်ထောင်ရေးမှာ အချစ်က
အဓိကကျသလိုပဲ အနှောင်အဖွဲ့တွေ၊ အခွင့်အရေးတွေလည်း အရေးပါနေခဲ့တယ်ဆိုတာ။
ချို့မှာ အခွင့်အရေးတွေ ရှိသင့်တယ်ဆိုတာ ချို ဖြစ်နေတဲ့ စိတ်တွေကို ကိုက
ဖျတ်ခနဲ ဖတ်မိလိုက်လို့ပဲ။ “<br /> ဘုရားရေ သူ ဘာကို ကျွန်မထံက
တွေ့သွားခဲ့သလဲ။ အရင်လို သူဘယ်သွားသွား မစစ်မမေးတော့တာကိုလား။ သူ
ဘယ်မိန်းမနဲ့ စကားပြောပြော မျက်နှာသေနဲ့ ကြည့်တတ်ခဲ့တာကိုလား။ သူ
ဘာတွေလုပ်လုပ် ဆိတ်ငြိမ်ပေးခဲ့တာကိုလား။<br /> ကျွန်မ ပြန်လည်ရရှိမဲ့ အခွင့်အရေးတွေက ဘာတွေလဲ။<br /> ကျွန်မမရခဲ့တဲ့ ထမင်းခေါ်စား “ခွင့်“ ကိုလား။<br /> ကျွန်မဆုံးရှုံးခဲ့တဲ့ သူနဲ့အတူ လျှောက်လည် “ခွင့် “ကိုလား။<br /> ပြီးတော့ မျှော်လင့် “ခွင့် “<br /> ပြီးတော့ တားမြစ် “ခွင့်“<br /> ပြီးတော့ ဝန်သို“ ခွင့်“<br /> ပြီးတော့ ကျွန်မရဲ့ လုပ်ပိုင်ခွင့်တစ်စုံတစ်ရာဆိုတဲ့ အခွင့်အလမ်းတွေ၊ အခွင့်အရေးတွေကို ရောလား…။<br /> ဘာပဲဖြစ်ဖြစ် ကျွန်မကတော့ သူ့အတွက်<br /> ပေးဆပ် “ခွင့် “ ကလေးကိုတော့ သေတပန် သက်တဆုံး ပေးဆပ်ချင်နေတော့တာကတော့ အသေအချာပါပဲ…။</span><br /></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span></p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />Women's World Journal</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> <br /></span>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-69346415027774359232022-10-10T07:50:00.001-07:002022-10-10T07:50:17.924-07:00Lake Pekhon Houseboats<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="473" src="https://www.youtube.com/embed/EtPFQUYSsJ0" width="569" youtube-src-id="EtPFQUYSsJ0"></iframe></div><br /> <p></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-40286863197515238242022-10-10T07:46:00.004-07:002022-10-10T07:50:44.087-07:00Mya (မြ) - Thaw Zin Loikaw<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="475" src="https://www.youtube.com/embed/a7XgMxUNKGE" width="571" youtube-src-id="a7XgMxUNKGE"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span class="style-scope yt-formatted-string" dir="auto"> </span><p></p><p><span class="style-scope yt-formatted-string" dir="auto">This video is radio version for "Mya" short story by Thaw Zin (Loikaw).
He is a writer and he live in Loikaw, Kayah State. He was published magazine's short story collection in June, 2016. His book name is " A Boe Nin Ngwe Yaung Assita"(Grandpa and the Silver Mind). Now this is a well known story of Thaw Zin (Loikaw).It is a story about young girls who have made a very conscious decision. Listen here!<br /></span></p><p><span class="style-scope yt-formatted-string" dir="auto"> </span></p><p><span class="style-scope yt-formatted-string" dir="auto"><br /></span></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-4057557466281244692022-10-09T20:10:00.001-07:002022-10-09T20:10:08.025-07:00 လက်လီလက်ကား <p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5vcuLHX-ODuHZu2b0AhzH_awuNbV5INPWSx-ZJErtT3pkJumMSh145L6JaT3meGZ8khFP950k2kvPuPs9p5F8-NzV4TO4zknysf_ghMoD5zFqbT81NWYYWUrYtTDE0WFJLyBX5rLlToDwtchXCpGfCO3SfyiKUS7WQWswJACuchuhLXpmhCP12JpUlQ/s1200/%E1%80%9C%E1%80%80%E1%80%BA%E1%80%9C%E1%80%AE%E1%80%9C%E1%80%80%E1%80%BA%E1%80%80%E1%80%AC%E1%80%B8.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="630" data-original-width="1200" height="307" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5vcuLHX-ODuHZu2b0AhzH_awuNbV5INPWSx-ZJErtT3pkJumMSh145L6JaT3meGZ8khFP950k2kvPuPs9p5F8-NzV4TO4zknysf_ghMoD5zFqbT81NWYYWUrYtTDE0WFJLyBX5rLlToDwtchXCpGfCO3SfyiKUS7WQWswJACuchuhLXpmhCP12JpUlQ/w584-h307/%E1%80%9C%E1%80%80%E1%80%BA%E1%80%9C%E1%80%AE%E1%80%9C%E1%80%80%E1%80%BA%E1%80%80%E1%80%AC%E1%80%B8.jpg" width="584" /></a></div><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />သည်ကနေ့မနက်ခင်းတွင်သတင်းတစ်ပုဒ်ရေပန်းစားနေ၏။
ဒေါ်ပုမ မုန့်ဟင်းခါဆိုင်အတွင်းစားသုံးနေသူ အတော်များများသည်ထိုသတင်းအား
တဖွဖွပြော မဆုံးဖြစ်နေကြသည်။တစ်ချို့ကသတင်းရင်းမြစ်ကို အတိအကျသိထားပြီး
တစ်ချို့ကတော့ယခုမှသိရသဖြင့်မိန်းမသားများက ရင်ဘတ်ကိုဖိပြီး
အံ့သြကြသည်။ယောကျာ်းသားများက တစ်နေ့ဒီလိုဖြစ်ရမှာဆိုတာ
သိတယ်ဆိုသည့်မျက်နာပေးများနှင့် တစ်ယောက်တစ်ခွန်း ထင်မြင်ချက်တွေကို လုပြော
နေကြသည်။နောက်ဆုံး မုန့်ဟင်းခါးစားပြီး
ပိုက်ဆံရှင်းကြသည့်အခါဘယ်သူကမှမမေးပါပဲ အားလုံးလိုလို ပြောသွားကြသော
စကားတစ်ခွန်းရှိသည်။ထိုစကားသည်တစ်ပါးသူဒုက္ခရောက်ခြင်းကို မစာမနာ
မုဒိတာပွား လိုက်ကြသော
စကားဖြစ်တစ်ခွန်းဖြစ်နေသည်ကတော့အလွန်ပင်ထူးဆန်းနေခဲ့ပါသည်။<br />(၁)<br />“ကိုဖိုးစိန်ကြီးက
ကြိမ်းမောင်းသွားခဲ့တယ်”တဲ့။အမှန်တော့ထိုစကားသည်ရိုးရိုးတန်းတန်းပြောလျှင်ဤမျှလောက်အထိ
ဟိုးလေးတကျော်ကျော်ဖြစ်စရာမရှိဘူးဟု ထင်စရာရှိသည်။သို့သော်
ကြိမ်းမောင်းသည်ဆိုသည့်စကားသည်ကိုဖိုးစိန်နုတ်က
ထွက်ခဲ့သည့်စကားဖြစ်နေခြင်းကြောင့်ရပ်ကွက်အတွင်းရှိလူများက အံ့သြ
တုန်လှုပ်နေကြသည်။တစ်ချို့ကကိုယ်နှင့်မဆိုင်သဖြင့်မကြောက်ကြသော်လည်း
တစ်ချို့ပါးစပ် ဟောင်ဖွာဟောင်ဖွာ ရှိတတ်သူများ ငြိမ်ကုတ်သွားကြသည်
ကတော့လက်တွေ့မြင်နေရ၏။ ကိုဖိုးစိန်ကို ဖမ်းသွားသည့်နေ့က
ရပ်ကွက်ထဲအုတ်အော်သောင်းနင်းဖြစ်သွားကြသည်မှာ ဖိုးခေါင်လမ်း
တစ်လမ်းလုံးပင်ဖြစ်သည်။ကိုဖိုးစိန်မိန်းမ
ငိုသံသည်စီခနဲထွက်လာပြီးသည့်နောက်ကိုဖိုးစိန်ကို ရဲတွေလက်ထိပ်ခတ်ပြီး
ကားပေါ် ခေါ်တက်သွားသည်ကိုသာ မြင်လိုက်ရပြီး
မည်သည့်အတွက်ကြောင့်ဖမ်းဆီးသွားသည်ကို မည်သူမျှမသိကြ။ ရပ်ကွက်သူ
ရပ်ကွက်သားတွေမြင်လိုက်ရတာကတော့ရဲကား နှစ်စီး ဝူးခနဲထိုးစိုက် ဝေါခနဲပြန်
ထွက်သွားသည် ကိုသာဖြစ်၏။<br />သို့သော်ကိုဖိုးစိန်ကို ဖမ်းသွားသည်ဟု
ဆိုလိုက်သည်နှင့်လူတိုင်းက ကောင်းတယ်ဆိုသည့်စကားကို လွှတ်ခနဲတော့
ထွက်သွားကြသည်မှာ လွယ်လွန်းလှသည်။ကိုဖိုးစိန်မိန်းမ မကြည်ဝင်းက ထိုစကားကို
ပြန်ကြားရသည့်အခါအရပ်ရှစ်မျက်နာသို့ လှည့်ပြီး
ထမီခါးစောင်းတင်ကော်တုတ်ဆဲလေတော့သည်။ မကြည်ဝင်းကနဂိုကတည်းက နုတ်ကြမ်း
လျှာကြမ်းဆိုတော့ဘယ်သူမှလည်း ပြန်လည် မပြောရဲမဆိုရဲ။ မကြည်ဝင်း က အရပ်ကို
ငါကိုင် တုတ်ဆဲဆိုနေချိန်တွင်မည်သူမျှ တုတ်တုတ်မလှုပ်ကြ။ယုတ်စွအဆုံး
ရပ်ကွက်အုပ်ချုပ်ရေးမှူးပင်လျှင် မကြည်ဝင်းအိမ်နှင့် မျက်နာချင်း
ဆိုင်ဖြစ်ပါလျှက်မည်သို့မျှမတားမဆီးပဲ အိမ်ထဲတွင်ပင်ကုတ်ကတ်နေနေ၏။ <br />မကြည်ဝင်းကလည်း
ဆဲဆိုနည်း သျှတ္တရတွေကိုပဲ အာဂုံဆောင်ထားသလားမပြောတတ် ဖရုဿဝါစာ
စကားတွေနှင့်မည်သည့် အမည်မျှမတပ်ပဲ စိတ်ရှိတိုင်းကော်ဆဲနေလေရာ
အရှေ့ခုနှစ်အိမ်အနောက်ခုနှစ်အိမ်ရှိ အိမ်ထောင်စုများမှာ မလူးသာ
မလွန့်သာရှိမည်ကတော့အမှန်ပင်။<br />”အမလေး ကြည်ဝင်းယောကျာ်း ရဲဖမ်းတာ
ကောင်းတယ်လို့ပြောတဲ့သူတွေနင့်တို့ယောကျာ်း နင့်တို့အစ်ကိုတွေ
ဖြစ်နေမယ်ဆိုရင်ဒီလိုပြောမလားဟဲ့။ နှစ်ပဲခြောက်ပြားသမားကို
တို့ကြထောင်ကြတော့နင့်တို့အဖေတွေက နင်တို့ကိုဘာပေးလို့လဲ။ ကဲ အခု
ကြည်ဝင်းကိုလာဖမ်းစမ်းပါ ကြည်ဝင်း အရပ်တကာလှည့်ပြီး ဘာလုပ်တယ်ဆိုတာ
သိတယ်မလား။ သိကြတယ်လား။ <br />ယောကျာ်းတွေက ယောကျာ်းလိုမနေပဲ ထမီဝတ်နေတဲ့
ခေတ်ဆိုတော့လည်း လုပ်ထားဦးပေါ့။သူတောင်းစားတော့သူတောင်းစားပဲ ကြည်ဝင်းတို့
ထမင်းဝတဲ့နေ့ နင်တို့ခေါင်းတက်ခေါက်မယ်သိလား။ အားလုံးကို ဒါပဲ။ သိလား။
ကြည်ဝင်းက နင်တို့ကို ဒါပဲ”<br />နေ့ခင်းကြောင်တောင် လျှပ်စီးလျှပ်သည်ဟု
ပြောမလား၊ မိန်းမတစ်ယောက်၏ချစ်ခင်စုံမက်ခြင်းခံရသော ဆန့်ကျင်ဖက်လိင်တစ်ဦးသာ
မြင်ခွင့်ရှိသော မမြင်အပ်သည့်အရာကို မကြည်ဝင်းတစ်ယောက်က အရပ်ကို
ဒါပဲဟူသည့်ပုံစံဖြင့်လှစ်ပြလေရာ မြင်လိုက်ရသူများအဖို့ မျက်နာများကို
လွှဲယူရတော့သည်။ထို့နေ့တစ်နေ့လုံး
ဖိုးခေါင်လမ်းသည်တိတ်ဆိတ်ခြောက်သွေ့သွားသည်မှညနေစောင်း
ညီအစ်ကိုမသိတသိအချိန်ထိဖြစ်သွားရ၏။
သည်တွင်ပင်ဖိုးခေါင်လမ်းသည်မီးများတစ်ပွင့်စီအပွင့်<br />”ငနီ ပြန်ရောက်လာပြီ”ဆိုသည့်အသံသည်ကားနောက်လိုက်တစ်ဦးဖြစ်သော သိန်းဇံဆီမှ ကြားလိုက်ကြလေရာ ဖိုးခေါင်လမ်းအတွင်းနေသူများ <br />”အင်းအရှုပ်ထုပ်တော့စပြီ”ဟု တစ်ယောက်နှင့်တစ်ယောက်လက်တို့ပြောလိုက်ရလေသည်။<br />(၂)<br />တစ်ချို့ကကိုဖိုးစိန်ကိုထောင်ထဲပို့သော
တရားခံမှာ ငနီများလားဟု သံသယစကားတွေပြောနေကြသည်။ငနီက သူ့အမေ
မကြည်ဝင်းအိမ်ကို ခုတစ်ခေါက်
ပြန်လာသည်တွင်အထုပ်အပိုးတွေနှင့်ဆိုတော့ငနီများ သူ့အမေနှင့်
အတူနေခွင့်ရအောင်ကိုဖိုးစိန်ကို ရဲလက်တို့သတင်းပေးပြီး ဖမ်းစေခဲ့သလားဟု
တွေးကြသည်။ကိုဖိုးစိန်ကိုရဲဖမ်းတုန်းက ကိုဖိုးစိန်ကြိမ်းသွားခဲ့သော
စကားကလည်းရှိသေးသည်။ထိုစကားက<br />”ငါထွက်လာလို့ကတော့ဘယ်သူဖြစ်ဖြစ်တို့တဲ့သူကို
သတ်ပြီးထောင်ထဲပြန်ဝင်မယ်”ဆိုသည့်စကား။ ငနီကလည်း
ကိုဖိုးစိန်ကိုဖမ်းပြီးနောက်တစ်ရက်မှာ
ရပ်ကွက်အတွင်းပြန်ရောက်လာသည်ဆိုတော့ထင်မည်ဆိုလည်း ထင်စရာဖြစ်လာ၏။
ငနီနှင့်ကိုဖိုးစိန်၏အကြောင်းကိုတော့ရပ်ကွက်က နှောကျေအောင်သိကြသည်။ ငနီက
ကိုဖိုးစိန်ကိုမျက်နာချင်းမဆိုင်သလို ကိုဖိုးစိန်ကလည်း
ငနီရှိသည့်အရပ်ဘက်သေးပင်လှည့်မပေါက်။အမြဲတမ်းလိုလို
အယုတ္တအနတ္တစကားတွေနှင့်ခွေးဆိုသလို ဆိုနေကျ။ငနီကလည်း အရွယ်ကသာ
ဆယ့်လေးငါးနှစ်ဆိုသော်လည်း သေသွားသည့်သူ့အမေ မကြည်ဝင်း၏ ယောကျာ်း
ကိုဆန်းတင့်၏အဆစ်အပေါက်ကို အမွေရထားလေးတော့ထွားကျိုင်းလှသည်။သွားပုံလာပုံက
ကိုဆန်းတင့်နှင့်တစ်ထေရာတည်း။ <br />အချို့ကကိုဆန်းတင့်ပုံကို
ချွတ်စွတ်ထားသလိုပဲဟု ပြောကြသည်။ငနီက ကိုဖိုးစိန်နှင့်နပန်းပြိုင်လုံးမလား
လက်သီးချင်းယှဉ်ထိုးမလား မမှု။ငယ်ကတည်းက
ဖားရိုက်ငါးရိုက်နေသည့်ကောင်။လက်ရဲဇက်ရဲ သတ်ရဲဖြတ်ရဲသည့်အလေ့က
ကိုဆန်းတင့်နှင့်ထပ်တူညီသည်ဟုပြော၍ရသည်။ကိုဆန်းတင့်က
ဝက်သတ်သမား။ငနီအဖေမသေခင်ရပ်ကွက်ထဲ ဝက်ပေါ်လျှင်
ငနီကလိုက်နေကျ။ငနီအရွယ့်ဆယ့်နှစ်နှစ်ကတည်းက ခေါင်တို့
အရက်တို့စမ်းတတ်နေပြီ။ ခုဆိုတော့မပြောတော့နှင့်။<br />ကိုဖိုးစိန်
မကြည်ဝင်းနှင့်ယူတော့မည်ဆိုသည့်သတင်းကို ငနီစကြားတုန်းက ခုဖိုးခေါင်လမ်းလေး
သိမ့်သိမ့်တုန်ခဲ့ရသေးသည်။ကိုဖိုးစိန်ကလည်း
ကိုဖိုးစိန်။ပြောရရင်ကန့်လန့်လူသားဂွသမား စစ်စစ်တစ်ယောက်။ကိုဖိုးစိန်
မကြည်ဝင်းကိုအရယူလိုက်ပုံကလည်း သင်းလှသည်။<br />တစ်ချက်တည်း ကျင်းဝင်အောင်
ဘယ်လိုရိုက်ထည့်လိုက်သလဲ ဆိုသည်ကို မကြည်ဝင်းပင် မလွှဲမရှောင်သာတော့ပဲ
မစွမ်းရင်းကလည်းရှိ ကန်စွန်းခင်းကလည်း ငြိချင်သည့်အနေအထားနှင့်
ကွက်တိဖြစ်သွား လေသလားမပြောတတ်။<br />(၃)<br />မကြည်ဝင်း အဆစ်အပေါက်ကလည်း
လှတုန်း တင့်တုန်းဆိုတော့ကိုဖိုးစိန်သဘောကျနေခဲ့သည်မှာ
ကိုဆန်းတင့်မဆုံးခင်ကတည်းကဟုဆိုသည်။ကိုဖိုးစိန်က
မကြည်ဝင်းကိုပြောနေကျစကားတစ်ခွန်းရှိသည်။<br />”အကြည်ရာ နင့်ကို
ငါငရဲအကျခံပြီးကြိုက်လာခဲ့ရတာပါဟ ”ဆိုသည့်စကားဖြစ်သည်။ထိုစကားကြောင့်ပဲ
မကြည်ဝင်း ကိုဖိုးစိန်ကို ကျခဲ့သလားတော့မပြောတတ်။ နုတ်ကြမ်းလျှာကြမ်း
မိန်းမတစ်ယောက်ကို မည်သူကမှကလေးတစ်ယောက်အမေ မုဆိုးမဆိုပြီး မတို့မထိရဲ။
ကိုဖိုးစိန်က
နုတ်နှင့်တို့သည်မျက်စိနှင့်ထိသည်။ကိုဖိုးစိန်အပေါင်းအသင်းတွေကလည်း
မူးလာတိုင်း ကိုဖိုးစိန်ကို<br />”မင်းမို့ငရဲကျခံပြီးကြိုက်ခဲ့တာ
ဟိုကဖြင့်သိတောင်မသိဘူး”ဆိုသည့်စကားကို မကြည်ဝင်းအိမ်ရှေ့ဖြတ်တိုင်း
တမင်အသံမြင့်ပြောခဲ့ကြရသည်မှာ တစ်ပတ်တိတိ။ ကိုဖိုးစိန်က ဇာတ်တိုက်ပြီး
ထိုသို့ပြောပြောသွားတော့ မကြည်ဝင်းကငရဲအကျခံပြီးကြိုက်ခဲ့သည်ဆိုသည့်စကား၏
အဓိပ္ပါယ်ကိုသိချင်လာသည်။သို့နှင့်မိန်းမသားပရိယာယ်နှင့်ရပ်ကွက်ထဲ
အိမ်လည်အတင်းအဖျင်းနှိုက်ထုတ်ကြည့်လေရာ ကိုဖိုးစိန်မှာ မကြည်ဝင်း၏ လင်ကြီး
ကိုဆန်းတင့်ငုတ်တုတ်ရှိစဉ်ကတည်းက
ချစ်ခင်စုံမက်နေခဲ့ရသဖြင့်သူတစ်ပါးမယားကိုပြစ်မှားခြင်းဖြင့်ကျရောက်နိုင်သော
ဒု၊သ၊န၊သော ဟူသည့်ငရဲကို ကြောက်သော်လည်း
အကျခံမည်ဆိုသည့်စိတ်ဖြင့်နေရသောကြောင့် ဖြစ်သည်ဟု သိရလေ၏။ သည်တွင်
မကြည်ဝင်း၏မုဆိုးမတစ်ခန်းရပ်ပြဇာတ်သည် ပြည်ဖုံးကားချပြီး
ဘဝအားအသစ်တစ်ဖန်ပိတ်ကားဖွင့်ဖို့ပြင်ဆင်ဖြစ်ခဲ့သည်။သို့သော်ငနီဟူသော
သားတစ်ယောက်၏ရင်တွင်းခံစားချက်ကိုမူ မကြည်ဝင်းမှာ စိုးစဉ်မျှမသိခဲ့။<br />ချစ်ခြင်းဟူသည်သားကိုပင်မေ့စေခဲ့သလား မပြောတတ်သော်လည်း ကိုဖိုးစိန်၏ကြွေးကြော်သံကိုဖြင့်ငနီက ယနေ့တိုင်မမေ့ခဲ့ပါပေ။ ထိုသည်က<br />”ဖိုးစိန်ဆိုတဲ့ကောင်က
မကိုပဲ ခင်မယ်ဥကိုတော့မခင်နိုင်ဘူး။ ငါ့ဒူးမနာဘဲနဲ့တော့ငါလက်က
ပခုံးဖက်မှာမဟုတ်ဘူး။ အေး ဒါပေမဲ့အရိပ်တော့ခိုခွင့်ပေးမယ်။
ငါ့အရိပ်ကိုခိုရင် ငါ့အခက်ကိုမချိုးနဲ့။နားတတ်ရင် ငါ့သစ်ကိုင်းမှာ
ငှက်တစ်သောင်းနားခွင့်ပေးမယ်။မနားတတ်ရင်တော့ငါခါချရမှာပဲ။” ဟူသတည်း။<br />(၄)<br />သားနှင့်ပထွေးကြား
ဗျာများရသော မိန်းမတစ်ယောက်အဖြစ်တော့ မကြည်ဝင်းကမရပ်တည်ပေ။ စိတ်ပြတ်သော
မိန်းမသားတစ်ယောက်ဖြစ်သည်နှင့်အညီ ငနီဆိုလျှင်ငနီကို နင်ပဲငဆဆိုပြီး
အိမ်ပေါ်က နှင်ချချင် နှင်ချတတ်သည်။ကိုဖိုးစိန်မှားလည်းလျှင်ကိုဖိုးစိန်ကို
နှစ်ပြားမတန်အောင်ပြောပြီး မကြည်ဝင်းအိမ်ပေါ်ကဆင်းသည်။ အိမ်က
ကိုဖိုးစိန်၏အိမ်ကိုး။ ကိုဖိုးစိန်နှင့်ငနီက
ဘယ်တော့မှမျက်နာချင်းဆိုင်တွေ့၍မရ။ ကိုဖိုးစိန်ရှိလျှင်ငနီမရှိ ။
ငနီရှိလျှင်ကိုဖိုးစိန်မရှိ ထိုသို့မှအဆင်ပြေသည်။သို့မဟုတ်လျှင်ဒုတ်တပြတ်
ဓါးတပြတ်နှင့် ဖိုးခေါင်လမ်း သွေးဆူရသည်။ငနီကို ကိုဖိုးစိန်က
အိမ်တွင်မထားချင်၊ငနီကလည်း ကိုဖိုးစိန်ကို
အိမ်တွင်မမြင်ချင်နှင့်မည်သူ့အိမ်ပေါ်ကဆင်းရ ဆင်းရ ဖြစ်သည့်နည်းနှင့်
ရန်ပွဲကိုစသည်။တစ်ခါတစ်ရံ ဘာမဟုတ်သည့်အသေးအမွှားကိစ္စများကို
ချဲ့ထွင်ရန်ဖြစ်တတ်လေရာ မကြည်ဝင်းက သူ့သားနှင့် သူ့ယောကျာ်းကို ယခုလို အော်
ပြီးပြောတတ်သည်။<br />”နင်တို့တော်မလားမတော်ဘူးလား။ ဘယ်နှယ့်နင်တို့က
တစ်အိမ်တည်းနေပြီ နှစ်ပါတီထောင်နေကြတာ။
တစ်ယောက်နဲ့တစ်ယောက်လေလည်တာတောင်ထပြီး အပြစ်လုပ်နေကြတော့
ငါဘယ်လိုလုပ်ဒီအိမ်ထဲနေရမလဲ။ ယောကျာ်းက မဲဆွယ်လိုက်၊သားက မဲဆွယ်လိုက်ငါက
ဘယ်သူ့ဖက်လိုက်နေရမလဲ
သေချင်းဆိုးတွေရဲ့”ဟုဆိုသည်တွင်ဘေးအိမ်များပင်ကြိတ်ပြုံးရ၏။ <br />ရေဒီယိုကိုနေ့စဉ်နားထောင်သော ဦးဘတုတ်က ယခုလိုပြောရသည့်အထိပင် မကြည်ဝင်း၏စကားက ပေါက်လှသည်။<br />”အမယ် မကြည်ဝင်းတောင်ဒီစကားတွေပြောတတ်နေပါရော့လား မသိရင်လွတ်တော်ဥက္ကဌလိုလို” <br />သို့နှင့်ငနီ
ကိုဖိုးစိန်အိမ်ပေါ်ကဆင်းဖြစ်သွားသည်။ထိုသည်က ငနီ
မိန်းမခိုးလာသောကြောင့်ဖြစ်၏။ မကြည်ဝင်းကတော့ဘာမှမပြော။ ကိုဖိုးစိန်ကတော့<br />”လူကဖြင့်ဘာမှမစုံသေးဘူး၊
တဏှာကတကျောထချင်တဲ့ကောင်၊ ငါ့အိမ်ကထမင်းတော့မကျွေးနိုင်ဘူးဟေ့ ”ဟု
မကြားတကြားဆိုရာမှငနီနှင့် ထသတ်ပြီးသကာလ မကြည်ဝင်းမှာ
ငနီ့ကိုအိမ်ပေါ်ကဆင်းချေ။ဟူ ဆိုလေရာ ငနီမှာ ညားခါစမိန်းမလက်ကိုဆွဲ၍
အိမ်ပေါ်ကဆင်းခဲ့ရသည်။ထိုသို့အိမ်ပေါ်ကမဆင်းခင် ငနီကြိမ်းဝါးခဲ့သည်မှာ<br />”ခင်ဗျားကြီး ကျုပ်အမေနားမရှိအောင် ကျုပ်တစ်နေ့လုပ်ပြမယ်”ဟူ သတည်း။<br />(၅)<br />ခု
ငနီ မကြည်ဝင်းအိမ်ကိုပြန်ရောက်နေပြီ။ မကြည်ဝင်းက ငနီ
မယားမပါလာသည်ကိုတွေ့သော်လည်း ဘာမှမမေးပဲနေ၏။ မကြည်ဝင်းမှာ
တစ်နေ့တစ်နေ့အမေးအမြန်းအစူးအစမ်းနှင့် စိတ်ရှုပ်နေသဖြင့်ငနီကို
ဘာမှမပြောအားသည်လည်းပါသည်။<br />တစ်ခါတစ်ခါတော့ရပ်ကွက်ထဲကပြောနေကြသော ငနီများ
ရဲကိုသတင်းပေးသလားဆိုသည့်စိတ်ကလည်း သံသယဖြင့်ပူလောင်မိသေး၏။
အကယ်၍ငနီသတင်းပေးခဲ့ဦးတော့ မကြည်ဝင်းဘာလုပ်ရမည်နည်း။တစ်ဖက်ကသား တစ်ဖက်က
ယောကျာ်း။ ထိုသားနှင့် ထိုယောကျာ်းကိုလည်း ပြုသူအသစ်
ဖြစ်သူအဟောင်းမဖြစ်စေလို။ ထို့ကြောင့်ငနီကို တစ်ရက်တော့
မကြည်ဝင်းမေးဖြစ်သည်။<br />”ငနီ နင်ရဲကိုလက်တို့လိုက်တာလား”<br />ငနီက မကြည်ဝင်းကို ချက်ချင်းပင်<br />”ဘာလဲအမေ ကျုပ်က အမေ့ယောကျာ်းကို လက်တို့ပြီး ကျုပ်အိမ်ပေါ်ပြန်တက်လာတယ်လို့ထင်လို့လား”<br />”မသိဘူးလေ နင်က ယုံရတာမှမဟုတ်တာ။ နင်ပဲပြောခဲ့တယ်လေ ငါ့အနားမရှိအောင်လုပ်ပြမယ်ဆို”<br />ငနီက ခပ်မဲ့မဲ့လေး ပြုံး၏။ သူ့အမေ မကြည်ဝင်းကိုကြည့်ပြီး သရော်သည့်အပြုံးဖြစ်သည်။<br />”အမေက အဲဒီငနဲကြီးမရှိရင်မနေတတ်ဘူးလား။ ကျုပ်က အမေကျုပ်အနားမရှိလို့မနေတတ်တာ ကြာပြီဗျ။ အဲဒါအမေသိလား”<br />”အပိုတွေပြောမနေနဲ့ငနီ နင်လုပ်သလားမလုပ်ဘူးလားဆိုတာပဲဖြေ”<br />”အဟင်း
အမေမသိဘူးလား သမ္မာအာဇီဝကျတဲ့အလုပ်ကိုလုပ်ရင် လောကပါလနတ်တွေကလည်း
စောင့်ရှောက်တတ်ကြတယ်လို့ဂေါပကလူကြီးဦးရွှေထွန်းပြောပြောနေတာလေ”<br />”ဟဲ့ဘာဆိုင်လဲ”<br />”ဆိုင်တာပေါ့အမေ့ယောကျာ်း
သမ္မာအာဇီဝကျကျငွေမရှာလို့ပေါ့၊ တစ်ခုတော့ ကျုပ်ပြောမယ် ကျုပ်ရဲကို
ကျုပ်ပထွေး မူးယစ်ဆေးဝါးအရောင်းအဝယ်လုပ်နေပါတယ်လို့ မတိုင်ခဲ့ဘူး။”<br />ငနီကထိုစကားပြောပြီးထထွက်သွားသည်။ မကြည်ဝင်းက<br />”လက်လီ
လက်ကားဒိုင်တွေမှ မြို့မှာအပုံကြီးပါအေ။ ငါ့ယောကျာ်းနှစ်ပဲခြောက်ပြားလေး
စလုပ်လိုက်မှတစ်ခါခိုးတစ်ခါမိနဲ့ ၊ဖမ်းပါတော့လား ဒိုင်ကြီးတွေ၊ မြို့မှာ
တိုက်တွေဟီးနေတာ၊ ဘယ်မှာလာ စီးပွားရေး အရောင်းအဝယ် ကောင်းတဲ့မြို့မို့လဲ။
အခက်တွေတော့ချိုင်ချင်တယ်။သစ်ပင်ကြီးတော့မခုတ်လဲပစ်ပဲနဲ့ ”<br />သည်တွင်မလှမ်းမကမ်းမှငနီပြန်ပြောလိုက်သည်မှာ<br />”အမေရေ
ကျုပ်ကတော့အမေနဲ့အတူနေချင်လို့ဆိုပြီး ဘယ်သူ့ကိုမှထောင်ထဲပို့မှာမဟုတ်ဘူး။
စိတ်ချအမေ့ယောကျာ်းပြန်လွှတ်လာမှာ၊
မကြာခင်ရွေးကောက်ပွဲရှိတယ်တဲ့။လွတ်ငြိမ်းချမ်းသာခွင့်နဲ့လွတ်လာမှာပါဗျာ။
သြော်ပြောလိုက်ဦးမယ်အမေပြောတဲ့လက်လီလက်ကားဒိုင်တွေက အရှောင်အသိမ်း
ကောင်းအောင် ပိတ်ဆို့ ထားတယ်လေဗျာ” ဟု လက်ကလေးဝိုင်းပြီးပြသွားလေရာ<br />မကြည်ဝင်းသည် <br />”လွတ်ငြိမ်း
ချမ်းသာခွင့်”ဆိုသည့် စကားအား အဖန်ဖန်တလဲလဲရေရွတ်လျှက်ဖိုးခေါင်လမ်းနှင့်
တစ်လမ်းကျော်သာရှိသော နှစ်ထပ်တိုက်ကြီးကြီးတစ်လုံးကို လှမ်းငေးက
ရေရွတ်နေမိလေသည်။<br /><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span><p></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">Peace ငြိမ်းချမ်းရေးရသမဂ္ဂဇင်း<br />စက်တင်ဘာလ၊၂၀၁၅</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> <br /></span></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-29572516348440166322022-10-09T20:07:00.008-07:002022-10-09T20:07:47.113-07:00 ကာလာဘလိုင်းရဲ့လိပ်ပြာကြယ်<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKqGV219WFofTdSnNmg6E_GA12n6QPXtRNbYY5htJ0NIZvYgWG_Q3laPQUCTTUbox-uKy5_wnrAOBfR1lrzv78737kBABYjoOrT8AcNJ6bNgtZOUFyV9063mlWb4EoPveb5V72FMq7eQA250E94nCu7HTxA_XFYY0_03E9UC3CAsKH3CIMVJL-e9V-Og/s1395/%E1%80%80%E1%80%AC%E1%80%9C%E1%80%AC%E1%80%98%E1%80%9C%E1%80%AD%E1%80%AF%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%B8.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="699" data-original-width="1395" height="304" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKqGV219WFofTdSnNmg6E_GA12n6QPXtRNbYY5htJ0NIZvYgWG_Q3laPQUCTTUbox-uKy5_wnrAOBfR1lrzv78737kBABYjoOrT8AcNJ6bNgtZOUFyV9063mlWb4EoPveb5V72FMq7eQA250E94nCu7HTxA_XFYY0_03E9UC3CAsKH3CIMVJL-e9V-Og/w608-h304/%E1%80%80%E1%80%AC%E1%80%9C%E1%80%AC%E1%80%98%E1%80%9C%E1%80%AD%E1%80%AF%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%B8.jpg" width="608" /></a></div><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />သဘာဝမီးအရောင်ကြောင့်
လင်းနေတာမဟုတ်ဘဲ လူတို့ဖန်တီးပြုလုပ်ထားတဲ့
လျှပ်စစ်မီးအရောင်ကြောင့်လင်းနေတဲ့ အဲဒီမြို့ရိုးကို ကျွန်တော်ကြည့်ပြီး
ရင်နာနေတယ် မေမေ။ လူတိုင်းစိတ်လွတ် လက်လွတ်ငေးမောခွင့်မရှိတဲ့
အဲဒီမြို့ရိုးကိုရှေ့ကို ကျွန်တော်မရောက်တာလည်း ကြာပြီမေမေ။
တစ်ခုတော့ရှိတယ်။ ဒါကတော့ ကျွန်တော် အပတ်စဉ်တိုင်း ဒီတောင်ပေါ်ကနေ
အဲဒီမြို့ရိုးကို ငေးမောဖြစ်ပါတယ်။ ဒါပေမဲ့ တစ်ခါတစ်ခါ ဝေဝိုးနေတဲ့
မျက်ဝန်းထဲက မြို့ရိုးဟာ ကျွန်တော့်အတွက် တစ်ခုခုလိုအပ်နေသလိုပါပဲ။<br />၁။<br />အပူတွေရှပ်တိုက်ပြေးလွှားနေတဲ့
မန္တလေးမြို့ရဲ့ နေ့လယ်ခင်းဟာ ကျွန်တော့်ရင်ထဲက ဖြစ်တည်မှုအပူစုတွေကို
ဖယ်ရှား မပစ်နိုင်တာကတော့ သေချာနေတယ်။ ဆိုင်ကယ်သံတွေဆူညံနေပြီး
နန်းမြို့ရိုးရှေ့မီးပွိုင့်ထောင့်မှာ လူတွေပြွတ်သိပ်နေတော့
လူ့ပင်လယ်လှိုင်းလုံးကြီးဟာ တစ်ခုခုကိုရိုက်ခတ်တော့မယ့် အသွင်နဲ့
တာထွက်ဖို့ ဆိုင်းပြင်နေကြတယ်။ ဆိုင်ကယ်လီဗာလေးကို အသင့်အနေအထားဖြစ်အောင်
ကိုင်ထားရင် မြင်နေရတဲ့ မီးနီလေး စိမ်းဖို့ စက္ကန့်ဒိုင်ခွက်ပေါ်က
တရွေ့ရွေ့ အနုတ်လက္ခဏာဆောင်သွားတဲ့ ဂဏာန်းလေးတွေရဲ့
ရွေ့လျားမှုကိုကြည့်နေရတာလည်း ရင်တမမပါပဲ။ မျက်နာမှာ
ဖုန်ကာနှာခေါင်းစွပ်ကိုတပ်၊ တရုတ်ဖြစ်မျက်မှန်လေးကို တပ်ဆင်ထားတဲ့
ကျွန်တော့်ကိုယ် ကျွန်တော်လည်း ဆိုင်ကယ် ဘက်မှန်ထဲကနေ မြင်နေရတယ်။
အဲဒီမျက်နာပေါ်မှာ တစ်ခုခုကိုဆိုးထင့်မှုတွေတွေ့မလားလို့ရှာဖွေရင်း
ပူပြင်းလှတဲ့ မန္တလေးနေရဲ့ အောက်မှာ သက်ပြင်းတွေချနေမိတယ်။
မီးစိမ်းလေးတစ်ချက်လင်းလိုက်တာနဲ့ ဝေါခနဲထွက်သွားတဲ့ ယာဉ်တန်းနောက်မှာ
အလိုက်သင့် လီဗာဆွဲရင်း ကျွန်တော်သွားနေတဲ့ လိုရာခရီးဟာ ဘယ်ကိုများလဲလို့
ပြန်မေးနေမိတယ်။ နားထဲမှာလဲ မေမေ့ရဲ့စကားသံတွေက ပဲ့တင်ထပ်လို့။
စိတ်မကောင်းခြင်းကြီးစွာနဲ့ စိတ်ထဲက ကျွန်တော့်ကိုခွင့်လွတ်ပါ မေမေလို့
လမ်းတလျှောက် တွေးနေ ပြောနေမိခဲ့တယ်။ မေမေကတော့ ကျွန်တော့်မျက်နာထက်က
အပူအပင်တချို့ကို မရိပ်မိဘဲ တွေ့တိုင်းဆုံးမနေကျစကားတွေကိုသာ
ပြောခဲ့တာပါပဲ။ ဒီတစ်ခေါက်အမေ့ကိုတွေ့တော့ မျက်နာလေးချောင်ကျနေတဲ့
ကျွန်တော့်ကို တွေ့တွေ့ချင်း <br />“အရမ်းပူလို့လား အသားတွေလည်း
မည်းသွားသလိုပဲ“လို့ဆိုလိုက်တော့ ငိုချချင်နေတဲ့စိတ်ကိုထိန်းရင်း
မုသားစကားတွေနဲ့ ကျွန်တော့်ကို ကျွန်တော်ကာကွယ်ခဲ့ရတယ်။<br />“အရမ်းပူတာပဲ
မေမေ၊ ခုတောင် မရောက်တာကြာလို့ မေမေ့ဆီလာခဲ့တာ၊ အလုပ်သစ်ကလည်း ထင်သလောက်
အဆင်မပြေဘူးလေ၊ အဆောင်ကလည်း စရိတ်တွေတက်တော့ တခြားအဆောင်ပြောင်းဖို့
ရွှေ့ဖို့ပြင်ဆင်ရတာလည်း စိတ်ပင်ပန်းလို့နေမှာ“ လို့တခါမှ
ကိုယ့်အခက်အခဲတွေကိုမပြောပြဖူးဘဲနဲ့ ခုတကြိမ်တော့ ဟန်ဆောင်ပြောရတာ
လိပ်ပြာတော့မလုံချင်ဘူး။ မေမေကတော့ မရိပ်မိပါဘဲ ကျွန်တော်ပြန်ခါနီး
ရော့အင့်ဆိုပြီး မုန့်ဖိုးတွေထည့်ပေးတော့ ပိုဝမ်းနည်းရတယ်။
ကျွန်တော့်ရဲ့လက်ရှိဖြစ်ပျက်နေတဲ့ အခက်အခဲကိုသာ မေမေသိရင် ဘယ်လောက်တောင်
ပြောဆိုမလဲဆိုတာ မသိပေမယ့် အရှက်သိက္ခာကြီးတဲ့ မေမေ
ကိုယ့်ကိုကိုယ်သတ်သေမလားဆိုတဲ့ စိုးရိမ်စိတ်ကြီးဝင်လာ မိတယ်။ ဒါကြောင့်ပဲ
ညအိပ်ပါလားလို့ မေမေ ပြောတာကို ခေါင်းခါပြီး <br />“နေ့ချင်းပြန်ပဲလာခဲ့တာ
မေမေ မောင်လေး ရော အိမ်မှာမရှိဘူးထင်တယ်။
ကျွန်တော်လာသွားတယ်လို့ပဲပြောလိုက်၊ နောက်တစ်လလာရင် သူကြိုက်တဲ့
ကြေးအိုးဝယ်လာခဲ့မယ်လို့နော်၊ “<br />မေမေ့ကိုလက်ပြ
နုတ်ဆက်ပြန်ခဲ့တဲ့အချိန်မှာ ကျွန်တော်ဝမ်းနည်းမဆုံးပါပဲ။
ဘာကြောင့်လဲမသိတဲ့ခံစားချက်တွေနဲ့ စိတ်တွေလေထဲမှာ လွင့်မျောနေသလို
ကိုယ်နဲ့စိတ်ဟာ ကင်းကွာနေတယ်။ ၇၈ လမ်းမထက်ကနေ သိပံလမ်းမဖက်ကို
ချိုးဝင်လိုက်တဲ့အချိန် မြင်နေရတဲ့ ဗိုလ်ချုပ်ရွာဘက်က တိုက်တာတွေကို
ကျွန်တော်ကြည့်ပြီး ဒီကနေ့အတွက် အဖြေတစ်ခုခုကို ရအောင်ယူဖို့
စဉ်းစားနေမိတယ်။ ဒီလိုမှမဟုတ်ရင် ကျွန်တော့်ကြောင့် သောကတွေဝေကုန်မယ့်
အဖြစ်ကြီးက မကြာခင်ရောက်လာတော့မယ်လေ။<br />၂။<br />တွေ့ခဲ့တာကတော့
နန်းမြို့ရိုးရဲ့ရှေ့မှာ။ မနက်စောစော စက်ဘီးစီး ထွက်ခဲ့တဲ့ ဝေလီဝေလင်း
အချိန်တွေမှာ လေ့ကျင့်ခန်း လုပ်နေတဲ့ လူတွေ တစ်ယောက်စ နှစ်ယောက်စကို
နန်းရှေ့ ပလက်ဖောင်း တလျှောက်တွေ့နေရတယ်။ ခုလို ဒီဇင်ဘာလ အတွင်း မန်းမြို့က
မန်းသူမန်းသားတွေ အားကစား လုပ်နေတဲ့ အချိန် ကျွန်တော်က
ကျုံးရေပြင်ကိုကြည့်ပြီး တစ်ကိုယ်တည်း ငိုင်နေခဲ့တဲ့ အချိန်မှာ ပတ်ဝန်းကျင်
တစ်ခုလုံးကို မေ့နေမိတယ်။ လမ်းတလျှောက်မြင်နေရတဲ့ အားကစားလုပ် သူတွေကို
မြင်ရတော့ မတူညီတဲ့ အမြင်တွေကြားထဲ ကျွန်တော်ကိုယ်တိုင် ေ၀ဝါးနေတဲ့
စိတ်တွေလည်း ရှိနေချိန်ပေါ့။ ကျွန်တော် မန်းကိုမလာခင်တုန်းက မန်းမြို့သူ
မေမေက တဖွဖွပြောခဲ့တဲ့စကားတွေကို ခုနေပြန်ကြားယောင် မိတော့ လက်ရှိ
မန်းသူတွေကို မေမေ မြင်မယ်ဆိုရင် ဘယ်လိုတွေပြောမှာပါလိမ့်လို့
တွေးလိုက်မိသေးတယ်။ မန်းမြို့သူဆိုရင် မေမေက အရင်တုန်းကလို
ရွှေခြေကျင်းလေးဝတ်ပြီး စက်ဘီးလေးစီးနေလိမ့်မယ်လို့ အရင်နှစ်ကအထိ
ထင်နေတုန်းလေ။ မန်းသူတွေ ကျွန်တော် ကျွန်တော်လို့ပြောတတ်တာကို မေမေ့ဆီက
ကျွန်တော်အမွှေရခဲ့တာပေါ့။ ငယ်ငယ်လေးတုန်းက
ယောကျာ်းလေးတစ်ယောက်လိုနေရတာကိုနှစ်သက်တဲ့ ကျွန်တော်က မိန်းကလေးဖြစ်ပြီး
ကိုယ့်ကိုကိုယ် ကျွန်တော်လို့သုံးနှုန်းခွင့်ရတာကိုကျေနပ်တယ်။ ဒါပေမဲ့
မေမေပြောတဲ့ မန်းသူတွေ ဘယ်လောက်ထိ ယဉ်ကျေးသိမ်မွှေ့ပြီး
မိန်းမပီသကြတယ်ဆိုတဲ့ အသိကိုတော့ ကျွန်တော်က လိုက်နာမကျင့်သုံးခဲ့ပါဘူး။
ခေတ်နဲ့ လျော်ညီမှ ခေတ်ရဲ့သမီးပျိုပီသမှာလို့ ကျွန်တော်က တွေးထားတာ။
ဒါကြောင့် မန်းမြို့မှာ အဆောင်လာနေပြီး ကျောင်းတတ်ခွင့်ရတော့
ပိုပျော်တာပေါ့။ ဆိုင်ကယ်တစ်စီးအတင်းပူဆာပြီး အဆောင်နဲ့ကျောင်းအပြင်
မန်းမြို့တခွင် အနံ့ခြေဆန့်ခဲ့ကြတယ်။ <br />မေမေရှေ့မှာဝတ်ခွင့်မရတဲ့
ဘောင်းဘီတိုကပ်ကပ်တွေကို ကျွန်တော် နှစ်သက်လာတယ်။ ပြီးတော့
အကျီအတိုအပြတ်တွေအပြင် ချက်ပေါ် ဗိုက်ပေါ်အကုန်ကြိုက်လာပြီးတဲကနောက်ပိုင်း
ကျွန်တော်ဟာ မိန်းမ ပီသမှန်းမသိ ပီသလာတယ်ဆိုတာကိုမေ့လာတယ်။ မေမေအိမ်
တစ်ခေါက်ပြန်တိုင်း မေမေက သူ့သမီးကျွန်တော့်ကိုကြည့်ပြီး
ချစ်သူရနေပြီလားလို့ သူငယ်ချင်းဆန်စွာ မေးတတ်လာတယ်။ အဲဒီလိုမေးတိုင်း
ကျွန်တော်ကလည်း<br />“ချစ်သူတော့ မရှိသေးဘူး မေမေ၊ ရည်းစားတော့ရနေပြီ“
လို့ပြောတော့ မေမေ့အကြည့်တွေက ကျွန်တော့် အပေါ်မာသွားလိုက်တာ တင်းခနဲပဲ။
ပြီးတော့ချက်ချင်းဆိုသလို လာစမ်းဆိုပြီး မေမေ့အခန်းထဲခေါ်သွားပြီး<br />“သမီးမကြားဖူးဘူးလား မိန်းမကောင်းပန်းပန် တစ်ပွင့်ပန်ဆိုတဲ့စကား“<br />“မေမေကလည်း ရည်းစားတစ်ထောင် လင်ကောင်တစ်ယောက်ဆိုတဲ့စကားကရော“<br />ကျွန်တော့်အမေးကို မေမေက လက်ကာပြတယ်။<br />“ဒီမယ်
သမီး အဲဒါ မိန်းမကောင်းတွေ စံထားရမယ့် စကားပုံမဟုတ်ဘူး။ မေမေ့သမီးက
ရည်းစားတွေတစ်ယောက်ပြီး တစ်ယောက်ထားပြီး ဘဝကြင်ဖော်
မတွေ့သေးလို့ဆိုတဲ့အကြောင်းပြချက်တွေပေးဦး မလို့လား။ မြန်မာမိန်းကလေး
တစ်ယောက်ဆိုတာကို သမီးဘယ်တော့မှ မမေ့နဲ့။ကိုယ်က ယောကျာ်းတွေကို
လျှော့မတွက်နဲ့။သူတို့ကိုလျှော့တွက်ရင် သမီးကိုလည်း သူတို့လျှော့တွက်မှာပဲ။
အသားလိုလိုအရိုးတောင်းနေတဲ့ ယောကျာ်းတွေအများကြီးနော်။ အဲဒါကို လျှော့တွက်
နေမယ်ဆိုရင် ပတ်ဝန်းကျင်မှာ သမီးဟာ မိန်းမကောင်းလို့
ဘယ်လိုမှထင်မြင်ယူဆစရာမရှိတော့ဘူး။ ကိုယ်တကယ် ချစ်မြတ်နိုးသူ
မတွေ့သေးရင်လည်း ဗိုင်းကောင်း ကျောက်ဖိ အနေအထိုင်မျိုးနဲ့နေရမှာလေ။ သမီးကို
မေမေတစ်ခါတည်းမှာ လိုက်မယ်။ ဘာညာ အသံတွေ မေမေကြားရင် သမီးကို
မေမေကိုယ်တိုင်ပြန်လာ ခေါ်ရလိမ့်မယ်နော်။“ <br />အဲဒီလိုမေမေပြောတော့ ကျွန်တော် ဘာမှပြန်မပြောဘဲ မန်းကိုပြန်လာခဲ့တယ်။<br />၃။<br />တချို့အပူတွေကို
လူတိုင်းကိုပြောလို့ရပေမယ့် ခုလက်ရှိ ကျွန်တော့်အပူကိုတော့
လူတိုင်းကိုပြောပြလို့မရနေဘူး။ မန်းနွေဟာ ဆယ်နွေသာနေသလို ပူလောင်နေတာ
မန်းမြို့ထဲ ဖြတ်သွားဖြတ်လာ မိန်းကလေးတွေ ဒူးပေါ် ပေါင်ပေါ်တွေချည်းပဲ။
ကျွန်တော့် ကိုယ်ကျွန်တော်ပြန်ကြည့်တော့လည်း ပေါင်ရင်းအထိတိုကပ်နေတဲ့
ဘောင်းဘီတို ကလေးနဲ့။ မန်းမြို့တော်မှာနေတဲ့ မြန်မာမိန်းကလေးတွေပါလို့
ဘုရားစူးပြောရင်တောင် ဘယ်သူတွေယုံကြမလဲ။ ခက်တာက ကျွန်တော်ကိုယ်တိုင် မေမေက
ခဏခဏပြောပြောနေတဲ့ မြန်မာဝတ်စုံဝတ်ပါဆိုတာကိုတောင် အမြတ်တနိုးမရှိနေခဲ့ဘူး။
တလောက မေမေ မန်းကိုလာတုန်း ကျွန်တော့်နဲ့တွေ့တော့ မေမေက ရင်ဘတ်ကလေးဖိလို့။
တွေ့တွေ့ချင်း<br />“အောင်မလေး ဒါ ခင်စန္ဒာမြင့်ရဲ့သမီးပါလို့ မေမေ
ဘယ်လိုပြောရမလဲ။ ဝတ်ထားတာ မန်းမြို့ထဲသွားလာနေတဲ့ တရုတ်မတွေလိုပါပဲလား။
သွားအခုအခန်းထဲအဝတ်လဲခဲ့“ဆိုပြီး မေမေ မာန်မဲပါလေရော။ ပြန်ထွက်လာတော့ မေမေက
ကျွန်တော့်ကို ပြောတဲ့စကားတွေက<br />“ဒီမယ်သမီး၊ မေမေတို့မြန်မာမလေးတွေ
ဘယ်လိုနေတယ် ဘယ်လိုထိုင်တယ်ဆိုတာ မေမေ ပြောပြစရာမလိုအောင် မေမေကိုယ်တိုင်
ဘယ်လိုဝတ်ခဲ့စားခဲ့တယ်ဆိုတာ သိတယ်မလား။ မြန်မာမိန်းကလေးတွေက ဟိုတုန်းက
ပေါင်မပြောနဲ့ ခြေသလုံးတောင် ဖော်ခဲ့ကြတာ မဟုတ်ဘူး။ မမြင်အပ်တဲ့
အလှတရားဆိုတာ မိန်းကလေးတိုင်းမှာရှိတယ်။ သိသာ သိစေ မမြင်စေနဲ့ဆိုတဲ့
စကားလိုပဲ အရှက်ကို သိက္ခာတွေနဲ့ပါဖုံးဖိကြရတယ်။ ခုသမီးဝတ်စားနေပုံက
ဟိုတုန်းက မေမေ့သမီး မဟုတ်တဲ့အတိုင်းပဲ။“<br />“ပူတာကို မေမေကလဲ“<br />“ဟဲ့ ပူတာ နင်တစ်ယောက်တည်းလား။ အကုန်လုံးပူကြတာ“<br />“သူများတွေလည်း ဝတ်တာပဲဟာ“<br />“ဒါကြောင့်ခက်တာပေါ့။ မေမေ မေးမယ် သူများ ချီးစားရင် သမီးလိုက်စားမလား ပြော“<br />မေမေက စကားကပ်ပြောတဲ့နေရာမှာ ကျွန်တော်မမီနိုင်အောင် ပြောတတ်တော့ အသာငြိမ်နေလိုက်ရတယ်။<br />“ဒီမယ်
သမီး ခုဝတ်နေကြတဲ့ မိန်းကလေးတွေရှက်တတ်ရင် လဲသေလို့ရနေပြီ။ကြည့်ပါဦး
နန်းမြို့ရှေ့မှာ ဒူးပေါ်ပေါင်ပေါ်၊ ဗိုက်ပေါ် ချက်ပေါ်တွေနဲ့
သမီးတို့မို့မရှက်တယ်။ ဟိုတုန်းက မင်းနေပြည်တော်လို့ပြောရမှာတောင် ရှက်စရာ
ကောင်းနေတယ်။ “တဲ့။ အဲဒီအချိန် မေမေစကားတွေ ကျွန်တော့်နားထဲဝင်မလာတော့ဘူး။
တစ်ခုသော ညရဲ့သန်းခေါင် အချိန်ကို ပြေးမြင်မိလာတယ်။ အဲဒီညက ခရစ်နှစ်
တစ်ခုကုန်ဆုံးတဲ့ ဒီဇင်ဘာလ(၃၁)ရက်ည။ ကျွန်တော်တို့ သူငယ်ချင်းတွေနဲ့
ကခုန်မြူးတူးပျော်ပါးရင်း ကိုယ့်အတွဲနဲ့ကိုယ် သာယာကြည်နူးဖြစ်ခဲ့တဲ့ညပေါ့။
ကျွန်တော် အဲဒီညကို တွေးမိလိုက်ရင် အဲဒီနေ့ကဖြစ်ပေါ်ခဲ့တဲ့
စိတ်လှုပ်ရှားရင်ခုန်မှုကို မရတော့ဘူး။ စိုးရိမ်စိတ်တွေတထွေးကြီး
စိတ်ထဲဝင်လာပြီး နဖူးမှာ ချွေးတွေတောင်စို့လာရတဲ့ ခံစားမှုကြီးက ခုတလော
ပိုပိုနှိပ်စက်လာနေတယ်။<br />၄။<br />အချိန်က ညဆယ့်နှစ်နာရီထိုးခါနီးပါပြီ။
သံပြိုင်အော်ဖို့ မိနစ်တွေကိုကြည့်ပြီး အရှိန်ယူနေတဲ့အချိန် သူ့ဆီက
ကျွန်တော်ရလိုက်တဲ့ အထိအတွေ့တစ်ခုကြောင့် ဆက်လက်ပြီး မိနစ်တွေကိုကြည့်ဖို့
အင်အားတွေမရှိတော့ဘူးပေါ့။ စိတ်ထဲကတုန်ကယင်ကြီးနဲ့ သူ့ကို ကျွန်တော်
ပြန်မကြည့်ဝံ့တော့ဘူး။ သူ့ကိုတွဲလာတာ ခြောက်လလောက်ရှိပြီ။ <br />အရင်
ရည်းစားတွေကိုတော့ အကြောင်းပြချက် ခိုင်ခိုင်လုံလုံမရှိပါဘဲ ကျွန်တော်
အဆက်ဖြတ်ခဲ့တယ်။ တချို့ယောကျာ်းတွေက ကျွန်တော့်ကို ကြိမ်းဝါးကြတယ်။ ဒါပေမဲ့
သူတို့ ကျွန်တော့် အနားမရောက်လာခဲ့ကြပါဘူး။ လက်ရှိသူကတော့
ကျွန်တော့်အနေနဲ့ သဘောကျမိတာတော့ အမှန်ပဲ။ ဖြူစွတ်နေတဲ့ သူ့အသားအရေနဲ့
သူရဲ့ရုပ်ရည်ကို ကျွန်တော်စွဲလမ်း နေမိတာလဲပါမှာပေါ့။ အခြားကျွန်တော့်
သူငယ်ချင်းစုံတွဲတွေကိုချန်ခဲ့ပြီး သူခေါ်ရာနောက်
ကျွန်တော်လိုက်ခဲ့မိတဲ့ညဟာ အပျိူတစ်ယောက်ရဲ့
ခြေတော်တင်ခန်းထဲရောက်ခဲ့ရတယ်ပေါ့။ သူ့ကို အဲဒီအချိန်ယုံတယ်။ အဲဒီလိုနဲ့
ကျွန်တော်နဲ့သူဟာ အချိန်တော်တော်များများ အတူနေခဲ့မိကြတယ်။ သေချာတဲ့
ဆီးစစ်တံလေးရဲ့ မျဉ်းကြောင်းလေးတွေ ကိုမြင်လိုက်ရမှ ကျွန်တော်တို့ Living
Together အနေအထားကို သတိထားမိလာရတယ်။ ဘယ်လောက်ပဲ ခေတ်မီတဲ့
မိန်းမပဲဖြစ်ဖြစ် ကိုယ့်ဆီမှာ တစ်ပါးသော
ယောကျာ်းရဲ့ရင်သွေးကိုလွယ်ထားရပြီဆိုတာ သိတဲ့အချိန် လက်မထပ်ရသေးတဲ့
အဖြစ်ကိုသတိရပြီး တွေးကြောက်ကြမယ်မှန်း အဲဒီအချိန်မှ ကိုယ်ချင်းစာမိတယ်။
ယုံကြည်စိတ်ချရတဲ့ သူငယ်ချင်း တစ်ယောက်ကိုဖွင့်ပြောတော့ လွယ်လွယ်လေး
အကြံပေးတယ်။ ဖျက်ချလိုက်တဲ့။ <br /> သူ့တိုက်ခန်းကို
ကျွန်တော်သွားခဲ့တဲ့အချိန်တွေမှာ သူဟာ အမြဲလိုလို
အခန်းမှာရှိနေလေ့မရှိခဲ့ဘူး။ပတ်ဝန်းကျင်ကတော့ ဆိုင်ကယ်လေးတစ်စီးနဲ့
ခဏခဏရောက်ရောက်လာတတ်တဲ့ ကျွန်တော့်ကို သတိထားမိလာကြတယ်။ ပတ်ဝန်းကျင်က
လူတွေကိုမေးကြည့်တော့ သူက မန်းမြို့သားမဟုတ်။ မြစ်ကြီးနားဘက်ကတဲ့။
မန်းမှာနေတာကြာတော့ မန်းသားလိုပဲတဲ့။ သူလိမ်ခဲ့သလား
ကျွန်တော်သံသယမဝင်ပါဘူး။ သူနဲ့ဆုံချိန်တိုင်း နန်းမြို့ရိုးရှေ့မှာ
သူပြောခဲ့တဲ့စကားတွေကို ကျွန်တော် အလွတ်ရနေတယ်။ သူ
လိမ်တတ်မယ်သူတော့မဟုတ်ဘူး။ ခေတ်ပညာတတ်ယောကျာ်းတစ်ယောက်။
အနောက်နိုင်ငံတွေမှာလို လက်မထပ်ပဲအတူနေထိုင်ခြင်းကို
သဘောကျတဲ့သူတစ်ယောက်ဖြစ်တာကလွဲရင် သူရော ကျွန်တော်ရော အပြစ်မရှိဘူးလို့
ထင်နေမိတယ်။ ဒါပေမဲ့ လက်တွေ့မှာ ကျွန်တော့်စိတ်ထဲ အဲဒီလို
လက်မထက်ပဲအတူနေရင်းရလာတဲ့ ကိုယ်ဝန်ကိစ္စကို ဖြေရှင်းဖို့ နည်းက
သူနဲ့တိုင်ပင်မှကိုရမယ့်အခြေအနေဖြစ်လာတယ်။ သူ ကျွန်တော့်ကို ချစ်တယ်ဆိုတာ
သိပေမယ့် ဒီကိစ္စကို လွယ်လင့်တကူ လက်ခံပါ့မလားဆိုတဲ့
စိုးရိမ်စိတ်ကိုဖျောက်မရနေဘူး။ ဒီကိစ္စကိုမေမေသာသိရင်ဆိုတဲ့အတွေးကလည်း
ကျွန်တော့်ကို နေ့စဉ် နှိပ်စက်နေတယ်။ သူ့အကြောင်းကတော့ မြစ်ကြီးနားက
သူ့အိမ်ကအရေးတကြီးလှမ်းခေါ်လို့ ထွက်သွားတယ်လို့ သိရတယ်။ ကျွန်တော့်ဆီ
သူဖုန်းဆက်ပေမယ့် လိုင်းမရဘူး။ လိုင်စာဘက်ကို အိမ်ကိစ္စနဲ့လိုက်သွားမယ်
ပြန်လာမှဆက်မယ်လို့ပြော တဲ့တစ်ခွန်းပဲကောင်းကောင်းကြားလိုက်ရတယ်။ ဒီလိုနဲ့
ကျွန်တော် လက်ချိုးရေတွက်နေတဲ့ ရက်တွေနှစ်လထဲရောက်လာတယ်။ တချို့ရက်တွေမှာ
ကျုံးဘေးသွားပြီး ထိုင်ငိုပစ်တယ်။ တချို့ရက်တွေမှာ မန်းတောင်ပေါ်တက်ပြီး
ငိုချင်ငိုခဲ့တာပေါ့။ ကျောက်ဆည်ကိုလည်း မပြန်ရဲ။
မေမေ့ကိုလည်းမပြောမပြောရဲနဲ့။ လက်ရှိအခြေအနေမှာ ကျွန်တော်
ကိုယ့်ကိုကိုယ်ဘာလုပ်ရမှန်း မသိနေဘူး။ <br />၅။<br />မေမေ ဘယ်လိုသိသွားခဲ့သလဲ
မပြောတတ်ဘူး။ အဲဒီနေ့ နေ့တွင်းချင်း အဆောင်က ပစ္စည်းတွေကို
မေမေလာသိမ်းခိုင်းတယ်။ ပြီးတော့ ချက်ချင်းကားတစ်စင်း အပြတ်ငှားပြီး
ဆိုင်ကယ်ပါတင်ပြီး အလုပ်ထွက်စာပါတင်ခိုင်းတယ်။ ကျွန်တော့် အခန်းထဲ
လိုက်လာပြီး မေမေ ရိုက်လိုက်ပုတ်လိုက်တာလေ။ အခန်းပြင်ထွက်တော့ မေမေက
စိတ်ကိုထိန်းပြီး အဆောင်မှူးကို အခြား အကြောင်းပြချက် တစ်ခုနဲ့
မဖြစ်သာလို့ပြန်ခေါ်ရတယ်ဆိုတဲ့ စကားကိုအထပ်ထပ်လို့ပြောရင်း ကျောက်ဆည်ကို
အပါခေါ်ခဲ့တယ်။ အဲဒီ ညဟာ ကျွန်တော့်ဘဝအတွက် ကြီးမားလှတဲ့
သောကတွေတလှေကြီးခံစားရတဲ့ညပေါ့။ အိမ်ရောက်လို့မှ မေမေက စိတ်မပြေသေးတော့
ကျွန်တော့်ကို ထပ်ရိုက်ပုတ်တယ်။ ပါးစပ်ကလည်း တတွတ်တွတ်နဲ့။<br />“နင်ဘယ်လိုလုပ်လိုက်တာလဲ
အမိုက်မ။ လက်မထပ်ဘဲအတူနေသတဲ့လား။ နင် မြန်မာမိန်းကလေးမဟုတ်ဘူးလား။ ငါ့မှာ
သူများပြောမှသိရတယ်။ နို့မို့ဆို ဘယ်လောက်အရှက်တွေကွဲဦးမလဲ။
ငါ့သမီးမှန်းသိနေတဲ့ လူက လာပြောမှ နင့်သမီး အခြေအနေ နင်စုံစမ်းကြည့်ဦးဆိုမှ
ဖြစ်သမျှအကုန်ငါသိရတယ်။ နင် ပညာတွေတတ်၊ စာတွေဖတ်ခဲ့တာတွေက ဘယ်နေရာမှာ
တွေးခေါ်စဉ်းစား သလဲပြောစမ်း။ <br />ငါမတော့ ကျောက်ဆည်မှာ
ကျောင်းတတ်လို့ရရဲ့သားနဲ့ကို မန်းမှ မန်းဖြစ်နေလို့မဖြစ်ဖြစ်အောင်ပို့၊
နင်က ဟိုမှာ ထင်တိုင်းကျဲ ဖြစ်ချင်တိုင်းဖြစ်နေတာ ဗိုက်ထွက်မှ ငါက
သိရတဲ့အဖြစ်၊ ကဲ ခုဘယ်လိုလုပ်မလဲ။ နင်မလုပ်တတ်တော့ မကြံတတ်တော့ဘူးမလား။
နင့်ကောင်ပြေးပြီမလား။ ကျားများ နင်မို့ ကစားတယ်။ နင့်မှာ
မိန်းကလေးတစ်ယောက်စောင့်ထိန်းရမယ့် ကိုယ့်စောင့်တရားတွေ
တစ်ချက်ကလေးမှမရှိဘူး။နင်က အကန်းပဲ သိလား။ နင့်စိတ်ထဲ အဖြူလို့ထင်ရင်
အဖြူလို့ပဲထင်နေတာ အမည်းလို့ထင်ရင် အမည်းလို့ပဲထင်နေတာ“<br />ကျွန်တော့်မှာ
မေမေ့ကိုပြန်ပြောဖို့အဖြေလည်းမရှိဘူး။ မေမေက အိမ်ထဲ လူးလားခေါက်ပြန်သွားရင်
ငိုလိုက်ပြောလိုက်။ မောင်လေးက အိမ်အပြင်မှာ တောက်တခေါက်ခေါက်နဲ့
နာမည်ပြော၊ ငါသွားသတ်မယ်ချည်းလုပ်နေလို့ ပတ်ဝန်းကျင်မကြားအောင်
သူ့သူငယ်ချင်းတွေက ဖျောင်းဖျနေကြတယ်။ ကျွန်တော့်လက်ကိုင်ဖုန်းလေးထဲမှာ
သူ့ဖုန်းကို ခေါ်ထားတဲ့ Call Logလေးတွေက အထပ်ထပ်အခါခါပြည့်လို့။ သူကတော့
ဘယ်သောင် ဘယ်ကမ်းဆိုက်နေသလဲ ကျွန်တော်မှန်းဆလို့မရနိုင်ခဲ့ပါဘူး။
ပါးပြင်ထက်က မျက်ရည်တွေက ဦးပိန်တံတားနဲ့ စစ်ကိုင်းတံတားကို
ဝိုးတဝါးပုံဖော်ပေးတယ်။ ပြီးတော့ ၇၈လမ်းနဲ့သိပံလမ်းတစ်ဘက်ခြမ်းက
ဗိုလ်ချုပ်ရွာထဲက အခန်းတစ်ခန်းကို ပုံဖော်ပေးတယ်။ နောက်တော့ နန်းမြို့ရိုး
ရှေ့ပလပ်ဖောင်းနဲ့ မန်းတောင်ကြီးကို ပုံဖော်ပေးနေပြန်တယ်။<br />ဒီနောက်တော့ ကျွန်တော် အားရပါးရငိုဖြစ်ခဲ့ပါတယ်။<br />၆။<br />မြင်သမျှတွေ့သမျှဟာ
ကျွန်တော့်မျက်ဝန်းထဲ အဖြူနဲ့အမည်းတွေချည်းဖြစ်လို့ နေခဲ့တယ်။
နန်းမြို့ရိုးကြီးဟာလည်း အဖြူနဲ့အမည်းပဲ။ မိန်းမတစ်ယောက်ရဲ့
ဂုဏ်သိက္ခာဆိုတာ တစ်ချက်ယွန်းရင် တစ်သက်စွန်းတယ်ဆိုတာ ကျွန်တော်သိ
လိုက်ပေမယ့် နောက်ကျသွားခဲ့တယ်။ မိန်းမတစ်ယောက်ရဲ့အမြင်ဟာ
ကာလာစုံမြင်တတ်ရတယ်ဆိုတာလည်း မေ့နေခဲ့တယ်။ ကျွန်တော်ဟာ Colour Blind
တစ်ယောက်လိုဖြစ်နေခဲ့တယ်။ကျွန်တော့်မျက်ဝန်းတွေမှာ သူဟာ ရံဖန်ရံခါမှာတော့
ဝိုးတဝါးလေး လာထင်နေသေးတယ်။ သူ့ပုံရိပ်စစ်ကို ကျွန်တော် မွေးဖွားအံ့ဆဲဆဲမှ
သူဟာ လိုင်စာဘက်မှာ ဖြစ်နေတဲ့ စစ်ပွဲတစ်ခုအတွင်း ကျည်ဆံမှန်သေဆုံးခဲ့တယ်
ဆိုတာကို သူ့အမေ ကျောက်ဆည်ကို လိုက်လာမှ ကျွန်တော်သိခဲ့ရတယ်။ သူကံဆိုးသလား
ကျွန်တော်ကံဆိုးသလားမသိပေမယ့် သူရော ကျွန်တော်ပါ အသိတရား တစ်ခုကို
မှားယွင်းသက်ဝင်ယုံကြည်ခဲ့ကြတယ်။<br />သူမရှိတော့ပေမယ့် သူ့ကိုယ်ပွား
ချစ်ခြင်း မြို့ရိုးလေးကို ကျွန်တော်ဖွားမြင်ပြီးနောက် ဒီမြို့ရိုးလေးကို
ကျွန်တော့်လို မဖြစ်စေချင်တော့တဲ့ စိတ်ဟာ အချိန်ရှိသ၍ဖြစ်ပေါ်နေသလို
ကျွန်တော်ဘာလုပ်ရမလဲဆိုတဲ့ အတွေးတွေလည်း အမြဲတစေ လိပ်ပြာလန့်စွာနဲ့
ကျွန်တော့်ကိုခြောက်လှန့်နေခဲ့ပါတယ်။ အဲဒီအတွေးတွေကြောင့်ပဲလားမသိ
ကျွန်တော်ရုတ်တရက်မော့ကြည့်ဖြစ် တဲ့ ကောင်းကင်ပြင် မည်းမည်းကြီးပေါ်မှာ
ကြယ်တွေလည်း ရှိမနေခဲ့ကြတော့ပါဘူး။ တကယ်တော့ ကာလာဘလိုင်းတစ်ယောက်ရဲ့
စိတ်ဝိညာဉ်လိပ်ပြာဟာ ခု ကျွန်တော်မမြင်ရတဲ့ ကြယ်တွေလိုပဲ
ပျောက်ကွယ်နေဦးမှာလား ဆိုတာတော့ ဘယ်သူကမှ သိလိမ့်မယ် မထင်တော့ပါဘူး။</span><p></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">မန္တလေးချစ်စိတ် မန္တလေးပုံရိပ်မဂ္ဂဇင်း၊ မတ်၊ ၂၀၁၅</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> <br /></span></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-51952499781051621932022-10-09T20:05:00.007-07:002022-10-09T20:05:45.674-07:00 ညအမှောင်ယံထဲမှာ<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4Rfc2gJCFrMNCGiZiSjxfKPgtO0BxR_y7M3VX7nAgU_JFlrD5e83hNAefrTYDM__-lf1MM1YxFg44mTkrHmfpRIZ5sBMbQSQYF2_sKQdvWXcsNMPmj6Zz7ux0x8elvF23voSINPjHG1xynPegyKKeO24v8MHuqqL-yDVSuDBOSKwKa-_zXI6vWKvKCA/s1367/%E1%80%8A%E1%80%A1%E1%80%99%E1%80%BE%E1%80%B1%E1%80%AC%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%9A%E1%80%B6%E1%80%91%E1%80%B2%E1%80%99%E1%80%BE%E1%80%AC.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="665" data-original-width="1367" height="286" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4Rfc2gJCFrMNCGiZiSjxfKPgtO0BxR_y7M3VX7nAgU_JFlrD5e83hNAefrTYDM__-lf1MM1YxFg44mTkrHmfpRIZ5sBMbQSQYF2_sKQdvWXcsNMPmj6Zz7ux0x8elvF23voSINPjHG1xynPegyKKeO24v8MHuqqL-yDVSuDBOSKwKa-_zXI6vWKvKCA/w587-h286/%E1%80%8A%E1%80%A1%E1%80%99%E1%80%BE%E1%80%B1%E1%80%AC%E1%80%84%E1%80%BA%E1%80%9A%E1%80%B6%E1%80%91%E1%80%B2%E1%80%99%E1%80%BE%E1%80%AC.jpg" width="587" /></a></div><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />ညသည်
မှောင်မိုက်လွန်းနေသည်။ ဘာကိုမှ သည်းကွဲစွာမမြင်ရပါဘဲ ခြေလှမ်းများ
ဗွက်ထဲသို့ စွပ်ခနဲ စွပ်ခနဲ ဝင်ဝင်သွားသည်။ လာမိသည့်လမ်းတော့
နောက်ပြန်လှည့်ရန် သာလှ စိတ်မကူး။ သည်ခရီး သည်လိုလာချင်လို့ ပင် တမင်သက်သက်
ကိုလှမောင်ကို ဖုန်းလှမ်းဆက်ပြီး ခေါ်ခဲ့သေးတာ။ ရှေ့တွင် မည်မျှပင်
ဒုက္ခကြီးကြီး အရောက်သွားမည်ဟု စိတ်ကိုဒုံးဒုံးချထားသည်။ သာလှလက်ထဲတွင်
ကျွတ်ကျွတ်အိတ် မည်းကြီး တစ်လုံးဆွဲထားသည်။ ထိုအိတ်ထဲတွင် သည်ညအတွက်
ရိက္ခာအပြည့် အစုံပါလာသည်။ ဘီယာ ၆လုံးလောက်နှင့် အားလူးကြော်၊
ငါးမုန့်ကြော်၊ ဆေးလိပ် စဖြင့် စုံလင်သည်။ <br /> ညကောင်းကင်ယံတွင်
ကြယ်ကလေးတွေ မှိတ်တုတ် မှိတ်တုတ် လင်းနေရုံမှလွဲပြီး လမိုက်ညဖြစ်သဖြင့်
ပတ်ဝန်းကျင်အနေအထားကလည်း မည်းမည်းမှောင်မှောင်နေသည်။ သာလှနှင့် ကိုလှမောင်
အပါအဝင် နောက်ထပ် အဖော်လိုက်လာသူနှစ်ယောက်ရှိသေးသည်။ ထိုနှစ်ယောက်ကား
မောင်လွင်နှင့် မင်းမောင်။ သာလှနှင့်ကိုလှမောင်သွားလျှင် ငရဲအထိ
ပျော်ပျော်ကြီးလိုက်မည်ဟု တွေးထားသူတွေ။ခုလည်း ခရီးတစ်ဝက်လောက်ကစ၍
မမြင်မကန်းနှင့် စွပ်ရွတ်လာခဲ့သည့် ခရီးသည်
မည်သည့်နေရာသို့ဦးတည်နေမှန်းမသိသော်လည်း သာလှဦးဆောင်သော လမ်းခရီးဖြစ်သဖြင့်
ယုံယုံရဲရဲလိုက်လာခဲ့ခြင်းဖြစ်သည်။ သို့သော် ရုတ်တရက် ပြောလိုက်သော
သာလှစကားကြောင့် မောင်လွင်နှင့် မင်းမောင် ရှေ့ဆက်သင့်နိုး
မသင့်နိုးတွေးနေရပြီ။<br /> “ကိုသာလှ ဘယ်ကိုသွားမှာလဲ“<br /> “ဦးသောင်းလယ်တဲကိုသွားမှာ“<br /> “ဗျာ အဝေးကြီးနော် ကိုသာလှရောက်ဖူးလို့လား“<br /> “ရောက်ဖူးပါ့ကွာ ဒါပေမယ့်တစ်ခုပဲ“<br /> “ဘာလဲဗျ“<br /> “လမ်းမသိတာ“<br /> “ဗျာ“<br />
“ဟဲဟဲဟဲ သိပ်လည်း စိတ်မပျက်သွားပါနဲ့ အရင်တစ်ခါလာတာ နေ့ဆိုပေမယ့် လမ်းတော့
မှတ်မိပါတယ်ကွာ။ ခုက လမသာတော့ ရေးတေးတေးဖြစ်ရုံလေးပါ
ရှေ့ဆိုရင်ရောက်တော့မှာပါကွ“<br /> မသေချာသော သာလှ၏ စကားတွင် မျက်လုံးကလေးတွေ ကလယ်ကလယ်နှင့် ခုမှတော့မထူးတော့သည့်ပုံစံမျိုးဖြင့် ဆက်လိုက်ရချေပြီ။ <br />
သာလှ ရွာတွေကိုဖြတ်သည်။ တစ်ချို့နေရာတွေမှာ ရေတွေတောင်ဖြတ်ရသေးသည်။
တစ်ချို့နေရာတွေကတော့ ဗွက်တွေ ပြင်ကျယ်ကြီး ပေါက်နေသဖြင့် ပုဆိုးတွေမ..ကာ
ဆ..ကာဖြင့်သွားရသည်။ <br /> နောက်ဆုံးတော့ ပုဆိုးတွေမရလွန်းသဖြင့်
လက်ညောင်းလာသည်။ ထို့နောက်ပုဆိုးများ စလွယ်သိုင်းလျှက်
အတွင်းခံဘောင်းဘီတိုလေးတွေနှင့် လေးဦးသား လမိုက်ညသန်းခေါင်ယံအချိန်တွင်
လေသလှပ်ခံရင်း လမ်းလျှောက်နေသည့်နှယ်ရှိချေသည်။ <br /> ခုထိလည်း သာလှပြောသော ဦးသောင်းလယ်ကိုမရောက်သေး။ ခြေတွေတိုပြီး ညောင်းနေပြီ။ <br /> “ဘာစိတ်ကူးပေါက်ရတာလဲ သာလှရာ ။ခုညမှ မင်းကလယ်ထဲသွားမယ်။ဆိုတော့။ “<br />
“ဘာရယ်ဟုတ်ပါဘူး စိတ်ထဲပျင်းပျင်းရှိတာနဲ့ ကိုလှမောင်ကိုဖုန်းဆက်
ဟိုနှစ်ကောင်ကို ခေါ်ထွက်လာခဲ့တာ။ အမှန်အတိုင်းပြောရရင် ဦးသောင်းလယ်တဲကို
ကျွန်တော်ရှာနေတာ။ ခုတောင် မျက်စိလည်နေပြီထင်ပါရဲ့“<br /> “ဘာရယ်“<br /> “ဘယ်လို“<br /> “ဘယ်လိုပြောလိုက်တယ်“<br />
ကျင့်သားရနေသော ညမှောင်မှောင်တွင် သာလှက ရယ်ကျဲကျဲလုပ်နေသည်။ သို့နှင့်
သာလှ ဘာလုပ်လုပ် စိတ်ချမ်းသာသည့် သဘောဖြင့် ကျန်သုံးဦးမှာ
နောက်လိုက်လုပ်ရင်း လယ်တွေဖြတ်လျှောက်ကြသည်။ မြောင်းတွေ ခွကျော်ကြသည်။
ဗွက်တွင် ရုန်းလိုက်ကြသည်။ တစ်ယောက်ပြီးတစ်ယောက် တဗိုင်းဗိုင်းလဲကြသည်။
လူတစ်ကိုယ်လုံးလည်း ဗွက်တွေပေကျံနေပြီ။ လယ်တစ်ကွက်အကျော်တွင်တော့ သာလှ
ခြေစုံရပ်လိုက်သည်။ ပါးစပ်ကလည်း<br /> “ရောက်ပြီ..ဟောဟိုရှေ့က တဲပဲ“<br /> ခုမှ
စိတ်ကိုလျှောချလျှက် သာလှညွှန်ရာ လယ်တဲကို ရောက်လာခဲ့ကြသည်။ ထိုစဉ်
ကိုလှမောင်ဖုန်းက မြည်လာသည်။ကိုလှမောင်၏ မဟေသီဖြစ်မည်မှန်းလည်း
သိလိုက်ကြသည်။<br /> “အေးပါ ငါးလား မမျှားရသေးဘူး။ ဘာ ဘယ်တော့ပြန်လာမှာလဲ ဟုတ်လား။ သာလှတော့ မပြောတတ်ဘူး။ ယောကျာ်းတော့ နွေပေါက်မှပြန်လာတော့မယ်“<br />
ထိုစကားသည် သာလှအား ရွ့ဲစောင်းပြောဆိုခြင်းဖြစ်သည်။ လာခဲ့သည်ခရီးသည်
ဗွက်တစ်ရာ၊ မြောင်းတစ်ရာ၊ လယ်တစ်ရာ မဖြတ်ခဲ့ရသော်ငြား ဤသို့နယ်
ပင်ပန်းနွမ်းနယ်နေချေပြီမဟုတ်လား။ သာလှက သူ့ခေါ်လာသည့် လူဆိုတော့လည်း
ဘာမှဝင်မပြောသာ။ တဲနားအရောက်တွင် သာလှ ဦးသောင်းကိုအော်ခေါ်သည်။<br /> “ဦးလေးသောင်း ဗျို့ ဦးလေးသောင်း ဦးလေးသောင်း“<br />
တဲသည် တိတ်ဆိတ်လျှက်ရှိသည်။ သာလှ၏စိတ်ထဲတွင် ဦးသောင်းအိပ်ပျော်နေသဖြင့်
မနိုးသလားဟုထင်နေသည်။ နောက်ထပ် ခေါ်ကြည့်တော့လည်း အသံမကြားသဖြင့်
တဲအနားသို့ လေးဦးသားတိုးကပ်လာကြသည်။ တဲသည် တိတ်ဆိတ်မြဲတိတ်ဆိတ်နေသည်။ သာလှက
အိပ်ထောင်ထဲမှ မီးခြစ်ကိုထုတ်ကာ မီးခြစ်ကြည့်ုလိုက်သည်။ တဲအတွင်း
ရှင်းလင်းလျှက်ရှိသည်။လူသူတစ်ယောက်မှ မရှိ။ ကွတ်ပျစ်ပေါ်တွင်
ခေါင်းအုံးလေးလုံးရှိသည်။ သာလှကမပြောမဆိုနှင့် မီးဖိုဘေးနားထိုင်ချလျှက်
အသင့်တွေ့ရသော ထင်းခြောက်များကို မီးမွှေးလိုက်သည်။ တဲသည်
အလင်းရောင်ဖျော့တော့တော့မှ လင်းရှင်းလာလေသည်။ <br /> သာလှတို့လေးဦး
ပုလင်းများကိုထုတ်ကာ အာလူးကြော်နှင့်ငါးမုန့်ကြော်ထုပ်တွေဖောက်ကြသည်။
ထိုအချိန်ကြမှ သူတို့လေးဦး ဗိုက်တွေဆာနေမှန်းသိကြသည်။ သာလှက<br />
“သူငယ်ချင်းတို့ဘာမှမပူနဲ့ ဒီတဲက ငါလာဖူးတယ်။တဲရှင် ဦးသောင်းက
သိပ်သဘောကောင်းတာ။ ခု သူမရှိလဲ တဲထဲမှာ စားစရာအခြောက်အခြမ်းတော့ရှိမှာပဲ။
နောက်နေ့မှ ပြန်ဝယ်ထည့်ပေးလိုက်တာပေါ့။ ငါရှာလိုက်ဦးမယ်“<br /> ကျန်သုံးဦးမှ
သာလှ၏သဘောသာလျှင်ဟု သာလှသဘော သာလှကိုဆောင်ခိုင်းထားသည်။သာလှ
ပန်းကန်တောင်းထဲကိုရှာကြည့်ရာ ရှားရှားပါးပါး
ကြက်ဥတစ်လုံးတွေ့သည်။အားရဝမ်းသာဖြင့်<br /> “တွေ့ပြီ“<br /> ကိုလှမောင်တို့ဝမ်းသာသွားရသည်။ <br /> “ဘာတွေ့တာလဲ သာလှ“<br /> “ကြက်ဥ“<br /> “ကြော်လိုက်ကွာ စားရအောင်“<br /> “အေး“<br />
သာလှက ဟိုလှန် ဒီရှာဖြင့် ဆီကိုတွေ့သည်။ ဆားနှင့် အချိုမှုန့်လည်းရှိသည်။
ဒယ်အိုးတစ်လုံးတင်ကာ ကြက်ဥကြော်လိုက်သည်။ပြီးတော့ ကိုလှမောင်တို့
ဝိုင်းတွင် ကြက်ဥကြော်ကို ချလိုက်သည်။ <br /> “ဟင် ဒါလား ကြက်ဥကြော်ဆိုတာ“<br /> ဟုတ်သည်။ သာလှကြော်ထားသော ကြက်ဥတစ်လုံးမှာ ပန်းကန်ကိုမှအားမနာ အလယ်တွင် ပင်လယ်ထဲမှ ကျွန်းတစ်ကျွန်းပမာ သေးသေးကွေးကွေးလေး။<br /> ကိုလှမောင် ကြက်ဥကြော်ပန်းကန်ကိုကြည့်လျှက် စိတ်ပျက်သွားသည်။<br /> “ဟုတ်တယ်လေ ကြက်ဥက တစ်လုံးတည်းရှိတာ ။ကြော်ဆိုလို့ကြော်ပေးတာ။“<br />
မှတ်ရော။ ကိုလှမောင်က ကြက်ဥတွေ့သည် ဆိုခြင်းကြောင့် လေးဦးစာတော့
ရှိလောက်သည်ဟု ထင်ကာ ကြောက်ခိုင်းလိုက်ခြင်းဖြစ်သည်။ ခုတော့ ဖြစ်ပုံက တလွဲ။<br /> “သာလှရာထပ်ရှာပါဦး။ လယ်တဲဆိုတော့ တစ်ခုခုတော့ရှိမှာပါ။ “<br /> သာလှပဲအရှာကောင်းသည်လားတော့မသိ။ သာလှ၏ တွေ့ပြီ ဒီမှာဟူသော အသံလာရာကို ကြည့်လိုက်တော့ သာလှလက်ထဲတွင် ကြက်ကလေး သုံးကောင်။ <br /> “ဟင် ကြက်ကလေးတွေ အရွယ်တောင်မရောက်သေးဘူး။ မင်း ဘာလုပ်မလို့လဲ သာလှ“<br /> “သတ်ပြီးကြော်မလို့လေ“<br /> “ဘုရား ဘုရား မင်းကိုလယ်တဲရှင်က ခွင့်ပြုပါ့မလား။ သူလည်းသိတာမဟုတ်။“<br /> “ရပါတယ်ကွာ ငါကြက်သုံးကောင် ပြန်ပေးလိုက်မှာပေါ့။“<br /> ခက်ချေပြီ။ ရပါတယ်ဟုချည်း သာလှက ဆိုနေသဖြင့် ကိုလှမောင် မျက်ခုံး လှုပ်ချင်ချင်ဖြစ်လာရသည်။ <br /> “မင်းကြက်တွေက ငယ်ငယ်လေးတွေရှိသေးတာ“<br />
“ဟာကိုလှမောင်ကလည်း တစ်ချို့ဆို ငုံးကြော်ဆိုပြီးတော့
ကြက်ပေါက်စတွေကြော်ရောင်းသေးတာ ခု ကျွန်တော်တော့ ကြော်တော့မယ် ဟေ့ကောင်
မောင်လွင်နဲ့မင်းမောင် ဒီလာ ကြက်သတ်ရအောင်“<br /> ဘုရား..ဘုရား သာလှ
ဘီလူးသရဲများ စီးနေလေရော့လား။ကိုလှမောင်စိတ်ထဲကတွေးနေရပြီ။ အချိန်ကလည်း
လမိုက်ညဖြစ်သဖြင့် မှောင်မည်းကာ နေသည်ကိုလည်း သတိထားမိသည်။
လိုက်လာခဲ့သည်မှာ မှားများမှားနေရော့လား။ ခုချိန်ကြီး
ကြက်သတ်ပြီးကြော်စားကြမည်ဆိုတော့ ကောင်းပါ့မည်လားဟု စိတ်ထဲတွင်
တွေးမိလာသည်။ <br /> ကိုလှမောင် သာလှမျက်နှာကို သေသေချာချာကြည့်လိုက်သည်။
ဒီကောင်ရိုးရောရိုးရဲ့လားဟု ကြည့်ခြင်းဖြစ်သည်။ မကြာမီတွင် ကြက်ကြော်နံ့သည်
တဲအတွင်းပျံ့နှံ့လာသည်။ သွားပြီး အနိစ္စသဘောနှင့် ကိစ္စချောသွားသော
ကြက်ကလေးသုံးကောင်။ အမျှ အမျှ အမျှ။ ကိုလှမောင် အမျှတွေဝေနေသည်။ လူချွတ်မှ
ကျွတ်သည်ဆိုခြင်းထက် လူသတ်လို့သေရသည့် ကြက်ကလေးသုံးကောင်..။<br /> “ကိုလှမောင်“<br />` “အောင်မလေး မြတ်စွာဘုရား “<br /> “ဘာလုပ်နေတာလဲ ပုလင်းတွေဖွင့်တော့ သောက်ကြမယ် ရော့ကြက်ကြော်“<br /> ရှေ့တွင်ချထားသော ကြက်ကြော် ပန်းကန်ထဲတွင် ကြက်ကလေးသုံးကောင် ခြေထောက် ခြောက်ချောင်းကို မိုးပေါ်ထောင်လျှက် ပက်လက်ကလေး။<br />
သာလှစိတ်ထဲတွင် ကြက်ကြော် ပန်းကန်ကို ပြူးကြည့်နေသော ကိုလှမောင်ကို တင်ကာ
မကင်းဖြစ်လာသည်။ စောစောတုန်းက ကြက်ကြော်နေစဉ် အတွင်းကတည်းက ကိုလှမောင်
တစ်ယောက်တည်း ထိုင်ကတွေငေးနေသည်ကို ကြက်ကြော်နေရင်း သာလှ မြင်နေရသည်။ နောက်
သူ့ကိုလည်း ကိုလှမောင် စူးစူကြီးစိုက်ကြည့်နေသည်ကို သူ မသိချင်ယောင်တောင်
ဆောင်လိုက်ရသေးသည်။ ကြည့်ရသည်မှာ စိတ်နှင့်ကိုယ်မကပ်သလိုဖြစ်နေသည်ဟု
သာလှထင်သည်။ မျက်လုံးများကလည်း ဟိုဒေါင့်သည်မှာ ပြေးလွှားနေသည်။ သာလှ
ကိုလှမောင်ကို မတင်ကာတော့။ <br /> အချိန်သည် လမိုက်ည
သန်းခေါင်ယံကျော်ကျော်ဖြစ်သည်။ ရောက်နေသည့်နေရာက မြို့နှင့်အလှမ်းဝေးသော
လယ်တဲတစ်နေရာတွင်ဖြစ်သဖြင့် ဘီလူးသရဲများ ဝင်စီးနေရော့သလားဟု
သာလှထင်လာလေသည်။ ခုခရီးက သာလှ ပျော်ချင်ပါချင်၍ ဦးဆောင်လာသော အပျော်ခရီး။
သွားချင်လျှင် သွားလိုက်ရမှဆိုသည့် သာလှ၏ စိတ်ဓါတ်နောက်တွင်
ပါရမီဖြည့်ကြကုန်သော ကိုလှမောင်၊ မောင်လွင် နှင့် မင်းမောင်တို့လေးဦးသား
ဦးသောင်းလယ်တဲတွင် ဘီယာဖောက်၍ ညအား အရသာရှိရှိ မြည်းနေကြပြီ။ မောင်လွင်က
လက်သိပ်ကလေးထည့်လာသော ဝီစကီတစ်ထောင့်ကို ဘီယာကုန်ခါနီးလောက်တွင်ထပ်ချ
သဖြင့် ဝိုင်းသည် စကားလုံးတို့ဖြင့် စည်ကားလာသည်။ ကိုလှမောင်က
သာလှကိုတစ်ချက်တစ်ချက် ခိုးကြည့်နေသလို သာလှကလည်း ကိုလှမောင်ကို မသိမသာ
ချက်နေသည်။ မောင်လွင်နှင့် မင်းမောင်ကတော့ ဘာမှမသိ။ စားစားသောက်သောက်နှင့်
အချိန်သည် တော်တော်ကြာခဲ့ပြီ။<br /> ကိုလှမောင်က ကြက်ကြော်ကိုမထိသဖြင့် သာလှ
သံသယက ပိုမိုဝင်လာသည်။ ပို၍ထူးဆန်းသည်က မောင်လွင်ရော မင်းမောင်ပါ
ကြက်ကြော်ကို ယောင်၍မှပင် မကိုင်။ ကိုလှမောင်က သာလှ
ဘာကြောင့်ကြက်ကြော်ပန်းကန်ကို ဆိုက်ကြည့်နေသလဲဆိုသည် စဉ်းစားမရဖြစ်လာသည်။
သာလှ သူ့ကို မသိမသာ ခိုးကြည့်နေတာကိုလည်း သိသည်။ <br /> တစ်ချက်တစ်ချက်
ဖယောင်းတိုင်မီးရောင်အောင်တွင် စူးရှသွားသော အကြည့်များကို သူမကြိုက်။
ဘီယာကိုမျှင်းသောက်ပြီး အနည်းငယ်ကျနေသော စိတ်ကို ဝီစကီ တစ်ပက်ပြီးတစ်ပက်
ထည့်က ရဲဆေးတင်နေလိုက်သည်။ <br /> “ဒါ ကိုလှမောင် မဟုတ်ဘူး“<br /> သာလှ
စိတ်ထဲတွင် တစ်ယောက်တည်း ပြောနေမိသည်။ မျက်လုံးတို့ရီဝေစွာ
မျက်ထောင့်နီကြီးနှင့် သူ့ကိုကြည့်နေသော ကိုလှမောင်။ သာလှ အယောင်ယောင်
အမှားမှားဖြင့် ကြက်ကြော် တစ်ကောင်ကိုယူကာ စိတ်လွတ်လွတ်နှင့်
တစ်ကိုက်ပြီးတစ်ကိုက် ပလုပ်ပလောင်း ဖဲ့စားနေမိသည်။ နောက် ဝီစကီခွက်ကို
တစ်ကျိုက်တည်းမော့ချကာ နောက်ထပ်တစ်ခွက်ကိုငဲ့ပြီး ထပ်မော့ချပစ်လိုက်သည်။
ထိုစဉ် လေသည် မြောက်ဘက်မှ တိုက်လာသဖြင့် ဖယောင်းတိုင်မီးမှာ
တစ်မှေးမှိန်သွားသည်။ <br /> “ကိုသာလှတို့တော့ ကြံကြံဖန်ဖန်
ဒီလောက်ဗွက်တွေထဲကိုလာပြီး အရက်လာသောက်ရတယ်လို့ ရှားရှားပါးပါး။ တကယ့်ကို
ရှားရှားပါးပါးနော် မင်းမောင် အေ့“<br /> “ဟုတ်ပါ့ ငလွင်ရာ ကိုသာလှက
သွားမယ်ဆို ဟော ငါတို့အစ်ကိုကြီးကိုလှမောင်က ဘယ်နေမလဲ။ ကိုလှမောင်မှ မနေရင်
ငါတို့ကလည်း မနေဘူးလေ။ ကိုသာလှတို့ ကိုကြီးလှမောင်တို့ဆိုတာ ငတို့
အစ်ကိုအရင်းလို ချစ်ရတဲ့ ခင်ရတဲ့ လေးစားရတဲ့ အစ်ကိုတွေဆိုလည်းမမှားဘူး အေ့
အေ့“<br /> “ဒါတင်ဘယ်ဟုတ်မလဲ ငါတို့ကျေးဇူးရှင်ဆိုလည်း ဟုတ်နေတာကိုးကွ ဟာ ဟေ့
ကိုလှမောင်ကြီး ဘာတွေ တွေဝေေ နတာတုန်း။ ကိုသာလှကလည်း ကြက်ကြော်ကို
လွေးနေလိုက်တာ စကားတောင်မပြောဘူး“<br /> “ဟုတ်တယ်နော် အေ့ ငါတို့
အစ်ကိုတို့များ အေ့ စကားနည်းနေလိုက်တာ ဒီညမှ ထူးထူးခြားခြား ဗျို့
ကိုသာလှကြီး ဘာလဲဗျာ ကြက်ကြော်ကို ဘီလူးသရဲစီးနေသလို လွေးနေလိုက်တာ“<br />
မူးမူးနှင့် မင်းမောင်ပြောသော စကား၏နောက်တွင် ကိုလှမောင်၏ သံသယသည်
ပိုမိုခိုင်မာသွားခဲ့ပြီ။ ဟုတ်လောက်သည်။ ခုပင်လျှင် ကြက်ကြော်ကို အငမ်းမရ
ကိုက်ဖဲ့စားသောက်နေသော သာလှမှာ လူစင်စစ်မဟုတ်။
သရဲသဘက်ဝင်စီးနေသူသာဖြစ်လောက်သည်။ လမ်းတွင် ရေထဲ ဗွက်ထဲ၌ သာလှ ခဏခဏ
လျှော်လဲကျသည်။ သူတို့သုံးဦးလည်း တစ်ဗိုင်းဗိုင်းပစ်လဲခဲ့ကြသည်။
ဤသို့ဆိုလျှင် မောင်လွင်နှင့် မင်းမောင်ကရော ရိုးပါရဲ့လား။ ဝီစကီခွက်ကို
တစ်ခွက်ပြီးတစ်ခွက်မော့လျှက် ကြက်ကြော်ကို တကိုက်ပြီး တကိုက်စားနေခြင်းမှ
ရိုးရိုးမဟုတ်ဟု ကိုလှမောင်ထင်သည်။ ကိုလှမောင်၏ အကြည့်များ သာလှထံမှ မခွာ။
ထို့အတူ သာလှ၏ စူးရှသော အကြည့်များကလည်း ကိုလှမောင်ထံမှ လုံးလုံးမခွာတော့။ <br />
မောင်လွင်နှင့် မင်းမောင် တအိအိနှင့် မူးဝေက လေသံတွေပျော့လာသည်။ ထိုစဉ်
ဝေးဝေးမှ ခွေးအူသံကိုကြားလိုက်ရသည်။ သာလှနှင့် ကိုလှမောင် နှစ်ဦးသား
ကြက်သီးမွှေးညှင်းများ ဖျန်းခနဲထသွားကြသည်။ ဘာလုပ်ရမည်လဲဟူသည်ကို သာလှက
ကြက်ကြော်စားရင်းတွေးနေသည်။ ကိုလှမောင်က လည်း ကြံစည်တွေးတောရင်းဖြင့်
မောင်လွင်တို့နှစ်ကောင်မထိသော ကြက်ဥကြော်ကို တစ်လုပ်ထဲ
ပစ်ထည်းဝါးပစ်လိုက်သည်။ သာလှမျက်လုံးများ ပြူးကျယ်သွားခဲ့သည်။<br />
စောစောတုန်းက ကြက်ဥတစ်လုံးတည်း ကြော်သဖြင့် စားမလောက်ဟုဆိုကာ မစား
မသောက်တော့ မည့်နှယ် ပြောခဲ့သော ကိုလှမောင် ယခု ကြက်ဥကြော်ကို တစ်ချက်တည်း
ပါးစပ်အတွင်းသို့ပစ်ထည့်ကာ ဝါးပစ်လိုက်ပုံက ထူးထူးဆန်းဆန်း။ <br /> “ဟုတ်ပါပြီ ကိုလှမောင်မဟုတ်ဘူး“<br /> “ဟုတ်တယ် သာလှမဟုတ်ဘူး“<br />
သာလှမျက်စိက စောစောတုန်းက ထင်းခွဲခဲ့သောဓါးဆီ အကြည့်ရောက်နေသည်။
ဟိုငမူးနှစ်ကောင်က ဘာမှမသိသဖြင့် သူ့ကို ကိုလှမောင်ယောင်ဆောင်ထားသော
အကောင်ကတစ်ခုခု ထလုပ်လျှင် ပြန်လည်ခုခံရန် လက်နက်တစ်ခုခုရှိနေမှရမည်။<br />
ကြက်ကြော်ကို ချထားက လက်တို့က အသင့်အနေအထားဖြင့် ပြင်ဆင်ထားသည်။
ကိုလှမောင်လျှော်လဲရင်း အသက်ပါသွားခဲ့လေသလား။ ဒါကြောင့်ပင်လျှင်
ကိုလှမောင်ခန္ဓာထဲသို တစ်ကောင်ကောင် ပူးကပ်လိုက်သလား။ သံသယတွေ ပွားစီးလျှက်
မျက်စိကလည်း တစ်ချက်ကလေးမှကို မျက်တောင်မခတ်မိတော့။ နားကလည်း
ကားကားစွင့်လျှက် တိတ်ဆိတ်နေသော အချိန်မျိုးမှ ထွက်လာမည်ဖြစ်သော
အသံတစ်သံကို နားစွင့်နေလိုက်သည်။ လက်ခြေ မျက်စိနားတို့မှာ တစ်ချက်ကလေးမှ
သတိလက်လွတ်၍မဖြစ်ဟု သာလှတွေးထားသည်။ ဟိုနှစ်ကောင်မှ အိပ်ပျော်နေပြီဖြစ်သည်။<br />
မျက်တောင်တောင် မခတ်တော့ပါလား။ တစ်ယောက်တည်း ထိုင်နေလိုက်သည်မှ
တုတ်တုတ်ကိုမလှုပ်။ သူ့အား သာလှ စူးစိုက်ကြည့်နေလိုက်သည်မှာ
ကြောက်စရာကောင်းလှသည်။ သာလှမဟုတ်သော သာလှကိုကြည့်ရသည်မှာ တစ်ခုခု
ထလုပ်တော့မည့်ဟန် ပေါက်နေသည်။ ကိုလှမောင်က ကွတ်ပျစ်နောက်နားရှိ
ပေါက်ပြားတစ်လက်ကို မြင်ထားသည်။ အကယ်၍ တစ်ခုခုလှုပ်ရှားမည့်ဟန် လုပ်လျှင်
သာလှအရင် သူက လက်သွက်မှရမည်။ အားကိုးအားထားပြုရမည် နှစ်ကောင်မှ
တုတ်တုတ်ပင်မလှုပ်တော့ပဲ အိပ်မောကျနေသည်။ ကိုလှမောင် မျက်တောင်မခတ်ပဲ
သာလှကို စိုက်ကြည့်နေမိသည်။ အလာတုန်းက ရေကိုဖြတ်လာရသဖြင့်လားတော့မသိ
ကိုလှမောင် နာမွန်လာသလိုလိုခံစားလာရသည်။ လေသည်တချက်တချက် တိုက်ခတ်လာပြီး
ပိုအေးသလို ခံစားလာရသည်။ နှာခေါင်းမှ မိုးသက်လေကိုပါ အနံ့ရသလိုလိုရှိသည်။
မိုးများရွာလာမလား။ ဖယောင်းတိုင်မှာ ငြိမ်းလု ငြိမ်းခင်ဖြစ်လိုက် ပြန်လည်
တောက်ပလာလိုက်။ လယ်တဲသည် လင်းသွားလိုက် မှိန်သွားလိုက်ဖြင့်
တိတ်ဆိတ်ငြိမ်သက်လျှက်။ တဲအတွင်းတွင်တော့
အသက်ရှူသံခပ်ပြင်းပြင်းနှစ်ချက်သည် စည်းနှင့်ဝါးနှယ် အချီအချ မှန်မှန်ကြီး
ထွက်ပေါ်နေလေသည်။<br /> ထိုစဉ်လေသည် ဟုတ်ခနဲတိုက်လိုက်သဖြင့် ဖယောင်းတိုင်မီးသည် ငြိမ်းသွားခဲ့သည်။ <br /> “မီးခြစ်ဘယ်နားမှာလဲ“<br />
ကြားလိုက်ရသော နှာသံဝါဝါကြီးကြောင့် သာလှ ကြက်သီးမွှေးညှင်းများ
တဖျင်းဖျင်းထကာ ဦးခေါင်းတစ်ခုလုံး ဆယ်ဆမကကြီးသွားသည့်နှယ် ခံစားလိုက်ရသည်။
ဘုရား ဘုရား ကိုလှမောင်အသံမှ မဟုတ်တော့တာ။ ဒါ ကိုလှမောင်အသံမှ မဟုတ်တာ။
မီးထွန်းရမလား။ မီးကိုမထွန်းလျှင် အမှောင်ထဲတွင် ဘာကိုမှမမြင်ရသဖြင့်
အန္တရယ်သည် သာလှကို လက်တကမ်းအလိုမှာပင် ဝါးမြိုသွားနိုင်သည်။
မီးထွန်းလိုက်လျှင် မည်သို့ပင်ဖြစ်စေ အလင်းကြောင့် သတ္တိတွေရှိကာ
အန္တရယ်ကို ရင်ဆိုင်ရဲမည်။ မီးခြစ် မီးခြစ် ဘယ်မှာလဲ။ <br /> လက်ကို
အသံမမြည်အောင် အသာလေးလှုပ်ရှားက မီးခြစ်ကိုလိုက်စမ်းနေရသည်။ ကိုလှမောင်
ဘယ်ရောက်နေလဲ။ တိတ်ဆိတ်နေသည်။ သို့သော် အသက်ရှုသံ ပြင်းပြင်းကိုတော့
ကြားနေရသေးသည်။တစ်ခါအစမ်းတွင် ပုလင်းတစ်လုံးကိုတိုက်မိသဖြင့်
အသံမြည်သွားခဲ့သည်။<br /> “ခလွမ်း“<br /> ဘာဖြစ်လို့ မီးမထွန်းသေးတာလဲ။
သာလှဘက်က အသံတိတ်နေသည်။ မိုးသံ တဖျောက်ဖျောက်ကို ကြားလာရသည်။ မိုးသည်
ဖြည်းညှင်းစွာရွာနေရာမှ တဝေါဝေါနှင့် ရွာလာတော့သည်။ ခုချိန်ထိ စောစောတုန်းက
ပုလင်းတိုက်ကျကွဲသံမှလွဲ၍ သာလှဘက်မှ မည်သည့်အသံကိုမှ မကြားရ။ ကိုလှမောင် ၏
လက်တွေ ကွတ်ပျစ်နောက်ကျောကို စမ်းသပ်နေရသည်။ ခုထိ
ပေါက်ပြားရိုးကိုမကိုင်မိသေး။ အသက်ကိုခပ်မှန်မှန်ရှူလျှက် ငြိမ်သက်နေမိသည်။
ခုမှ အမှောင်သည် သူ၏ ကြောက်စိတ်ကို ပိုမိုကြီးထွားအောင်
ပင့်သင့်ပေးလိုက်သလိုရှိသည်။ ချွေးများ တဒီးဒီးကျလျှက် နေရာမှမလှုပ်ရဲ။
အလင်းမရှိသဖြင့် မိုးထဲလေထဲတွင် လယ်တဲမှာ မှောင်နှင့်မည်းမည်း။
တစ်ချက်တစ်ချက် လေဆောင့်တိုက်သဖြင့် မိုးကာဖျင်စမှာ ဘတ်လှပ်ဘတ်လှပ်ဖြင့်
စည်းကျကျ လှုပ်ရမ်းနေသည်။ သာလှ၏ လှုပ်ရှားသံကို နားစွင့်နေမိသည်။ ထိုစဉ်
အမှောင်ထဲတွင် တစ်ခုခုလှုပ်ရှားလိုက်သည်ကို အမှောင်ကို အသားကျနေပြီဖြစ်သော
ကိုလှမောင်မျက်လုံးက မြင်လိုက်ရသည်။ သာလှမဟုတ်သော သာလှကြီး အမှောင်ထဲတွင်
မိုးတိုးမတ်တပ်ရပ်လို့နေသည်။ ဘုရားဘုရား အသက်ဇီဝန်သည် ကြွေရတော့မည်လား။<br />
ထိုအခိုက်အတန့်တွင် မီးခြစ်ခြစ်သံကိုကြားလိုက်ရသဖြင့် သာလှ
မတ်တပ်ရပ်နေရင်းမှ ရုတ်တရက် ငြိမ်ငြိမ်ကလေးနေမိလိုက်သည်။
ကိုလှမောင်မဟုတ်သော ကိုလှမောင် ဘက်အခြမ်းမှ မီးခြစ်ခြစ်သံသည်
ဖြည်းညှင်းနှေးကွေးစွာ တစ်ချက်ပြီးတစ်ချက် ခြစ်နေသည်။ သာလှ စိတ်ကိုလာ
ဆွနေသည်လား။ နှလုံးခုန်သံသည် တစ်စက္ကန့်တွင် အချက်ပေါင်း ရာချီသည်ဟုပင်
ထင်နေရသည်။ တဒုတ်ဒုတ်ခုန်နေသော နှလုံးခုန်သံနှင့် နားထင်သို့
ဆောင့်တက်နေသော သွေးကြောများသည် ပြတ်တောက်သွားတော့ မယောင်ထင်နေရသည်။
ချွေးများသည် နဖူးပြင်မှ၊ နားထင်မှ ၊ လည်ဂုတ်ဆီမှ အဆက်မပြတ် တဒီးဒီး
ကျလျှက်ရှိနေသည်။ မိုးနှင့်လေနှင့် လယ်တဲထဲတွင် သာလှသည် ပူလောင် အိုက်စပ်
လျှက်ရှိနေရသည်။ ခုချိန်ထိ မီးခြစ်သံမှ မရပ်တန့်သေး။ <br /> သာလှ
ကိုယ့်ကိုကိုယ် မလှုပ်မယှက်ဖြင့် ရပ်နေရသည်။ မှောင်နှင့်မည်းမည်းတွင်
အရိပ်တစ်ခုက သူနှင့် လက်တစ်ကမ်းအကွာတွင် ငုတ်တုတ်ကြီးထိုင်နေသည်ကို
ကျင့်သားရနေသော မျက်လုံးကမြင်၏။ တင်ပလ္လင်ခွေထိုင်နေရာမှ
ဆောင့်ကြောင့်ပြင်ထိုင်လိုက်သည်ကိုတွေ့လိုက်ရသဖြင့် သူ့လက်သည်
ရုတ်ခနဲအပြင်တွင် မီးခြစ်သံအဆုံး မီးပွင့်ကလေးလင်းလာလေသည်။<br /> “အား……..“<br /> “အား…………..။“<br /> “အား………………..။“<br /> “အား……………………..။“<br />
ဆောင့်ကြောင့်ကြီးထိုင်လျှက် ချွေးတွေတဒီးဒီးကျနေသော ကိုလှမောင်နှင့်
ကွတ်ပျစ်ဘေးနားတွင် မတ်တပ်ကြီး ဆန့်ဆန့်ရပ်လျှက် မျက်လုံးကြီးပြူးက
ချွေးများ တဒီးဒီးကျနေသော သာလှကိုမြင်လိုက်ရသဖြင့် မင်းမောင်နှင့်
မောင်လွင်မှ အားဟု ထအော်လိုက်ခြင်းဖြစ်ရာ သာလှနှင့် ကိုလှမောင်မှာလည်း
တစ်ပြိုင်တည်းလိုက်အော်မိခြင်းဖြစ်သည်။<br /> ထိုနောက်လူသံများကိုကြားလာရပြီး
ဓါတ်မီးကိုယ်ဆီနှင့် လူအများရောက်လာကြသည်။ ကိုလှမောင်နှင့် သာလှမှာ
ကြောင်တောင်တောင်ကြီးဖြစ်လျှက် စကားပြောဆိုနိုင်ခြင်းမရှိရာ ဆေးရုံသို့
အမြန်ပို့ရတော့သည်။ ယခုတွင်မှ သူတို့လေးဦးနေသောလယ်တဲအနီးတွင် လယ်တဲကလေးများ
အစီအရီရှိနေလျှက် သူတို့နေသော လယ်တဲမှာ ဦးသောင်း၏ တဲမဟုတ်ပဲ
ဦးသောင်း၏လယ်တဲမှာမူ ယခုတဲနှင့် လယ်တစ်ကွက်ဝေးနေသေးသည်။ အနီးအနားမှ
လယ်တဲများမှာ သူတို့လေးဦးရောက်လာပြီး ချက်ပြုတ်နေ ကတည်းက
အသံတွေကိုကြားနေရပြီး လယ်တဲရှင်၏ ဧည့်သည်များဟု ထင်မှတ်
နေခဲ့ဲကြခြင်းဖြစ်သည်။ ကိုလှမောင်နှင့် သာလှ၏ စိတ်ထဲတွင်ရှိနေသော
သံသယသည်ကား….။<br /><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span><p></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">ရတီမဂ္ဂဇင်း ၊ အောက်တိုဘာ၊ ၂၀၁၃</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> <br /></span></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-73729849418138479912022-10-09T20:03:00.007-07:002022-10-09T20:03:54.627-07:00အသံတိတ်ရုပ်ရှင်<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh64F-l4gd27rZK4L6o1G7Bq8dseVfhjqMrNa4t1VwWGvsVplISrPiD5EuvKH-Uz0eiMbnpKBwphkAq4IKw6IYzNHhqGByGETueXq7EF8C3XBF2gEUwBf_6j2r75Vbdej_2Xyz1XeUVk0Pl7h03AO4keLx9VTFeAr5wRXZANnUUEAR7BjpwtZO7Nx9p2w/s1347/%E1%80%A1%E1%80%9E%E1%80%B6%E1%80%90%E1%80%AD%E1%80%90%E1%80%BA%E1%80%9B%E1%80%AF%E1%80%95%E1%80%BA%E1%80%9B%E1%80%BE%E1%80%84%E1%80%BA.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="617" data-original-width="1347" height="233" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh64F-l4gd27rZK4L6o1G7Bq8dseVfhjqMrNa4t1VwWGvsVplISrPiD5EuvKH-Uz0eiMbnpKBwphkAq4IKw6IYzNHhqGByGETueXq7EF8C3XBF2gEUwBf_6j2r75Vbdej_2Xyz1XeUVk0Pl7h03AO4keLx9VTFeAr5wRXZANnUUEAR7BjpwtZO7Nx9p2w/w507-h233/%E1%80%A1%E1%80%9E%E1%80%B6%E1%80%90%E1%80%AD%E1%80%90%E1%80%BA%E1%80%9B%E1%80%AF%E1%80%95%E1%80%BA%E1%80%9B%E1%80%BE%E1%80%84%E1%80%BA.jpg" width="507" /></a></div><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br /><br /> </span><p></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">မတရားသဖြင့်
သူ့ပစ္စည်းကိုရယူလိုခြင်း ဟု သူတကာတွေ သမုတ်ကြမည်ဆိုလျှင်
လက်ဆယ်ဖြာဦးထိပ်ပန်ဆင်ပြီး ကျွန်မ တိုင်တည်ပြောဆိုရဲပါ၏။
အကျိုးလိုသဖြင့်ညောင်ရေလောင်းခဲ့သည်ဟု ထင်မြင်ခြင်းသည်
ကျွန်မကိုယ်တိုင်ထိခိုက်ခံခဲ့ခြင်းမှ လွဲ၍ သူတစ်ထူးအား
ထိခိုက်စေခဲ့ခြင်းငှာ အလျဉ်းမရှိခဲ့ပါ။ ကျွန်မ၏ ရင်မှဖြစ်သော သားရတနာအတွက်
ရည်ရွယ်၍ ကာယကံမြောက်၊ မနောကံမြောက် ပြုလုပ်ခဲ့ခြင်းသည် အနှိုင်းမဲ့ဖြစ်သော
မိခင်တစ်ယောက်၏ မေတ္တာတရားကြောင့်သည်ကား အတည်ဖြစ်သည်။ <br />~~~~~~<br /> <br />အချိန်အားဖြင့်
သုံးနှစ်ရှိခဲ့ပြီ။ သည်တိုက်ကြီးရှေ့ကနေဖြတ်သွားရတိုင်း
လှည့်၍ပင်မကြည့်ဖြစ်ခဲ့ချေ။ မျက်စိသည် ရှေ့တူရှုကိုကြည့်၍ ကျွန်မလမ်း
ကျွန်မဖြောင့်အောင်သွားခဲ့သည်။ လမ်းသည် အကွေ့အကောက်နှင့်
ရှိတတ်ကြသည်မှန်သော်လည်း ဖြောင့်စင်းသည့်လမ်းကိုသာ ကျွန်မကြိုက်သည်။
သို့သော် လမ်းချိုးလမ်းကွေးလေးထဲသို့ ကျွန်မ ပြန်လျှောက်ရလိမ့်မည်ဟု
အကြောင်းဖန်လာသည်။ ထိုအကြောင်းဖန်လာသူကိုပင် ကျွန်မ ဒေါသနှင့် နေ့စဉ်
ဖရုဿာဝါစာတွေ ရွတ်ဖတ်သရဇယ်နေခဲ့သေးသည်။ <br /> ကမ္ဘာ့ရန်ဟု
စာဖွဲ့လျှင်ရလောက်သည် ကျွန်မတို့နှစ်ဦး၏ သွင်ပြင်ကို
ကြားဝင်စေ့စပ်ဖို့ကြိုးစားနေခြင်းမှာ ကျွန်မ၏ အိမ်ဦးနတ်ဖြစ်သည်။ ထိုနတ်သည်
အခါမလပ်ပူဇော်ပသနေရသောနတ်ဖြစ်နေသည်။ အတွင်းသုံးဆယ့်ခွန်
အပြင်သုံးဆယ့်ခွန်ထဲတွင်မပါသော်လည်း ကိုကြီးကျော်လည်း ပူးချင်ပူးသည့်
နတ်ဝင်ကစွပ်ဖြစ်သည်။ နေ့စဉ် မြန်မာရမ်တစ်လုံး စီပီကြက်ကင် တစ်ခြမ်းနှင့်
တင်ပလ္လင်ချိတ်ကာ မြိန့်မြိန့်ကြီး ထိုင်ကာ တစ်ပက်ပြီး တစ်ပက်
မှီဝဲနေခြင်းကိုက ကျွန်မ၏ အိမ်ဦးနတ်ဘ၀ ဖြစ်သည်။<br /> ထိုနတ်ကိုပင်
အိမ်ကအထွက်တစ်ကြိမ်၊ အိမ်သို့အဝင်တစ်ကြိမ် မကြားဝံ့မနာသာ စကားတွေနှင့်
မည်သို့ပင် ပက်ကျဲ ပက်ကျဲ အစေ့က အပင်မပေါက်သည့် အမျိုးဖြစ်သည်။
မျိုးစေ့မမှန် ပင်မသန်ဆိုသည့်စကားဖြင့် ကိုင်ပေါက်ရမည်ဆိုလျှင်
ဓါးတပြတ်ဒုတ်တပြတ်နှင့် ခုနှစ်အိမ်ကျော် ရှစ်အိမ်ကကြားမည့် မြန်မာရိုးရာ
လင်မယားရန်ဖြစ်သံတွေ ကြားရတော့မည်။<br /> တစ်ခုက ဆိတ်ငြိမ်ပါသည့်ဆိုသည့်
ရပ်ကွက်ဖြစ်နေသည်မို့ ကိုယ့်ဇာတ်နှင့်ကိုယ် နိုင်အောင်ကခါ
အသံတိတ်ခေတ်ရုပ်ရှင်တွေလို ဖြူဖြူနှင့်မည်းမည်း တိုးတိတ်စွာ ခံစားနေသည်က
အခက်တွေ့စရာကောင်းသည်။ ကျွန်မအတွက် သစ်ဆွေးတုံးနှင့်မခြားသော
လင်တော်အိမ်ဦးနတ်သည် ဆွေးတထက်မြေ့လာသည်မှာ နှစ်နှစ်ရှိပြီ။ ရကာစ
ငနွားနှင့်များတော့ ခိုင်းရက်စရာပင်မရှိတော့။ ထိုသို့ငနွားဟု
ခိုင်းနှိုင်းလျှင် ယောကျာ်းတွေ ဆတ်ဆတ်ထိမခံနိုင်စွာ အနာပေါ်ဒုတ်ကျသကဲ့သို့
တွန့်လိမ့်နေတတ်သည်။ ကျွန်မ မှတ်မိသည် ။ ကျွန်မလက်ထဲသို့ ရော့အသပြာဟု
ကြည်ကြည်ဖြူဖြူ အပ်ခဲ့ဖူးခဲ့ချိန်သည် တစ်နှစ်ပင်မပြည့်။ ထိုသည်ပင်
ပြောစရာစကား အိမ်ဦးနတ် ပြောကြားသည်က<br /> “ငါရှာကျွေးထားတာ လည်ပင်းခြေမနဲ့ကော်ထုတ်တောင် အတုံးလိုက်ထွက်ကြဦးမယ်။ မင်း ဘယ်နှစ်ပြားရှာနိုင်လို့လဲ“ ဟူ၏။<br />
မိန်းမတွေငွေမရှာနိုင်ဘူး ဟုသည့်စကားသည် စော်ကားရာကျသည်ဟု ကျွန်မကတွေးသည်။
လင်တော်အိမ်ဦးနတ်သည်ပင် ထိုစကားပြောပြီး ဦးခေါင်းပင်မထောင်နိုင်တော့သည်မှာ
ခုဆိုကြာခဲ့ပြီ။ တစ်ခါတစ်ခါ မူးလွန်းမက မူးလာခဲ့ပြီဆိုလျှင်<br />
“အသုံးမကျတဲ့မိန်းမ ငါခုလိုဖြစ်နေတာ မင်းကြောင့် “ ဆိုပြီး ရစ်သည်။
ထိုအခါမျိုးတွင် ကျွန်မက ရင်ထဲမှာ နာခဲ့ရသော အနာများကို
အပ်နှင့်ပြန်ဆွနေသကဲ့သို့ နာကျင်လှပြီး ရင်ခွင်တံခါး စေ့ထားသည်ကို
ဝုန်းခနဲဖွင့်ချလိုက်သည်။<br /> “ဒီမယ် ကိုထွန်းရှိန်
အသုံးမကျတဲ့မိန်းမတစ်ယောက်ရှာကျွေးနေတာကို ရှင်ထိုင်စားနေတာ
နှစ်နှစ်ရှိပြီ။ ပြီးခဲ့တာတွေကို ချေးခြောက်ရေနူးနေမယ်ဆိုရင် ကျွန်မမလဲ
ဒဏ်ရာက အကင်းသေသေးတာမဟုတ်ဘူးနော်။ ကျွန်မ ဘယ်လောက်ထိ
အစွဲကြီးတယ်ဆိုတာရှင်သိမယ်ဆိုရင် ရှင်ရဲ့ လက်ပြန်တစ်ချက်ရယ် ရှင့်အမေရဲ့
လက်ဝါးတစ်ချက်ရယ် ခုထက်ထိ ကျွန်မပါးမှာ ပူနေသေးတယ်ဆိုတာမမေ့နဲ့။ “<br /> “မင်းမိုက်ရိုင်းခဲ့တာက ငါ့အမေထက်ပိုတယ်ကွ“<br />
သားတွေအမေကို ချစ်တယ်ဆိုတာ ကျွန်မ ယုံပါသည်။ အမေတွေကလည်း သားတွေကို
ပိုချစ်သည်ကို အကြွင်းမဲ့ ယုံပါသည်။ သို့သော် အတ္တဆန်လာသော မေတ္တာတရားအတွက်
ကျွန်မ နားမလည်ပေးနိုင်ချေ။ ကျွန်မ မိုက်ရိုင်းခဲ့ခြင်းသည်
မည်သည့်အကြောင်းမှ ဆင်းသက်လာသည်ကို လင်တော် အိမ်ဦးနတ်သိစေချင်လွန်းလှ၏။ <br />
တဆတ်ဆတ်နာကျင်နေသော နှလုံးပြင်ဝယ် ညနေခင်းတစ်ခု၏ ပုံရိပ်သည်
ရေးရေးထင်လာသည်။ ထိုသည့်ပင် ကျွန်မဘဝတစ်ခြမ်း၏ အသံတိတ်ရုပ်ရှင်ကားဖြစ်သည်။<br />(၂)<br />
ကျွန်မယုံကြည်ထားသောအချက်သည် မှားကောင်းမှားနိုင်သော်လည်း ကျွန်မအတွက်မူ
ဤအချက်သည် မှန်ကန်ခဲ့သည်။ ထိုအချက်မှာ ယောကျာ်းသားများသည်
မိန်းမတစ်ယောက်၏ဘဝကို ရာနှုန်းပြည့်ကာကွယ်ပေးနိုင်ခြင်းမရှိ ဟူသည်
အချက်ဖြစ်သည်။ မိန်းမတစ်ယောက် အားကိုးရသည့်ယောကျာ်းသည် မည်သို့နည်းဟု
မေးလာလျှင် ကျွန်မမှာ စံနှုန်းတွေမရှိ။ တစ်ခုတော့ရှိသည့်
ကိုယ်သိပ်ချစ်သည့်မိန်းမတစ်ယောက်၏ စိတ်ကိုတော့
နားလည်နိုင်စွမ်းရှိရန်လိုသည်။ ခု ကျွန်မ၏ လင်တော် ကျွန်မကို
ဘယ်လောက်နားလည်သလဲဆိုသည့်အဆုံးအဖြတ်ကို ကျွန်မသိသွားပြီ။<br /> ထိုအခါ
ယူကြုံးမရခြင်းဆိုသည့် နောင်တတွေအဖြစ်ခံစားရသော်လည်း ကျွန်မတို့အတွက်
ခဲတံနှင့်ရေးခဲ့သော အိမ်ထောင်ရေး မဟုတ်သည်မို့ ခဲဖျက်နှင့်ဖျက်၍မရတော့ပါ။
သံယောဇဉ်သည် ချီနှောင်ပြီးပြီ။ လင်ကုန်မယားနှစ်ယောက်ထဲဆိုလျှင်
ဆုံးဖြတ်ချက်ကပြောင်းနိုင်သေးသော်လည်း တကယ့်လက်တွေ့တွင်
ထောက်ရှုရမည့်အကြောင်းတွေများလှသည်။ ကျွန်မ မကျေနပ်ခြင်းသည်
ခေါင်းစဉ်တပ်မရသော အကြောင်းတွေ ကြောင့် ကျွန်မတို့ မိန်းမသားတွေ
တွေဝေနေခဲ့ခြင်းကိုဖြစ်သည်။<br /> အိမ်ထောင်ကွဲလျှင် ယောကျာ်းတွေမရှုံးဘူးဟု
ဆိုခြင်းသည် ကျွန်မတို့မိန်းမသားတွေကိုသက်သက်စော်ကား ခြင်းဖြစ်သည်။
မိန်းမတစ်ယောက်၏ အချစ်၊ ဘဝ၊ ခံစားချက်ကို နားမလည်သည့်အထဲတွင် ယောကျာ်းတွေက
ထိပ်ဆုံးကပါသည်။ <br />ကျွန်မက ဘဝချင်းလဲလို့ရလျှင်
ခဏလောက်လဲကြည့်ရအောင်ဆိုပြီး ယောကျာ်းတွေကိုပြောရင် မည်သူက
ချက်ချင်းလဲမည်ဟု ပြောလာမည်လဲ။ သေချာသည်ကတော့ ခေါင်းကလေးခါကာ
မျက်ကွယ်ပြုသွားကြမည်သာ။ ဒါသည်ပင် ကျွန်မ၏ အသံတိတ်ရုပ်ရှင်တွေထဲက အခန်းပင်
ဖြစ်၏။ <br /> ကျွန်မ၏ အသံတိတ်ရုပ်ရှင်တွေထဲက တစ်ခန်းကို ကျွန်မ
ချပြဖြစ်တော့မည့် နေ့သည် အနည်းငယ်တော့ အုံ့မှိုင်းလျှက်ရှိသည်။
ကိုထွန်းရှိန်နှင့်ရပြီး အဲသည်တိုက်ကြီး ပေါ်စရောက်ခဲ့သော ညနေခင်းများနှင့်
နေ့စဉ်ဖြတ်သန်းလာခဲ့ရသော ချွေးမတစ်ယောက်၏ မီးဖိုခန်းဝင် ဇာတ်အိမ်များ။ <br />ဆားပေါ့
ဆီများ သည်ဟု ရှေးမဆွကတည်းက ယောက္ခမတွေ ချွေးမတွေအပေါ်ဆိုခဲ့ဖူးသည်
ဖန်တရာတေ အပြစ်တင်ခန်းများ ။ လူသားချင်းအတူတူ လိင်အမျိုးအစားကွဲပြားရုံ၊
ဆင်းသက်လာသော မျိုးရိုးဗီဇကွဲပြားရုံလောက်နှင့် လူလူချင်းထပ်ကြည့်ခြင်းမှာ
မတူမတန်ဘူးဟု တဖွဖွ သုံးနှုန်းခဲ့ခြင်းများ စသည်များကို ကျွန်မ
ချပြဖြစ်မည့်နေ့။<br /> ရုပ်ရှင်တွင် ဇာတ်နာခြင်းသည် ဒါရိုက်တာမှ
အဓိကဇာတ်ကောင်ကို ဇာတ်သိမ်းခန်းရောက်ခါနီးမှ အပျော်လေးတွေနှင့်
ပြန်ဖြည်ပေး၍ရသည်။ ကျွန်မက ထိုသို့အဖြည်မပါ။ <br /> ကိုထွန်းရှိန်နားမလည်သော
အိမ်ထောင်ရှင်မတစ်ယောက်၏စိတ်ခံစားချက်ကို ကျွန်မ ထွက်ပေါက်ရှာမိခြင်းက
အမှန်ဟူ မှတ်တမ်းမတင်ခဲ့ရချေ။ ယနေ့ခေတ်မှာ
မိန်းမတစ်ယောက်အိမ်မီးဖိုချောင်ဝင်ပြီး အချိန်ကုန်ခံ၍မဖြစ်။ ထမင်းချက်သော
လက်ဖြင့် စာရင်းတွက်ပြီး ဘဝကို ရုန်းမည်။ အေးအတူ အပူအမျှ ၊
မောင်တထမ်းမယ်တရွက်ဆိုသည့် စကားတွေအတိုင်း ကျွန်မ အလုပ်လုပ်ပါသည်။
ထိုအလုပ်သည်ပင် ယောက္ခမနှင့် ပြိုင်ဆိုင်သည်ဟု အထင်ခံရခြင်းကိုနားမလည်။ <br />
လောကတွင် သမုဒ္ဒရာရေကိုကုန်အောင် သောက်နိုင် သူရှားပါသည်။
ကိုယ်သောက်သည့်ရေ သူမသောက်ရဆိုသည့် လူထဲတွင် ယောက္ခမပါသည်။ သို့နှင့်
ကုန်အရောင်းအဝယ်လေးကိုအကြောင်းပြုပြီး မိုးမီးလောင်ခဲ့သော ညနေခင်းသည်
ထိုတိုက်ကြီးပေါ်က ကျွန်မအောင်မြင်စွာ ဆုတ်ခွာခဲ့သော နေဖြစ်သည်ဟု
ကျွန်မပြောနိုင်သွားသည်။<br /> အိမ်ပေါ်မှမောင်းချလိုက်သည့် ချွေးမတစ်ယောက်ဟု
မည်မျှပင်ပြောပြော ကျွန်မ ထိုနေ့ညနေခင်းက ပြူမူခဲ့သော အပြူအမူတွေအတွက်တော့
ပညာတတ်မိန်းမတစ်ယောက်က ထိုကဲ့သို့လုပ်ခြင်းသည် မဖြစ်တန်ရာဟု
ကဲ့ရဲ့စရာဖြစ်၏။ ပြီးတော့ ထိုတိုက်ပေါ်မှ ကိုထွန်းရှိန်ပါ ပါလာသည့်အတွက်
သားတစ်ယောက်ကို ပိုင်သာ ပိုင်သည့် မဆိုင်နိုင်ရှာတော့သည့် ယောက္ခမ၏
ခံစားချက်ကို အလဲထိုးနိုင်ခဲ့သည်။<br /> ထိုခဏလေးတွင် အချစ်သည်
အင်အားကြီးကြောင်းတွေ့ရသည်။ သို့သော် ကျွန်မ ယုံမှားသံသယရှိသည်။ ထိုသည်က
ယောကျာ်းတစ်ယောက် မိန်းမတစ်ယောက်အပေါ် ချစ်ခြင်းသည် ကာမဂုဏ်ခံစားရန်အတွက်
ဦးစားပေး ပထမများဖြစ်နေမလားဟု။ အဘယ့်ကြောင့်ဆိုသော် ကျွန်မအပေါ်
ကိုထွန်းရှိန် ကောင်းကောင်းနားမလည်သေးပါပဲနှင့် ကျွန်မနှင့် အတူ အိမ်ပေါ်မှ
လိုက်ဆင်းရဲသည့် သတ္တိသည် အချစ်အတွက် သီးသန့်ဖြစ်နေသည်ဟုသာ
နားလည်သောကြောင့်ဖြစ်သည်။ <br /> ထိုသည်ပင် တဏှာမပါသော ချစ်ခြင်းဟု ပြောနိုင်ပါမည်လား။<br /><br />(၃)<br /> သည်တွင် ဘဝသည် ခက်ခဲလာသည်။ ကိုယ့်ခြေထောက်ပေါ်ကိုယ်ရပ်ရစတမ်းဆိုလျှင် ကိုထွန်းရှိန်က မရပ်နိုင်ခဲ့သော ယောကျာ်းတစ်ယောက်။ <br />ယောက္ခမအိမ်မှာတုန်းက
အရန်သင့် ကားတက်မောင်းပြီး ငွေအပ်နိုင်ခဲ့ခြင်းကို
ပုံပြင်အဖြစ်သာပြောနိုင်တော့သည်။ နောက်တော့ မကင်းနိုင်သော အရက်ဘီယာ၊
ဆေးလိပ်၊ကွမ်းနှင့် နှစ်ပါးသွားကခဲ့သော နေ့ရက်များ။တစ်ခါတစ်ခါပြောပါသည်။<br />
“ရှင့်ဝင်ငွေ မရှိတော့ဘူးဆိုတာလည်း သတိရဦး ကိုထွန်းရှိန်။ ကျွန်မ
ပွဲစားလုပ်တယ်ဆိုတာ ငတ်တလှည့် ပြတ်သလှည့် ဆိုတာလည်းနားလည်ဦးမှပေါ့။ “<br /> “ဟ ငါက နားလည်တယ် နားမလည်တာက မင်းကွ။ ငါ့အမေနဲ့တည့်အောင်နေရင် ငါတို့ခုလို ရုန်းကန်နေစရာကိုမလိုဘူး“<br /> “ရှင်တော်တော်အသုံးမကျတဲ့ယောကျာ်းပဲ။“<br /> “ဘာကွ“<br /> ခပ်ထေ့ထေ့လေးပြုံးရင်း ကျွန်မ ကိုထွန်းရှိန်ကိုကြည့်သည်။<br />
“ရှင်အမေ့အိမ်မှာ ကျွန်မက ရှင့်အမေနဲ့တည့်အောင်နေပြီး
သည်းခံနေရမယ်ပေါ့။ဟုတ်လား။ ပြီးတော့ ရှင်က ကားမောင်းလို့ရတဲ့ငွေကို
ကျွန်မကို တစ်ဝက်အပ် ဒါပဲလား။ ဘယ်မလဲ ရှင့်ရပ်တည်ချက်။
အမေကြိုးဆွဲမှကတတ်မယ့် ယောကျာ်းတစ်ယောက်ကို ယူပြီး ကျွန်မနောက်ထပ်
ကြိုးအဆွဲမခံနိုင်ဘူး။ ပြီးတော့ ဘာလဲ လူလူချင်း ဘာတွေကွာသွားလို့ ကျွန်မကို
သဘောမတူ မကြည်ဖြူတာက ဘာသဘောလဲ။ နူနေသလား။ ကန်းနေသလား။ ဝဲစွဲနေသလား။
ဝေးပါသေးတယ်။ ကျွန်မတို့မျိုးရိုးက အချမ်းသာကြီးမဟုတ်ရင်တောင်
လူတန်းစေ့နေနိုင်လာခဲ့တာ။ ပြီးတော့ ရှင်ကရော ကျွန်မကို ရှင့်အမေအိမ်မှာပဲ
နေ အမေ့အလုပ်ပဲလုပ်ပြီး ဘောင်ကျဉ်းကျဉ်းလေးထဲမှာ လသာစေချင်တာလား။
ရှင်ယူထားတာ နုံအအ မိန်းမတစ်ယောက်မဟုတ်ဘူး။ ပြောဦးမယ် ကျွန်မ
မိုက်ရိုင်းတယ်လို့ “<br /> “မဟုတ်လို့လား မင်းလုပ်ခဲ့ပုံက ဟုတ်ခဲ့လို့လား။ ပညာတတ်မိန်းမတစ်ယောက် လုပ်ရမယ့်အပြုအမူလား“<br />
“ဒါဆို ရှင့်အမေနဲ့ရှင်တို့ညီအစ်ကိုတွေကရော မိန်းမတစ်ယောက်ကို
ယုတ်ညံ့တဲ့အပြုအမူတွေနဲ့ ဘာလို့လုပ်ခဲ့ကြတာလဲ။ တရားသလား၊ မတရားဘူးလားဆိုတာ
ဉာဏ်မရှိလို့မတွေးနိုင်တာပေါ့။ ကျွန်မဆိုတဲ့ ခင်ခင်သန့်ကလည်း ဉာဏ်မရှိသူကို
ယုတ်ညံစွာ ဆက်ဆံပြလိုက်တာကလည်း မမှားပါဘူး။ မှားခဲ့တယ် ငရဲကြီးမယ်ဆိုလည်း
လာမယ့်ဘေး ပြေးတွေ့လိုက်ရုံပဲ။ ရှင်ရော အဲဒီလို သတ္တိရှိလို့လား။
လာမယ့်ဘေးမပြောနဲ့ အခက်အခဲလေးတစ်ခုတွေ့တာတောင် ဒူးတုန်နေတဲ့ ယောကျာ်း“<br /> “ဟာကွာ…..မင်း“<br /> “ရိုက်လိုက်လေ အားနွဲ့သူဆိုတာကို ရှင် သိပ်စာနာခဲ့တယ်လို့ပြောခဲ့တဲ့စကားကို ကျွန်မ ခုထက်ထိမှတ်မိနေတယ် ကိုထွန်းရှိန်“<br /> “တောက်“<br />
ကျယ်လောင်ပါသည်။ သို့သော် အိမ်တော့ ဟိန်းမသွား။ အဲသည်အိမ်ဦးနတ်မှာ
အောင်မြင်သော အသံတွေမှ မရှိတော့ပဲ။ တိုးလျသော အသံ၊ ဖောရောင်နေသော မျက်နာ
ခြေလက်တို့နှင့် အသူရာသည်သာ အိုအေစစ် စစ်စစ်ဖြစ်သည်ဟု
ကိုထွန်းရှိန်လက်ခံသွားခဲ့ပြီပဲ။ <br /> ဟော ခုတော့ အိပ်ယာထဲလဲပြီ။
ကျွန်မလက်ထဲမှာလည်း ဆေးကုသရ စားစရိတ်ရှာရနှင့် မီးတောက်ခဲ့ပြီ။
လင်တော်အိမ်ဦးနတ် သည်တောင်ကိုမကျော်နိုင်ဟု တထစ်ချယုံကြည်မိသည်။
အိမ်ဦးနတ်မရှိတော့ဘူးဆိုလျှင် မည်ကဲ့သို့ခရီးဆက်ရမည်ကို တွေးမိတော့လည်း
ရင်လေးရသည်။ မွေးခါနီးဖွားခါနီး သားသည်အမေ မိန်းမတစ်ယောက်အတွက်
အားငယ်ချိန်သည် ဆိုက်ဆိုက်မြိုက်မြိုက်ကြီးရောက်လာခဲ့ပြီ။
ကျွန်မမေမေမှာလည်း သတင်းတွေကြားရဲ့ထင် ပေါက်ချလာသည်။ <br /> ကိုထွန်းရှိန်၏ အခြေအနေကိုကြည့်ပြီး အမေ အားမရမှန်းမျက်နာရိပ်မျက်နာကဲကိုကြည့်ရုံနှင့် ကျွန်မသိသည်။ ပြီးတော့ အမေက<br /> “သမီး အမေတစ်ခုပြောချင်တယ်“<br /> “ဟုတ်ကဲ့ အမေ“<br /> “သမီးယောကျာ်းကြည့်ရတာ မဟန်ဘူး။ ဒီတော့ သမီးယောက္ခအိမ်ပြန်တက်ပါ“<br />
“ရှင် အမေ ဘယ်လိုပြောလိုက်တာလဲ။ အဲဒီအိမ်ကို
သမီးဘယ်လိုအခြေအနေမျိုးပဲဖြစ်ဖြစ် ပြန်တက်မှာမဟုတ်ဘူး ။
သမီးဆုံးဖြတ်ထားတယ်။ သမီးတို့ဘယ်လိုဖြစ်ခဲ့ကြ“<br /> “အမေသိတယ်
သမီးမှားတယ်လို့အမေကတော့ ပြောမယ်။ လူကြီးနဲ့လူငယ်မှာ လူငယ်က
စိတ်လိုက်မာန်ပါလုပ်ခဲ့ရင် ကိုယ်ပဲအပြစ်ရတာပေါ့သမီး။ ဒီမယ် ခု
သူ့မြေးနှစ်ယောက် သမီးဆီမှာရှိတယ်။ ခု အသည်းအသန်ဖြစ်နေတာ သူ့သား။
ဘယ်လိုပဲဖြစ်ဖြစ် မျိုးဆက်တစ်ဆက်ဆိုတာ အဆက်ဖြတ်ထားရင်သာရမယ်။
မေ့ပစ်လိုက်ဖို့တော့မဖြစ်နိုင်ဘူး။ မျိုးရိုးတိမ်ကောတယ်လို့မရှိဘူး။
နောက်တစ်ခုက အမွေ။“<br /> အမွေ။ အမေ ဘာသဘောနှင့် အမွေကိုထည့်ပြောလာရသနည်း။
လောကမှာ မက်မော တွယ်တာစရာတွေများသည့် အထဲတွင် အမေက အမွေကိုထည့်တွက်သတဲ့လား။
နဂိုက အမြင်စောင်းနေရသည့်ကြားထဲ အမေက အမွေကိစ္စကိုထည့်ပြောလာသဖြင့်
ကျွန်မက ချက်ချင်းဆိုသလိုပင်။<br /> “ဘာအမွေလဲ။ သမီးမလိုချင်ပါဘူး။
အဲဒါတွေမက်လို့ သူ့သားကိုယူတာလို့တောင် သူက စွပ်စွဲထားတာ ။ အမေရယ်
ဘယ်လိုမှမဖြစ်ပါဘူး ။ ပြန်မတက်နိုင်ပါဘူး။ သူ့အရိပ်အောက်မှာ သမီးက
ဘယ်လိုမျက်နှာနဲ့ပြန်ဝင်ရမှာလဲ ။ မဖြစ်နိုင်တာ“<br /> အမေက ပြုံးသည်။
လက်ဖက်ကလေးတစ်ဇွန်းကိုတောင်ကောက်စားလိုက်သေးသည်။ ရေနွေးတစ်ခွက်ကိုငဲ့ပြီး
ဟန်ပါပါ မှုတ်သောက်နေလိုက်သေးသည်။ ကျွန်မက ဝမ်းဗိုက်ကလေးကို ကိုင်ပြီး
မကြာခင်လူ့လောကထဲ ဒီကလေးရောက်လာခဲ့လျှင် အဖေဟု အမည်ခေါ်စရာ
ကိုထွန်းရှိန်မရှိတော့မှာကိုတွေးပြီး ဝမ်းနည်းလာသလိုလိုရှိလာသည်။ <br />
“ဒီမယ်သမီး။ အမေ့ကို အမွေကိစ္စထည့်ပြောလာလို့တစ်မျိုးတော့မထင်နဲ့။ သမီးက
သမီးအတွက် မလိုဘူးဆိုတာ မှန်တယ်။ ငါ့သမီးအကြောင်း ငါပဲသိတယ်။ ငါပြောတာ
ငါ့မြေးအတွက်။ ပြီးတော့ သမီးဗိုက်ထဲက ကလေးအတွက်ပြောတာ။ ခုချိန်မှာ ပြန်ပြီး
လက်အုပ်ချီတောင်းပန်ပြီး ပြန်နေ။ သမီးယောကျာ်းကို ဆေးကု။
မရတော့ဘူးဆိုတာတော့ သိတယ်။ အေး အဲဒီလိုနေပြီး သည်းခံ။ ဘာဖြစ်ဖြစ်
နောက်တစ်ခေါက် သူ့အိမ်ပေါ်က မဆင်းမိစေနဲ့။ တစ်ချိန်မဟုတ်တစ်ချိန်မှာ
သမီးမျက်နာကို မကြည့်ရင်တောင် သူ့သားနဲ့ရတဲ့ သူ့မြေးတွေရဲ့မျက်နှာကိုတော့
သူမြင်မိလာလိမ့်မယ်။ သွေးဆိုတာ စကားပြောတတ်တယ် သမီးရဲ့။ ကုန်ကုန်ပြောမယ်
သမီး မနက်ဖြန် အမေကိုယ်တိုင် လိုက်ပို့မယ်အေ“<br /> အမေကထိုသို့ပြောတော့လည်း ကျွန်မ မျက်ရည်ဝဲလည်ဝဲလည်ဖြစ်လာမိသည်။ သူငယ်ချင်းတွေက ပြောဖူးသည်။<br /> “ခင်ခင်သန့် နင် လင်ကုန်ရှုံးတယ်ဟာ“တဲ့။ <br /> မည်သို့ပင်ပြောပြော အမှန်သည် အမှန်ပဲမို့ ဘာမှ တုန့်ပြန်ရန်မရှိ။ ပြုံးစစနှင့် ကျွန်မ ပြန်ပြောခဲ့ဖူးပါသည်။<br />
“အရှုံးအမြတ်ထက် အချစ်ကို အချစ်လို့မြင်ဖို့ပဲလိုတာ မဟုတ်လား။
ဘာပဲပြောပြော ကိုယ်ချစ်တဲ့သူနဲ့ လက်တွဲနေခဲ့ရတာကိုပဲ ကျေနပ်ရမှာပေါ့။
ကျန်တာတော့ ဝဋ်ကြွေးကြမ္မာ မမြင်သာဆိုသလိုပဲ ဖြစ်လာသမျှ အကောင်းချည်းပါပဲ
ဟယ်။ ကြီးကြီးကျယ်ကျယ် ပြောရင်တော့ သဗ္ဗေသတ္တာ ကမ္မသကာပဲပေါ့“<br />(၄)<br />
မျက်နှာကြီးက မည်းမှောင်လှသည်။ သားလက်ကိုတွဲပြီး သည်တိုက်ကြီးကို
တက်လာခဲ့တာ မှားများမှားပြီလား။ အမေကတော့ ရှေ့မှာ စကားတွေကို ရိုကျိုးစွာ၊
အောက်ကျို့စွာ တောင်းတောင်းပန်ပန်ပြောနေသည်။ တစ်ချက်တစ်ချက် သားကို
ကြည့်လာသော အကြည့်တွေမှာ အကြင်နာ အရိပ်အငွေ့တွေများ ပါလာမလားလို့ ယောက္ခ၏
မျက်လုံးထဲမှာရှာကြည့်သည်။ သို့သော် စိုးစဉ်မျှမရှိ။ <br /> အစကတည်း ထင်ပြီးသားမို့ ထူးပြီး ကျွန်မခံစားရ။ <br /> “ရှင့်သမီး ကျွန်မတို့ကိုဘယ်လိုဆက်ဆံသွားခဲ့သလဲ မေးကြည့်လိုက်ဦး လုံချည်ကိုလှန်ပြီးတော့များ ပြောရတာ အော့နှလုံးနာတယ်“<br /> ထိုအသံနားထဲဝင်လာတော့ ကျွန်မ စိတ်က ဆတ်ခနဲ။ ချက်ချင်းဆိုသလို ပဲ ပက်ခနဲပြန်ပြောမိလိုက်သည်။ အမေပင် ကျွန်မကိုတားချိန်မရလိုက်။<br />
“အန်တီတို့လုပ်ပုံကိုလည်း စဉ်းစားကြည့်ုလိုက်ပါဦး။
လင်မယားရန်ဖြစ်တာကိုအကြောင်းပြုပြီး ဆွဲသလို ရွဲသလိုလုပ်။
မိန်းမတစ်ယောက်ကို ချုပ်ပြီး ရိုက်နှက်ခဲ့ကြတာတွေလေ။ တကယ်ဆို
ပြဿနာကိုမီးမွေးတာ အန်တီပါ။ ကိုထွန်းရှိန်ကို အတို့အထောင်လုပ်တာလည်း
အန်တီပါ။ ပြီးတော့မှ လင်မယားချင်းရန်တိုက်ပြီး ရန်ဖြစ်တော့မှ
ဝိုင်းဆွမ်းကြီးလောင်းသလိုဖြစ်နေတာ ကျွန်မမသိဘူးထင်သလား။ တရားသလား
မတရားသလားဆိုတာကို ကိုယ်စောင့်နတ်က သိပါတယ် အန်တီ။
ကျွန်မပြုမူခဲ့တယ်ဆိုတဲ့အပြူအမူကို အန်တီတို့နဲ့ထိုက်အောင် ကျွန်မ
လုပ်ခဲ့တာ။ ငရဲအိုးထဲပဲ ဇောက်ထိုးကျကျလို့တွေးခဲ့တာ“<br /> “တော်စမ်းသမီး။ နင်ရိုင်းလှချည်လား။ ကျွန်မ တောင်းပန်ပါတယ်ရှင် ဒေါ်သက်သက် ဗွေမယူပါနဲ့။“<br /> အမေ ဝင်ပြောသဖြင့် စကားတွေဘရိတ်အုပ်လိုက်ရသည်။ နို့မို့ဆိုလျှင် ကျွန်မ ဘယ်အတိုင်းအတာထိဆက်ပြောဖြစ်လိမ့်မည်မသိ။ <br />
“ပြန်ခေါ်လိုက်ပါ ရှင်။ ရှင့်သားလည်း တော်တော်လေးကိုမထောင်နိုင်ဖြစ်နေတယ်။
သမီးလည်း ကလေးကလည်း မွေးခါနီးဖွားခါနီးနဲ့။ ကသီလင်တဖြစ်နေတာပါ။
လူကြီးဆိုတာ လူငယ်တွေနဲ့အပြိုင် စိတ်တွေမထားပဲ ခွင့်လွှတ်ပေးရမှာမလား။
ရှင်တို့ ကျွန်မတို့ဆိုတာလည်း ဒီအရွယ်တွေကတက်လာကြတာပဲလေ။ ကျွန်မတို့
လူငယ်တွေကို ငရဲမပေးမိဖို့ကပဲ အဓိကကျနေတာ။ ခုရှင့်သား
အတော်လေးအခြေအနေဆိုးနေပြီ။ ရှင်ကြည့်ရက်တယ်ဆိုရင်လည်း ကြည့်ပေါ့။ ပြီးတော့
ရှင့်မြေးတွေ။ ကျွန်မတောင် နယ်ကနေ ကျွန်မမြေးတွေများ ဘာဖြစ်နေမလဲဆိုတဲ့
စိတ်နဲ့ပြေးလာနိုင်သေးရင် ရှင့်စိတ်ထဲသေချာတွေးဖို့လိုတယ် ဒေါ်သက်သက်။ ကဲ
သမီးလာ ဒီမှာထိုင် လက်အုပ်မိုးရှိခိုးကန်တော့လိုက်။ ဟဲ့ လာလို့ဆိုနေ။
အမေခေါ်နေတယ် နော် သမီး။“<br /> ကျွန်မအတွက်မဟုတ်ပါပဲ ကျွန်မသားနှင့်
ဗိုက်ထဲက ကလေးအတွက်ဆိုသည့်သဘောကို နှလုံးပိုက်ပြီး ကန်တော့လိုက်တော့
မျက်ရည်တစ်ပေါက်က အလိုလိုကျသွားမိသည်။<br /> “ကိုထွန်းရှိန် ရှင့်ကြောင့်နဲ့
ကလေးတွေကြောင့်မဟုတ်ခဲ့ဘူးဆိုရင် ကျွန်မ မနှစ်မြို့တဲ့ အလုပ်ကို ကျွန်မ
လုပ်ဖြစ်ခဲ့လိမ့်မယ် မဟုတ်ဘူးနော်။“<br /> ~~~~~~<br /> ဓမ္မနှင့် အဓမ္မမှာ
ကျွန်မ ဘယ်အရာမှာ အားသာခဲ့သလဲဆိုသည်ကို တိတ်ဆိတ်စွာ ခံစားခဲ့ရသော
နေ့ရက်များထဲတွင်ရှာနေမိသည်။ သို့သော် ကျွန်မရှာဖွေချိန်တွင်
အသံတိတ်ရုပ်ရှင်ကားသည် ပြီးဆုံးတော့မည်ဖြစ်သည်။ စကားတွေတစ်လုံးမျှမပြောပါ။
လှုပ်ရှားမှုပုံရိပ်တွေကိုကြည့်ပြီး အဓိပ္ပါယ်ဖော်ကြည့်မိသည်။ <br /> လင်တော်အိမ်ဦးနတ် ကြွေလွှင့်သွားခဲ့သည်ပင် ငါးနှစ်။ အကြီးကောင်က လေးနှစ်။ အငယ်ကောင်ပင် နှစ်နှစ်ပြည့်ခဲ့ပြီ။ <br /> မနက်ဖြန် ရှေ့နေလာမည်။ အိမ်ဦးခန်းက ပြင်ဆင်ပြီးစောင့်ပါဟု ဒေါ်သက်သက်ပြောလာသည်။ ပြီးတော့ထပ်ပြောသေးသည်။<br /> “ငါ့မြေးတွေကို ငါမသေခင်လေးတွေ ထွန်းရှိန်ကိုမပေးလိုက်ရတဲ့ အမွေလေးခွဲပေးထားခဲ့ချင်တယ် ခင်သန့်ရယ်“ တဲ့။ </span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> </span></p><p>သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)<span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span></p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">Look Magazine , နိုဝင်ဘာလ၊ ၂၀၁၅</span>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-28939860820783329412022-10-08T07:13:00.001-07:002022-10-09T21:35:49.607-07:00 အငွေ့ပျံ မျက်နာ<p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh35LoWlFdy6klOQK2BrTgQHW8c-g8ISXKeo4dAm5O2XQ52ZROkldROc6wy_M2MjwPSQuR-utadtJOSsj0okgd0TYchGSxS311lllj9GB_bBp8oBIhOIqcsSk0oq80kI-gkuXoVBn6jpzzC_jxtWjnudURybUQZIQVVADdnnNwJaDYFuc3kYzA8T8WmQw/s1367/%E1%80%A1%E1%80%84%E1%80%BD%E1%80%B1%E1%80%B7%E1%80%95%E1%80%BB%E1%80%B6%E1%80%99%E1%80%BB%E1%80%80%E1%80%BA%E1%80%94%E1%80%AC.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="699" data-original-width="1367" height="308" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh35LoWlFdy6klOQK2BrTgQHW8c-g8ISXKeo4dAm5O2XQ52ZROkldROc6wy_M2MjwPSQuR-utadtJOSsj0okgd0TYchGSxS311lllj9GB_bBp8oBIhOIqcsSk0oq80kI-gkuXoVBn6jpzzC_jxtWjnudURybUQZIQVVADdnnNwJaDYFuc3kYzA8T8WmQw/w601-h308/%E1%80%A1%E1%80%84%E1%80%BD%E1%80%B1%E1%80%B7%E1%80%95%E1%80%BB%E1%80%B6%E1%80%99%E1%80%BB%E1%80%80%E1%80%BA%E1%80%94%E1%80%AC.jpg" width="601" /></a></div><p></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> </span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">အို <br />ရင်တွေတလှပ်လှပ်ခုန်လိုက်တာ။
ပျော်လွန်းလို့ ဝမ်းသာနေမိရတဲ့ ကျွန်မအဖြစ်ကသူများကြားရင်အံ့သြချင်စရာ။
သမီးသမီးဘယ်ရောက်သွားသလဲ။ အရေးထဲဆို ဒီအိမ်ကျဉ်းကျဉ်းလေးထဲမှာကို
သားအမိချင်းရှာမတွေ့ချင်ဘူး။
နေဦးနေဦးမှတ်ပုံတင်မှတ်ပုံတင်ဘယ်နားထားမိပါလိမ့်။အဲဒါအရင်ရှာရမယ်။လောလောဆယ်သမီးကအရေးမကြီးဘူး။
မှတ်ပုံတင်ကအရေးကြီးတယ်..။</span><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> မှတ်ပုံတင်….။<br />
သြော်မှန်တင်ခုံအံဆွဲမှာထားတာ။
ဟုတ်တယ်။ဟုတ်တယ်။အသက်ကြီးလာလို့ခဏခဏမေ့နေမိတယ်။မှန်တင်ခုံနားသွားပြီးအံဆွဲကို
ကျွန်မကမန်းကတန်း ဆွဲထုတ်လိုက်ပြီး မှတ်ပုံတင်ကိုယူလိုက်တယ်။
ပြီးတော့မှန်ထဲကို ကြည့်လိုက်မိတယ်။<br /> “ဟင်“<br /> မှန်ထဲမှာလေ ကျွန်မ………….။<br />(၁)<br />“အမေကလည်း မြန်မြန် လာပါလို့ဆိုနေ”<br />“ဟဲ့ဘာလို့အဲလောက်လောနေတာလဲ၊ “<br />“သုံးနာရီမကျော်ခင်လာပါလို့မှာထားတယ်ဆိုတော်တော်ကြာနောက်နေ့မှထုတ်နေရမှာပေါ့“<br />
ကျလောက်ကျလောက်တဲ့သမီး။ နောက်နေ့မှထုတ်ရတော့ရောဘာများဖြစ်သွားမှာလဲ။
ကြည့်ဦး။ ကျွန်မမှတ်ပုံတင်ကို
ပိုက်ဆံအိတ်ပြားချပ်ချပ်ထဲထည့်လို့လက်မှာဟန်ပါပါ ချိတ်ထားလိုက်တာများ
သူ့နာမည်နဲ့ပဲ ငွေတွေလွှဲလာသလိုလို။ ကျွန်မနေရာမှာသာ
သမီးဒီလိုရုပ်ပျက်ဆင်းပျက် ဖြစ်သွားကြည့်ခုလောက်
တက်ကြွပါ့မလားလို့တွေးမိတယ်။<br />
တွေးကြည့်လိုက်ရင်မျက်ရည်လည်ရွှဲနေ့ရက်တွေက မနေ့တစ်နေ့ကလိုပဲ
လွမ်းလို့မှမပြီးသေးဘူး။ ခုရမယ့်ငွေတွေကလည်း လွယ်လွယ် အလကားရတာမဟုတ်ဘူး။
လူတစ်ယောက်လုံးရဲ့မျက်နှာတပြင်လုံး မိမွေးတိုင်းဖမွေးတိုင်း အဖြစ်ကနေ
အရုပ်ဆိုး အကျည်းတန်ဖြစ်မှရတာ။
ကံများဆိုးပုံပြောပါတယ်ကားတစ်စီးလုံးမှောက်တာ ကျွန်မ တစ်ယောက်တည်းကွက်ပြီး
ဘဝသုဉ်းရတယ်လို့။ ဒါကြောင့်ပြောတာ ကံဆိုးမသွားရာ မိုးလိုက်လို့ရွာလို့။
ပြီးတော့ကုလိုက်ရတဲ့ ဆေးတက်လိုက်ရတဲ့ဆေးရုံး
နှစ်ရုံတောင်ပြောင်းတက်ခဲ့ရတာလေ။ ကျွန်မမျက်နှာဆိုတာရစရာကို မရှိတော့တာ။
လက်ကလေးနဲ့ စမ်းကြည့်မိလိုက်တိုင်း
လူတောမတိုးတော့ဘူးလို့တွေးပြီမျက်ရည်တွေသွေသွေကျခဲ့ရတာ။ တက်နိုင်တဲ့
သူများကတော့ဘာအရေးလဲ။
ပလပ်စတစ်ဆာဂျီရိဆိုလားလုပ်လိုက်ရင်နဂိုပကတိအတိုင်းပြန်ရတယ်တဲ့။<br />အဲဒီအတွက်ဘယ်မလဲငွေတွေ။နဂိုအတိုင်းမရရင်တောင်
ကြည့်ကောင်းအောင်မနည်းလုပ်လိုက်ရတယ်။
ဟောပြီးပြီလာဆိုတော့ယာဉ်ပိုင်ရှင်ကမသိတတ်တော့တရားပဲဆွဲရတော့မလိုလို။
ဒရိုင်ဘာကလည်း သူလိုကိုယ်လို
နဂိုကမွဲဆိုတာလိုပေါ့။ဒါနဲ့ဟိုလူ့သံတော်ဦးတင်ရတော့မလိုလို။
ဒီလူ့သံတော်ဦးတင်ရတော့မလိုလို။ နောက်ဆုံးတော့လည်း
တရားရင်ဆိုင်လို့ကုန်ရမယ့်ငွေတွေအစားဆေးကုရာမှာအကုန်ခံလို့မေတ္တာဂရုဏာရှင်ဘွဲ့ကိုခံယူလိုက်ရတယ်။<br />ဒါတောင်ဟိုရုံးသွားဒီရုံးသွားရတဲ့စရိတ်ကအိတ်ဆိုက်။အဲဒီတုန်းကများမိတ္တူကူးဖို့၊ဓါတ်ပုံကူးဖို့၊ထောက်ခံစာယူဖို့
ဆိုတဲ့နေရာတွေမှာ သမီးကမျက်စောင်းကို ယောင်လို့ခဲခဲ့တာ မဟုတ်ဘူး။
ဟောခုငွေလည်းရမယ် လုပ်ရော သမီးကရှေ့ကနေ တက်ကြွနေလိုက်တာ။ ပြီးတော့လည်း<br />“အမေဘယ်လောက်ရမလဲမသိဘူးနော်“<br />“ဟဲ့ဘယ်သိမလဲဟဲ့ပေးသလောက်တော့ရမှာပေါ့“<br />“အမေနော်သမီးကိုမုန့်ဖိုးပေးရမှာနော်တဲ့“<br />(၂)<br />အပြုံးယဲ့ယဲ့အောက်မှာ
သိမ်ငယ်မှုတွေများ ပေါ်သွားလေမလား။ မှင်ဗူးထဲကဖော့ကလေးပေါ်မှာ
ဘယ်ဘက်လက်မလေးကို ဖိပြီးတဖက် စာရွက်လေးပေါ်မှာ နှိပ်လိုက်တော့
ကျွန်မလာရင်းကိစ္စကပြီးပြီတဲ့။ခေါင်းမော့ပြီးပြန်ပြုံးပြမိတော့စာနာပြုံးလို့ယူဆရမယ့်အပြုံးကိုမြင်ရတယ်။<br /> “ကျေးဇူးတင်ပါတယ်အစ်မ“<br />
ဒါပဲ ..။ ကျွန်မနှုတ်ဖျားကထွက်သွားတာ။
ပြီးတော့သုံးနာရီမထိုးခင်အရောက်သွားနော်လို့
ကျွန်မကိုမှာတယ်။ဘုရားသိကြားမလို့အချိန်မလွန်ပါစေနဲ့လို့ကျိတ်ပြီးဆုတောင်းရတယ်။အရေးထဲအရာပေါ်ဆိုသလို
အပြင်ဘက်မှာကလည်း ဇူလိုင်မိုးကဖွဲလာပြန်ရော။ မိုးမိရင် ကျွန်မဖျားမလား။
လူကခုတလောမောမောနေတာ၊ နည်းနည်းအေးတာနဲ့ ဖျားချင်တာ ဘာညာသာရကာတွေက
စုံအောင်ဖြစ်ချင်နေတာ ကျွန်မသိတယ်။<br /> “အမေမိုးသည်းမှာမဟုတ်လောက်ဘူးသမီးတို့သွားရအောင်“<br />
ဒါပဲအမေဘာဖြစ်နေလဲ။ မောသလား။ ပမ်းသလားထည့်ကို မစဉ်းစားတဲ့သမီး။
ပြောလိုက်ရင်တော့သမီးကကလေးတွေနဲ့ မအားလို့လေဆိုတာနဲ့ပဲ
ကျွန်မနေမကောင်းနေုတုန်းက အနားတောင်ကပ်ခဲ့တာ မဟုတ်ဘူး။ မရှိမဲ့ရှိမဲထဲက
လူနာစောင့်ငှား။ စိတ်သွားတိုင်းကိုယ်မပါတဲ့
ကျွန်မကမကျေနပ်တာတွေ၊စိတ်တိုင်းမကျတာတွေကိုလည်း ရင်ထဲသိမ်းခဲ့ရတာပဲ။
ခုများတော့
ကျွန်မထက်သမီးကပိုစိတ်စောနေတယ်။အရွယ်ကောင်းတော့ဒီမိုးကဖွဲသလားပေါ့လေ။<br />“အေးအေးသွားမယ်လေထီးနဲ့ဆိုင်ကယ်စီးရတာစီးတတ်ပါ့မလားသမီး“<br /> “ရပါတယ်အမေရဲ့ “<br />
ဆယ်မိနစ်နီးနီးလောက်ဆိုင်ကယ်စီးလိုက်တော့ဘွားခနဲပေါ်လာတဲ့အဆောက်အဦးကြီးကိုကြည့်ပြီး
ရင်တွေလှိုက်ဖိုလာရပြန်တယ်။ဆိုင်ကယ်တွေကားတွေရပ်ထားလိုက်တယ်ဆိုတာများမှများ။
ဒီနေရာ ကျွန်မရောက်ဖူးလိမ့်မယ်လို့ မထင်တဲ့နေရာ။
ခုမှဆိုက်ဆိုက်မြိုက်မြိုက် ရောက်ဖူးတာကိုပဲကျေးဇူးတင်ရမှာလား။
ဟင့်အင်းမတင်ပါဘူး။ လူတော့မတိုးတဲ့အချိန်မှ
ရောက်ရတာကိုတော့ဘယ်လိုမှကျေးဇူးမတင်နိုင်ပါဘူး။
တစ်သက်နဲ့တစ်ကိုယ်ဒီနေရာကိုဒီတစ်ကြိမ် ပထမဆုံးရောက်ဖူးတာပဲ။ <br /> “အမေ ဝင်ရအောင်လေ“<br /> “အေးအေးသမီး………….“<br />
မိုးအေးနေရဲ့သားနဲ့နဖူးပြင်စမှာ သီလာတဲ့ချွေးစက်တွေကို လက်ကိုင်ပုဝါလေးနဲ့
အသာတို့ပြီးခြေစလှမ်းတော့အိုဒူးများတောင်ညွှတ်ချင်နေပါ့ပေါ့လား…။<br /> ဘုရား……….ဘုရား။<br />(၃)<br />
ကြွေပြားတွေက ပြောင်ချောနေတာများ ကျွန်မအရိပ်ကို ကျွန်မ ပြန်မြင်နေရတယ်။
မိုးကအေးနေရတဲ့အထဲမှာ လေအေးပေးစက်တွေကတစိမ့်စိမ့်ပိုအေးလာနေစေတယ်။<br />မျက်နှာကို
လက်ကိုင်ပုဝါတစ်ထည်နဲ့ ကာကာနေရတာကလည်း အလုပ်တစ်ခု။ ခုမှအသိအကျွမ်းတွေကို
တွေ့ရင်တောင်
ပြုံးပြဖို့လည်းမရဲသလိုရယ်ပြဖို့လည်းမသင့်ဘူးလို့ခံစားနေရတာကယုံကြည်ချက်တွေပျောက်ဆုံးနေခဲ့သလိုပဲ။<br />
ကွက်ကြည့်ကွက်ကြည့်နဲ့စပ်စုနေကြတဲ့မိန်းမတချို့ရဲ့အကြည့်တွေကို
လွဲဖယ်တဲ့အနေနဲ့ ခေါင်းကိုငုံ့ထားလိုက်တယ်။
ကျွန်မပေါင်ပေါ်ကပိုက်ဆံအိတ်ပြားချပ်ချပ်ကလေးကိုလည်းမသိမသာလက်နဲ့ချေရင်းပေါ့။သမီးက<br /> “အမေခဏနေဦးနော်….ဒီမှာရေးထားတာတော့ငါးထောင်လားငါးသောင်းလားမသိဘူး။ “<br /> “ဟင်သေချာဖတ်ပါဦးသမီးရယ်ငါးထောင်ဆိုရင်တော့အမေမထုတ်ရဲဘူး“<br /> “ငါးထောင်တော့မဟုတ်နိုင်ဘူးငါးသောင်းဖြစ်မှာအင်္ဂလိပ်လိုရေးထားတာအမေရဲ့“<br />
သမီးပြောမှပိုရင်ခုန်လာရတယ်။ဒီလိုလူစည်ကားနေတဲ့ဘဏ်အတွင်းမှာငွေငါးထောင်ကိုအကျည်းတန်တဲ့မျက်နှာနဲ့လာထုတ်ရတယ်ဆိုတာ။
ကျွန်မဘာမှန်းမသိ ရှက်ချင်လာတယ်။ပိုက်ဆံငါးထောင်ဆိုတာ ကျွန်မတစ်ရက်
ဈေးရောင်းရတာလောက်မရှိပါဘူး။ အဲဒီငါးထောင်ရဖို့အတွက်ဆိုရင်
ကျွန်မဒီလိုအချိန်တွေပေးပြီးရုံးတွေဘာတွေသွားခိုင်းဖြစ်မှာမဟုတ်ဘူး။ <br />
လူလူချင်း စာနာသနားငဲ့ညာခဲ့လို့တာ ကျွန်မအလုပ်တွေရှုပ်နေမိတာပဲ။
မမျှော်လင့်ခဲ့ဘူးလို့ပြောခဲ့ပေမယ့်တကယ်တမ်းတော့တိတ်တခိုးမျှော်လင့်မိခဲ့တာပဲ။
ဒီငွေဘယ်တော့ရောက်လာမလဲလို့ပေါ့။ခုမနက်ဖုန်းလာတော့
ကြားကြားချင်းပျော်နေတာ။<br /> ပျော်ပြီးမှနောင်တရမိတာရှိတယ်။<br /> ဒါပျော်စရာမဟုတ်ဘူးဆိုတာလည်းသိလိုက်တယ်။<br />(၄)<br /> “ဒေါ်ခက်မာငွေထုတ်လို့ရပါပြီရှင်”<br />
ထိပ်ခနဲဖြစ်သွားရတယ်။ ကျွန်မနာမည်ကိုခေါ်လိုက်တော့ဘေးနားမှာ
ကျွန်မနည်းတူပိုက်ဆံထုတ်ဖို့စောင့်နေကြတဲ့လူတွေကဘာရယ်မဟုတ်ကြည့်နေကြတယ်။အဲဒီဘာရယ်မဟုတ်ဆိုတာက
ကျွန်မရဲ့ခြေလှမ်းတွေကိုတော့မှားစေနိုင်တယ်။သတိကိုမပြတ်ထားပြီးခြေလှမ်းတွေလှမ်းနေပေမယ့်
ကျွန်မလက်ကတော့သမီးလက်မောင်းကလေးကိုတင်းတင်းကျပ်ကျပ်ဆုပ်ကိုင်ထားမိတာပဲ။<br /> “ဒီနေရာမှာလက်မှတ်ထိုးပေးပါရှင်“<br /> ဘုရားဘုရား။ အဲဒါမှဒုက္ခအစစ်။ ကျွန်မက သမီးကိုယောင်ယောင်ကန်းကန်း ကြည့်လိုက်တော့သမီးက သဘောပေါက်တယ်။<br /> “ဟိုလေအစ်မလက်ဗွေနှိပ်လို့မရဘူးလားရှင့်ဒါမှမဟုတ်ကိုယ်စားထိုးပေးဆိုလည်းထိုးပေးပါ့မယ်“<br />
“မရဘူး….ညီမရဲ့ကိုယ်စားလည်းမရဘူးလေ ။ ဒီကအဒေါ်ကြီးရဲ့
နာမည်နဲ့လွဲလာတာဆိုတော့လက်မှတ်ကို
အဒေါ်ထိုးမှပဲရမှာ..လက်ဗွေနှိပ်ဖို့ရာတော့အဆင်မပြေဘူး။
မထိုးတတ်လည်းလက်မှတ်ဖြစ်အောင်ပဲရေးခဲ့လည်းရတာပဲလေ။“<br /> ဘဏ်ဝန်ထမ်းလေး မိန်းကလေးရှင်းပြနေတာကို ကျွန်မကောင်းကောင်းမကြားဘူး။ ခုမှကိုယ့်အထုပ် ကိုယ်လာဖြည်ချနေရသလို ခံစားနေရတယ်။<br />စာတတ်မတတ်ဘူးဆိုတဲ့အသိကအများအမြင်မှာကဲ့ရဲ့စရာများဖြစ်သွားလေမလား။
ဒီလိုတွေလုပ်ရမယ်မှန်းသိရင် ကျွန်မမလျှောက်ခိုင်းခဲ့ပါဘူး။
ဒါပေမယ့်လည်းပေါ့မျှော်လင့်မိတာကလည်းဒီငွေတွေပဲလေ။<br /> ဒီငွေတွေကြောင့်ပဲလဲလှယ်ခဲ့ရတဲ့အရာတွေ၊ဆုံးရှုံးခဲ့တဲ့အချိန်တွေ၊ယုံကြည့်မှုတွေအားလုံးလုံးပါးပါးခဲ့တာပဲလေ။<br /> “အမေရော့ဘောလ်ပန်အမေရေးတတ်သလိုသာရေးလိုက်“<br />
လက်တုန်တုန်ချိချိနဲ့ဘောလ်လေးကို ကိုင်ပြီးကျွန်မဘဝမှာစာရေးတယ်ဆိုလို့
နှစ်လုံးတည်းသာ ရေးခဲ့ဖူးတဲ့ခက်မာဆိုတဲ့စာလုံး
နှစ်လုံးကိုရွဲ့တီးရွ့ဲစောင်း ကျွန်မရေးချလိုက်တယ်။<br /> “ဟုတ်ကဲ့ကျေးဇူးတင်ပါတယ်ရှင်ဒီမှာငါးသိန်းပါရှင်“<br /> သမီးရော ကျွန်မပါမျက်လုံးလေးတွေအရောင်တောက်သွားတယ်။<br /> ငါးသိန်းတဲ့…။ကယောင်ကတမ်းနဲ့ ကျွန်မပါးပြင်ကိုလက်ကစမ်းတပ်မိလိုက်တယ်။ဒီမျက်နှာ…။<br />(၅)<br /> “သမီးဘယ်ကိုသွားနေတာလဲ“<br /> “အလှပြင်ဆိုင်လေ”<br />“ဟဲ့ဘာလုပ်ဖို့လဲ ..။သမီးမှာပိုက်ဆံပါလာသေးလို့လား။ သမီးရယ်ကလေးပဲနှစ်ယောက်ရနေပြီ။ အပိုကုန်မှာတွေလုပ်မနေပါနဲ့“<br />
“အိုအမေကလည်း အမေထုတ်ထားတာပဲလေ ခုကသူတစ်ပါးအာမခံတဲ့ ပြီးရင်အမေကထပ်ရဦးမှာ
ခရီးသွားအာမခံကြေးက ဘယ်လောက်ရမလဲမသိဘူး။
ခုတောင်ငါးသိန်းဆိုတော့နောက်တစ်ခါဆိုရင်များချင်များမှာအမေရဲ့။
သမီးငယ်နဲ့သမီးကြီးအတွက်ကျောင်းစိမ်းတွေလည်း ဝင်ဝယ်မယ်နော် အမေ။
သမီးတော့ကျေးဇူးတင်လိုက်တာ။ အမေရော ဝမ်းသာတယ်မလား။“<br /> မြတ်စွာဘုရား။<br />
နောက်တစ်ခါဆိုရင် များချင်များမှာဆိုပဲ။ ပြီးတော့ ဝမ်းသာတယ်မလားတဲ့။
ကျွန်မမျက်နှာတပြင်လုံးရစရာမရှိမှရလာရတဲ့ငွေကိုအလကားများရတယ်လို့ထင်နေသလားသမီးရယ်လို့
ကျွန်မ စိတ်ထဲမှာပဲပြောနေမိတယ်။ ကျွန်မ သိမ်ငယ်နေခဲ့တာတွေ၊ယုံကြည်မှု
ပျောက်ဆုံးနေတာတွေက လက်ထဲက ငွေငါးသိန်းက ဖုံးအုပ်သွားခဲ့တယ်ထင်ပါရဲ့။
ကျွန်မ မျက်နှာမှာဒဏ်ရာတွေနဲ့ ဆိုတာကာလကြာလာလို့ပဲ
သမီးမေ့သွားခဲ့လေသလားလို့တွေးလိုက်မိပါတော့တယ်။
မျက်စိထဲမှာတော့ခုချိန်ထိပြန်မြင်နေရတဲ့မြင်ကွင်းက<br /> ကားတစ်စီးပေါ်မှာဒလိမ့်ခေါက်ကွေးအမှောင်ဖုံးသွားခဲ့တဲ့ ည။<br /> သွေးစိမ်းရှင်ရှင်ထွက်သွားခဲ့တဲ့ဒဏ်ရာများနဲ့ညတစ်ည…..။<br /> ကျွန်မမျက်နှာကိုအယောင်ယောင်အကန်းကန်းနဲ့ပွတ်သပ်မိချိန်မှာသမီးကဆိုင်ကယ်ကိုရပ်လိုက်တယ်။ <br />“မာမီရေသမီးမျက်နှာကိုပေါင်းတင်မယ်၊ရွှေသွင်းမယ်နော်။“<br />“အမလေးဟယ်လာလာထိုင်ပါရှင်လှသွားဦးမှာ မာမီကကိုင်ပေးဦးမှာ …..သမီးမျက်နှာလေးလှသွားဦးမှာ“<br />အပြန်အလှန်အချီအချ
ပြောနေလိုက်တာများ ကျွန်မမျက်နှာကိုမကြည့်မိကြဘူးထင်ပါရဲ့။ ကျွန်မမှာတော့
လက်ကိုင်ပုဝါလေးမျက်နှာကိုအုပ်ပြီးဟိုကြည့်ဒီကြည့်။</span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span></p><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">အနော်မာ မဂ္ဂဇင်း၊ စက်တင်ဘာ၊ ၂၀၁၄</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> <br /></span></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-5731643117020257472022-10-08T06:06:00.009-07:002022-10-09T21:35:52.932-07:00 အားနာ ပါးနာ<span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_uGsgQr4CJbEqRUBkEw_XEnofQrlGIV3yOVdodTrJSacoj5pM_A1ji3ZWRvOESTCGnkXjYJ1i_Ktc7Vw4fNPxC4yLWMEzLKA9ty612MdK8BFFryqfjx4aKOW0WdX6u0PFk2gSVqAYJhP8_SWHiu9xaJTNjbqFLrjgA2FBn5L-ZuMp_qAeZeOHUOClzw/s1371/%E1%80%A1%E1%80%AC%E1%80%B8%E1%80%94%E1%80%AC%E1%80%95%E1%80%AB%E1%80%B8%E1%80%94%E1%80%AC.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="665" data-original-width="1371" height="278" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_uGsgQr4CJbEqRUBkEw_XEnofQrlGIV3yOVdodTrJSacoj5pM_A1ji3ZWRvOESTCGnkXjYJ1i_Ktc7Vw4fNPxC4yLWMEzLKA9ty612MdK8BFFryqfjx4aKOW0WdX6u0PFk2gSVqAYJhP8_SWHiu9xaJTNjbqFLrjgA2FBn5L-ZuMp_qAeZeOHUOClzw/w587-h278/%E1%80%A1%E1%80%AC%E1%80%B8%E1%80%94%E1%80%AC%E1%80%95%E1%80%AB%E1%80%B8%E1%80%94%E1%80%AC.jpg" width="587" /></a></div><br />သူတို့မို့အားမနာတယ်ဗျ။တစ်ကြောင်း
တစ်ကြောင်းဆွဲရတာ လွယ်တယ်မှတ်လို့။အသွားအပြန်တွေကို
ရေကြည့်ရင်လက်ဆယ်ချောင်း ပြည့်တော့မတတ်ပဲ။ ခုချိန်မှာ
အဟက်အဟက်လို့တောင်မရယ်နိုင်ပါဘူး။
ဟန်ဆောင်ပြုံးရတဲ့အလုပ်လောက်ပင်ပန်းတာမရှိဘူးဆိုတာ မှန်တယ်။ပြောကြမှာပေါ့။
ပြုံးရတာများ ဘာဖြစ်သွားမှာမှတ်လို့ဆိုပြီ။ ဒီလိုဆို ခင်ဗျားတို့ပဲ
တစ်နေကုန်တွေ့တဲ့လူတိုင်းကိုပြုံးပြကြည့်စမ်းပါ။ ကျွန်တော်က အပြောမဟုတ်ဘူး။
ပြီးတော့စိတ်မပါလက်မပါပြုံးနေရတော့ပိုပင်ပန်းတယ်။ဒီကြားထဲ ကျွန်တော်က
သိပ်အားနာတတ်တော့ ကျွန်တော်ထည်လဲသုံးနေတတ်တဲ့ရပါတယ်ဗျာ
ဆိုတဲ့စကားနဲ့ကိုယ့်ရှူးကိုယ်ပတ်နေတာဗျ။ဒီကြားထဲ သူတို့က
အမေးအမြန်းထူတဲ့အခါမှာ ကျွန်တော့်မှာ
မဖြေချင့်ဖြေချင်နဲ့ဖြေနေရတာလောက်စိတ်ပျက်မိတာ ပြောမကုန်လောက်ဘူး။
ခုကြည့်ပါဦး။ </span><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span><p><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">သူတို့မို့အားနာ ပါးနာမရှိတယ်ဗျာ။<br />(၁)<br />လောပိတဘက်ဆိုတော့
အတက်အဆင်းတွေချည်းပဲ။ ကျွန်တော့်မှာ လမ်းကြောကို ဂရုတစိုက်မောင်းနေရတဲ့အထဲ
နောက်ဘက်က သူတို့တွေကလည်း မေးခွန်းတွေချည်း ဇွတ်မေးနေတယ်။ပြောကြပါလား။
အချင်းချင်း။ ခုတော့အချင်းချင်းအပြင် သူတို့စကားဝိုင်းထဲ
ကျွန်တော့်ကိုပါဆွဲထည့်လို့ဒါက ဘာရွာတွေလဲ၊ ဟိုတောင်က ဘာတောင်လဲ၊
ဟိုစိုက်ခင်းက ဘာစိုက်ခင်းလဲ စတဲ့မေးခွန်းတွေကို အားမနာလျှာမကျိုး မေးတယ်။
ကျွန်တော့်မှာလည်း သူတို့တွေက ဧည့်သည်တွေဆိုပြီးတော့ဖြေပေးတယ်။တကယ်က
ဘာမှထူးဆန်းတာမဟုတ်ဘူး။ ရွာတွေကလည်း ထူးခြားတာမပါဘူး။ တောင်တွေကလည်း
မထူးခြားဘူး။ စိုက်ခင်းဆိုပိုဆို။ သူတကာနယ်တွေလိုပဲ
ရာသီပေါ်သီးနှံတွေစိုက်ကြတာပဲ။ ခုချိန်က
ပြောင်းပင်တွေတောင်ခြောက်သယောင်းလို့နေပြီ။ <br />“မင်းတို့မြို့ကိုတော့ ကြိုက်သွားပြီ မောင်ရင်ရေ“<br />“ဟုတ်ကဲ့ဘာလို့လဲ ဦးကြီးရ“<br />“ဘာလို့ရမလဲ
မောင်ရင်ရဲ့
မြို့ကလူဦးရေကလည်းနည်းသေးတော့မျက်စိရှင်းနားရှင်းတယ်။ဆိုင်ကယ်မရှုပ်၊ကားမရှုပ်တာကိုသဘောကျတာ။
ရာသီဥတုကလည်း တောင်ကြီးလိုလို ပြင်ဦးလွင်လိုလိုနဲ့နေလို့ကောင်းတယ်။
ဦးကြီးတော့အသက်ကြီးလာရင်ဒီမှာလာနေမှထင်တယ်။“<br />နေပေါ့ဦးကြီးရာလို့
ကျွန်တော်မပြောဖြစ်ဘူး။ အဲဒီဦးကြီးဆိုသူက သိပ်စကားများတာ။
ခုတောင်သူ့စကားကို မထောက်မဖြစ်ထောက်လိုက်ပေမယ့်ခုပဲ စကားစကရှည်နေပြီ။ <br />“မီးကလည်း နှစ်ဆယ့်လေးနာရီရ“<br />အဲဒီစကားကိုကြားတော့ ကျွန်တော်ပြုံးမိတယ်။<br />“ရေကလည်း ပေါ။ရာသီထွက်သီးနှံတွေကလည်း ပေါဆိုတော့အဆင်ပြေတယ်ကွဒါနဲ့ရောက်တော့မလား လောပိတ ရေအားလျှပ်စစ်စက်ရုံဆိုတာက၊ ဟင်မောင်ရင်“<br />(၂)<br />လောပိတရေအား
လျှပ်စစ်စက်ရုံက ပြန်တက်တော့ ကျွန်တော့်ဆိုင်ကယ်က
တော်တော်ရုန်းလိုက်ရတယ်။လောပိတရှမ်းရွာကို ရောက်တော့ခဏနား။
ဆီပြန်ဖြည့်။သူတို့တွေကလည်း လမ်းဘေးမုန့်ဆိုင်လေးမှာ အအေးဝယ်သောက်ကြတယ်။
ကျွန်တော်က သူတို့နဲ့ခပ်လှမ်းလှမ်းမှာနေပြီး
ဆေးလိပ်သောက်ချင်လာလို့ရူဘီတစ်လိပ်ထုတ်ပြီး ဖွာတယ်။<br />“မီးခြစ်ပါလား မောင်ရင်“<br />“ဟုတ်ကဲ့ပါပါတယ်။ “<br />လာပြန်ပြီ။
ခပ်ခွာခွာနေချင်တယ်ဆိုမှအဲဒီဦးကြီးက
ကျွန်တော့်အနားကိုရောက်လာသေးတယ်။မီးခြစ်ခြစ်ပြီး မီးတို့ပြီးတော့
ကျွန်တော့်ကိုဆက်ပြောတယ်။<br />“မောင်ရင်တို့ ပြည်နယ်က ဟိုတုန်းက တော်တော်လမ်းပန်းဆက်သွယ်ရေးမကောင်းဘူးဆို“<br />“ခုလည်းမကောင်းသေးပါဘူး ဦးကြီး“<br />“မဆိုးပါဘူးကွ။ဈေးရှိတယ်။လေယာဉ်ကွင်းရှိတယ်။ရထားဘူတာရှိတယ်။ကားဂိတ်ရှိတယ်။
ပြီးပြီပေါ့။ဒါနဲ့ပလပ်စတစ်အမှိုက်တွေသိပ်မတွေ့ရဘူးနော်။ဒါတော့ဦးကြီးပိုကြိုက်တယ်။“<br />“လူနေလည်းကျဲတာကိုးဗျ။ မြို့ပေါ်ရပ်ကွက်က အိမ်တွေတောင်ကျဲသေးတာ။ အမှိုက်နည်းတာလည်းမပြောနဲ့လေ ဦးကြီးရ။ “<br />“ပိုသဘောကျတာက လျှပ်စစ်မီး နှစ်ဆယ့်လေးနာရီရတာ“<br />ကျွန်တော်စကားထောက်ပေးလိုက်ပြန်တော့အဲဒီဦးကြီးက
ထက်ပြီး စောစောက မီးတစ်နေကုန်ရတာကိုပြောပြန်တယ်။ဒါကတော့ ကျွန်တော်တို့
မြို့ကလေးကိုလာတိုင်း လောပိတရေအားလျှပ်စစ်ကြီးရှိနေတာကိုကြည့်ပြီး
မီးအချိန်ပြည့်ရတာကို ချီးကျူးမဆုံး။ အားကျမဆုံး ပြောနေကြစကားပါပဲ။
ဧည့်သည်တွေက အပေါ်ယံကြောလောက်ပဲသိပြီး ကျွန်တော့်တို့ မြို့ကလေးမှာ
နေရတဲ့အခိုက်အတန့်လေးမှာပဲ မြင်တွေ့ရတော့ဒီလိုပဲပြောကြတာပါ။
ကျွန်တော်တို့ကလည်း တကူးတက ပြန်မဖြေရှင်းပါဘူး။ ဒါပေမယ့်ခုဦးကြီးကိုတော့
ကျွန်တော်ပြောပြမိတော့မယ်။<br />“သိပ်ပြီးလည်းသဘောကျမနေနဲ့ဦးကြီးရ။“<br />“ဘာဖြစ်လို့တုန်းမောင်ရင်ရဲ့“<br />“ဦးကြီးက
မြို့ပေါ်ပဲနေတာကိုဗျ။ ကျွန်တော်တို့ကယားပြည်နယ်တစ်ခုလုံး မီးမရသေးတာ
ရွာပေါင်း ငါးရာကျော်ရှိ နေသေးတယ်ဗျ။ဒါဘာထူးသေးတုန်း။ ဟိုတုန်းက
ခုလောပိတဓါတ်အားလိုင်းဆွဲထားတဲ့လမ်းတလျှောက်က
ရွာတွေတောင်ခုမီးရတာမကြာသေးဘူး။ ဦးကြီးက ကံကောင်းတယ်ထင်မယ်။ကံက သူ့ဖာသာ
သူကောင်းတာ မဟုတ်ဘူးဗျ။လက်ညိုးညွှန်ပြီး ဟိုနေရာပေး ဒီနေရာပေးဆိုမှရတာ“
ဒီတော့အဲဒီဦးကြီးက ပါးစပ်ကလေးပိတ်လို့။<br />(၃)<br />ခုလည်း
တောင်ကွဲတက်မယ်ဆိုတော့ရောက်ရပြန်တယ်။
ကျွန်တော့်စိတ်တောင်တော်တော်မောလာတယ်။လွိုင်ကော်ကို
ရောက်တုန်းရောက်ခိုက်လေး အထင်ကရ တောင်ကွဲစေတီကြီးကို
မော်ဖူးချင်ပါတယ်တဲ့။ပို့တာပေါ့။တစ်နေကုန်အော်ဒါမိထားတယ်ဆိုတဲ့ အတွေးနဲ့။
ကျွန်တော့်အဖေကလည်း<br />“သားရာ
ဖေဖေ့အုံနာတွေရဲ့ဧည့်သည်တွေဆိုတော့ဖေဖေ့ဧည့်သည်လိုပဲသဘောထားပို့ပေးလိုက်ပါ။“တဲ့။ပြောတော့လွယ်တယ်။မနေ့တုန်းကလည်း
လောပိတကအပြန်သုံးဘီးခပေးရဦးမယ်ပေးရဦးမယ်နဲ့ဘယ်သူမှပိုက်ဆံ ထုတ်မလာဘူး။
ထုတ်နိုးနိုးနဲ့ စောင့်နေတာလည်း မထုတ်ကြဘူး။ လူက
စုစုပေါင်းဆယ်ယောက်။ဒီကြားထဲ ကလေး သုံးယောက်ပါလိုက်သေး။
ထားပါသိပ်မကြီးသေးတော့
ဝန်တစ်ခုလိုမလေးပါဘူး။ဖေဖေ့အုံနာအိမ်ကိုပို့ပြီးပြန်တော့မယ်လုပ်မှအုံနာက<br />“သုံးဘီးခ ဘယ်လောက်ကျလဲ ကွ“ ဆိုပြီးမေးတယ်။ဖေဖေ့အုံနာဆိုတော့ပြောရမှာအားနာတာနဲ့ပဲ<br />“ကြည့်ပေးပါအန်ကယ်လ်။ “<br />“အော်အေး ရော့ကွာ ငါးထောင်“<br />“ဗျာ ..သြော်ဟုတ်ကဲ့ “<br />ကျွန်တော့်လက်ထဲ ဆင်တစ်ကောင်တည်းရောက်လာတယ်။ ကျွန်တော့်ကိုကြည့်ပြီးမေးသေးတယ်။<br />“နည်းသလားကွ။နောက်နေ့မှပိုပေးမယ်ကွာ ။ ဟုတ်ပလား။ မင်းအဖေကိုလည်းပြောလိုက်ဦး.။ မနက်ဖြန်အန်ကယ်လ်ပစ္စည်းပို့စရာရှိတယ်လို့“<br />ပြောပြီးသာနဲ့
ချက်ချင်းအိမ်ထဲဝင်သွားတယ်။လောပိတနဲ့လွိုင်ကော်အသွားအပြန်အပြင် မြို့ထဲ
တစ်ပတ်လောက်ပတ်ပေးတာ ဆင်တစ်ကောင်တဲ့။ဧည့်သည်တွေကလည်း မေးဟယ် မြန်းဟယ်မရှိပဲ
အလျှိုလျှို အိမ်ထဲဝင်ကုန်ကြတော့ ကျွန်တော့်မှာ တိတ်တိတ်ကလေး
ပြန်ထွက်လာခဲ့တယ်။ စိတ်ထဲမှာ ကျွန်တော့်ကိုယ် ကျွန်တော့် ပြန်ဆဲတယ်။<br />“မင်းအဲလောက်အားနာရလား“လို့။<br />ဒီနေ့တော့အားနာလို့မဖြစ်ဘူး။
သုံးဘီးက အကြွေးကျေသေးတာမဟုတ်ဘူး။ လူရင်းတွေမို့သာ အကြွေးတစ်ဝက်ချေ၊
တစ်ဝက်ဆိုင်းပေးထားတာ။ ဒီကြားထဲ မိန်းမက
ဘယ်တော့မွေးမလဲဆိုတာရှိသေးတယ်။ကျွန်တော်လှေကားထစ်တွေ တစ်ထစ်ချင်းဆီ
တက်လာရင်း
စိတ်ထဲမှာတွက်ချက်နေရတယ်။ပေးရမှာရယ်။ကုန်ရမှာရယ်နဲ့တောင်ကွဲစေတီမှာ
ရင်ဘတ်ကြီးဟက်တက်ကွဲသလို အမောဆို့လာတယ်။သူတို့ကတော့ရှေ့ကနေ လှလိုက်တာ။
မြို့အပေါ်စီးက ကြည့်ကောင်းလိုက်တာ။ လယ်ကွင်းတွေမှအများကြီးပဲ။
စိမ်းစိုနေတာပဲနဲ့။အင်းလေ ဧည့်သည်နဲ့အိမ်ရှင်ဘယ်အတွေး တူပါ့မလဲ။
အလည်လာသူကအလည်လာသလို စိတ်ကိုပေါ့ပေါ့လေးတွေးထားတယ်။အိမ်ရှင်က အိမ်ရှင်လို
ပူရပန်ရသေးတယ်ဆိုတာ ရှိတယ်မလား။ <br />(၄)<br />မြို့နာမ်စေတီလည်းပို့ပြီးပြီ။
နောင်ယားကန်လည်းပို့ပြီးပြီ။ ညနေလည်းဆောင်းပြီ။
ဒါတောင်လွိုင်ကော်နည်းပညာတက္ကသိုလ်နောက်ကျောက မြကလပ်စေတီနဲ့
နေစက်လစက်ဘုရားကိုတောင် ကျွန်တော်
ဝင်ပို့ရသေးတယ်။လမ်းမှာဆီပြတ်လို့ဆီနှစ်ပုလင်း
လောက်ထည့်ရသေးတယ်။နေစက်လစက်ဘက်ရောက်တော့အပြန်မှာ ရွှေလက်ဝါးတောင်ဘက်
လမ်းကဖြတ်ပြန်ခဲ့တယ်။လမ်းကြမ်းလို့သုံးဘီးမှာ လူးလူးလိမ့်လိမ့်။အဲဒီလမ်းမှာ
ပလပ်စတစ်အမိုက်ပုံတွေကိုတွေ့တော့ဟိုဦးကြီးက ဘာမှမပြောဘူး။
အနံ့ဆိုးတွေကလည်း ဖြတ်သွားဖြတ်လာလေနဲ့မို့ ရှုူရှိုက်လိုက်ရသေးတယ်။<br />မြို့ထဲမှာ
ဟင်းထုပ်ဆိုင်ပို့။ ကယားလုံချည်တွေဝယ်ချင်တယ်ဆိုတော့လိုက်ပို့။
ဝယ်သလားဆိုတော့လည်းတောင်ရွေးမြောက်ရွေးနဲ့တစ်နာရီလောက်
စောင့်ရတာပဲအဖတ်တင်တယ်။ဆိုင်က အအေးဗူးတစ်ဗူးလာတိုက်တယ်။မိတ်ခေါ်တဲ့သဘော။
သူ့ဆိုင်ကိုခေါ်လာပေးလို့တိုက်တာ။ သူတို့အဖွဲ့ပြန်ထွက်လာတော့တစ်ယောက်မှဘာမှ
မဝယ်လာကြဘူး။ <br />“အကြိုက်မတွေ့ဘူး“ဆိုတဲ့စကားနဲ့သုးံဘီးပေါ်တက်လာကြတော့
ကျွန်တော့်မှာ ဆိုင်ထဲက ဆိုင်ရှင်မမကိုကြည့်ပြီး အားတွေနာ
နေရတယ်။ဆိုင်ရှင်မမကတော့ ပြုံးရုံလေး။
အဲဒီကနေလှည့်ထွက်တော့ယိုးဒယားအထည်ဆိုင်ဆိုလို့လိုက်ပို့ ဖြစ်သေးတယ်။ ဒီမှာ
ကျွန်တော်ဆိုင်ထဲလိုက်ပြ။သူတို့တွေကလည်း ဟိုမေး
ဒီမေးနဲ့။အပြင်ပြန်ထွက်လာပြီး
သုံးဘီးပေါ်ပြန်ထိုင်လိုက်တော့ဆီနှစ်ပုလင်းဖိုးထွက်သွားတာကို
သတိရတယ်။မနေ့တုန်းကလို ဆင်တစ်ကောင်နဲ့တော့ မရဘူးလို့ ကျွန်တော့်ကို
ကျွန်တော့်သတိပေးတယ်။မနက်တုန်းကတောင်<br />“ဖေဖေရာ ဖေဖေ့အုံနာ ဧည့်သည်တွေက
ကပ်စေးတွေပါဗျာ။ အလိုက်လည်းသိတာမဟုတ်ဘူး။ မေးလိုက်မြန်းလိုက်တာလည်း
နားငြီးတယ်။ပေးတော့လည်း ဆီဖိုးတောင်အနိုင်နိုင်။ဒီနေ့ပို့ရရင်
ကျွန်တော့်ကတော့ ကျွန်တော့်နေ့တွက်စေ့အောင်တောင်းမှာနော်“<br />“အေးပါကွာ တအားတော့မရိုက်နဲ့ပေါ့ကွာ။ လျှော့ပေါ့တောင်းပေါ့။သူတို့က ဧည့်သည်တွေမလား“<br />“ဧည့်သည်လည်း ပိုက်ဆံတော့ပါမှာပါ။ဖေဖေ့အုံနာရဲ့သမက်ဘက်က ပိုက်ဆံရှိတယ်ဆို ဖေဖေပြောတော့။“<br />“အင်းဒါတော့ဒါပေါ့ဒါပေမယ့်ဧည့်သည်လေ။ ကိုယ့်မြို့ကိုလာတာ ကောင်းကောင်းဆက်ဆံဂရုစိုက်လိုက်ပါကွာ“ တဲ့.။<br />ပြောတော့လွယ်လွယ်လေး။
ကျွန်တော့်မှာ သုံးဘီးဆွဲနေရင်း အတွေးက သုံးဘီးခတောင်းဖို့ကိုပဲ
စိတ်ရောက်နေတယ်။မနေ့ညက မိန်းမကပြောတယ်။မလိုလောက်တော့ဘူး
မွေးခါနီးပြီထင်တယ်တဲ့။သုံးဘီးဖိုးကျန်တဲ့အကြွေးကိုပေးဖို့ကလည်း
ရှိနေတော့အိပ်ခါနီး ကျွန်တော့်မှာမောတယ်။တွေးရင်းမောင်းလာလိုက်တာ
ဖေဖေ့အုံနာအိမ်ရှေ့လမ်းကိုရောက်တယ်။ဒီမှာ သူတို့တွေက ဦးကြီးကလှမ်းပြောတယ်။<br />“မောင်ရင်မောင်ရင်အိမ်ကျော်သွားပြီ။“တဲ့လှမ်းအော်တယ်။<br />“ဟုတ်ကဲ့ဆော်ရီးဗျ“<br />“ဘာတွေအတွေးလွန်နေတာလဲ မောင်ရင်ရ“<br />“ဘာမှမဟုတ်ပါဘူးဗျာ ပိုက်ဆံတွက်နေတာ ဘယ်လောက်ကျမလဲလို့“<br />………………..<br />ညနေအိမ်အပြန်
ကျွန်တော်လေလေးချွန်ပြီး
မောင်းပြန်ခဲ့တယ်။ဖေဖေ့အုံနာနဲ့ဧည့်သည်တွေဘာစိတ်ကူးပေါက်တယ်မသိဘူး။
ဒီနေ့ကျမှ အလုအယက်ပေးနေလိုက်ကြတာ ကျွန်တော့်မှာ အားနာနာနဲ့ပဲ
ဖေဖေ့အုံနာပေးတာလည်း ယူခဲ့တယ်။ဧည့်သည်တွေပေးတာကိုလည်း ယူခဲ့တယ်။<br /><br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်)</span></p><p><br /><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"></span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto">Look Magazine, မတ်လ၊ ၂၀၁၅</span><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto"> <br /></span></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-78007914485821218012022-10-08T06:02:00.002-07:002022-10-09T21:35:55.057-07:00 ရင်လွဲမိုး<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjA48VKLTJR20oIqdbZS0GVna0e9wtRgxFRUxAKHPqv6oZC9AzKbmzw5Cyyjor25qMeJ96lF6CAzm467ucZFJhP9EiHLmyBRphBigjUr4UWCt5zCx-NoBOuecWp0MuAzK43yIzX4X0ucpTb_pejLzp9JuQuj3-uABvMPgO-vDswLCd1Pqj6Uj6uxjGIw/s1035/Yin%20Lwe%20Moe.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="574" data-original-width="1035" height="350" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjA48VKLTJR20oIqdbZS0GVna0e9wtRgxFRUxAKHPqv6oZC9AzKbmzw5Cyyjor25qMeJ96lF6CAzm467ucZFJhP9EiHLmyBRphBigjUr4UWCt5zCx-NoBOuecWp0MuAzK43yIzX4X0ucpTb_pejLzp9JuQuj3-uABvMPgO-vDswLCd1Pqj6Uj6uxjGIw/w633-h350/Yin%20Lwe%20Moe.jpg" width="633" /></a><br /><br /><br />တနေဝင်
တမိုးသောက်ဆိုတဲ့အတိုင်း ခုတော့နေလုံးကြီးဝင်သွားခဲ့ပြီ။ မနက်ဖြန်မနက်မှာ
နေ့သစ်တစ်နေ့က သူ့ကို ဆီးကြိုနေဦးမှာပေါ့။ ဒါ သေချာရဲ့လားလို့
မေးခွန်းပြန်ထုတ်မိတယ်။ ဟင့်အင်း သေချာမှုတွေဟာ လူတစ်ဦးတစ်ယောက်ချင်းဆီမှာ
ဘယ်တော့မှရှိခဲ့တာမဟုတ်ဘူး။ သူ့ရှေ့မှာရှိနေခဲ့တဲ့ သူ့ သူငယ်ချင်းတွေတောင်
သေချာတယ်ဆိုတဲ့ စကားကို ပြောသွားခဲ့ကြတာမှမဟုတ်ဘဲ။<br />
ခနိုးခနဲ့ရယ်သံနဲ့ လောကကြီးက သူ့ကိုနုတ်ဆက်တယ်။ သူကတော့ ငိုကြွေးခြင်းနဲ့
စခဲ့တဲ့ ဘဝကို ခုထိ အံ့သြနေတုန်း။ ငိုတယ်။ရယ်တယ်ဆိုတာ အသက်ရှင်သန်လာခဲ့တဲ့
ဘဝတစ်လျှောက်လုံး နပမ်းလုံးလာခဲ့ကြတာ ခုထိတောင် သူ ဖျန်ဖြေလို့မရသေးဘူး။
တော်တော်ကြာ ရယ်တယ်။ မပွင့်တပွင့်ကနေ ဟက်ဟက်ပက်ပက်၊ ပြီး အူလိုက်သည်းလိုက်။
တခဏကြာတော့ မျက်ရည်တွေ စီးလိမ့်လာပြန်ရော။ တသိမ့်သိမ့်ရှိုက်ငိုခြင်းနဲ့
ယူကြုံးမရ သလိုငိုခြင်း။ သူ အဲဒီ ရယ်ခြင်း ငိုခြင်းကြားကာလမှာရှိနေသ၍
စိတ်ပျက်စရာကောင်းတဲ့အရာဟာ ဘာလဲလို့မေးလာခဲ့ရင် ခု သူရရှိပိုင်ဆိုင်ထားတဲ့
လူ့ဘဝကြီးပါပဲ။ မဟုတ်သေးဘူး။ သူ ငှားရမ်းထားတဲ့ လူ့ဘဝကြီးပါပဲ။<br />
သူအခု အသက် အစိတ်ရှိပြီ။ ဘဝတစ်လျှောက်လုံးကို ပြန်စဉ်းစားကြည့်တဲ့အခါ
အစကနေ ဒီကနေ့အထိ သူမမှတ်မိ။ တစ်ချို့အကြောင်းအရာတွေက ရိုးတိုးရိပ်တိတ်။
တစ်ချို့အကြောင်းအရာတွေက ကွက်ကွက်ကွင်းကွင်း။ သူငယ်ငယ်က အမုန်းဆုံး
စကားလုံးတစ်စုရှိတယ်။ အဲဒါက သာယာခြင်း။<br /> တစ်ချို့
သူငယ်ချင်းတွေက ရှုခင်းတစ်ခုကို သိပ်သာယာတာပဲလို့ ပြောရင်
သူ့အဲဒီရှုခင်းကို မကြည့်ချင်တော့ဘူး။ ကြာတော့ သူငယ်ချင်းတွေကပြောတယ်။
ကန့်လန့်လူသား ဂွသမားတဲ့။ ဟုတ်တယ်။သူမခံစားတတ်တဲ့ ရှုခင်းတွေ အကြောင်း
သူငယ်ချင်းတွေမပြောကြတော့ဘူး။ ပြီးတော့ သူငယ်ချင်းတွေ သူ့မှာ
မရှိတော့ဘူး။ဒါနဲ့ပဲ မိုးချုပ်နေဝင် နေ့ရက်တွေဟာ အချိန်တန်ကုန်ဆုံးလိုက်နဲ့
သံသရာလည်နေခဲ့တာပဲ သူ့ဘဝမှာ နေသားကျနေခဲ့တာကြာခဲ့ပြီပဲ။<br /> ဒါပေမယ့် လှိုင်းဆိုတာ ဘယ်အချိန်လောက်မှ ထရိုက်မလဲဆိုတာ သူမှ မသိလိုက်ပါပဲ။<br />(က)<br />
ဒီမနက်မှာပဲ ပြဿနာကစတယ်။ မဟုတ်ဘူး။ သူက ပြဿနာဆိုတဲ့အကောင်ကို
ခေါ်လာခဲ့တာ။ သူ့ရဲ့ရှေ့မှာ စူးရဲတောက်ပလွန်းနေတဲ့ မျက်လုံးတစ်စုံနဲ့
လူတစ်ယောက် သူ့ကိုမျက်နှာချင်းဆိုင်ကနေ စူးစူးကြီးကြည့်တယ်။ အရင်တုန်းက
အဲဒီမျက်လုံးတွေရဲ့အောက်မှာ သူက နေစရာတောင်ရှိခဲ့တာမဟုတ်ဘူး။ ခုတော့ သူ့မှာ
သတ္တိတွေရှိနေပြီ။ ပြန်လည်ပြီးကြည့်ရဲပြီ။ သူ့ကို အဲဒီလူကြီး ပြောစရာတွေ
တစ်ပုံတစ်ပင်ရှိနေမှာသေချာရဲ့သားနဲ့ သူ့ကိုဘာမှ မပြောသေးဘူး။ အင်းလေ
မေမေ့ကိုစောင့်နေတာနေမှာပေါ့။ ပြီးမှ နှစ်ယောက်ပေါင်းပြီး…..။ ထားပါတော့။
သူခပ်တည်တည်နဲ့ ဧည့်ခန်းထဲမှာထိုင်နေလိုက်တယ်။ တိတ်ဆိတ်ခြင်းဆိုတာ
ဒီဧည့်ခန်းထဲမှာ ဘယ်လောက်အထိ အချိန်ကြာကြာ ရှိနေနိုင်မလဲ။<br />
မေမေ အပေါ်ထပ်ကနေ ဆင်းလာတာကိုတွေ့လိုက်တယ်။ မေမေ့မျက်နှာမှာ
တင်းမာခက်ထန်မှုတွေက အပြည့်။ မျက်မှောင်ကြီးကုတ်ပြီး
သူ့ကိုအပေါ်စီးကနေကြည့်နေပုံက သူငယ်ငယ်လေးတုန်းက အတိုင်း တစ်စက်ကလေးမှာ
ပုံစံပြောင်းမသွားသေးဘူး။<br /> မကြာမီ ဒီအခန်းထဲမှာ
ဆူပူမှုတွေသောင်းကျန်းတော့မှာဆိုတော့ ဘယ် အိမ်အကူမှလဲ အခန်းထဲမှာရှိမနေ။
အို ကုန်ကုန်ပြောရရင် အခန်းရဲ့ အနားကိုတောင် ဝေ့သီ ဝေ့သီ
လုပ်ကြမှာမဟုတ်ဘူး။<br /> “ဘာပြဿနာဖြစ်ပြန်တာလဲ ကို“<br /> “အသုံးမကျတဲ့ ကေသီ့သား အခုရှာလိုက်တာ ပြဿနာက အရင်ကလို သေးသေးမဟုတ်ဘူး“<br />
သူ့ကို မေမေက ဆက်ခနဲကြည့်လာတယ်။ နူးညံ့မှုမရှိတဲ့
မေမေ့ရဲ့မျက်ဝန်းတွေ အရောင်တမျိုး လွင့်စင်နေတယ်။ ဒါပေါ့။ မေမေ
ဒီလိုကြည့်လာခဲ့တာ နှစ်ပေါင်းဘယ်လောက်ကြာခဲ့ပြီလဲ။ သူ ပေပြီး
ပြန်ကြည့်လိုက်တယ်။<br /> “မင်း ဘာတွေလျှောက်လုပ်နေတာလဲ စနေ၊ မင်းဘယ်လောက်အထိ မေမေ့ကို စိတ်ဒုက္ခတွေပေးဦးမလို့လဲ“<br />
သူ ဆိတ်ဆိတ်သာနေလိုက်ခြင်းက ဒီအချိန်မှာအကောင်းဆုံးလို့ ယူဆတယ်။
ပြောချင်တာပြောကြတော့။ စိတ်ဒုက္ခ ဆိုတာ သူက မေမေ့ကို
ပေးခဲ့ခြင်းမမဟုတ်ဘူး။ မေမေ မေ့နေတယ်။ မေမေပေးခဲ့တဲ့ ဒဏ်ရာတစ်ချို့ ခုထက်ထိ
သူ့ရင်မှာ မပျောက်သေးဘူးဆိုတာကိုလေ။<br /> “ကေသီ သားက ခု
ဟိုဘက်အိမ်က အိမ်တံခါးမှန်တွေကို ခဲနဲ့ပစ်ခွဲတယ်။ ပြီးတော့ အဲဒီအိမ်က
မောင်နှမနှစ်ယောက်စက်ဘီးစီးနေတာကို ဆွဲလှဲပစ်တယ်။ ဒါ ဘာလုပ်တာလဲ။
သောင်းကျန်းတာ။ ပရမ်းပတာနိုင်တာ။ စည်းမရှိ ကမ်းမရှိဘူးဆိုတာကိုပြတာ။
ကိုတို့ ဘယ်လောက် သိက္ခာကျသလဲ ကေသီ။ ဒီလိုသားမျိုး မွေးထားတဲ့ မိဘတွေကို
တစ်ဘက်က ဘာထင်မလဲ။ ကိုတော့ တောင်းပန်ခဲ့တယ်။ ကျေနပ်လောက်တဲ့အထိ
တောင်းပန်ခဲ့တယ်။ မှန်တွေလဲ အသစ်တပ်ပေးလိုက်တယ်။“<br /> “မေမေတို့ သိက္ခာကျအောင် ဘာလို့ စနေလုပ်ချင်နေရတာလဲ ပြောစမ်း။ “<br />
သိက္ခာ..။ သိပ်ကိုလှပတဲ့ စကားတစ်လုံး။ လူမှုဝန်းကျင်မှာ
သိက္ခာဆိုတဲ့ စကားတစ်လုံး ဘယ်လောက် အရေးပါသလဲ ခုမှ မေမေနဲ့
အဲဒီလူကြီးသိတာလား။ သူ့နှုတ်ခမ်းတွေ ခပ်မဲ့မဲ့ ပြုံးမိသွားတယ်။ သူ
ထိုင်ရာကနေထတယ်။ ပြီးတော့ အပေါ်ထပ် သူ့အခန်းရှိရာကို ထွက်လာခဲ့လိုက်တယ်။
ဧည့်ခန်းထဲမှာ မတ်တပ်ရပ်ပြီး ဒေါသထွက်နေတဲ့ လူနှစ်ယောက်တော့ ကျန်နေခဲ့တယ်။
ဒါတောင် သူ့နောက်ကျောဆီကနေ စကားလုံးတစ်ချို့ အပြေး လိုက်လာ ကြသေးတယ်။
ဘာတဲ့…။<br /> “တွေ့လား။ ကေသီ ။မင်းသားက ပြန်မပြောနားမထောင်တဲ့ကောင်။ ကြာရင် ကိုနဲ့ မဖြစ်ဘူးနော် ကေသီ။“<br />(ခ)<br />
အိမ်ဆိုတာ မိသားစုအတွက် ဘေးကင်းလုံခြုံရာရိပ်မြုံကလေးတစ်ခုတဲ့။
အိမ်ကလေးထဲမှာ ရယ်မောခြင်း၊ ကြည်နူးခြင်း၊ ပျော်ရွှင်ခြင်းတွေ
အပြည့်ရှိတယ်တဲ့။ သူ့အတွက်တော့ အိမ်ဆိုတာ အဲဒီအရာတွေ တစ်ခုမှ မရှိတဲ့
နေရာတစ်ခု။ အေးချမ်းတယ်ဆိုတဲ့ စကားလုံးကို သူမုန်းတယ်။ သူ့အခန်းထဲမှာ
အောင်းနေခဲ့တာ ကြာပြီ။ မှောင်မိုက်ခြင်း တွေနဲ့တောင် သူက အသားကျနေပြီ။<br />
မီးရှိပါရက်နဲ့ တမင်သက်သက် မီးမထွန်းပဲ သူ နေရာတာကို
ကျေနပ်နေခဲ့ပြီ။ အမှောင်ကိုအသားကျနေတဲ့ မျက်လုံးတွေက အခန်းထဲမှာ
ဘာတွေရှိတယ်ဆိုတာ သိနေပြီ၊ မြင်နေပြီ။ သူ သိခဲ့တဲ့ အမှောင်ရဲ့တခြားတဘက်မှာ
ကြေကွဲစရာတွေရှိနေတယ်။<br /> တစ်ခါတစ်ခါ အိမ်ဖော်တစ်ချို့
အခန်းတံခါးလာခေါက်တယ်။ သူဖွင့်ပေးဖို့ ဘယ်တုန်းကမှ စိတ်မကူးခဲ့ဘူး။
အိမ်မျက်နှာကျပ်က အိမ်မြှောင်ကလေးတွေနဲ့ စကားပြောရတာ သူကျေနပ်တယ်။<br />
ပြီး စိတ်လိုလက်ရနဲ့ ကွန်ပျူတာဖွင့်ပြီး စာရေးရတာကိုကြိုက်တယ်။
ဒါပေမယ့် ရေးမိတဲ့ အကြောင်းအရာတွေကိုပြန်ဖတ်ရင် သူ မျက်ရည်တွေ ခဏခဏကျရတယ်။
အဲဒီအခါ လက်ဖမိုးနဲ့ မျက်ရည်ကို ဘယ်ပြန်ညာပြန်သုတ်ရင်း စိတ်တွေတိုလာမိရော။
ဒါလား လူတစ်ယောက်ရဲ့ ဖြစ်တည်မှု။ သွားစမ်းပါ။ သူပစ္စည်းတွေကို
ကန်ကျောက်ပစ်လိုက်တယ်။ သူ့ခြေထောက်မှာ ဓါတ်ပုံအယ်လ်ဘမ်လေးကျလာတယ်။<br />
သူကောက်ကိုင်ပြီး လှန်ကြည့်လိုက်တယ်။ ပထမဆုံးဓါတ်ပုံလေးတောင်
အရောင်တွေ လွင့်နေပြီ။ ဒါပေမယ့် သဲသဲကွဲကွဲတော့မြင်နေရသေးတယ်။ မိသားစု
သုံးယောက် ရယ်ပြုံးနေတဲ့ပုံ။ သူက အလယ်က။ သူ့ဘယ်ဘက်ဘေးမှာ မေမေ။ ပြီးတော့
သူ့ညာဘက်ဘေးမှာ………။ သူ့နှုတ်က လှုပ်တယ်ဆိုရုံကလေး ရေရွတ်မိတယ်။ သူ့အဲဒီ
စကားလုံးနှစ်လုံးကို မပြောခဲ့တာ ကြာခဲ့ပြီလေ။ အသံတွေ မထွက်မိဘူး။<br /> သူ့စိတ်ထဲမှာ<br /> “ဖေဖေရယ် သိက္ခာမရှိတဲ့ သူတွေက ခုသားကို သိက္ခာအကြောင်းပြောလာကြပြီ ဖေဖေ။ “<br />(ဂ)<br />
သူ အခန်းထဲကနေ ထွက်လာပြီး အပေါ်ထပ်ကနေ ဆင်းမယ်လုပ်တုန်း
လှေကားနားရောက်တော့ အောက်ထပ် ဧည့်ခန်းက စကားသံတွေကိုကြားလိုက်ရတယ်။ သူ
တုန့်ခနဲရပ်ပြီး နားထောင်နေလိုက်မိတယ်။ ဒီလိုပဲ သူနားထောင်တတ်ခဲ့တာ
ကြာပေါ့။ ခုသလော မေမေ အလုပ်ရှုပ်ပြီး အိမ်ကို ညဘက်မိုးချုပ်မှ
ပြန်ပြန်ရောက်နေတယ်။ ပြီးတော့ ဟိုလူကြီးလဲ အလုပ်ရှုပ်နေတဲ့ ပုံနဲ့
ပြန်လာလိုက် ပြန်ထွက်သွားလိုက်လုပ်နေတယ်။ အဲဒါတွေကလွဲလို့ သူ ကျန်တာတွေကို
လိုက်ပြီး စိတ်မဝင်စားတတ်ဘူး။ ခု မေမေနဲ့ ဟိုလူကြီး
တီးတိုးတီးတိုးပြောနေတာကို သူကြားတယ်။<br /> “ကေသီ သားကိစ္စ ဘယ်လို စီစဉ်ထားလဲ။“<br />
“တစိတ်ရှိ ဒါပဲမေးနေတာပဲ။ ဒီမယ် ကို ခု သားကို ကေသီ
အမျိုးတစ်ယောက်အိမ်မှာ သွားထားမလို့လုပ်ထားတယ်။ သူ့အတွက် လိုအပ်တဲ့
အထောက်အပံ့တွေကို ကေသီတို့က တစ်လတစ်ခါ ပို့ပေးရုံပဲ။ “<br />
“ဒါကောင်းတယ်။ ကိုတော့ စိတ်ရှုပ်လွန်းလို့ ဒီကောင်မရှိလေ အေးလေပဲ။
ဒီကောင်ရဲ့ ကို့ကိုကြည့်တဲ့ မျက်လုံးတွေကို မကြိုက်ဘူး။ “<br /> “ကို အဆင်ပြေအောင် ကေသီက လုပ်သာ လုပ်ရတယ်။ သား ကေသီ့ကိုမုန်းသွားမလားပဲ စိုးရိမ်တယ်။ “<br />
“စိုးရိမ်မနေနဲ့ ကေသီရာ။ ခုလည်း ကေသီ ဗိုက်ထဲမှာ သားသားလား
မီးမီးလားမသိတဲ့ ကို့ရင်သွေးရှိနေပြီပဲ။ ဒီကောင်ရှိနေရင် ကိုနဲ့ ကေသီ
သိက္ခာကျစရာအဖြစ်တွေ ခဏခဏဖြစ်နေဦးမယ်။ ခု ကေသီ လုပ်တာ မဆိုးဘူး။ ကေသီ့ကို
ကျေးဇူးတင်တယ်ကွာ“<br /> “ဟာ ကိုကလည်း ဧည့်ခန်းကြီးထဲမှာ “<br />
ပလူးပလဲဖြစ်နေကြတဲ့ မြင်ကွင်းကို သူ ဝိုးသိုးဝါးတားပဲမြင်ရတယ်။
မျက်ရည်တွေလား။ ဒါဖြစ်သင့်ရဲ့လား။ နောက်တစ်ယောက်ရဲ့ လာခြင်းကို
အရင်တစ်ယောက်ကို ဖယ်ခွာခြင်းနဲ့ ကြိုဆိုရမယ်။ တရားသလား။ ဘယ်သူတွေက တရားပြီး
ဘယ်သူတွေ မတရားခဲ့တာလား လောကကြီးမသိဘူးလား။ အမှန်တရားဆိုတာ ရုပ်ရှင်တွေ
ဗွီဒီယိုတွေထဲကလို ဇာတ်သိမ်းခန်းရောက်မှာ ဘွားခနဲပေါ်လာတတ်တာလား။<br /> သူ အခန်းထဲပြန်ပြီး အိတ်တစ်လုံးထဲ အဝတ်အစားတွေထည့်လိုက်တယ်။ အန်ဆွဲထဲက ပိုက်ဆံတစ်ချို့ကို လုံလောက်အောင် အိတ်ထဲထည့်တယ်။<br />
နောက် ဓါတ်ပုံအယ်လ်ဘမ်ကို ထည့်တယ်။ နွေးထွေးတဲ့
အိမ်ရဲ့ရိပ်မြုံဆိုတာ ငှက်သိုက်တစ်ခုလောက်တောင် တန်ဖိုးမရှိဘူးလို့ သူ
တွေးလိုက်မိတယ်။<br /> ခြေလှမ်းတွေ ကတ္တရာလမ်းထက်မှာ။ ဦးတည်ရာတော့မရှိဘူး။ ရောက်ချင်ပေါက်ချင်တဲ့ နေရာကိုရောက်ပါစေပေါ့။<br />(ဃ)<br />
ဒီကန်လေးကို သူမှတ်မိတယ်။ တိတ်ဆိတ်တဲ့ ပတ်ဝန်းကျင်နဲ့
အသားကျနေတဲ့ကန်ကလေး။ သူငယ်ငယ်တုန်းက ဒီကန်လေးကို တနင်္ဂနွေနေ့တိုင်း
ရောက်ရောက်နေကြ။ ကန်လည်က တံတားဖြူဖြူကလေးပေါ်မှာ လေတဖြူးဖြူးနဲ့ သူရယ်
မေမေရယ်၊ ဖေဖေရယ် လမ်းလျှောက်ကြတယ်။ နောက်သူက ဖေဖေကို ပူဆာတယ်။<br />
ကန်ထဲက ကြာဖူးလေတွေ ခူးပေးဖို့။ ဒါပေမယ့် ရေမကူးတတ်တဲ့ ဖေဖေက ဘယ်တုန်းကမှ
သူ့ကို မခူးပေးနိုင်ခဲ့ပါဘူး။ အဲဒီထဲက သူဟာ လိုချင်တာဆို ဘယ်တုန်းကမှ
အလွယ်တကူ မရတတ်ခဲ့တာပဲနေမှာ။ ဖေဖေက ငါးမျှားတယ်။ မေမေက ဘေးကနေထိုင်ပြီး
စာအုပ်ဖတ်လိုက် သူနဲ့ ဆော့လိုက်။ ကြည်နူးပျော်ရွှင်တဲ့ မိသားစုဘဝဆိုတာ
ငယ်ငယ်တုန်းက မက်ခဲ့တဲ့ အိပ်မက်တွေပဲ။<br /> ခု နောင်ယားကန်ကို
ပြန်ပြီးပြင်ဆင်နေကြတယ်။ တံတားဖြူဖြူကလေးကခုတော့ သစ်လွင်တောက်ပလို့။
ကန်ပတ်ပတ်လည်မှာ လျှောက်လမ်းလေးဖောက်ထားတယ်။ ကန်ထဲမှာ လှေကလေးတွေရှိတယ်။
တကယ်ဆိုရင် ခုချိန်မှာ ပျော်ပျော်ရွှင်ရွှင်နဲ့ သူနဲ့ မေမေ ဖေဖေ
အတူလျှောက်နေရမယ့်လမ်းကလေး။<br /> တကယ်တမ်း အတူလျှောက်သွားခဲ့တာက မေမေနဲ့ ဟိုလူကြီး။<br />
သူ့အိမ်ကို အဲဒီလူကြီးစရောက်လာတာ မှတ်မိနေတယ်။ ဖေဖေရဲ့အချစ်ဆုံး
သူငယ်ချင်းတဲ့။ ရုပ်ရည်ကတော့ ဖေဖေ့ထက်ချောမောတာကို သူတောင်သတိထားမိတယ်။
မေမေ့နားကိုတိုးတိုးလေးကပ်ပြောခဲ့တဲ့<br />“ဦးလေးကြီးက ချောတယ် မေမေ“ဆိုတဲ့စကားကို ခုပြန်တွေးမိရင် သူမှားခဲ့တာကို ပြန်မှတ်မိရတယ်။ မေမေအဲဒီတုန်းက ပြောခဲ့တာက။<br /> “သား ဖေဖေထက်ချောတာတော့ သေချာတယ်“တဲ့။<br />
အဲဒီလူကြီး ဖေဖေနဲ့အလုပ်တွေတွဲလုပ်တယ်။ အိမ်ကို ခဏခဏလာတယ်။
ဖေဖေမရှိတဲ့ အချိန်တွေမှာလည်း အိမ်ကို ခဏခဏလာတယ်။ ပြီးတော့
မေမေနဲ့ရယ်ရယ်မောမော စကားတွေပြောကြတယ်။ လက်ဆောင်တွေပေးတယ်။ သူ့ကိုလည်း
မုန့်ဖိုးတွေပေးတယ်။ အစကတော့ သူပျော်ခဲ့ပါတယ်။ ဒါပေမယ့်
မိုးသည်းညတစ်ညမှာမြင်လိုက်ရတဲ့ မြင်ကွင်းတစ်ခုကြောင့် သူမပျော်တော့ဘူး။<br />
လျှပ်ရောင်တွေ တဝင်းဝင်းနဲ့ မိုးတွေ သည်းကြီးမည်းကြီးရွာနေတယ်။
လေတွေ တဝေါဝေါတိုက်ပြီး မိုးကြိုးတွေတစ်ချက်တစ်ချက်ပစ်နေတာကြောင့်
သူအိပ်ယာကလန့်နိုးလာတယ်။ အနားမှာ မေမေရှိမနေဘူး။ ဖေဖေ မနက်က
အလုပ်ကိစ္စတစ်ခုနဲ့ ခရီးထွက်သွားတယ်။ မိုးတွေရွာရင် သူကြောက်တတ်တယ်ဆိုတာ
မေမေ သိရဲ့နဲ့ ဘယ်သွားနေလဲ။ သူ အိပ်ယာကနေ ထပြီး
အခန်းအပြင်ဘက်ကိုထွက်ခဲ့တယ်။ မိုးခြိမ်းသံတွေကြားမှာ ကြောက်ကြောက်နဲ့
မေမေ့ကိုရှာရင်း မီးဖိုခန်းဘက်ကိုရောက်တော့
လျှပ်ရောင်ဖွေးဖွေးနဲ့မြင်လိုက်ရတဲ့ မြင်ကွင်းဟာ ။<br />
သူ့ပါးစပ်ကို လက်တစ်ဖက်က လာပိတ်လိုက်တယ်။ သူ့လှည့်ကြည့်လိုက်တော့ မိုးရေတွေ
တစ်ကိုယ်လုံးရွှဲစိုနေတဲ့ ဖေဖေရယ်လေ မျက်ရည်တွေ သွင်သွင်စီးလို့။
သူ့မျက်ဝန်းမှာလဲ….။<br />(င)<br /> မေမေနဲ့ဖေဖေ အဲဒီညမှာ
စကားများကြတယ်။ ဟိုလူကြီးကတော့ ဧည့်ခန်းထဲမှာ ခေါင်းကြီး ငိုက်စိုက်ချလို့။
ဖေဖေ ခရီးမထွက်ဖြစ်ခဲ့ဘဲ ပြန်ရောက်လာခဲ့တာဟာ ဒီကိစ္စကိုရှင်းဖို့တဲ့။
ဖေဖေ့လုပ်ဖော်ကိုင်ဖက် ပတ်ဝန်းကျင်မှာ ဖေဖေ သိက္ခာကျသတဲ့။ အပြန်အလှန်
ဟစ်အော်နေတဲ့ မေမေနဲ့ဖေဖေရဲ့ အသံတွေဟာ မိုးလေတွေထဲမှာပဲ
ပျောက်ပျောက်သွားခဲ့တယ်။<br /> ဖေဖေအဲဒီည အိမ်ကနေ မိုးလေတွေထဲမှာ
ထွက်သွားတယ်။ မေမေက တင်းမာခက်ထန်နေတဲ့ မျက်ဝန်းတွေနဲ့ကျန်ခဲ့တယ်။
ဖေဖေကိုမြင်လိုက်ရတာဟာ အဲဒီည နောက်ဆုံးပါပဲ။ မိုးရေတွေနဲ့အတူ မိုးတိတ်တော့
ဖေဖေ မရှိတော့ဘူး။ ဖေဖေ ကန်ထဲမှာ ရေနစ်သေသွားတယ်ဆိုတာပဲ သူသိလိုက်တယ်။
အဲဒီကတည်းက အမှောင်တခြမ်းဟာ သူကဘဝအတွက်
ကောင်းကင်တစ်ခြမ်းဖြစ်သွားခဲ့တာပေါ့။<br /> နှစ်လအကြာမှာ မေမေ လက်ထပ်လိုက်တယ်။ သူလည်း………….။<br /> သံတိုင်တစ်ဘက်ခြမ်းမှာ မျက်ရည်တွေနဲ့ မေမေ သူ့ကိုကြည့်နေတယ်။<br />
“အဲဒီကလေးဟာ ဒေါ်ကေသီရဲ့သားဆိုတာ သေချာလား။ ကြည့်ပါဦး။
သေချာတယ်ဆိုရင်တော့ ဘယ်လိုလုပ်ချင်သလဲဆိုတာ ဆရာတို့တိုင်ပင်ကြတာပေါ့။“<br /> ဝတ်စုံဖြူဖြူဝတ်ထားတဲ့ လူကြီးက မေမေကိုပြောနေတဲ့ စကားသံ။<br /> “သူ့ကို ဘယ်မှာတွေ့တာတဲ့လဲ ဒေါက်တာ ။ ဒါ ကျွန်မ သားပါ။ ကျွန်မသားလေးပါ။ ပြောပါဦး ဒေါက်တာ“<br /> “နောင်ယားကန်မှာပါ“<br /> “ရှင်.. “<br />
ပြူးကျယ်သွားတဲ့ မေမေ့မျက်ဝန်းတွေကိုကြည့်ရင်း သူကျေနပ်တယ်။
သူ့ကို လူတွေက ရူးနေတယ်ထင်ကြတယ်။ တကယ်တမ်း သူမရူးပါဘူး။ အားလုံးကိုသိတယ်။
သူ့ကိုယ်ပေါ်က အဝတ်တွေ ညစ်နွမ်းသွား တာလဲသိတယ်။ သူ့ဆံပင်တွေရှည်သွားတာလဲ
သိတယ်။ သူ့လက်သည်းတွေ ရှည်လာတာလဲသိတယ်။<br /> တစ်ခုပဲ
သူများမိသားစုတွေ ပျော်ရွှင်နေတာကို သူမသိချင်တာပဲ။ ဒါကြောင့်
အဲလိုမြင်ကွင်းတွေမြင်ရင် ခဲနဲ့ပစ်တယ်။ လက်ချင်းချိတ်ထားရင် လက်တွေ
ပြေးဆွဲပစ်လိုက်တယ်။ အဲလို ခဏခဏဖြစ်ပြီး လူတွေ သူ့ကိုကြောက်လာတယ်။
တစ်ချို့က အရူးလို့ ခပ်ကျယ်ကျယ်ပြောတယ်။<br /> တစ်ချို့က ခပ်တိုးတိုးလေးနဲ့<br /> “သနားပါတယ်…ဟယ်“ တဲ့…။<br /> <br />သော်ဇင်(လွိုင်ကော်) </p><p>ပိတောက်ပွင့်သစ်မဂ္ဂဇင်း၊ နိုဝင်ဘာ၊ ၂၀၁၃ <br /></p><p></p>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-55899304751767555422012-09-15T22:26:00.003-07:002012-09-15T22:26:36.390-07:00ႏွစ္ဆယ့္ကုိးရက္ မြန္းလြဲ တစ္နာရီ မိနစ္ ႏွစ္ဆယ္ အပုိင္း(၂)<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူတုိ႕ေရာက္ရွိေနေသာေနရာသည္
ေမလ(၂၉)ရက္ေန႕က ျဖစ္ပြားခဲ့ေသာ တုိက္ပြဲငယ္တစ္ခုျဖစ္ပြားရာေနရာတစ္ခုျဖစ္သည္။
ဖားျပင္ ဆုေတာင္းကုန္းႏွင့္ ေတာင္ဘက္ ဥရုေခ်ာင္းၾကားရွိ
ဖားျပင္ရြာအထြက္တြင္ျဖစ္ေနသည္။ အျပန္အလန္ ပစ္ခတ္ေနၾကသည္က
ဥရုေခ်ာင္းတစ္ဘက္ကမ္းမွျဖစ္သည္။ ဦးေခါင္းထက္ဆီမွ ေသနတ္သံမ်ားသည္
ၾကက္သီးထဖြယ္လိလိ။ သူတုိ႕ေလးဦးသား ေျမျပင္တြင္ ၀ပ္ခ်လုိက္သည္။ လမ္းေပၚတြင္
ဆုိင္ကယ္တစ္စီးစ ႏွစ္စီးစကေတာ့ အရဲစြန္႕သြားလာလွ်က္ရွိေနသည္။ သူတုိ႕ ေလးဦး
မထြက္ရဲေသး။ ကားတစ္စီးတစ္ေလမွ ျဖတ္သြားသည္ကုိမေတြ႕ရ၍ အေျခအေနကုိေစာင့္ၾကည့္ေနရသည္။
သူတုိ႕ကုိ ကုမၸဏီရွိ လူႀကီးမ်ားကလည္း ေမွ်ာ္ေနၾကလိမ့္မည္ဟု သိသည္။ ဖုန္းပါလာ၍ဆက္ၾကည့္ေသာ္လည္း
အခ်ိန္အခါမေရြး လူႀကီးမင္းႏွင့္ေတြ႕ေနရေသာေၾကာင့္ အေရးထဲအရာေပၚ စိတ္ဓါတ္ေတြ
ၾကရျပန္သည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဘယ္လုိလဲ
ဆက္သြားၾကမလား"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူ႕အေမးကုိ
ဘယ္သူမွ မေျဖၾက။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ေဇာ္သန္႕က
</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"အေျခအေန
ေစာင့္ၾကည့္ပါဦး ေတာ္ေတာ္ၾကာ ကားကုိ လွမ္းပစ္လုိက္လုိ႕
ဒုကၡေတြမ်ားကုန္ပါ့မယ္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟုတ္တယ္
ေနပါဦး ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ေရာက္ေနတာ ပစ္ကြင္းၾကီးေနာ္။ ဟုိဘက္ ဒီဘက္
လွမ္းေဆာ္ေနၾကတဲ့အထဲ မိသြားဦးမယ္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ႏုိင္ႏုိင္ကလည္း</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟုတ္တယ္
ကၽြန္ေတာ္လည္း မေမာင္းရဲေသးဘူး ။ ေစာင့္ၾကည့္ုလိုက္ရေအာင္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ေစာေစာတုန္းက
သူ႕နားအူသြားျခင္းသည္ ေပါက္ကြဲမႈ ခက္ႀကီးႀကီးေၾကာင့္ျဖစ္သည္။
ဆုေတာင္းကုန္းေျမာက္ဘက္တြင္ မီးခုိးလုံးႀကီးႏွင့္အတူ ေျမနီမႈန္႕မ်ားကုိပါ လုံးခနဲ
ေတြ႕ရသည္။ ဖုန္းတြင္ပါေသာ ကင္မရာျဖင့္ ေဇာ္သန္႕က ဓါတ္ပုံရုိက္လုိက္ေသးသည္။
ရုိက္သာရုိက္ေနရေသာ္လည္း ေဘးဘီ ပတ္၀န္းက်င္ကုိ အကဲခတ္ရေသးသည္။ ကုံးကုံး
ကြကြျဖင့္သာ မရဲတရဲရုိက္လာခဲ့သည္။ မိႏွစ္ႏွစ္ဆယ္ေလာက္ရွိေသာအခါတြင္
ဆန္းၾကြယ္ရြာဘက္မွ ပါဂ်ဲရုိးကားတစ္စီး ျဖတ္လာသည္ကုိေတြ႕ရသည္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟုိမွာ
ကားတစ္စီးလာေနတယ္။ ထြက္ရေအာင္ ႏုိင္ႏုိင္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူ
ေလာ္ေဆာ္လုိက္သည္ႏွင့္ အားလုံးကားေပၚသုိ႕ေျပးတက္လုိက္ၾကသည္။
ကားေမာင္းထြက္လာစဥ္တြင္ မ်က္စိမ်ားက ေတာင္ေျမာက္ကစားေနရသည္။ ထုိင္ခုံမ်ားကုိ
ခပ္မတ္မတ္ မထိုင္ရဲဘဲ ေနာက္ေလွ်ာထုိင္ကာ နားကိုလည္း ကားကားစြင့္ထားမိသည္။ ကားကုိ
အျမန္လည္း မေမာင္းရဲ။ လမ္းကလည္း ဆုိးေနသည္။ ေရွ႕တြင္ ဆန္းၾကြယ္ရြာကုိေတြ႕ေနရသည္။
ထုိရြာထဲသုိ႕ေရာက္လွ်င္ စိတ္ေတာ့ နည္းနည္း ေအးရမည္။ ဆန္းၾကြယ္ရြာထဲတြင္ ရြာသူရြာသားေတြ
ဟုိနားတစ္စု ဒီနားတစ္စု။ထုိရြာမွတဆင့္ ဖားကန္႕ ေက်ာက္၀ုိင္းသုိ႕ေရာက္လာသည္။
ဖားကန္႕သည္လည္း ထုိ႕နည္းတူစြာ လူေတြ တရုန္းရုန္း။ သူတုိ႕ စိတ္
နည္းနည္းခ်လုိက္ၾကသည္။ တစ္ဦးႏွင့္တစ္ဦး သက္ျပင္းေတြ ကုိယ္စီခ်လုိက္ၾကသည္က
တၿပိဳင္တည္း။ သူတုိ႕ ဖားကန္႕ရုံးခ်ဳပ္သုိ႕ ကားအ၀င္တြင္ ေရွ႕က ေရာက္ႏွင့္ၾကေသာ
၀န္ထမ္းေတြက စုိးရိမ္ေနေသာ မ်က္ႏွာထားေတြႏွင့္ေစာင့္ၾကိဳၾကသည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ကုမၸဏီေရာက္ေရာက္ခ်င္း
၀ုိင္း၀န္းေမးျမန္းၾကသည္ကုိေျဖရသည္ပင္ အေတာ္ေလး ေမာသည္။ သူတုိ႕က နဖူးေတြ႕
ဒူးေတြ႕ၾကံဴခဲ့ရေသာ တုိက္ပြဲငယ္အေၾကာင္းကုိ သိလိုၾကသည္။ ေသနတ္ေတြ ပစ္သံၾကားသျဖင့္
သူတုိ႕ေတြအတြက္ အားလုံးက ၀ုိင္း၀န္းပူပန္ေပးၾကသည့္အတြက္လည္း ေက်းဇူးေတြတင္ရသည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေစာေစာတုန္းက
ေပါက္ကြဲသံက ယမ္းဂုိေဒါင္က ကတ္တုိက္ေပါက္ကြဲတာတဲ့"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ေနေနကေျပာလာသည္။
ဟုတ္ေလာက္ပါသည္ ။ ထုိ႕ေၾကာင့္သာ အသံမွာ အေတာ္ေလး က်ယ္ေလာင္ျခင္းျဖစ္သည္။ ဖားကန္႕၊
ဆုိင္းေတာင္ရွိ အခ်ိဳ႕ေသာ အိမ္မ်ား မွန္မ်ားကြဲၾကသည္။ သူတုိ႕ ကုမၸဏီရုံးခ်ဳပ္မွေန၍
မီးေလာင္ေနေသာ ေနရာကုိေတြ႕ေနရသည္။ မီးခုိးေတြ အူေနေသာ ဖားကန္႕ေမွာ္ကုိ သူတုိ႕ခုမွ
ျမင္ရျခင္းျဖစ္သည္။ ဖားကန္႕တြင္ အလုပ္လုပ္ေနသည္ ေျခာက္ႏွစ္သာ ကာလအတြင္း
ယခုတႀကိမ္မွပင္ ေတြ႕ရျခင္းျဖစ္သည္။ ယခင္က ေအးခ်မ္းလွသည္ေမွာ္သည္ ယခုေတာ့
ေသနတ္၊အေျမွာက္သံ တဆူဆူျဖင့္ အက်ီးတန္လွသည္။ သူတုိ႕တြင္ အ၀တ္အစားမပါ။ အိပ္ယာမပါ။
သူတုိ႕လက္ထဲတြင္ ဗလာခ်ည္းသက္သက္သာ။ ထုိေန႕က ထမင္းစားမ၀င္။ ကုမၸဏီက
အိပ္ယာလိပ္မရွိေသာသူမ်ားကုိ အိပ္ယာလိပ္၀ယ္ေပးသည္။ ႏွစ္ေယာက္တစ္စုံရသျဖင့္ သူႏွင့္
ေဇာ္သန္႕အတူတူ အိပ္ရသည္။ ေနေနကေတာ့ သူမ်ားေတြ သယ္လာေပးေသာ သူ႕အိတ္တြင္
အိပ္ယာလိပ္ပါေနသျဖင့္ မလုိေတာ့။ တစ္ခ်ိဳ႕က အက်ႋေတြလာေပးသည္။ မရွိေတာ့ သူတုိ႕လည္း
၀တ္ရၿပီ။ တစ္ခ်ိဳ႕က အလုိက္ကန္းဆုိးမသိစြာျဖင့္ ဘာအထုပ္မွ မဆြဲလာရလားဆုိၿပီး
အျပစ္ေတြတင္ၾကသည္။ သူတုိ႕ကေတာ့ ဘာမွမေျပာလုိေတာ့။ ကုိယ္ၾကံဳခဲ့ရသည္ကုိ
ကိုယ္ပဲသိသျဖင့္ ထုိစကားမ်ားကုိ မသိက်ိဳးကၽြန္ျပဳကာ မ်က္ႏွာလြဲထားလုိက္သည္။
သူ႕စိတ္ထဲတြင္ မနက္ျဖန္တြင္ ျပန္သြားယူႏုိင္မည့္ သူ႕ပစၥည္းမ်ားအေၾကာင္းေတြးေနမိသည္။
</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ညေနသည္ေမွာင္လာၿပီ။
သူတုိ႕ စိတ္ေတြညစ္ညစ္ႏွင့္ေရခ်ိဳးလုိက္ၾကသည္။ ၿပီးေနာက္ ေျပးခဲ့လႊားခဲ့သည္မ်ားကုိ
ျပန္လည္း စားျမံဳ႕ျပန္ေနၾကသည္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ည ၉နာရီ
မိနစ္ ၃၀။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ဖုန္းျမန္သံကုိၾကားလုိက္ရသည္။
</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဘာ
ဘာျဖစ္တယ္....အသံမၾကားရဘူး....ျပန္ေျပာဦး ျပန္ေျပာဦး"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ထုိဖုန္းေျပာသံေၾကာင့္ပင္
အေၾကာင္းတစ္ခုခုေတာ့ ထူးၿပီမွန္း အားလုံး ရိပ္မိလုိက္ၾကသည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဦးခန္႕
ဦးခန္႕ ခု ဘယ္ေရာက္ေနတာလဲ ..လမ္းမွာလား...ဘာ ဘယ္လုိ ေျပးလာခဲ့ၿပီး...ဘာေၾကာင့္လဲ
ဦးခန္႕ ဘာေၾကာင့္လဲ ..ဘယ္သူေတြ က်န္ခဲ့လဲ..ဘာ ဘယ္လုိ ဘယ္သူေတြ က်န္ခဲ့မွန္းမသိဘူး
ဟုတ္လား...ဘာျဖစ္လုိ႕လဲဆုိတာ ေျပာဦးေလ ဦးခန္႕..။ ဘာရယ္ မီးရွိဳ႕တယ္..ဟာဗ်ာ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူတုိ႕
ၾကက္သီးေမႊးညွင္းမ်ားပင္ ဖ်န္းဖ်န္း ထသြားၾကသည္။ ထုိလူ႕အနားသုိ႕ စုျပံဳက
ျဖစ္ေၾကာင္းကုန္စင္ကုိ ၀ုိင္းေမးၾကသည္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ကုမၸဏီမွာ
တစ္ေယာက္မွ မေနရဲေတာ့ဘူးတဲ့ အကုန္လုံးကို ဟုိဘက္က ေမာင္းထုတ္လုိ႕ ေျပးလာခဲ့ၿပီတဲ့.။
ဘယ္သူေတြပါလုိ႕ပါမွန္း က်န္ခဲ့လုိ႕ က်န္ခဲ့မွန္းမသိဘူးတဲ့။ ဖုန္းလိုင္းကလည္း
မမိဘူး။ ေျပးရင္းလႊားရင္းေျပာေနတာလုိ႕ ဦးခန္႕ေျပာတယ္။ မီးလာရွိဳ႕တာတဲ့။"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဗ်ာ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူႏွင့္
ေနေန အျပင္ ေဇာ္သန္႕ႏွင့္ အျခားေသာ သူငယ္ခ်င္းမ်ားကပါ အံ့ၾသသြားၾကသည္။ မီးရွိဳ႕တာ။
ဒါဆုိလွ်င္။ သူတုိ႕ အႏွစ္ႏွစ္အလအလ စုေဆာင္းခဲ့ေသာ ပစၥည္းမ်ား ။ ကုန္ၿပီေပါ့။
ေနေနသည္ ရုတ္တရက္ ထုိင္ခ်လုိက္ကာ ငုိေနေလၿပီ။ ေနေန႕တြင္ အ၀တ္တစ္ထည္
ကုိယ္တစ္ခုတည္း။ ဘာမွပါမလာ။ သူတုိ႔ေမွ်ာ္လင့္ခဲ့ေသာ မနက္ျဖန္၏ သက္တမ္းသည္
ယေန႕တြင္ပင္ ေသဆုံးခဲ့ၿပီ။ သူ႕ရင္ဘတ္ၾကီးတစ္ခုလုံး ဆုိ႕ေနေခ်သည္။
သူတုိ႕ကုမၸဏီရုံးခ်ဳပ္၏ ျခံေထာင့္မွေန၍ သူတုိ႕အလုပ္ဆုိက္ဒ္ ရွိရာ
မက္လင္ေခ်ာင္ဆုိဒ္သုိ႕ၾကည့္ုလုိက္သည့္အခါ ညေမွာင္ေမွာင္ေကာင္းကင္ယံတြင္
မီးလွ်ံမ်ားမွထြက္လာေသာ လိေမၼာ္ေရာင္မ်ားကုိျမင္ရသည္။ သူတုိ႕မ်က္ႏွာမ်ား
ဆီး(ဇီး)ရြက္ေလာက္သာရွိေနေတာ့မည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဒါဆုိ
ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ပစၥည္းေတြပါ ပါကုန္ၿပီေပါ့"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"မေျပာတတ္ဘူး
ကုိေသာ္ ဟုိဘက္က လူေတြေတာင္ ကုိယ့္ကုိကုိယ္ အႏုိင္ႏုိင္ေျပးလာခဲ့ရတယ္လုိ႕ေျပာတယ္။
ဒီေန႕ညေတာ့ မမုံ ဒုကၡသယ္စခန္းမွာ အိပ္လုိက္မယ္တဲ့။ ဘယ္သူေတြက်န္ခဲ့မွန္းမသိေတာ့
ျပန္ရွာရဦးမယ္ေျပာတယ္။"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဒါဆို
လက္ရွိ ဘယ္ႏွစ္ေယာက္ရွိေနလဲ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"၉ေယာက္လုိ႕ေတာ့ေျပာတယ္
တစ္ေယာက္ေပ်ာက္ေနတယ္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">အားလုံး
လွဳပ္လွဳပ္ရြရြျဖစ္ကုန္ၾကသည္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဘယ္သူတဲ့လဲ
နာမည္သိလား"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ကုိက်ီးဥ
တဲ့"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟာ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟင္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">အံ့ၾသ
တုန္လွဳပ္စြာျဖင့္ အာေမဋိတ္သံမ်ား ကုိယ္စီ ကုိယ္စီ ထြက္လာၾကသည္။ </span><br />
<div align="right" style="text-align: right;">
<strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ဆက္ပါမည္။</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;"></span></div>
<div align="right" style="text-align: right;">
<strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္)</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;"></span></div>
<div align="right" style="text-align: right;">
<strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">17-Sept-2012</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;"></span></div>
<div align="right" style="text-align: right;">
<strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">12:06PM</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;"></span></div>
Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-30266637723012616222012-09-14T21:05:00.001-07:002012-09-14T21:05:51.973-07:00ႏွစ္ဆယ့္ကုိးရက္ မြန္းလြဲ တစ္နာရီ မိနစ္ ႏွစ္ဆယ္<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">အခ်ိန္က
ေန႔လည္ တစ္နာရီ မိနစ္(၂၀)။ ပတ္၀န္းက်င္တစ္ခုလုံးကေတာ့
တိတ္ဆိတ္ၿငိမ္သက္လွ်က္ရွိေနသည္။ မြန္းလြဲေနသည္ ပူျပင္းလွ်က္ရွိသည္။ မုိးမရြာသျဖင့္
ၾသဂုတ္လ ေနသည္ အေတာ္ေလးကုိ စြာေန၏။ သူတစ္ေယာက္တည္း အခန္းထဲတြင္ ရွိေနခ်ိန္ျဖစ္သည္။
ထုိစဥ္မွာပင္ အင္ျဒဴး တစ္ေယာက္ အခန္းထဲသုိ႕ အေျပးတစ္ပုိင္းေရာက္လာၿပီး </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ကုိေသာ္ဇင္
ဘာလုပ္ေနတာလဲ အထုပ္အပုိးေတြ ျပင္ေတာ့ေလ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဘာကိစၥျပင္ရမွာလဲကြ
မင္းကလည္း စကားေျပာတာ အစ မရွိ အဆုံးမရွိ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေအးေဆးလုပ္ေန
ဟုိမွာ သူမ်ားေတြ အထုပ္အပုိးေတြျပင္ေနၾကၿပီ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေဟ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟုတ္တယ္
အစ္ကုိ ဒီမွာ မေနရေတာ့ဘူးတဲ့ ၁၀ေယာက္ထပ္ပုိေနလုိ႕မရဘူးတဲ့ ကၽြန္ေတာ္ေတာ့
မေနခဲ့ေတာ့ဘူး အစ္ကုိေရာ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူ
အေတာ္ေလးကုိ ထူပူသြားပါသည္။ အေျခအေနက ရုတ္ခ်ည္းပါလား။ သူ
ယခုလုိအေျခအေနျဖစ္လာလိမ့္မည္ဟု မထင္ထား။ ယခင္အပတ္ကေတာ့ သူတုိ႔အနီးအနား
ကုမၸဏီမ်ားတြင္ ပစ္သံခတ္သံမ်ားကုိၾကားေနရသည္။ သုိ႕ေသာ္ သူတုိ႕အနီးအနားသုိ႕ေရာက္လာလိမ့္မည္ဟု
ထင္မထားေခ်။ ေန႕စဥ္လုိလုိၾကားေနရေသာ ပစ္သံခတ္သံမ်ားကုိ နားစြင့္ရင္း ဖားကန္႕ကေန
ျပန္သင့္မျပန္သင့္ သူအေတာ္ေလး စဥ္းစားယူေနရသည္။ သူ႕သူငယ္ခ်င္းမ်ားလည္း ထုိနည္း
လည္းေကာင္းပင္။ ေျပာရလွ်င္ ယခုႏွစ္ အစပုိင္းကပင္ ဖားကန္႕ေက်ာက္စိမ္း ေမွာ္သည္
အေျခအေနမေကာင္းျဖစ္ေနခဲ့သည္။ မွတ္မွတ္ရရ ဇန္န၀ါရီလလယ္ေလာက္တြင္ အလုပ္ေတြ
ရပ္နားလုိက္ရေသးသည္။ ေဖေဖာ္၀ါရီလေနာက္ဆုံးပတ္မွပင္ အလုပ္ေတြျပန္စႏုိင္သည္။
ေက်ာက္စိမ္းေမွာ္၏ ရာသီသိမ္းခ်ိန္ ေမလသည္ ယခုႏွစ္တြင္ အနည္းငယ္ရွဳပ္ေထြး၏။ ေမလ
၂၀ရက္တြင္ ကုမၸဏီေတြ အလုပ္သိမ္းသည္။ ၀န္ထမ္းေတြ ကုိယ့္ရပ္ကုိယ့္ရြာသုိ႕
ေျပးျပန္ၾကသည္။ သူတုိ႕ကုမၸဏီတြင္ က်န္ရစ္ခဲ့သည္မွာ ၃၈ဦးတည္း။ အမွန္တကယ္တြင္
သူလည္း ျပန္ခ်င္ေနသည္။ ေတြးပူစရာ ကိစၥေလးေတြရွိေန၍သာ မျပန္ျဖစ္။
သူငယ္ခ်င္းမ်ားကလည္း သူႏွင့္ ဘ၀တူျဖစ္ေနၾကသည္။ ေမလ ၂၉ရက္တြင္ သူတုိ႕ကုမၸဏီႏွင့္
အနီးဖားျပင္ ဆုေတာင္းကုန္းတြင္ တုိက္ပြဲငယ္ေလးျဖစ္ပြားသည္။ ေသနတ္သံမ်ားကုိ
အတုိင္းသားၾကားေနရသည္။ ထုိ႔ေန႕က လမ္းသြားလမ္းလာ လူတစ္ဦး ေသနတ္မွန္၍
ေသဆုံးသြားသည္။ ထုိ႕ေနာက္ေတာ့ တုိက္ပြဲသံမၾကားရေတာ့။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ထုိ႕ေၾကာင့္
ယခုတစ္ၾကိမ္လည္း ျဖစ္လုိက္ ရပ္လုိက္ျဖစ္မွာပါေလဟု ေပါ့ေပါ့ေလး ေတြးထားမိသည္။ သူ
ေသြးပူစြာျဖင့္ ပစၥည္းမ်ားကုိ ထုပ္ပုိးရသည္။ သူငယ္ခ်င္းမ်ားကလည္း ေျပးလာၿပီး
ထုပ္ပုိးကူၾကသည္။ သူက ကုမၸဏီတြင္ ေျခာက္ႏွစ္နီးပါးခန္႕ေနခဲ့သည္ျဖစ္ရာ သူ႕အခန္းတြင္
ပစၥည္း ပစၥယေတြျပည့္ေနသည္။ ကြန္ပ်ဴတာ ၊ႏွင့္ စာအုပ္ေတြက သူ ဦးစားေပး သယ္ရမည့္
ပစၥည္းေတြ ျဖစ္သည္။ သူတုိ႕ သူငယ္ခ်င္းတစ္သုိက္၏ ပစၥည္းမ်ားကုိ စတိုေရွ႕တြင္
ခ်ထားလိုက္သည္။ ေျပးရလႊားရလြယ္ေစရန္ ပြိဳင့္ဖိနပ္ကုိ စီးထားလုိက္သည္။
ေဘးလြယ္အိတ္တြင္ အေရးၾကီး ပစၥည္းႏွင့္ ေငြအနည္းငယ္ကုိထည့္ထားၿပီး လြယ္ထားသည္။
မုိးက ရုတ္တရက္ အုပ္လာသျဖင့္ ထီးတစ္ေခ်ာင္းကုိ ေကာက္ကုိင္ထားလုိက္သည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ကုိမင္း
ကားလာၾကိဳမွာလား"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">စတုိမွဴးကုိ
သူ ေမးလုိက္ျခင္းျဖစ္သည္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေအးလာမွာ
ဒါေပမယ့္ ႏွစ္စီးတည္း လူႏွစ္ဆယ္ရွစ္ေယာက္နဲ႕ ပစၥည္းေတြကုိ ႏုိင္မွာမဟုတ္ဘူး"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဒါဆုိရင္
ဘယ္လုိလုပ္မလဲ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ သုံးေယာက္ေပါင္းကတင္ တစ္စီးစာရွိေနၿပီ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေအး
အိမ္ေထာင္သယ္ေတြ စားဖုိမေတြလည္းရွိေသးတယ္။ ေနာက္ေန႕ ကားလာလုိ႕ရေသးတာပဲ မင္းတုိ႕
ပစၥည္းေတြထားခဲ့လိုက္ေလ။ အစ္ကုိ ေနာက္ေန႕က်ရင္ တင္ေပးလုိက္မယ္။ ခုေတာ့ လူခ်ည္းပဲ
ရြာထဲကုိ ဆင္းေတာ့။"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဗ်ာ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟုတ္တယ္
ညေနသုံးနာရီေနာက္ဆုံး ဆင္းေပးရမယ္တဲ့ ကဲကဲ သူမ်ားေတြဆင္းကုန္ၿပီး မင္းတုိ႕လည္း
ဆင္းေတာ့"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ကုိမင္း၏
စကားသံ အဆုံးတြင္ သူ ဘာမွ မေျပာႏုိင္ေတာ့။ သူတုိ႕ ၀န္ထမ္းေတြ ရြာထဲ့သုိ႕ ဆင္းရန္
ထြက္လာလုိက္ရေတာ့သည္။ ညေန သုံးနာရီ ေနာက္ဆုံး။ နာရီကုိၾကည့္လုိက္ေတာ့
သုံးနာရီထုိးရန္ မိနစ္သုံးဆယ္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">လမ္းတစ္ေလွ်ာက္တြင္
ဆုိင္ကယ္ေတြ ဥဒဟုိေျပးလႊားေနသည္။ အထုပ္အပုိးေတြႏွင့္ စစ္ေျပး ဒုကၡသည္ေတြ။ လူမ်ား၏
မ်က္ႏွာကုိယ္စီတြင္ အျပံဳးတုိ႕ေပ်ာက္ကြယ္ေနသည္။ သူတုိ႕၏ မ်က္ႏွာတြင္လည္း
ပူပန္မႈေသာကေတြႏွင့္။ သူတုိ႕ မမုံရြာသုိ႕အေရာက္တြင္ ရုတ္တရက္
ေပါက္ကြဲသံတစ္ခုကုိၾကားလုိက္ရသည္။ ခ်က္ခ်င္းပင္ အသံၾကားရာ ေတာင္ေက်ာဘက္ဆီတြင္
မီးခုိးလုံးၾကီမ်ား ေကာင္းကင္ျပင္တြင္ အူထလာသည္။ မမုံရြာတစ္ရြာလုံး လမ္းေတြမွာ
ထြက္ၾကည့္ေနၾကသည္။ ပစ္သံ ခတ္သံေတြ ၾကားရျပန္သည္။ သူတုိ႕ကုိလာၾကိဳေသာ ကားငယ္မ်ား
ေရာက္လာသည္။ ကုမၸဏီသုိ႕သြားကာ ပစၥည္းမ်ားႏွင့္ လူအနည္းငယ္ကုိတင္ၿပီး
ျပန္ဆင္းလာၾကသည္။ ကားမဆန္႕သျဖင့္ သူႏွင့္ သူငယ္ခ်င္းျဖစ္သူ ေနေန က်န္ရစ္ခဲ့သည္။
ျပန္လာၾကိဳမည္ဟု ၾကီးၾကပ္ေရးမွဴးကေျပာသြားသည္။ သူ႕ရင္သည္ ႏွိမ့္ခ်ည္ ျမင့္ခ်ီႏွင့္
တုန္ရီလွ်က္ရွိသည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူတုိ႕ရြာထဲတြင္
တစ္နာရီေလာက္ေစာင့္လုိက္ရသည္။ ကုမၸဏီက ကားကုိျမင္လုိက္ရမွသာ အသက္ရွဴေခ်ာင္ေတာ့သည္။
သက္ျပင္းေတြလည္း အခါခါ ခ်လွ်က္သားျဖစ္သြားရသည္။ မမုံရြာမွ သူတုိ႕ကားထြက္လာသည္။
ထုိကားေပၚတြင္ သူအပါအ၀င္ ေနေန၊ ေဇာ္သန္႕ႏွင့္ ကားဒရုိင္ဘာ ႏုိင္ႏုိင္။ လူေလးဦးသာ။
ကားတံခါးကုိအလုံပိတ္လွ်က္ မမုံရြာအထြက္ ဖားျပင္ရြာထဲသုိ႕ေရာက္လာခဲ့သည္။
ဖားျပင္ရြာလည္လမ္းတြင္ သူတုိ႕ကားကေလး တရိပ္ရိပ္ေျပးေနသည္။ ရုတ္တရပ္ခ်ည္းဆိုသလုိ
သူ႕နားမ်ား အူထြက္သြားသည္။ ရြာလည္လမ္းကုိၾကည့္လုိက္မိေတာ့ လူေတြ
ေျပးလႊားေနၾကသည္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူဘာလုပ္ရမလဲ။
</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဘာျဖစ္တာလဲ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"လူေတြေတာ့ေျပးေနတယ္။
ကားေမာင္းေျပးရမလား ရပ္ရမလား"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ႏုိင္ႏိုင္က
ေမးလာသည္။ ေမာင္းေျပးလွ်င္ လြတ္မလား။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေမာင္းေမာင္း
..ဟာ ရပ္ရပ္ ရပ္ေတာ့ ႏုိင္ႏုိင္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူတုိ႕ကားရပ္ကာ
တံခါးမ်ားဆြဲဖြင့္လွ်က္ ကားေပၚမွ ဆင္းလုိက္ၾကသည္။ ထုိစဥ္</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဒုိင္း
ဒိုင္း ဒုိင္း.."</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဒက္
...ဒက္...ဒက္..ဒက္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ေသနတ္သံေတြ
သူတုိ႕ ဦးေခါင္းထက္ဆီမွာ ၾကားလုိက္ရသည္။ သူတုိ႕ေလးေယာက္လုံး ေၾကာင္အလွ်က္
ျမင္ေတြ႕ရေသာ အိမ္တစ္လုံးထဲသုိ႕ေျပး၀င္ကာ ေျမျပင္တြင္ ၀ပ္ကာ ထုိင္ခ်လုိက္သည္။ ဘယ္က
ပစ္ေနတာလဲ..။ ဘယ္သူေတြလဲ...။</span><br />
<div style="text-align: right;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11pt;">ဆက္ပါမည္။ </span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11pt;">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္) </span></div>
Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-23858986360756833232012-09-14T21:02:00.003-07:002012-09-14T21:02:12.372-07:00ႏွစ္ဆယ့္ကုိးရက္ မြန္းလြဲ တစ္နာရီ မိနစ္ ႏွစ္ဆယ္<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">အခ်ိန္က
ေန႔လည္ တစ္နာရီ မိနစ္(၂၀)။ ပတ္၀န္းက်င္တစ္ခုလုံးကေတာ့
တိတ္ဆိတ္ၿငိမ္သက္လွ်က္ရွိေနသည္။ မြန္းလြဲေနသည္ ပူျပင္းလွ်က္ရွိသည္။ မုိးမရြာသျဖင့္
ၾသဂုတ္လ ေနသည္ အေတာ္ေလးကုိ စြာေန၏။ သူတစ္ေယာက္တည္း အခန္းထဲတြင္ ရွိေနခ်ိန္ျဖစ္သည္။
ထုိစဥ္မွာပင္ အင္ျဒဴး တစ္ေယာက္ အခန္းထဲသုိ႕ အေျပးတစ္ပုိင္းေရာက္လာၿပီး </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ကုိေသာ္ဇင္
ဘာလုပ္ေနတာလဲ အထုပ္အပုိးေတြ ျပင္ေတာ့ေလ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဘာကိစၥျပင္ရမွာလဲကြ
မင္းကလည္း စကားေျပာတာ အစ မရွိ အဆုံးမရွိ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေအးေဆးလုပ္ေန
ဟုိမွာ သူမ်ားေတြ အထုပ္အပုိးေတြျပင္ေနၾကၿပီ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေဟ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟုတ္တယ္
အစ္ကုိ ဒီမွာ မေနရေတာ့ဘူးတဲ့ ၁၀ေယာက္ထပ္ပုိေနလုိ႕မရဘူးတဲ့ ကၽြန္ေတာ္ေတာ့
မေနခဲ့ေတာ့ဘူး အစ္ကုိေရာ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူ
အေတာ္ေလးကုိ ထူပူသြားပါသည္။ အေျခအေနက ရုတ္ခ်ည္းပါလား။ သူ
ယခုလုိအေျခအေနျဖစ္လာလိမ့္မည္ဟု မထင္ထား။ ယခင္အပတ္ကေတာ့ သူတုိ႔အနီးအနား
ကုမၸဏီမ်ားတြင္ ပစ္သံခတ္သံမ်ားကုိၾကားေနရသည္။ သုိ႕ေသာ္ သူတုိ႕အနီးအနားသုိ႕ေရာက္လာလိမ့္မည္ဟု
ထင္မထားေခ်။ ေန႕စဥ္လုိလုိၾကားေနရေသာ ပစ္သံခတ္သံမ်ားကုိ နားစြင့္ရင္း ဖားကန္႕ကေန
ျပန္သင့္မျပန္သင့္ သူအေတာ္ေလး စဥ္းစားယူေနရသည္။ သူ႕သူငယ္ခ်င္းမ်ားလည္း ထုိနည္း
လည္းေကာင္းပင္။ ေျပာရလွ်င္ ယခုႏွစ္ အစပုိင္းကပင္ ဖားကန္႕ေက်ာက္စိမ္း ေမွာ္သည္
အေျခအေနမေကာင္းျဖစ္ေနခဲ့သည္။ မွတ္မွတ္ရရ ဇန္န၀ါရီလလယ္ေလာက္တြင္ အလုပ္ေတြ
ရပ္နားလုိက္ရေသးသည္။ ေဖေဖာ္၀ါရီလေနာက္ဆုံးပတ္မွပင္ အလုပ္ေတြျပန္စႏုိင္သည္။
ေက်ာက္စိမ္းေမွာ္၏ ရာသီသိမ္းခ်ိန္ ေမလသည္ ယခုႏွစ္တြင္ အနည္းငယ္ရွဳပ္ေထြး၏။ ေမလ
၂၀ရက္တြင္ ကုမၸဏီေတြ အလုပ္သိမ္းသည္။ ၀န္ထမ္းေတြ ကုိယ့္ရပ္ကုိယ့္ရြာသုိ႕
ေျပးျပန္ၾကသည္။ သူတုိ႕ကုမၸဏီတြင္ က်န္ရစ္ခဲ့သည္မွာ ၃၈ဦးတည္း။ အမွန္တကယ္တြင္
သူလည္း ျပန္ခ်င္ေနသည္။ ေတြးပူစရာ ကိစၥေလးေတြရွိေန၍သာ မျပန္ျဖစ္။
သူငယ္ခ်င္းမ်ားကလည္း သူႏွင့္ ဘ၀တူျဖစ္ေနၾကသည္။ ေမလ ၂၉ရက္တြင္ သူတုိ႕ကုမၸဏီႏွင့္
အနီးဖားျပင္ ဆုေတာင္းကုန္းတြင္ တုိက္ပြဲငယ္ေလးျဖစ္ပြားသည္။ ေသနတ္သံမ်ားကုိ
အတုိင္းသားၾကားေနရသည္။ ထုိ႔ေန႕က လမ္းသြားလမ္းလာ လူတစ္ဦး ေသနတ္မွန္၍
ေသဆုံးသြားသည္။ ထုိ႕ေနာက္ေတာ့ တုိက္ပြဲသံမၾကားရေတာ့။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ထုိ႕ေၾကာင့္
ယခုတစ္ၾကိမ္လည္း ျဖစ္လုိက္ ရပ္လုိက္ျဖစ္မွာပါေလဟု ေပါ့ေပါ့ေလး ေတြးထားမိသည္။ သူ
ေသြးပူစြာျဖင့္ ပစၥည္းမ်ားကုိ ထုပ္ပုိးရသည္။ သူငယ္ခ်င္းမ်ားကလည္း ေျပးလာၿပီး
ထုပ္ပုိးကူၾကသည္။ သူက ကုမၸဏီတြင္ ေျခာက္ႏွစ္နီးပါးခန္႕ေနခဲ့သည္ျဖစ္ရာ သူ႕အခန္းတြင္
ပစၥည္း ပစၥယေတြျပည့္ေနသည္။ ကြန္ပ်ဴတာ ၊ႏွင့္ စာအုပ္ေတြက သူ ဦးစားေပး သယ္ရမည့္
ပစၥည္းေတြ ျဖစ္သည္။ သူတုိ႕ သူငယ္ခ်င္းတစ္သုိက္၏ ပစၥည္းမ်ားကုိ စတိုေရွ႕တြင္
ခ်ထားလိုက္သည္။ ေျပးရလႊားရလြယ္ေစရန္ ပြိဳင့္ဖိနပ္ကုိ စီးထားလုိက္သည္။
ေဘးလြယ္အိတ္တြင္ အေရးၾကီး ပစၥည္းႏွင့္ ေငြအနည္းငယ္ကုိထည့္ထားၿပီး လြယ္ထားသည္။
မုိးက ရုတ္တရက္ အုပ္လာသျဖင့္ ထီးတစ္ေခ်ာင္းကုိ ေကာက္ကုိင္ထားလုိက္သည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ကုိမင္း
ကားလာၾကိဳမွာလား"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">စတုိမွဴးကုိ
သူ ေမးလုိက္ျခင္းျဖစ္သည္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေအးလာမွာ
ဒါေပမယ့္ ႏွစ္စီးတည္း လူႏွစ္ဆယ္ရွစ္ေယာက္နဲ႕ ပစၥည္းေတြကုိ ႏုိင္မွာမဟုတ္ဘူး"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဒါဆုိရင္
ဘယ္လုိလုပ္မလဲ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ သုံးေယာက္ေပါင္းကတင္ တစ္စီးစာရွိေနၿပီ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေအး
အိမ္ေထာင္သယ္ေတြ စားဖုိမေတြလည္းရွိေသးတယ္။ ေနာက္ေန႕ ကားလာလုိ႕ရေသးတာပဲ မင္းတုိ႕
ပစၥည္းေတြထားခဲ့လိုက္ေလ။ အစ္ကုိ ေနာက္ေန႕က်ရင္ တင္ေပးလုိက္မယ္။ ခုေတာ့ လူခ်ည္းပဲ
ရြာထဲကုိ ဆင္းေတာ့။"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဗ်ာ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဟုတ္တယ္
ညေနသုံးနာရီေနာက္ဆုံး ဆင္းေပးရမယ္တဲ့ ကဲကဲ သူမ်ားေတြဆင္းကုန္ၿပီး မင္းတုိ႕လည္း
ဆင္းေတာ့"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ကုိမင္း၏
စကားသံ အဆုံးတြင္ သူ ဘာမွ မေျပာႏုိင္ေတာ့။ သူတုိ႕ ၀န္ထမ္းေတြ ရြာထဲ့သုိ႕ ဆင္းရန္
ထြက္လာလုိက္ရေတာ့သည္။ ညေန သုံးနာရီ ေနာက္ဆုံး။ နာရီကုိၾကည့္လုိက္ေတာ့
သုံးနာရီထုိးရန္ မိနစ္သုံးဆယ္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">လမ္းတစ္ေလွ်ာက္တြင္
ဆုိင္ကယ္ေတြ ဥဒဟုိေျပးလႊားေနသည္။ အထုပ္အပုိးေတြႏွင့္ စစ္ေျပး ဒုကၡသည္ေတြ။ လူမ်ား၏
မ်က္ႏွာကုိယ္စီတြင္ အျပံဳးတုိ႕ေပ်ာက္ကြယ္ေနသည္။ သူတုိ႕၏ မ်က္ႏွာတြင္လည္း
ပူပန္မႈေသာကေတြႏွင့္။ သူတုိ႕ မမုံရြာသုိ႕အေရာက္တြင္ ရုတ္တရက္
ေပါက္ကြဲသံတစ္ခုကုိၾကားလုိက္ရသည္။ ခ်က္ခ်င္းပင္ အသံၾကားရာ ေတာင္ေက်ာဘက္ဆီတြင္
မီးခုိးလုံးၾကီမ်ား ေကာင္းကင္ျပင္တြင္ အူထလာသည္။ မမုံရြာတစ္ရြာလုံး လမ္းေတြမွာ
ထြက္ၾကည့္ေနၾကသည္။ ပစ္သံ ခတ္သံေတြ ၾကားရျပန္သည္။ သူတုိ႕ကုိလာၾကိဳေသာ ကားငယ္မ်ား
ေရာက္လာသည္။ ကုမၸဏီသုိ႕သြားကာ ပစၥည္းမ်ားႏွင့္ လူအနည္းငယ္ကုိတင္ၿပီး
ျပန္ဆင္းလာၾကသည္။ ကားမဆန္႕သျဖင့္ သူႏွင့္ သူငယ္ခ်င္းျဖစ္သူ ေနေန က်န္ရစ္ခဲ့သည္။
ျပန္လာၾကိဳမည္ဟု ၾကီးၾကပ္ေရးမွဴးကေျပာသြားသည္။ သူ႕ရင္သည္ ႏွိမ့္ခ်ည္ ျမင့္ခ်ီႏွင့္
တုန္ရီလွ်က္ရွိသည္။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူတုိ႕ရြာထဲတြင္
တစ္နာရီေလာက္ေစာင့္လုိက္ရသည္။ ကုမၸဏီက ကားကုိျမင္လုိက္ရမွသာ အသက္ရွဴေခ်ာင္ေတာ့သည္။
သက္ျပင္းေတြလည္း အခါခါ ခ်လွ်က္သားျဖစ္သြားရသည္။ မမုံရြာမွ သူတုိ႕ကားထြက္လာသည္။
ထုိကားေပၚတြင္ သူအပါအ၀င္ ေနေန၊ ေဇာ္သန္႕ႏွင့္ ကားဒရုိင္ဘာ ႏုိင္ႏုိင္။ လူေလးဦးသာ။
ကားတံခါးကုိအလုံပိတ္လွ်က္ မမုံရြာအထြက္ ဖားျပင္ရြာထဲသုိ႕ေရာက္လာခဲ့သည္။
ဖားျပင္ရြာလည္လမ္းတြင္ သူတုိ႕ကားကေလး တရိပ္ရိပ္ေျပးေနသည္။ ရုတ္တရပ္ခ်ည္းဆိုသလုိ
သူ႕နားမ်ား အူထြက္သြားသည္။ ရြာလည္လမ္းကုိၾကည့္လုိက္မိေတာ့ လူေတြ
ေျပးလႊားေနၾကသည္။</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူဘာလုပ္ရမလဲ။
</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဘာျဖစ္တာလဲ"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"လူေတြေတာ့ေျပးေနတယ္။
ကားေမာင္းေျပးရမလား ရပ္ရမလား"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ႏုိင္ႏိုင္က
ေမးလာသည္။ ေမာင္းေျပးလွ်င္ လြတ္မလား။ </span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ေမာင္းေမာင္း
..ဟာ ရပ္ရပ္ ရပ္ေတာ့ ႏုိင္ႏုိင္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">သူတုိ႕ကားရပ္ကာ
တံခါးမ်ားဆြဲဖြင့္လွ်က္ ကားေပၚမွ ဆင္းလုိက္ၾကသည္။ ထုိစဥ္</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဒုိင္း
ဒိုင္း ဒုိင္း.."</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">"ဒက္
...ဒက္...ဒက္..ဒက္"</span><br />
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11.0pt;">ေသနတ္သံေတြ
သူတုိ႕ ဦးေခါင္းထက္ဆီမွာ ၾကားလုိက္ရသည္။ သူတုိ႕ေလးေယာက္လုံး ေၾကာင္အလွ်က္
ျမင္ေတြ႕ရေသာ အိမ္တစ္လုံးထဲသုိ႕ေျပး၀င္ကာ ေျမျပင္တြင္ ၀ပ္ကာ ထုိင္ခ်လုိက္သည္။ ဘယ္က
ပစ္ေနတာလဲ..။ ဘယ္သူေတြလဲ...။</span><br />
<div style="text-align: right;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11pt;">ဆက္ပါမည္။ </span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 11pt;">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္) </span></div>
Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-30452803070902311372012-05-06T07:55:00.000-07:002012-05-06T07:55:50.270-07:00ေၾကာက္စရာ ေကာင္းေသာ လူ<div style="text-align: justify;">
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-size: 11.0pt;"><br /></span></b></div>
<div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">တစ္စုံတစ္ဦးကုိ ေၾကာက္ရြံ႕ဖူးသလားလုိ႕ေမးရင္
ဟုတ္ကဲ့ လုိ႕ေျဖလုိက္မိမွာပါပဲ။ ေၾကာက္ရြံ႕ျခင္းေတြနဲ႕ ကင္းေ၀းတယ္လုိ႕ေျပာရင္ ကၽြန္ေတာ္မယုံပါဘူး။
အားလုံးဟာ တစ္ခုမဟုတ္ တစ္ခုေတာ့ ေၾကာက္ရြံ႕ မိေနတတ္ၾကပါလိမ့္မယ္။ ဘယ္လုိအရာမ်ိဳးကုိ
ေၾကာက္ရြံ႕ေနၾကသလဲလုိ႕ေမးရင္ တစ္ဦးနဲ႕တစ္ဦး အေျဖေတြကေတာ့ တူညီေနမွာ မဟုတ္ပါဘူး။ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ရဲ႕
ပတ္၀န္းက်င္မွာရွိတဲ့ လူေတြကုိ ေၾကာက္သလား၊ ပုိးမႊားတိရိစာၦန္ေတြကုိ ေၾကာက္သလား၊ သက္မဲ့
အရာ၀တၳဳေတြကုိ ေၾကာက္ေနသလား၊။ အဲဒီေမးခြန္းေတြထဲက အေျဖတစ္ခုခုကေတာ့ ကၽြန္ေတာ့္ဆီမွာ
အေျဖတစ္ခုကေတာ့ မုခ်ရွိေနပါတယ္။ အဲဒါဘာလဲဆုိေတာ့ ကၽြန္ေတာ္ လူေတြကုိေၾကာက္ပါတယ္။ ေလာကမွာ
ေၾကာက္စရာအေကာင္းဆုံးဟာ လူေတြပါပဲ။</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>အတၱေတြကုိ တံခြန္ထူထားတဲ့လူေတြ။ အၿငိဳးႀကီးတဲ့ လူေတြ။
လက္တုန္႕ျပန္တတ္တဲ့ လူေတြ။ လက္စားေခ်တတ္တဲ့ လူေတြ။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">လူေတြထဲက လူျဖစ္ေနတဲ့ ကၽြန္ေတာ္က ဘာေၾကာင့္မ်ား
လူေတြကုိေၾကာက္ေနရပါလိမ့္လုိ႕ ေမးခြန္းထုတ္လာခဲ့ရင္ အေျဖဟာ ရွည္လ်ား ေထြျပားပါတယ္။
တစ္ဦးတစ္ေယာက္တည္းဆုိတဲ့ အသိထက္ လူေတြနဲ႕ ေရာေႏွာ ေပါင္းသင္း ဆက္ဆံလာရင္းနဲ႕ကုိ တစ္ေန႕တစ္ျခား
ကၽြန္ေတာ္ ေၾကာက္ရြံ႕လာရတဲ့အခါ ေလာကႀကီးထဲမွာ ေနစရာ မဲ့ေနသလုိပါပဲ။</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ငယ္ရြယ္စဥ္ကေလးဘ၀ကေန သိတတ္တဲ့ အရြယ္ကစၿပီး
ကေန႕အထိ ေပါင္းသင္းဆက္ဆံလာတဲ့ မိတ္ေဆြေတြ မ်ားလွပါတယ္။ တစ္ခ်ိဳ႕လည္း ေမ့ေတ့ေတ့ရွိေနၿပီး
တစ္ခ်ိဳ႕ကေတာ့ ကၽြန္ေတာ့္ဘ၀ရဲ႕ မွတ္တုိင္တစ္ခုနည္းပါး အမွတ္ထင္ထင္ရွိေနဆဲပါ။ ရင္းႏွီးပတ္သက္မႈအတုိင္းအတာတစ္ခုကုိျပပါဆုိရင္
တစ္ခ်ိဳ႕ေသာ မိတ္ေဆြမ်ားဟာ မရွိမျဖစ္လုိအပ္ေနၿပီး တစ္ခ်ိဳ႕ေသာ မိတ္ေဆြမ်ားကေတာ့ လမ္းခုလပ္မွာ
ျပတ္က်န္ခဲ့တာေတြလည္း ရွိခဲ့တယ္။ ဘယ္လုိပဲျဖစ္ျဖစ္ မိတ္ေဆြဆုိတာ အဖုိးမျဖတ္ႏုိင္တဲ့
တန္ဘိုးႀကီးျဖစ္တည္မႈ တစ္ခုပဲမဟုတ္လား။</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ဘ၀ရဲ႕ အခ်ိဳးအေကြ႕တစ္ခုမွာ အခုိက္အတန္႕ေလးပဲျဖစ္ျဖစ္
ခင္မင္ခဲ့ရတဲ့ လူေတြဟာ ကၽြန္ေတာ္ရဲ႕ မိတ္ေဆြေကာင္းမ်ားပဲ ျဖစ္ခဲ့ပါတယ္။ ခၽြင္းခ်က္အေနနဲ႕
စုန္းျပဴး မိတ္ေဆြမ်ားကလြဲလုိ႕ အတုိင္းထက္အလြန္ သေဘာက်စရာ မိတ္ေဆြေတြက ကၽြန္ေတာ့္ ဘ၀ရဲ႕
ျမတ္ေသာ ရတနာမ်ားပါပဲ။ လူဆုိတာ တစ္ဦးတစ္ေယာက္တည္း ေနျခင္းထက္ အေပါင္းအသင္းဖြဲ႕ၿပီးေနျခင္းက
ပုိမုိသင့္ေတာ္တာပါ။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အထီးက်န္ျခင္းဆုိတာ အေဖာ္မဲ့ျခင္းရဲ႕
အဓိပၸါယ္သက္ေရာက္မႈ တစ္နည္းပါ။ အထီးက်န္ျခင္းကေန ကင္းေ၀းခဲ့တာကလည္း မိတ္ေဆြသူငယ္ခ်င္း
ေပါမ်ားျခင္းေၾကာင့္ပဲျဖစ္တယ္။ ေလာကမွာ အေကာင္းခ်ည္းပဲ မရႏုိင္သလုိ အဆုိးခ်ည္းပဲလည္း
မရႏုိင္ပါဘူး။ မိတ္ေဆြေကာင္း၊ မိတ္ေဆြဆုိးဆုိတာ ေရာေႏွာေနတတ္တယ္ဆုိေပမယ့္ ႀကိဳတင္ သိေနႏုိင္တာမ်ိဳးမဟုတ္ေတာ့
ေပါင္းသင္းလာေနရင္းနဲ႕ပဲ အေကာင္းအဆုိးကုိ ခြဲျခားရစျမဲပါ။ အဲဒီလို လူေတြနဲ႕ ေရာေထြးေနရင္းက
ကၽြန္ေတာ္ေၾကာက္လာရတဲ့ လူေတြဟာ တစ္စထက္ တစ္စ ပုိမုိမ်ားျပားလာပါေတာ့တယ္။</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">လူေတြ ေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ားက ပြင့္လင္းမႈကုိ
ႀကိဳက္ႏွစ္သက္ၾကပါတယ္။ ကၽြန္ေတာ္လည္း ထုိနည္းလည္းေကာင္းပါပဲ။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ပြင့္လင္းစြာ ဆက္ဆံတတ္ျခင္းရဲ႕ ေနာက္ဆက္တြဲက
အေကာင္းဘက္ခ်ည္းကလည္း မဟုတ္ပါဘူး။ နားလည္မႈ လြဲေခ်ာ္သြားတဲ့အခါ ဆုိးက်ိဳးေတြ တစ္ရံတစ္ခါ
ရတတ္တာကလြဲလုိ႕ ေကာင္းတယ္လုိ႕ ေျပာလုိ႕ေတာ့ရပါတယ္။ ၿမိဳသိပ္္စြာ ဆက္ဆံျခင္းရဲ႕ ေနာက္ဆက္တြဲ
အက်ိဳးရလာဒ္ကေတာ့ မ်ားျပားလွတဲ့ ခံစားခ်က္ေ၀ဒနာေတြကုိသာ ေထြးပုိက္ရတတ္ပါတယ္။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">မိတ္ေဆြတစ္ေယာက္ကေျပာဖူးပါတယ္။ အတၱႀကီးရင္
အထီးက်န္တတ္တယ္တဲ့။ ၿမိဳသိပ္္မႈရဲ႕ ေနာက္ကြယ္မွာ အတၱဟာ ပုန္းလွ်ိဳး ကြယ္လွ်ိဳးရွိေနတတ္တယ္။
အတၱစိတ္ေၾကာင့္ပဲ တစ္ဦးနဲ႕တစ္ဦး နားလည္မႈလြဲလာရတဲ့အခါ ကၽြန္ေတာ္ မွားေနၿပီလားလုိ႕
သံသယေတြျဖစ္လာရပါတယ္။ အားလုံးမွန္တယ္လုိ႕ ထင္ထားတဲ့ ကိစၥမ်ားဟာ တစ္ကယ္ေတာ့ မွားယြင္းစြာ
လက္ခံထားတဲ့ အေၾကာင္းေတြ ျဖစ္ေနတတ္တယ္။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ၿမိဳသိပ္္စြာ ထားတတ္တဲ့စိတ္တစ္ခုရဲ႕ေနာက္မွာ
လက္စားေခ်လုိမႈေတြကုိ ကၽြန္ေတာ္မသိခဲ့ဘူး။ အတုန္႕အလွည့္ဆုိတာကုိ ကၽြန္ေတာ္ မေမွ်ာ္လင့္ခဲ့ဖူးဘူး။
လူေတြဟာ ကုိယ္အသာစီးရေနတုန္းမွာ မသိလိုက္ မသိဘာသာ ေနတတ္ခဲ့ေပမယ့္ ကုိယ္ျပန္လည္ ခံစားလုိက္ရတဲ့အခါမွာေတာ့
နာက်ည္းတတ္ၾကတာ ျဖစ္ျမဲ ဓမၼတာတစ္ခုလုိ႕ ထင္ပါတယ္။ ကၽြန္ေတာ္လုပ္ခဲ့မိတဲ့ ကိစၥတစ္ခုဟာ
တစ္ဖက္သားအတြက္ ႀကီးမားစြာ ထိခုိက္သြားတာမ်ိဳး မျဖစ္ေစခ်င္ခဲ့ပါဘူး။ အနည္းနဲ႕အမ်ား
ကုိယ့္ကုိကုိယ္ ဂရုတစိုက္နဲ႕ က်င့္ၾကံေနမိေပမယ့္ အမွားဆုိတာ လူေတြနဲ႕ လက္ပြန္းတသီးရွိေနတတ္တာမို႕
မွားယြင္းခဲ့ဖူးပါတယ္။ ႀကီးႀကီးမားမား ထိခုိက္သြားပါေစဆုိတဲ့ ရည္ရြယ္ခ်က္မ်ိဳး မထားမိေသာ္လည္း
တစ္ဖက္သားရဲ႕ ခံယူခ်က္လြဲေနတတ္တဲ့ အခါမ်ိဳးမွာ ေျဖရွင္းရခက္တဲ့ အေနအထားမ်ိဳးကုိေရာက္ခဲ့ဖူးတယ္။
အဲဒီ အေနအထားတစ္ခုကုိ ျပန္လည္ တုန္႕ျပန္လာတဲ့အခါ ကၽြန္ေတာ္ တစ္စ တစ္စ နဲ႕ လူေတြကုိေၾကာက္လာရျခင္းရဲ႕
အဓိက အေၾကာင္းအရာျဖစ္လာရပါေတာ့တယ္။</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">မျဖစ္စေလာက္ေလးပါကြာ လုိ႕ ဘယ္အရာမွကုိ
ေလွ်ာ့မတြက္ဖုိ႕ သင္ခန္းစာတစ္ခုရခဲ့ဖူးတယ္။ အဲဒီ မျဖစ္စေလာက္ကိစၥေလးကပဲ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ရဲ႕
ရင္းႏွီးလွပါတယ္ဆုိတဲ့ ဆက္ဆံေရးေတြကုိ သူစိမ္းဆန္ေစတာပါ။ အျပန္အလွန္ နားလည္မႈနဲ႕ တည္ေဆာက္ထားတဲ့
သူငယ္ခ်င္းဆုိတဲ့ အသုိက္အျမံဳကေလးဟာ အက္ေၾကာင္းေတြနဲ႕ ခုိင္မာမႈေလ်ာ့နည္းလာခဲ့တယ္။
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စကားတစ္ခြန္းေၾကာင့္ အက္ေၾကာင္းရာေတြနဲ႕
သံသယေတြကုိ ျဖစ္တည္ေစခဲ့တယ္။ သူ ငါ့ကုိ ဆုိတဲ့ စိတ္ထားကေန ငါက သူ႕ကုိ ဘယ္လုိဆုိတဲ့
လက္စားေခ်လုိမႈေတြ မ်ားလာတဲ့အခါမွာ ရင္းႏွီးပတ္သက္ခဲ့ဖူးေသာ မိတ္ေဆြစိတ္ဆုိတာ ကြယ္ေပ်ာက္တတ္ပါတယ္။
ဘယ္တုန္းက ဆိုတာထက္ ဘယ္ေတာ့ေလာက္ ဆုိတဲ့ အေၾကာင္းအရာကုိေတာ့ ဦးတည္လာခဲ့ရင္ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ရဲ႕စိတ္မွာ
အတၱေတြ ႀကီးမားေနၿပီဆုိတာ သိသင့္ပါၿပီ။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ဘယ္တုန္းက ေျပာခဲ့ဖူးမွန္းမသိတဲ့ စကားတစ္ခြန္းကုိ
မထင္မွတ္တဲ့အခ်ိန္မွာ ျပန္လည္ အေျပာခံရတာမ်ိဳး။ ဘယ္တုန္းက လုပ္ခဲ့ဖူးမွန္းမသိတဲ့ လုပ္ရပ္မ်ိဳးကုိ
အထင္မွတ္တဲ့အခ်ိန္မွာ ျပန္လည္ ခံစားလုိက္ရတာမ်ိဳး ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ႀကံဳဖူးၾကပါလိမ့္မယ္။
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အဲဒီအခါမ်ိဳးမွာ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ျပဳလုပ္ခဲ့စဥ္တုန္းက
တမင္ ၾကံရြယ္ၿပီး အခံရခက္တဲ့ စကားမ်ိဳးကုိေျပာခဲ့တာလားဆုိတာ ျပန္ စဥ္းစားဖုိ႕လုိပါတယ္။
ျပဳလုပ္ခဲ့ဖူးတဲ့ နာက်င္ေစမႈမ်ိဳးကလည္း ထုိနည္း လည္းေကာင္းပါပဲ။ စိတ္သန္႕သန္႕နဲ႕ ရည္ရြယ္လုပ္ေဆာင္ခဲ့တာမ်ိဳး
မဟုတ္ခဲ့ဖူးဆုိတာ စိတ္ထဲမွာ ေသခ်ာခဲ့ရင္ လိပ္ျပာသန္႕စြာ နဲ႕ အဲဒီလုိ လုပ္ေဆာင္လာတဲ့လူကုိ
ရွင္းျပတတ္ဖုိ႕ လုိပါတယ္။</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အၿငိဳး ဆုိတာ ေၾကာက္ဖုိ႕အလြန္ေကာင္းတဲ့
စိတ္လုိ႕ ထင္ပါတယ္။ အၿငိဳးတႀကီးဆုိတဲ့ စကားစုကုိ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ရင္းႏွီးဖူးပါတယ္။ လူေတြဟာ
အရွံဳးကုိ ေၾကာက္တတ္ၾကပါတယ္။ အရွံဳးဆုိတာ ျပန္လည္ ေအာက္ေမ့စရာေကာင္းတဲ့ အျဖစ္အပ်က္တစ္ခုမဟုတ္မွန္းလည္း
သိၾကတယ္။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေအာင္ျမင္ခဲ့တာေတြကုိပဲ ျပန္လည္ေျပာျပ
ဂုဏ္ယူတတ္ၾကတာက မ်ားပါတယ္။ ကုိယ္ခံလုိက္ရတာကုိ မွတ္ထားၿပီး ေနာင္တစ္ခ်ိန္မွာ ငါ့လုိ
သူ႕ျပန္ခံစားရေအာင္လုပ္မယ္ဆုိတဲ့ စိတ္ရုိင္း၀င္လာၿပီဆုိရင္ အျမန္ဆုံး ျပဳျပင္လုိက္ပါ။
ကုိယ့္ကုိ လူေတြ ေၾကာက္လာေအာင္ လုပ္မလား။ ကုိယ့္ကုိ လူေတြ ခ်စ္လာေအာင္လုပ္မလား။ ေရြးခ်ယ္စရာ
ႏွစ္ခုထဲက တစ္ခုကုိေရြးပါဆိုရင္ အေျဖဟာ ဘယ္လုိျဖစ္လာမွာပါလဲ။</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ကၽြန္ေတာ္ လူေတြကုိေၾကာက္လာပါတယ္။ ကၽြန္ေတာ့္
ပတ္၀န္းက်င္မွာရွိတဲ့ လူေတြကုိလည္း ေၾကာက္လာပါတယ္။ ကၽြန္ေတာ္ အမွားေတြ လုပ္ေနမိခဲ့မယ္။
လုပ္ခဲ့ဖူးမယ္။ မသိျခင္းရဲ႕ လုပ္ရပ္တစ္ခ်ိဳ႕လည္း ရွိခဲ့ဖူးတယ္။ အဲဒီ အက်ိဳးရလာဒ္ေတြက
မ်က္၀န္းေတြဆီကေနတဆင့္ တစ္ခ်ိဳ႕လူေတြ ေဖာ္ျပေနၾကတယ္။တစ္ခ်ိဳ႕က လုပ္ရပ္တစ္ခ်ိဳ႕နဲ႕ ေဖာ္ျပၾကတယ္။
တစ္ခ်ိဳ႕ စကားတစ္ခြန္းနဲ႕ ျပန္လည္ အမွတ္ရေစတယ္။ ေသခ်ာတာက ကၽြန္ေတာ္ တမင္ရည္ရြယ္ၿပီး
လုပ္ခဲ့ေသာ လုပ္ရပ္ေတြ မဟုတ္ဘူးဆုိတာ အမွန္တရားပါ။ အတၱႀကီးတဲ့ လူေတြပီပီ အဲဒီ အေျဖကုိ
ေက်နပ္ေရာင့္ရဲလိမ့္မယ္လုိ႕ေတာ့ ကၽြန္ေတာ္လည္း မထင္ထားပါဘူး။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">လူေတြကုိ ေၾကာက္ရြံ႕ေနရင္းကပဲ ေျပာလာမယ့္
စကားေတြကုိ နားေထာင္တတ္ဖုိ႕၊ လက္တုန္႕ျပန္မႈကုိ ခံယူတတ္ဖုိ႕၊ အၿငိဳးတႀကီး တုန္႕ျပန္မႈေတြကုိ
ေက်ေက်နပ္နပ္ ခံယူတတ္ဖုိ႕ ကၽြန္ေတာ္ ႀကိဳးစားေနပါတယ္။ </span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">တကယ္ေတာ့ ကၽြန္ေတာ့္ကုိယ္ ကၽြန္ေတာ္
လည္း ပုိပုိ ေၾကာက္ရြံ႕လာ မိေနတာ ေသခ်ာေနပါတယ္။</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္)</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Date-28<sup>th</sup>-April-2012</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Time-9:50Pm</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 0.5in;">
<br /></div>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-88859302419241096942012-04-19T06:02:00.003-07:002022-10-08T08:06:26.695-07:00ေမ့ေပ်ာက္ျခင္းမ်ား<!--[if gte mso 9]><xml> <w:WordDocument> <w:View>Normal</w:View> <w:Zoom>0</w:Zoom> <w:TrackMoves/> <w:TrackFormatting/> <w:PunctuationKerning/> <w:ValidateAgainstSchemas/> <w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:DoNotPromoteQF/> <w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther> <w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript> <w:Compatibility> <w:BreakWrappedTables/> <w:SnapToGridInCell/> <w:WrapTextWithPunct/> <w:UseAsianBreakRules/> <w:DontGrowAutofit/> <w:SplitPgBreakAndParaMark/> <w:DontVertAlignCellWithSp/> <w:DontBreakConstrainedForcedTables/> <w:DontVertAlignInTxbx/> <w:Word11KerningPairs/> <w:CachedColBalance/> </w:Compatibility> <m:mathPr> <m:mathFont m:val="Cambria Math"/> <m:brkBin m:val="before"/> <m:brkBinSub m:val="--"/> <m:smallFrac m:val="off"/> <m:dispDef/> <m:lMargin m:val="0"/> <m:rMargin m:val="0"/> <m:defJc m:val="centerGroup"/> <m:wrapIndent m:val="1440"/> <m:intLim m:val="subSup"/> <m:naryLim m:val="undOvr"/> </m:mathPr></w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267"> <w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]> <style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style> <![endif]--> <br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-size: 11.0pt;"><br />
</span></b></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><br />
</div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">မေန႕က သူ႕ဆီကုိ မိန္းမ တစ္ေယာက္လာတယ္။ ဒါေပမယ့္ အဲဒီမိန္းမကုိ သူမသိပါဘူး။ အဲဒီမိန္းမကေတာ့ သူ႕ကုိ ရင္းႏွီးလြန္းေနတယ္။ စကားေတြေျပာလုိက္တာမ်ား ေရပက္လုိ႕မ၀င္ဘူး။ တစ္ခြန္းေျပာလုိက္ ရယ္လုိက္။ သူမရဲ႕ဟန္က လြင့္ေနတယ္။ ေနာက္ သစ္လြင္ေတာက္ပလုိ႕။ သူက သူစိမ္းမိန္းမတစ္ေယာက္က သူ႕ထံ အိမ္မွားၿပီးလာေရာက္ စကားေျပာတယ္လုိ႕ထင္ေနတယ္။ ဒါလည္း မဟုတ္ျပန္ဘူး။ သူမက သူ႕ကုိ ေတာ္ေတာ္ႀကီးကုိ သိေနသလုိမ်ိဳး။ လြန္ခဲ့တဲ့ ႏွစ္အေတာ္မ်ားမ်ားဆီက ခင္မင္ခဲ့သလုိမ်ိဳး။ ခုမွ ျပန္လည္ေတြ႕ဆုံရလုိ႕ ၀မ္းသာ အဲလည္း ျဖစ္ေနပုံမ်ိဳး။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူက မအီမလယ္ႀကီးနဲ႕ သူမေျပာသမွ် အင္းလုပ္လုိက္ အဲလုပ္လုိက္။ ေနာက္ ကုိယ့္ကုိကုိယ္<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>လိပ္ျပာမလုံသလုိ ခံစားရျပန္ေရာ။ ခက္တယ္..။ သူမကုိ သူ မသိေၾကာင္းဘယ္လုိေျပာရမလဲ။ သူမေျပာတဲ့ သူ႕အေၾကာင္းေတြကလည္း အေတာ္မ်ားမ်ား မွန္ေနတယ္။ သူ႕အေၾကာင္းေတြကုိမ်ား ခေရေစ့တြင္းက်လုိက္လံ စုံစမ္းထားေလသလား။ဒါဆို သူက ဘာမုိ႕လုိ႕လဲ။ ေအာင္ျမင္ေက်ာ္ၾကားေနတဲ့ လူတစ္ေယာက္လည္း မဟုတ္ဘူး။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ရွင္မေရာက္လာတာ ေတာ္ေတာ္ၾကာၿပီေနာ္..ရွင့္မလဲ ေနႏုိင္လုိက္တာရွင္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဟုတ္ကဲ့ အလုပ္ေတြမအားလို႕ပါ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဘာ ဟုတ္ကဲ့လဲ ၾကည့္ သူစိမ္းေတြ ဆန္ေနျပန္ပါၿပီ.. ဘာလဲ ရွင္ အသစ္ေတြ႕ေနၿပီလား“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဗ်ာ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေရာ္ ရွင္ ဘာအူေၾကာင္ေၾကာင္လုပ္ေနတာလဲ ။တကယ္ပဲ ဒီက အေ၀းႀကီးကလာရတာကုိ ရွင္မေပ်ာ္ဘူးလား။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေပ်ာ္ ေပ်ာ္ပါတယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ရွင္ပုံက ျမတ္ကုိ မသိတဲ့ပုံႀကီး။ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ကၽြန္ေတာ္ တစ္ခုေလာက္ျဖတ္ေျပာပါရေစ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“လုပ္ၿပီ ဘာကၽြန္ေတာ္လဲ။ ျမတ္ စိတ္မရွည္ေတာ့ဘူးေနာ္ ။ ေျပာစရာရွိတာ ေျပာ။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဟုိေလ…အမွန္အတုိင္းေျပာရရင္ ကၽြန္ေတာ္ ခင္ဗ်ားကုိ မသိဘူး“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ရွင္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဟုတ္တယ္ ခင္ဗ်ား စကားေတြ မရပ္မနားေျပာေနလုိ႕တာ အားနာနာနဲ႕ ေရလုိက္ ငါးလုိက္လုိက္ေျပာေနတာ။ ခင္ဗ်ားနဲ႕ ကၽြန္ေတာ္ သိခဲ့ဖူးလုိ႕လား“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေဟာေတာ့…ကုိထူးေအာင္ ရွင္ ရူးေနသလား။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ ေခါင္းေတြကုိ တဗ်င္းဗ်င္းနဲ႕ ကုတ္လုိက္တယ္။ စိတ္ေတြလည္း ရွုပ္ေနၿပီ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ဒီမယ္ ကၽြန္မက ရွင့္အတြက္ ဘာဆုိတာေတာင္ ရွင္ေမ့ေနၿပီဆုိေတာ့ ျပန္တာပဲေကာင္းတယ္။ တကယ္ပဲ ဦးေႏွာက္မွ ေကာင္းေသးရဲ႕လားမသိဘူး။ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိေန႕က သူမ ေဘာက္ဆတ္ေဘာက္ဆတ္ျဖင့္ျပန္သြားတယ္။ သူက သူမေနာက္ေက်ာကုိေငးေမာရင္ အူလည္လည္နဲ႕က်န္ခဲ့တယ္။ သူမေျပာသမွ်ေတြ အကုန္မွန္တယ္။ နာမည္ကအစ မလြဲဘူး။ ဒါဆုိ လြဲေနတာ ဘာလဲ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><br />
</div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေမ့ေပ်ာက္ျခင္း(၁)</span></b></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေက်ာင္းထဲမွာ တစ္ေယာက္တည္း။ လက္ဖက္ရည္ ခ်ိဳက်ကုိ အရသာခံၿပီး တစိမ့္စိမ့္ က်ိဳက္ေနလုိက္တယ္.။ ၿပီးေတာ့ ေဆးလိပ္တစ္လိပ္ကုိ မီးညိွၿပီး တစ္ဖြာၿပီး တစ္ဖြာ ရွိဳက္ေနမိျပန္ေရာ။ ဖတ္လက္စ စာအုပ္ကလည္း ေကာင္းေနတယ္။ ဒီေန႕ ေက်ာင္းထဲမွာ လူနည္းနည္းွရွင္းေနသလုိပဲ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စာအုပ္ထဲမွာ သူ ေမ်ာလြင့္ေနတယ္။ ဇာတ္ေကာင္မ်ားေနာက္မွာ သူက ရဲ၀့ံစြာ လုိက္ပါသြားတတ္ျပန္တယ္..။ သူရဲေကာင္း တစ္ေယာက္ ျဖစ္ခ်င္ျဖစ္ေနတတ္တယ္။ ဗီလိန္ ဆန္ခ်င္ ဆန္ေနတတ္ျပန္ေရာ။ သူ ပုံေဖာ္ထားတဲ့ မင္းသား မင္းသမီးမ်ားကုိ စိတ္ႀကိဳက္ျဖစ္ခ်င္ျဖစ္ေနတတ္ျပန္ေရာ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“ ေဟ့ေကာင္ ထူးေအာင္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဟမ္…“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူေမာ့ႀကီးေတာ့ စပ္ၿဖီးၿဖီး မ်က္ႏွာႀကီးနဲ႕သူ႕ကုိ စီးမုိးၾကည့္လုိ႕။ ဘယ္က ငနာတစ္ေကာင္လဲလုိ႕ သူ ရွဳတည္တည္ႀကီး ျပန္ၾကည့္လုိက္တယ္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ မင္းတစ္ေယာက္တည္းလား ေဟ့ ဒီမွာ ခ်ိဳဆိမ့္တစ္ခြက္…ပလာတာ တစ္ပြဲ…ေဟ မင္းတစ္ေယာက္တည္းလားလုိ႕ မင္းေက်ာ္တို႕ ရဲလြင္တုိ႕ေရာ…ေပးစမ္းပါ ေဆးလိပ္တစ္လိပ္ေလာက္ ခံတြင္းေတြ ခ်ဥ္ေနလုိ႕“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဒီေကာင္ နာခ်င္ေမြးေတြ ေထာင္ခ်င္ေနၿပီထင္တယ္။ လက္ကေတာ့ ေဆးလိပ္ခြက္ကုိ တြန္းေပးလုိက္တယ္။ ၿပီးေတာ့</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေနပါဦး မင္းက ငါ့ကုိသိလုိ႕လား…“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဖူး<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ဖလူး..ဖလူး……ဟမ္း….ဘာ..ဘာ ဘာရယ္…ခြီး..ဟီးဟီး“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေသာက္လက္စ လက္ဖက္ရည္ေတြ သီးသြားေအာင္ ထုိ လူက ရယ္တယ္။ ဘယ္လုိ ငနာ ဘာလိမ့္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ငါ့ကုိ သိလုိ႕လားလုိ႕ေမးေနတာကြ..ေၾကာင္ေတာင္ေတာင္ ငနဲမဟုတ္ရင္ေတာ့ ခုပဲ ဟုိဘက္၀ုိင္းကုိေရႊ႕လုိက္ေတာ့ ကုိယ့္လူ…“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေဟ..ထူးေအာင္ မင္းဘယ္လုိျဖစ္ေနတာလဲ..ဟားဟား..ဟား… ဒီေန႕ေတာ့ မင္းရဲ႕ ဟာသကုိ ငါႀကိဳက္သြားၿပီး..ငါ့အတြက္ ဒီေန႕ မင္း ထူးဆန္းေထြလာပဲ ..။ကဲ ဒီ၀ုိင္းကုိ ငါရွင္းလုိက္မယ္ကြာ..ဆက္လုပ္ပါဦး..။ မင္းရဲ႕ ဟာသေလ တစ္ပုဒ္ေလာက္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဒီမွာ ကုိယ့္လူ ကုိယ္လူ ဘယ္သူလဲ ငါ မသိဘူး။ ငါသိတာ ငါ့ကုိ ငါပဲ..။ နာမည္ေလး သိရုံေလာက္နဲ႕ စကားေရာ ဖြဲေရာၿပီး လူလည္ လာမလုပ္နဲ႕..။ ေသခ်ာတာေတာ့ မင္းနဲ႕ ငါ မသိခဲ့ဖူးဘူး..။ ကဲ နားလည္တယ္မလား။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ အဲဒီလုိေျပာေတာ့ ငနဲက သူ႕ကုိ ျပဴးတူးတူးနဲ႕ၾကည့္တယ္။ ၿပီးေတာ့ ၀ါးလုံးကြဲ ရယ္ျပန္ပါေလေရာ။ တစ္ျခား ၀ုိင္းေတြကပါ ၾကည့္လာလုိ႕ သူ ရွက္ရွက္နဲ႕ ၀ုိင္းက ထထြက္လာမိတယ္။ ငနဲက မ်က္ရည္ေတြေတာင္ထြက္လို႕။ လက္ႏွစ္ဖက္က ဗုိက္ေပၚကုိဖိၿပီး အားရပါးရႀကီးကုိ ရယ္ေနေတာ့တာ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ အဲဒီလူကုိ မသိဘူးဆုိတာ ရယ္စရာလား။ ခပ္လွန္းလွန္းေရာက္ေတာ့မွ သတိရတယ္။ လက္ဘက္ရည္ဖုိးနဲ႕ ေဆးလိပ္ဖုိးေတာင္ မရွင္းခဲ့ရဘူး။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><br />
</div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေမ့ေပ်ာက္ျခင္း(၂)</span></b></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စာအုပ္ဆုိင္မွာ လုိခ်င္တဲ့ စာအုပ္ကုိေရြးေနမိတာ ၾကာၿပီ။ အႀကိဳက္မေတြ႕ေသးလုိ႕ အျမည္းသေဘာအေနနဲ႕ တစ္အုပ္ၿပီးတစ္အုပ္ လွန္ေလာဖတ္ေနမိတယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဟာ ေမာင္ထူးေအာင္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူၾကည့္လုိက္ေတာ့ မ်က္မွန္ ပါ၀ါထူထူႀကီးနဲ႕ ဦးေလးႀကီးတစ္ေယာက္။ အသားက ခပ္ျဖဴျဖဴ။ အရပ္ကလည္း ေထာင္ေထာင္ေမာင္းေမာင္း။ သူ႕ကုိၾကည့္ၿပီး ျပံဳးလုိ႕။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေခၚတာေတာ့ သူ႕ကုိ ေခၚတာပဲ။ တစ္ဆုိင္လုံးမွာလည္း သူနဲ႕ အေရာင္းစာေရးမေလးေတြပဲရွိတာ။ နာမည္ေရွ႕က ေမာင္ထည့္ထားကတည္းက က်ားသတၱ၀ါကုိေခၚတာ။ သူကလြဲလုိ႕ ဘယ္သူမွမရွိေလာက္ဘူး။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဟားဟား ေမာင္ထူးေအာင္ကေတာ့ ဆရာ့ကုိေတာင္ မမွတ္မိေတာ့ဘူးလား.ဆရာ ဦးၾကည္ခင္ေလ.. “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ဟုတ္..ဟုတ္ကဲ့“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ႕ ဦးေႏွာက္ကေတာ့ အေျပးအလႊား စဥ္းစားခန္းဖြင့္လုိ႕ေနတယ္။ ဆရာဦးၾကည္ခင္တဲ့။ တစ္ခါမွ မၾကားဖူးဘူး။ ဒီဆရာ့ၾကည့္ရတာ သူ႕ကုိေတာ့ ရင္းရင္းႏွီးႏီွး သိေနတဲ့ပုံ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ မင္း အခု ဘာေမဂ်ာယူထားတာလဲ..ေဒးလား အေ၀းသင္လား“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေဒးပါပဲ ဆရာ ေမဂ်ာကေတာ့ သမုိင္းပါ..ကၽြန္ေတာ္တစ္ခုေလာက္ေမးလုိ႕ရမလား ဆရာ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေဟာ္ေဟာ္ မင္းကေတာ့လုပ္ၿပီး ေရာက္တဲ့ေနရာ တစ္ခုေလာက္မွ မေမးရရင္ မေနႏုိင္ဘူးထင္တယ္..။ကဲ ေမး…ဘာသိခ်င္တာလဲ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဟုိေလ ဆရာနဲ႕ ကၽြန္ေတာ္ ဘယ္မွာ သိခဲ့တာလဲ မသိဘူး“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေဟ….“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိဆရာ အဲဒီေနက ေခါင္းေတာ္ေတာ္ ရွဳပ္သြားေလာက္တယ္။ သူ႕ကုိလည္း ေျခဆုံးေခါင္းဆုံးၾကည့္လုိ႕။ ပါးစပ္ကလည္း..</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေမာင္ထူးေအာင္မွ ေမာင္ထူးေအာင္ပါပဲ…“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဆုိတဲ့ နာမည္တစ္လုံးကုိပဲ ရြတ္သြားတယ္။ အဲဒီေန႕က ဘာစာအုပ္မွ သူမရလုိက္ပါဘူး..။</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><br />
</div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေမ့ေပ်ာက္ျခင္း(၃)</span></b></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span></b><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ တူေလး….ဟဲ့ ငထူး…ေၾသာ္ ထူးေအာင္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူလွည့္ၾကည့္ေတာ့ အသက္ေလးဆယ္ေလာက္ရွိမယ့္ မိန္းမတစ္ေယာက္။ ပစၥည္းေတြ မႏုိင္မနင္းနဲ႕ သူ႕ကုိ ေခၚေနတယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ကၽြန္ေတာ့္ကုိေခၚတာလား အန္တီ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိ မိန္းမႀကီးက သူ႕ကုိ မ်က္ေမွာင္ႀကီးက်ဴတ္ၿပီးၾကည့္တယ္။ ပါးစပ္ကလည္း တစ္ျခမ္းရြဲ႕ျပလုိက္ေသးတယ္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ငထူး မင္း ဘာအူေၾကာင္ေၾကာင္လုပ္တာလဲ လာခဲ့..။ ဒီ ပစၥည္းေတြ လာကူသယ္လွည့္။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဗ်ာ…ပစၥည္းေတြ ကူသယ္ေပးရမယ့္။ ဟုတ္လား။ ဟုိေစ်းေထာင့္မွာ အထမ္းသမားေတြရွိတာပဲ ။ လွမ္းေခၚလုိက္ပါလား..။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ဘာရယ္ ငထူး..မင္းေနာ္ ေစ်းထဲမွာမုိ႕ မင္းသက္သာမယ္မွတ္။ သူတုိ႕ကုိ ငွားေတာ့ ပုိက္ဆံကုန္တာေပါ့။ ေရာ့ လက္ဆြဲျခင္း..ၿပီးရင္ မရင္ ဆုိင္က ဂ်ပ္ဖာတစ္ဖာသြားသယ္လာခဲ့။ တကယ္ပဲ အရူး“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ မအီမသာနဲ႕ ေျပာသလုိ လုပ္လုိက္ရတယ္။ ျမင္းလွည္းဂိတ္ကုိေရာက္မွ သူေမးရဦးမယ္။ ခုသေလာ သူ မသိတဲ့ လူမ်ားကုိ တစ္ေယာက္ၿပီးတစ္ေယာက္ေတြ႕ေနရတယ္။ ထူးျခားတာက သူက မသိပဲ သူ႕ကုိ သိေနတာကုိပဲ..။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ကဲ အန္တီ..လူႀကီးကုိ ကူညီရလုိ႕ ကုသုိလ္ရတယ္လုိ႕ သတ္မွတ္လုိက္မယ္..ဒါေပမယ့္ ကၽြန္ေတာ္ သိခ်င္တာတစ္ခုက အန္တီ ကၽြန္ေတာ္နဲ႕ အေတာ္ေလး ရင္းႏွီးခဲ့ဖူးသလားဆုိတာပဲ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဘာရယ္..ေသာက္ေကာင္ေလး ရူးေနလား မင္းက ငါ့တူ အရင္းေခါက္ေခါက္ဟဲ့ ေသနာေလးရဲ႕ နာမည္က ေမာင္ထူးေအာင္ပါတဲ့…တကယ္ပဲ အစ္မလည္း ဘယ္လုိ အရူးေလး ေမြးလာသလဲမသိဘူး ေရာ့ မင္း လက္ဘက္ရည္ေသာက္ဖုိ႕ မုန္႕ဖုိး။ ညက်မွ<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>အစ္မဆီလာၿပီး တုိင္ေျပာရဦးမယ္ ဘယ္ႏွယ့္ ကုိယ့္အေဒၚတစ္ေယာက္ကုိမ်ား မသိခ်င္သလုိလုိ သိခ်င္သလုိလို ေခတ္ကာလ လူငယ္ေတြမ်ား အူတိ အူေၾကာင္နဲ႕ ေမာင္း ျမင္းလွည္းဆရာေရ…“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ သက္ျပင္းရွည္ႀကီးကုိ မႈတ္ထုတ္လုိက္တယ္။ လက္ထဲမွာေတာ့ တစ္ေထာင္တန္ အသျပာေလး တစ္ရြက္…။</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-size: 11.0pt;">ေမ့ေပ်ာက္ျခင္းအဆုံး</span></b></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တစ္ေယာက္တည္းေနရတဲ့ အရသာဆုိတာ ဘယ္ေလာက္ထိ ၿမိန္သလဲ ခံစားၾကည့္ဖူးလား။ သူ႕ကုိပဲၾကည့္ စိတ္ေတြ လြတ္လပ္လုိက္ျခင္း။ အခန္းထဲမွာ သီခ်င္းေလးတစ္ပုဒ္ကုိ ခပ္တုိးတုိးေလးဖြင့္ၿပီး အလုိက္သင့္ လုိက္ညည္းမယ္။ အာေျခာက္လာရင္ ေကာ္ဖီေလးတစ္ခြက္ေဖ်ာ္ေသာက္လုိက္မယ္။ ခံတြင္းခ်ဥ္ရင္ စီးကရက္ကေလး ခဲလုိက္ရုံပဲ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စာအုပ္တစ္အုပ္ကုိ သည္းႀကီး မည္းႀကီးဖတ္ေနတဲ့အခ်ိန္မွာ သူ႕အခန္းကုိ တံခါးလာေခါက္တယ္။ သူ႕ဖြင့္ေပးလုိက္တဲ့အခါ ျပံဳးေနတဲ့ မ်က္ႏွာတစ္ခု။ သူ အဲဒီမ်က္ႏွာကုိ ျမင္ဖူးတယ္။ ဒါေပမယ့္ ႏုတ္ဆက္ဖုိ႕ မလုိဘူးထင္တယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တစ္ခါတစ္ရံမွာ လူေတြနဲ႕မသိတာက ပုိေကာင္းမယ္။ ဘာေၾကာင့္ဆုိ လူေတြက သိပ္စကားမ်ားတာ။ သိခ်င္ေဇာေတြ၊ တတ္ခ်င္ေဇာေတြက အျပည့္ပဲ။ အေမွာင္ဖုံးေနတဲ့ သူ႕တုိ႕ စိတ္ေတြမွာလည္း တစ္စက္ကေလးမွ ျဖဴစင္တဲ့ စိတ္ကုိမေတြ႕ရဘူး။ ေနာက္ လက္စားေခ်လုိမႈေတြ၊ နာက်ည္းမႈေတြ၊ မုန္းတီးမႈေတြကလည္း သူတုိ႕အသက္နဲ႕ ထပ္တူ ထပ္မွ်ရွိခ်င္ရွိတတ္ၾကတာ။ ဒါေၾကာင့္ပဲ သူ လူေတြနဲ႕ေ၀းခဲ့တယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ခုေရွ႕က လူကလည္း အဲဒီလူေတြထဲက တစ္ေယာက္ပဲ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ သား ေက်ာင္းမသြားေသးဘူးလား ၊ မသြားေသးရင္ ေအာက္ထပ္ကုိဆင္းခဲ့ဦး ေဖေဖ ေစာင့္ေနမယ္။ ေျပာစရာရွိလုိ႕“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>လုပ္ၿပီ။ ေျပာစရာရွိလုိ႕ဆုိၿပီး မဆုံးႏုိင္တဲ့ ဆုံးမစကားေတြနဲ႕အတူ သူ နားပူရပါဦးမယ္။ ဆုံးမ စကားဆုိတာထက္ သူတုိ႕လုိခ်င္ရာကုိ ေဇာင္းေပးၿပီး အတင္းကာေရာ လုိက္လုပ္ခုိင္းေနတာေတြေပါ့။ သူက ျပန္လည္း မေျပာေတာ့သလုိ နားလည္းမေထာင္ေတာ့ဘူး။ ဆိတ္ဆိတ္ေနျခင္းရဲ႕ ေနာက္က လုပ္ခ်င္ရာလုပ္မယ္ဆုိတဲ့ သေဘာနဲ႕ စကား၀ုိင္းကေန ထြက္လာခဲ့တာခ်ည္းပါပဲ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ ဧည့္ခန္းထဲကုိေရာက္ေတာ့ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“သား မင္းေနေကာင္းရဲ႕လား“လုိ႕ေမးတယ္။ ေဒါင္ေဒါင္ျမည္ ေကာင္းမြန္ေနတဲ့ လူတစ္ေယာက္ကုိ ေနေကာင္းပါရဲ႕လားလုိ႕ သူကေမးေနတယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေကာင္းတယ္…။ဒါေပမယ့္ ေနတုိင္းမဟုတ္ဘူး။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေအး မင္းေမေမလည္း ခဏေန လာေတာ့မယ္၊ မင္းကုိလာတုိင္ေနၾကတဲ့သူေတြမ်ားေနတယ္ေနာ္ သား။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဘာကုိလာတုိင္ၾကတာလဲ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ႕မ်က္ႏွာကုိၾကည့္ၿပီး ေျပာရေကာင္းမလား မေျပာရင္ေကာင္းမလားလုိ႕ ခ်ိတုံခ်တုံျဖစ္ေနသလုိမ်ိဳး။ ၿပီးေတာ့ သူ႕ကုိ တည့္တည့္ႀကီးတယ္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“မင္းရဲ႕ အူေၾကာင္ေၾကာင္လုပ္ရပ္ေတြကုိရပ္လိုက္ေတာ့ သား။ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဗ်ာ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ မဗ်ာနဲ႕ မင္းဘာအဓိပၸါယ္နဲ႕ ဒီလုိ လုပ္ရပ္ေတြကုိလုပ္ေနတာလဲလုိ႕ ေဖေဖ မေမးေတာ့ဘူး။ ဒါေပမယ့္ရပ္တန္းက ရပ္ဖုိ႕ေတာ့ ေဖေဖေျပာရလိမ့္မယ္။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အဲဒီလုိ အမိန္႕ဆန္တာေတြကုိ သူ မႏွစ္သက္တာ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ကၽြန္ေတာ္ဘာေတြလုပ္မိလုိ႕လဲ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ကၽြတ္ မင္း ျမတ္ႏုိးကို မသိဘူးဆုိတာကဘာလဲ၊ ေနာက္ ထူးလြင္၊ ဆရာ ကုိၾကည္ခင္၊ ေနာက္ မင္းအန္တီ ခင္ေလး သူတုိ႕ကုိ မင္း မသိဘူးဆုိက ေနာက္တာလား၊ အတည္လား၊ မင္းမသိေတာ့တဲ့ လူေတြထဲမွာ ငါတုိ႕ေရာ ပါလား မင္း အဲဒါေျဖ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ မသိတဲ့ လူေတြရဲ႕နာမည္ေတြကုိ ရြတ္ျပတယ္။ တကယ္ပဲ သူမသိပါဘူး။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ျမတ္ႏုိးတဲ့ ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ပထမဆုံးေတြ႕တဲ့ သြက္သြက္လက္လက္နဲ႕ မိန္းကေလး။ မိန္းမေတြကုိ သူၾကည့္ရတာ မ်က္စိရွဳပ္ေနခဲ့တယ္။ ျဖစ္ႏုိင္ရင္ မပတ္သက္ခ်င္ေတာ့ဘူး။ ဒါေၾကာင့္လည္း မိန္းကေလး သူငယ္ခ်င္းမထားခဲ့တာေပါ့။ သူ႕အနားမွာ လွတ ပတ မိန္းကေလးေတြဆုိတာ တစ္ေယာက္မွကုိမရွိတာပါ။ အဲဒီလုိပဲ ခ်စ္သူဆုိတာလည္း အခ်ိန္ေပးရမႈေတြ၊ အလုိလုိက္ရမႈေတြ၊ သည္းခံမႈေတြကုိရင္းယူမွ ရတယ္လုိ႕ထင္တယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အခ်စ္ဆုိတာ ေပးဆပ္ႏုိင္လြန္းမွသာ တန္ျပန္သက္ေရာက္မႈရဲ႕အရသာကုိ ခံစားရတာပါ။ ဒါေတာင္ ငါးဆယ္ရာခုိင္ႏွဳန္း ဘုိင္ ငါးဆယ္ရာခုိင္ႏွဳန္းပါပဲ။ ခ်စ္လွ်က္နဲ႕ေ၀းတယ္။ ေပးဆပ္ခဲ့သေလာက္ ရယူပုိင္ဆုိင္မႈဟာ အမုန္းကမ်ားတယ္။ ႏွဳတ္ခမ္းပါးပါးေလးထက္က အနမ္းတစ္ခုမွ ယစ္မူးေနခဲ့ရင္ေတာ့ ေသခ်ာတယ္ အဲဒါ အိပ္မက္ပါပဲ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူေပးခဲ့တာက ျမတ္ႏိုးမႈေတြ၊ ယုယမႈ၊ ၾကင္နာမႈ။အဲဒါေတြနဲ႕ဆန္႕က်င္စြာပဲ သူျပန္ရလုိက္တာက ေကာက္က်စ္မႈ ၊ မနာလုိမႈ၊ ေနာက္ အဆုံးအစမရွိတဲ့…….အမႈကိစၥေပါင္းမ်ားစြာ။ ဒါဟာ သူ မသိလုိက္ျခင္းရဲ႕ အေၾကာင္းေလးေတြပါပဲ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထူးလြင္တဲ့..။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူငယ္ခ်င္းဆုိတဲ့အတုိင္းအတာမွ အျပန္အလွန္ နားလည္မႈနဲ႕ ကုိယ္ခ်င္းစာတရားေတြ မပါ၀င္ေတာ့ဘူးလားလို႕ သူေမးခ်င္ပါတယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အျဖဴထည္ သက္သက္ဆုိတာ မိတ္ေဆြ သူငယ္ခ်င္းေလာကမွာ ရွိပါတယ္။ ဒါေပမယ့္ အျဖဴရဲ႕ေနာက္က ေအာက္ခံအေရာင္ဟာ ေရာစပ္ထားတဲ့ အျခားအေရာင္ တစ္ခုခုျဖစ္ေနခဲ့ရင္ေတာ့ ..။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဒီလိုပါပဲ သူငယ္ခ်င္းဆုိတာ အျပန္အလွန္အေရာင္ျခယ္ၾကတယ္။ လြတ္လပ္ ပြင့္လင္းၾကတယ္။ အိပ္မက္ေတြ ဖလွယ္ခဲ့ၾကတယ္။ ေဖးကူခဲ့ၾကတယ္။ ေနာက္ေတာ့ ….အိပ္မက္ေတြ တူလာတဲ့အခါ။ ေရြးခ်ယ္မႈ အေရာင္ေတြ တူညီလာတဲ့အခါ ကိုယ္ကုိင္စြဲထားတဲ့ အရာေတြကုိ ပစ္ခ်ၿပီး တစ္ဖက္သားနဲ႕အတူ စည္းခ်င္းထုိးလာတာဟာ မိတ္ေဆြေကာင္းေတြရဲ႕လုပ္ရပ္လား။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေမ့ေပ်ာက္မွ ေနာက္ေက်ာကုိ ဓါးနဲ႕ထုိးတာထက္ ေရွ႕တည့္တည့္က ဓါးနဲ႕ထုိးတာကုိ သူ လုိလားခဲ့တာ။ မုန္႕အတူစားလုိ႕ လုစားရင္ ၾကည္ျဖဴႏုိင္ၾကေပမယ့္ ပန္းတုိင္တစ္ခုတည္းကုိ အတူတူသြားရတဲ့အခါမွာေတာ့ ေျခထုိးၿပီး အလဲထုိးခံလုိက္ရတယ္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မရွိမွ တမ္းတတာ ထက္ ရွိတုန္းမွာ လက္တြဲလုိက္ပါ။ ေမ့ေပ်ာက္လုိ႕ထားရမယ့္ အရာေတြထဲမွာ သူငယ္ခ်င္းဆုိတဲ့ ခင္မင္ပတ္သတ္မႈကုိေတာ့ မခ်န္ထားရစ္သင့္ဘူးေပါ့။ ဒါဟာလဲ သူ မသိလုိက္ျခင္းရဲ႕ အေၾကာင္းေလး တစ္ခုေပါ့။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ဆရာ ဦးၾကည္ခင္..။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မိဘနဲ႕ တကုိင္းထဲထားရမယ့္ ျမတ္ဆရာ တစ္ေယာက္ပါ။ ေျပာရရင္ေတာ့ အနႏၱ ေက်းဇူးရွင္ တစ္ေယာက္ေပါ့။ လူေတြဟာ တစ္ခါတစ္ရံမွာ သူတုိ႕ျဖစ္ေစခ်င္တာကုိ တစ္ဖက္သားက လုိက္လုပ္ေပးေစခ်င္တတ္ၾကတယ္ဆုိတာ မွန္မလားပဲ။ ေလာကမွ ျဖစ္ခ်င္တုိင္းမျဖစ္ရသလုိ၊ မျဖစ္ခ်င္တာကုိ ျဖစ္ရတာလည္း ဒုနဲ႕ေဒး ရွိၾကတာပဲ။ သူတုိ႕ လမ္းေၾကာင္းေပးတဲ့ လမ္းမထက္ကေန ေတာႀကိဳအုံၾကားလမ္းေဘးကုိ ေခ်ာ္ထြက္ၾကည့္ ေစတနာနဲ႕မထုိက္တန္တူလုိ႕ အလြယ္ေလး သတ္မွတ္လုိက္ၾကေရာ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ျဖစ္ေစခ်င္တဲ့ ေစတနာေဇာတစ္ခုဟာ တစ္ဖက္သားရဲ႕<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>စိတ္ကုိ ဖိႏွိပ္ရာေရာက္တယ္ဆုိတာ တစ္ခါမွ မေတြးဖူးၾကဘူး။ ဒီလုိပါပဲ…သူက ရုိးရုိးလမ္းစဥ္းကုိေရြးခ်ယ္တယ္။ ဆရာက ျမင့္မားေတာ ေတာင္တစ္ခုကုိ တက္ေစခ်င္တယ္။ လမ္းတစ္၀က္မွာ ေျခကုန္ လက္ပမ္းက်ၿပီး ေခြးက် ၀က္က် က်သြားမွာကုိေတာ့ မသိတာလား။ မသိခ်င္ေယာင္ေဆာင္တာလား..။ ဒီလိုနဲ႕ပဲ တျဖည္းျဖည္း ေမ့ေပ်ာက္လာခဲ့ပါတယ္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အေဒၚတဲ့..။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အေျပာေလးခ်ိဳရင္ ရုပ္ဘယ္ေလာက္ဆုိးေနပါေစ လူတုိင္း အဲဒီလူကုိ ခင္တတ္ၾကပါတယ္။ သူ႕မွာ တစ္ဦးတည္းေသာ အေဒၚတစ္ေယာက္ရွိတယ္။ ဒါေပမယ့္ အလုိ ေလာဘေတြနဲ႕ အျမဲျပည့္ေနတတ္တယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အျမတ္အစြန္းမရရင္ ဘာမွမလုပ္ဘူးဆုိတဲ့ သူမ မွာ ဘယ္အရာကုိမဆုိ အလကားေပးခ်င္ေနတတ္တဲ့ တူတစ္ေယာက္ရွိခဲ့တယ္။လူတစ္ေယာက္ကုိ အသုံးခ်ေတာ့မယ္ဆုိရင္ အဲဒီလူရဲ႕အေၾကာင္းကုိ အရင္ဆုံး သိေအာင္လုပ္ပါလုိ႕ သူၾကားဖူးတယ္။ သူ႕အေၾကာင္းကုိ မသိပါပဲ သူ႕ကုိ အသုံးခ်ဖုိ႕ႀကိဳးစားတာကုိေတာ့ သူ မုန္းမိပါတယ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တစ္ခါတစ္ေလမွာ ရယ္ေနတတ္ၿပီး၊ တစ္ခါတစ္ရံမွာ ငုိေနတတ္တဲ့ သူမက စိတ္အေျပာင္းအလဲ ျမန္တယ္ဆုိတာေတာ့ ေျပာစရာမလုိေတာ့။ အလုိရွိမွ ေဆြမ်ိဴးေတာ္တာထက္၊ အလုိမရွိခင္မွာပဲ သူ ေမ့သြားမိျပန္ပါတယ္..။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တစ္ခါတစ္ေလမွာ အရာရာကုိ ေမ့ေဖ်ာက္ထားလုိက္တာက စိတ္ခ်မ္းသာမႈကုိေပးတယ္။ ဘယ္သူ႕ကုိမွ မသိသလုိေနလုိက္ျခင္းက ဘယ္သူကမွ သူ႕ကုိ သိစရာမလုိေတာ့ဘူး။ သူ႕ မ်က္လုံးေတြက မ်က္မျမင္တစ္ေယာက္လုိ ကန္းသြားခဲ့တယ္။ နားတစ္စုံက မၾကားႏုိင္ေတာ့ဘူး။ ခံစားမႈအသိကလည္း ေပ်ာက္ဆုံးလာတယ္။ ေက်ာက္ရုပ္တစ္ရုပ္လုိ ရပ္တည္ေနျခင္းမ်ိဳးကုိ ႏွစ္သက္မိလာတယ္။ အဲဒီေတာ့ ဘယ္သူကမွလည္း သူ႕ကုိ အဖက္မလုပ္ေတာ့သလုိ၊ ဘယ္သူ႕ကုိမွလည္း သူ မသိေတာ့ပါဘူး။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အခ်စ္ဆုိတာ သူ မသိေတာ့ဘူး။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူငယ္ခ်င္းဆုိတာ…သူ မသိေတာ့ဘူး။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဆရာဆုိတာ သူ႕အတြက္ ခပ္ေရးေရးေလးပဲ..။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေဆြမ်ိဳးဆိုတာလည္း သူ႕ မွတ္ဥာဏ္ေတြထဲမွာေတာ့ တိမ္မွ်င္ကေလးလုိ ျပယ္လြင့္လုိ႕…..။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“အရူး“တဲ့ ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">သူ႕ နားနဲ႕ဆတ္ဆတ္ၾကားလိုက္ရတယ္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ဒီလုိပါပဲ အရူးတစ္ေယာက္ရဲ႕ ရာဇ၀င္မွာ ေမ့ေပ်ာက္ျခင္းေတြ ႀကီးစုိးခဲ့ပါတယ္…။</span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right; text-indent: .5in;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္)</span></b></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right; text-indent: .5in;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Date-28<sup>th</sup>-March-2012</span></b></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right; text-indent: .5in;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Time-9:04 Pm</span></b><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><br />
</div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><br />
</div>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-88944312346100947822012-04-11T06:30:00.000-07:002012-04-11T06:30:25.530-07:00ေလဖမ္းဒန္းစီးျခင္း<!--[if gte mso 9]><xml> <w:WordDocument> <w:View>Normal</w:View> <w:Zoom>0</w:Zoom> <w:TrackMoves/> <w:TrackFormatting/> <w:PunctuationKerning/> <w:ValidateAgainstSchemas/> <w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:DoNotPromoteQF/> <w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther> <w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript> <w:Compatibility> <w:BreakWrappedTables/> <w:SnapToGridInCell/> <w:WrapTextWithPunct/> <w:UseAsianBreakRules/> <w:DontGrowAutofit/> <w:SplitPgBreakAndParaMark/> <w:DontVertAlignCellWithSp/> <w:DontBreakConstrainedForcedTables/> <w:DontVertAlignInTxbx/> <w:Word11KerningPairs/> <w:CachedColBalance/> </w:Compatibility> <m:mathPr> <m:mathFont m:val="Cambria Math"/> <m:brkBin m:val="before"/> <m:brkBinSub m:val="--"/> <m:smallFrac m:val="off"/> <m:dispDef/> <m:lMargin m:val="0"/> <m:rMargin m:val="0"/> <m:defJc m:val="centerGroup"/> <m:wrapIndent m:val="1440"/> <m:intLim m:val="subSup"/> <m:naryLim m:val="undOvr"/> </m:mathPr></w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267"> <w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]> <style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style> <![endif]--> <br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-size: 11.0pt;"><br />
</span></b></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တကယ္ေတာ့ ကၽြန္ေတာ္တို႕ေတြဟာ ေလထဲမွာ တုိက္ေဆာက္ေန ၾကတာပါပဲတဲ့။ စိတ္ကူး အိပ္မက္ေတြနဲ႕ ေမ်ာလြင့္ေနၾကၿပီး အဲဒီအိပ္မက္ကေန ႏုိးထဖုိ႕ကုိေတာ့ ဘယ္သူမွ မႀကိဳးစားခဲ့ပါဘူး။ ဒီလုိနဲ႕ပဲ ရက္ေတြ ၊ လေတြ၊ ႏွစ္ေတြနဲ႕အခ်ိန္ေတြ ကုန္လြန္ခဲ့ၾကတယ္။ အိပ္မက္ဟာ အိပ္မက္အဆင့္ေတြမွာသာရွိေနၿပီး လက္ေတြ႕ေလာကမွာေတာ့ အေကာင္အထည္မေဖာ္ျဖစ္ခဲ့ၾကပါဘူး။ ဒါေၾကာင့္ လူတုိင္းက ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ကုိ သတ္မွတ္ၾကတယ္။ စိတ္ကူးနဲ႕ရူးေနၾကသူမ်ားတဲ့။ ေနာက္တစ္ခုက ေလဖမ္းဒန္းစီးေနၾကသူမ်ားတဲ့။ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ကုိယ္တုိင္ေတာင္ ဘာမွန္း ခြဲခြဲျခားျခား မသိႏုိင္ေသးခင္မွာပဲ<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ပတ္၀န္းက်င္က တေျပးညီသတ္မွတ္လုိက္ၾကတာပါ။ ဒီလုိဆုိေတာ့ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ကုိယ္တုိင္ဟာလည္း…။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">(၁)</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ရည္မွန္းခ်က္ေတြဟာ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ရဲ႕ အသက္လုိ႕တင္စားၾကတယ္။ ပန္းတုိင္တစ္ခုကုိေရာက္ဖုိ႕ ရည္မွန္းခ်က္ဆုိတဲ့ ေလွကားတစ္စင္းေတာ့ လုိအပ္တယ္။ ငယ္ရြယ္စဥ္ကေလးဘ၀ကေန ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ခုလက္ရွိအထိေအာင္ ထားခဲ့ၾကတဲ့ ရည္မွန္းခ်က္ေတြ ဘယ္ႏွစ္ခုရွိေနၿပီလဲ။ ေသခ်ာတာကေတာ့ တစ္ခုထက္မက ေျပာင္းလဲခဲ့မယ္ဆုိတာပါပဲ။ ပထမက ဆရာ၀န္ျဖစ္ခ်င္ခဲ့မယ္။ ေနာက္ အင္ဂ်င္နီယာ ျဖစ္ခ်င္ခဲ့မယ္.ေနာက္ေတာ့။ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ဟာ ကုိယ္တုိင္မျဖစ္ႏုိင္မွန္း သိတဲ့ အရာေတြကုိ စြန္႕လြတ္လုိက္ဖုိ႕ ၀န္မေလးၾကဘူးဆုိတာကုိ သိလာရတယ္။ ဆရာ၀န္ဆုိတဲ့ ႀကီးမားတဲ့ ရည္မွန္းခ်က္ဟာ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ရဲ႕ ႀကိဳးစား အားထုတ္မႈေတြ ေလ်ာ့လာတာနဲ႕အမွ် တျဖည္းျဖည္း ေျပာင္းလဲလာခဲ့တာလည္း မဆန္းလွပါဘူး။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဒီလုိနဲ႕႔ပဲ ကိုယ္လုပ္ႏုိင္ရင္ လုပ္ႏိုင္သေလာက္ရမယ္ဆုိတဲ့ သေဘာတရားအတုိင္းပဲ ပတ္၀န္းက်င္ေတြထဲမွာ လည္ပတ္လာခဲ့ၾကတယ္။ ပတ္၀န္းက်င္မွာရွိတဲ့ ေအာင္ျမင္ေက်ာ္ၾကားေနတဲ့သူေတြကုိ အားက်ရုံတင္ အားက်ေနခဲ့ၿပီး ေက်နပ္ေနခဲ့တယ္။ သူတုိ႕ေတြ ဘာေၾကာင့္ေအာင္ျမင္လာရတယ္ဆုိတဲ့ ေအာင္ျမင္မႈရဲ႕ ေနာက္ကြယ္က လွ်ိဳ႕၀ွက္ခ်က္ေတြကုိ သိေအာင္ မေဖာ္ထုတ္ၾကဘူး။ ဒါေပမယ့္ သူတုိ႕ေတြေအာင္ျမင္သလုိမ်ိဳးေတာ့ လုိခ်င္တတ္ၾကတယ္။ သူတုိ႕ရဲ႕ စိတ္ကူးစိတ္သမ္းေတြ ဘယ္လုိ တည္ေဆာက္ယူခဲ့ရသလဲဆုိတာ တကယ္တမ္းေတာ့ မသိခဲ့ပါဘူး။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဒါနဲ႕ပဲ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕သူငယ္ခ်င္းေတြ စုမိတဲ့အခါ ဘာေတြလုပ္မယ္၊ ဘယ္လုိလုပ္မယ္၊ ဘယ္လုိအေကာင္အထည္ေဖာ္မယ္ဆုိတာနဲ႕ပဲ ေန႕ရက္ေတြကုိ ကုန္ဆုံးေစခဲ့တယ္။ စိတ္ကူးယဥ္ အေတြးကမာၻထဲမွာ တ၀ဲလည္လည္ဆုိတာ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕လုိ လူမ်ိဳးေတြေပါ့။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အေကာင္အထည္ဆိုတဲ့ စကားလုံးရဲ႕ေနာက္မွာ လက္ေတြ႕ဘာမွ မလုပ္ျဖစ္ေသးသမွ် အေကာင္ရယ္လုိအမည္ရင္ အထည္ဆုိတာလည္း ျဖစ္လာမွာ မဟုတ္ဘူးဆုိတာကုိ သိလာရတယ္။ ကနဦးတုန္းက ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ရဲ႕ ရည္မွန္းခ်က္ေတြ တစ္စ တစ္စ ေလ်ာ့ရဲလာတာမ်ိဳးေပါ့။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>အလြယ္တကူ လက္ေလွ်ာ့လုိက္တယ္လုိ႕ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ျပန္လည္ သုံးသပ္မိတဲ့အခါ ကုိယ့္ကုိကုိယ္ ေရာင္၀ါးေတြရယ္လုိ ထင္ျမင္လာမိတယ္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေလာကမွာ ကုိယ့္ကုိကုိယ္ အထင္အျမင္ေသးခ်င္ဟာ က်ဆုံးျခင္းရဲ႕ အဓိက အားနည္းခ်က္တဲ့။ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ က်င္လည္ရာ ပတ္၀န္းက်င္ကေန ရုန္းထြက္ဖုိ႕ကုိေတာင္ အေတာ္ေလး ႀကိဳးစားေနရရင္ ႀကီးမားလွတဲ့ ရည္မွန္းခ်က္ေတြကုိ ဘယ္လုိ အဆင့္ဆင့္ တည္ေဆာက္ၾကမွာလဲ။ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ဘယ္လုိ ျပဳျပင္ေျပာင္းလဲမႈကုိ လုပ္ရမလဲဆုိတာ ကုိယ့္ကုိကိုယ္မသိရင္ ဘယ္လုိ ေရွ႕ဆက္ၾကမလဲ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">(၂)</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ လုပ္ငန္းခြင္ ၀င္ေနၾကပါတယ္။ ဒါကုိ ေက်နပ္ေရာင့္ရဲေနၾကပါသလား။ တကယ္ေတာ့ လူေတြဟာ တစ္ခုထက္ပုိတဲ့ အရာရာတုိင္းကုိ ေမွ်ာ္လင့္ေတာင့္တေနၾကစျမဲပါ။ ကုိယ့္ကုိကုိယ္ ျပန္လည္ေမးၾကည့္ပါ။ ဒီအလုပ္တစ္ခုနဲ႕တင္ ဘ၀တစ္ခုလုံးဟာ ၿပီးျပည့္စုံသြားၿပီးလားဆုိတာ။ ဘ၀တစ္ခုလုံး ႏွစ္ျမဳပ္ေပးေလာက္ရေအာင္လည္း လုိအပ္သလားဆုိတာ။ လူေတြဟာ ေရာက္ရွိရာအရပ္မွာတင္ ရပ္ေနၾကမွာ မဟုတ္ဘူးတဲ့။ လူေတြ ေျခစုံရပ္ေနရင္ ခုလို တုိးတက္တဲ့ ကမာၻႀကီးလဲ ျဖစ္လာမွာမဟုတ္ပါဘူး။ တုိးတက္ေအာင္ျမင္မႈဆုိတာ အခ်ိန္နဲ႕အမွ် ျပဳျပင္ေျပာင္းလဲမႈေတြလုပ္ႏုိင္ေနမွသာ လက္၀ယ္ ရရွိလာမွာပါ။ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ကုိယ့္ကုိကိုယ္ အမွန္တကယ္ ျပဳျပင္ေျပာင္းလဲရဲၿပီးလား။ မေသခ်ာေသးဘူး။ လက္ထဲက လြတ္က်သြားမယ့္ ဖန္ခြက္ကေလးတစ္ခြက္လုိပဲ ေအာင္ျမင္မႈကုိ ဖက္တြယ္ထားတတ္ၾကတုန္းပါ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေအာင္ျမင္မႈေတြ က်ကြဲသြားမွာ မလုိလားဘူး။ နာမည္တစ္လုံးပ်က္သြားမွာ မလုိလားဘူး။ ရာထူးအာဏာ ထိခုိက္မွာ မလုိလားဘူး။ ေနရာေလးတစ္ခု ေရႊ႕သြားမွာ မလုိလားဘူး။ မလုိလားျခင္းေပါင္းမ်ားစြာ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ထံမွာ ရွိေနပါတယ္။ ကိုယ့္ဘက္လွည့္လာမယ့္ ျမွားဦးကုိ သူတစ္ပါးဘက္ လွည့္လုိက္ဖုိ႕လည္း ၀န္မေလးၾကဘူး။<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ဘယ္သူ ေသေသ ငေသမာရင္ၿပီးေရာဆုိတာလုိမ်ိဳး။ တကယ္ေတာ့ ေအာင္ျမင္မႈကုိ လူတုိင္းလုိခ်င္ၾကပါတယ္။ ဒါေပမယ့္ ေအာင္ျမင္မႈကို ဘယ္လုိ ႀကိဳးစားယူရမလဲဆုိတာေတာ့ မသိၾကပါဘူး။ စိတ္ကူးနဲ႕ ေမ်ာလြင့္ေနၾကသူေတြရွိတုန္းပါပဲ။ တစ္ခ်ိဳ႕ကလည္း လက္ေတြ႕ႀကိဳးစား ရယူေနၾကတုန္းပဲ။ တစ္ခ်ိဳ႕ကလည္း ေအာင္ျမင္မႈေတြကုိ ဆထက္ထမ္းပုိးလုိခ်င္လုိ႕ တစုိက္မတ္မတ္ လုိက္ေနၾကတုန္းပဲ။ တကယ္ေတာ့ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ဟာ ေအာင္ျမင္မႈကုိလုိခ်င္တယ္ဆုိၿပီး ေလဖမ္းဒန္းစီးေနၾကတုန္းပါပဲ…။</span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္)</span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Date-7<sup>th</sup>-April-2012</span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Time-7:59Pm</span></div>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-71138316650331528552012-04-11T05:44:00.001-07:002022-10-08T08:06:26.694-07:00“ ၿငိဳးမာန္ဖြဲ႕ မုိး”<!--[if gte mso 9]><xml> <w:WordDocument> <w:View>Normal</w:View> <w:Zoom>0</w:Zoom> <w:TrackMoves/> <w:TrackFormatting/> <w:PunctuationKerning/> <w:ValidateAgainstSchemas/> <w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:DoNotPromoteQF/> <w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther> <w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript> <w:Compatibility> <w:BreakWrappedTables/> <w:SnapToGridInCell/> <w:WrapTextWithPunct/> <w:UseAsianBreakRules/> <w:DontGrowAutofit/> <w:SplitPgBreakAndParaMark/> <w:DontVertAlignCellWithSp/> <w:DontBreakConstrainedForcedTables/> <w:DontVertAlignInTxbx/> <w:Word11KerningPairs/> <w:CachedColBalance/> </w:Compatibility> <m:mathPr> <m:mathFont m:val="Cambria Math"/> <m:brkBin m:val="before"/> <m:brkBinSub m:val="--"/> <m:smallFrac m:val="off"/> <m:dispDef/> <m:lMargin m:val="0"/> <m:rMargin m:val="0"/> <m:defJc m:val="centerGroup"/> <m:wrapIndent m:val="1440"/> <m:intLim m:val="subSup"/> <m:naryLim m:val="undOvr"/> </m:mathPr></w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267"> <w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]> <style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style> <![endif]--> <br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center; text-indent: .5in;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 16.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-size: 11.0pt;"><br />
</span></b></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">လူတစ္ေယာက္၏ ခံစားခ်က္အမွန္ကုိ သိရွိေစရန္မွာ ခက္လွပါသည္။ ျဖစ္ခ်င္ရာျဖစ္ဟု ရြက္လြင့္ၿပီးခါမွ မျဖစ္ႏုိင္ေသာ အေျခအေနေၾကာင့္ေနာက္ျပန္လွည့္ၾကည့္ရျခင္းကုိ သူ မုန္းပါသည္။ မည္သုိ႕ေသာ ခံစားခ်က္မိ်ဳးမ်ား ျဖစ္ေပၚေသာေၾကာင့္ သူ႕ကုိ ဆင့္ေခၚရပါသနည္း။ သူ အေျပးအလႊား ျပန္လည္ေရာက္ရွိခ်ိန္တြင္မူ ျမင္ကြင္းက မေကာင္းလွ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">မနက္ေနျခည္ႏုႏု၏ အလင္းေရာင္သည္ ကုတင္ေပၚ၌ အရုိးေပၚအရည္တင္လွ်က္ လဲေလ်ာင္းေနေသာ လူမမာေပၚတြင္ ေရးေရးေလး က်ေရာက္လွ်က္ရွိသည္။ ထုိလူ႕အတြက္ အခ်ိန္သည္ သိပ္မရွိေတာ့။ အေ၀းဆီကေန ျပန္လာေသာ သူ႕ကုိ ေစာင့္ေမွ်ာ္ေနဟန္ရွိသည္။ သူအခန္းတြင္သုိ႕ ေျခတစ္လွမ္းစတင္ ၀င္ေရာက္လုိက္သည္ႏွင့္ အားလုံး ေသာ မ်က္လုံးမ်ားသည္ သူ႕ထံသုိ႕ စုျပံဳက်ေရာက္လာသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ထုိအၾကည့္မ်ားေၾကာင့္ပင္ သူ႕ကုိယ္သူ သိမ္ငယ္သြားသေယာင္ ထင္လုိက္မိေသးသည္။ သုိ႕ေသာ္ အျပစ္ရွိသူတစ္ေယာက္၏ သိမ္ငယ္မႈမ်ိဳးမဟုတ္ေပ။ လက္တေလာ ခံစားခ်က္ေၾကာင့္ သူ႕အား ေစာင့္ေမွ်ာ္ေနရေလျခင္းဟူေသာ စာနာစိတ္မ်ိဳးမွ ေပၚေပါက္လာေသာ သိမ္ငယ္မႈမ်ိဳးျဖစ္သည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေဟာ ေရာက္လာၿပီ.. “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မာေၾကာၿပီး ၾကည္လင္ျပတ္သားေသာ မိန္းမသားတစ္ေယာက္၏ အသံက သူေရာက္လာေၾကာင္း အသိအမွတ္စတင္ျပဳေလသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ သားငယ္ ေရွ႕ကုိလာခဲ့ သူက မင္းကုိေစာင့္ေနတာ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ႕ကုိ ေစာင့္ေနၾကသည္တဲ့။ သူ႕ကုိ ဘာေၾကာင့္မ်ား ေစာင့္ေနရသနည္း။ ေစာင့္ေမွ်ာ္စရာ အေၾကာင္းေရာ ရွိပါရဲ႕လား။ ထုိမွ်ေလာက္အထိေရာ သူက ဤအိမ္ႀကီးတြင္ အေရးပါအရာေရာက္ခဲ့လုိ႕လား။ ခုမွ ဟာသတစ္ခုကုိ ျပဳလုပ္ဖန္တီးေနၾကသည္လား။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ကုိလြင္…ကုိလြင္ ရွင္ၾကားရဲ႕လား..ရွင့္သား ျပန္ေရာက္လာၿပီ ခုေလးတင္ေရာက္တာ .. “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ ကုတင္ေဘးတြင္ ထုိင္ခ်လုိက္သည္။ တင္းမာခက္ထန္စြာ ေနတတ္ခဲ့ေသာ လူတစ္ေယာက္သည္ ကာလတုိေလးအတြင္းတြင္ ဤမွ်ေလာက္အထိ လဲေလ်ာင္းရေလာက္ေအာင္ ခုိင္မာေသာ အေၾကာင္းျပခ်က္က ဘာမ်ားဘာလိမ့္ဟု ေတြးေနမိသည္။ ပါးေခ်ာင္ နားေခ်ာင္မ်ားက်လွ်က္ မ်က္ကြင္းမ်ားညိဳကာ ယခင္က်န္းမာစဥ္ကာ ႏုပ်ိဳမႈမ်ားကုိ အစ ပင္ရွာမရေတာ့ေခ်။ ဒါ မင္းအေဖပါဟု ေျပာ၍သာ သူက အေဖဟု သိရေသာ္လည္း ယခင္ အေဖႏွင့္ ယခု အေဖသည္ အျခား နားႀကီး ျခားနားေနေလၿပီ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“အေဖ…သားငယ္ျပန္ေရာက္လာၿပီ..အေဖၾကားရဲ႕လား“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အေဖက မ်က္လုံးမ်ားကုိ တျဖည္းျဖည္းဖြင့္ၾကည့္လာသည္။ ထုိအခါမွ အေဖ့မ်က္၀န္းမ်ားသည္ မာန္မာနဟူ၍ တစုိးတစိမွမရွိေတာ့ဘဲ ေဖ်ာ့ေတာ့စြာ မ်က္ရည္မ်ား ၀ဲလွ်က္ရွိသည္။ အေဖ ဘာေၾကာင့္ မ်က္ရည္၀ဲရသည္လဲ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဘာမွ မျဖစ္ေစရေတာ့ဘူးေနာ္အေဖ..သားငယ္ျပန္ေရာက္လာၿပီ အန္တီငယ္ အေဖက ဘယ္လုိျဖစ္ရတာလဲ ဗ်ာ ။ ကၽြန္ေတာ္ထြက္သြားတာမွ သုံးလေလာက္ေလးရွိေသးတာ ။ ဒီေလာက္အခ်ိန္တုိေလးနဲ႕ အေဖက ခုလုိ ခ်ံဳးခ်ံဳးက် အိပ္ယာထဲလဲရတယ္လုိ႕။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“အန္တီငယ္တုိ႕အျပစ္လုိ႕ သားငယ္ဆုိခ်င္ဆုိႏုိင္ပါတယ္။ ဒါေပမယ့္ မင္းအေဖ အိပ္ယာထဲလဲရတဲ့ အေၾကာင္းကုိေတာ့ အန္တီငယ္လည္း မေျပာတတ္ဘူး“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိမွ်ေလာက္ႏွင့္ အေျဖက ထြက္မလာေတာ့။ အခန္းတြင္းရွိ လူမ်ားကုိၾကည့္လုိက္ေတာ့လည္း ေခါင္းမ်ားကုိ ငုံ႕ထားလွ်က္ သူ ေမးလာမည့္ ေမးခြန္းမ်ားကုိ ေရွာင္တိမ္းေနၾကသည္။ သူ မည္သည့္ေမးခြန္းမ်ိဳးမွ မေမးမိေအာင္ ႏုတ္ကုိ ပိတ္ထားမိသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“သားငယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တုိးတုိးေလး။ တုိးတုိးေလးမွ တကယ့္တုိးတုိးေလးပင္။ ဒါ အေဖ့အသံလား။ သူ မယုံၾကည္ႏုိင္ပါ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေျပာပါ အေဖ။ အေဖေျပာခ်င္တာသာေျပာပါ။ သားငယ္ နားေထာင္ေနပါတယ္.။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အခန္းတစ္ခုလုံးသည္ အပ္က်သံပင္ မၾကားေအာင္ တိတ္ဆိတ္လြန္းေနသည္။ ဘာေၾကာင့္ ထုိမွ်အထိ အသံမ်ားအားလုံး တိတ္ဆိတ္သြားရသနည္း။ တကယ္ပူပန္ေသာ စိတ္မ်ိဳးႏွင့္ လာေရာက္ျပဳစုေနၾကေသာ လူမ်ားသည္ ေမွ်ာ္လင့္ခ်က္ေရးေရးေလးမ်ား ထားထားမိၾကသလား။ ထုိေမွ်ာ္လင့္ခ်က္သည္ သူျပန္လာမွ ျပည့္စုံရမည့္ သေဘာမ်ိဳးသက္ေရာက္ေအာင္ မည္သူကမ်ား ျပဳလုပ္ထားပါသလဲ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“သားငယ္..အေဖေလ သားငယ္အေပၚ လြန္ခဲ့တာေတြကုိလည္း အေဖတစ္ေယာက္အေနနဲ႕ေျပာမိ ဆုိမိတာလုိ႕ပဲ မွတ္ေပးပါေတာ့ သားငယ္ရယ္.. “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အေဖရယ္ သားငယ္က အေဖ့ကိုစိတ္ဆုိးလုိ႕မဟုတ္ပါဘူး၊ သည္းခံႏုိင္စြမ္းေတြ မရွိေတာ့လုိ႕ပါ။ အေဖ ေနေကာင္း က်န္းမာလာမွာပါေနာ္ အေဖ။ ေနေကာင္းက်န္းမာလာမွာပါ..။ အန္တီငယ္လည္းရွိတယ္ေလ။ အေဖမွာ သားသမီးေတြအမ်ားႀကီးရွိတာပဲ။ အားမငယ္ပါနဲ႕အေဖရယ္။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အေဖ့ႏွဳတ္ခမ္းထက္တြင္ အျပဳံးတစ္ခု။ ျပံဳးေယာင္ေယာင္ေလး သမ္းသြားသည္ကုိ ျမင္လုိက္ရသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“သားငယ္ အေဖရဲ႕ စစ္မွန္ေသာ စိတ္အရင္းခံသာ ျမင္တတ္ခဲ့ရင္ အေဖ ေနေပ်ာ္ပါၿပီ ။ ဒီေလာက္ထိ အေဖ အသက္ရွည္ေနတာလည္း သားငယ္ေၾကာင့္ပါ.သားရယ္..။ <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ကဲ အားလုံးသြားၾကေတာ။့ မငယ္…ငါ့ကုိ ေရတုိက္ဦး လည္ေခ်ာင္းေတြ ေျခာက္လုိ႕ေမာတယ္ကြယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အန္တီငယ္က ေရခြက္တစ္ခြက္ျဖင့္ ေရငဲွ႕ေပးၿပီး သူ႕ထံသုိ႕ကမ္းေပးသည္။ သူ အလုိက္သင့္ယူကာ အေဖကုိ ေဖးမလွ်က္ ေရကုိ ျဖည္းညွင္းစြာ တုိက္လုိက္သည္။ အန္တီငယ္က မ်က္ရည္မ်ား၀ဲလွ်က္။ သူ႕ရင္ဘတ္ထဲတြင္လည္း စုိ႕တက္ေနသည္။ မ်က္ရည္မက်မိေအာင္ အေတာ္ေလး ႀကိဳးစားယူေနရသည္။ သူ ေရခြက္ကုိ အန္တီငယ္ထံ ျပန္ကမ္းေပးၿပီးေနာက္ အေဖ့အား ေမြ႕ယာထက္သုိ႕ အသာေဖး၍ ျပန္ခ်ေပးလုိက္သည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထူးဆန္းစြာ ေလးလံသြားေသာ အေဖ၏ခႏၶာကိုယ္ႀကီးအား သူေပြ႕ဖက္လွ်က္ ေၾကာင္ေငးေနမိသည္။ အန္တီငယ္က အိခနဲတစ္ခ်က္ ရွိဳက္ငုိလုိက္သည္။ သူသည္ ေၾကာင္အမ္းအမ္းျဖင့္ အေဖ့အား ျပန္လည္ေပြ႕ဖက္ထားမိေလသည္။ သူ႕မ်က္၀န္းမ်ားဆီမွ မ်က္ရည္မ်ား တစ္လိွမ့္ခ်င္း လွိမ့္က်လာကုန္သည္။ အခ်ိန္သည္ ေနာက္က်သြားေခ်ၿပီေကာ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ငုိလုိက္စမ္းပါ အားရပါရ ငုိလုိက္စမ္းပါ သားငယ္ရယ္၊ မင္းအေဖ မင္းျပန္လာလုိ႕ အေသေျဖာင့္သြားပါၿပီကြယ္။ ငုိလုိက္ပါ ငုိခ်လုိက္ပါ…။ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အိမ္ေအာက္ထပ္ဆီမွာ ေျပးတက္လာၾကေသာ ေျခသံမ်ားကုိၾကားရသည္။ သူ ဆတ္ခနဲ႕လွည့္ၿပီး တစ္ခုခု ေျပာမိအျပဳ…</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“သားငယ္…….“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အန္တီငယ္က မ်က္ရိပ္မ်က္ေျချဖင့္ ေခါင္းယမ္းျပလုိက္သျဖင့္ သူေျပာမည့္ စကားမ်ားသည္ ႏွဳတ္ခမ္း၀တြင္ပင္ ရပ္တန္႕သြားရေလသည္.။</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">~~~~~~~~</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>(၁)</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေရနံေခ်းမ်ား မည္းမည္းက်ဳတ္ေအာင္ သုတ္ထားေသာ အိမ္ႀကီးကုိ ဟုိးအေ၀း ခပ္လွမ္းလွမ္းကပင္ ျမင္ႏုိင္ပါသည္။ အသစ္စက္စက္ မုဆုိးဖုိးေလးတစ္ေယာက္အဖုိ႕ ဤ အိမ္ႀကီးထဲတြင္ သားသမီး ငါးေယာက္ႏွင့္ေနေနရသည္မွာ ပ်င္းစရာေကာင္းသည္ဟုပင္ေျပာခ်ိန္မရေပ။ အိမ္ႀကီးတြင္ တစ္ေန႕တစ္ေန႕ ဆူဆူညံညံျဖင့္ သားသမီးမ်ားႏွင့္ ေပ်ာ္ရႊင္စြာေနရသည္ကုိ မုဆိုးဖုိးေလး ေက်နပ္ပါသည္။ သြားေလသူ ဇနီးသည္ကုိပင္ တစ္ခါတစ္ရံမွသာ တမ္းတျဖစ္ေတာ့သည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အစစ အရာရာ ကုန္လုံျပည့္စုံေနသည့္ မုဆုိးဖုိေလးသည္ အရြယ္ကလည္းရွိေနေသးသျဖင့္ မုဆုိးဖုိေလးသာ မိသားဖသားပီပီ ေတာင္းရမ္းယူလာပါက ေခါင္းၿငိမ့္ရန္ အဆင္သင့္ရွိေနသည္ သမီးမိန္းကေလးရွင္ မိဘမ်ားကလည္းရွိေသး၏။ တစ္ပင္လဲမူ တစ္ပင္ထူဆုိသည္ ဆုိရုိးစကားအတုိင္း မုဆုိးေလးသည္ ေဆးေပးမီးယူ မိန္းမတစ္ေယာက္ကုိ ေကာက္ခါ ငင္ခါယူလုိက္ေသာအခါတြင္မူ ဤအိမ္ႀကီးသည္ ေပ်ာ္စရာအတိဖုံးေသာ အိမ္ႀကီးရခုိင္အျဖစ္မွ ျငဴစူေစာင္းေျမာင္းသံမ်ားကုိသာ ပတ္၀န္းက်င္က ၾကားလာရေလေတာ့သည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အေဖ ဒီလုိ မေျပာမဆုိလုပ္လုိက္တာေတာ့ သမီးတုိ႕ စိတ္ဆုိးတယ္ အေဖ။ သမီးတုိ႕ကုိ ႀကိဳေျပာေတာ့ေရာ အေဖ့မွာ ဘာျဖစ္သြားမွာမုိ႕လုိ႕လဲ။ ခုေတာ့ ပတ္၀န္းက်င္မွာ မ်က္ႏွာဘယ္လုိျပရမလဲ။ အေမသာ တမလြန္ကေန သိရင္လဲ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေတာ္ေတာ့ ထားခင္..။ ေသၿပီးတဲ့ သူကုိ တမေနနဲ႕ အေဖက သမီးတုိ႕အေမကုိေမ့လုိ႕လည္းမဟုတ္ဘူး။ သမီးတုိ႕ သားတုိ႕ကုိ စာရင္းထဲ ထည့္မတြက္လုိ႕လဲမဟုတ္ဘူး။ ဒီကိစၥဟာ တုိင္ပင္စရာမလုိေလာက္ေအာင္ သားတုိ႕ သမီးတုိ႕ရဲ႕ အသိဥာဏ္ေတြ ရင့္သန္လာၿပီထင္လုိ႕။ ခုေတာ့ အေဖ့ သားသမီးေတြဟာ အေဖ ထင္သလုိမဟုတ္ပါလား။ ဒီေတာ့ အေဖေျပာခ်င္တာက မငယ္ကုိ သမီးတုိ႕တေတြက အေမတစ္ေယာက္လုိ ဆက္ဆံေပးပါလုိ႕ေျပာခ်င္တယ္။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိ႕သုိ႕ေျပာလုိက္သည္ႏွင့္ သားသမီး ငါးေယာက္လုံးသည္ မီးကုိေရႏွင့္ဖ်န္းလုိက္သည့္ပမာ ရွဲခနဲ ေျပာလက္စမ်ား ၿငိမ္းသက္လုိက္ရေတာ့သည္။ ၾသဇာႀကီးမားေသာ ဖခင္ႀကီး၏ ဆႏၵမ်ားကုိ ဘယ္ေသာအခါမွ လြန္ဆန္ခဲ့ဖူးျခင္းမရွိေသာ သားသမီးမ်ား မဟုတ္လား။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဦးေအာင္လြင္ဆုိေသာ မုဆုိးဖုိႀကီး မိန္းမ ယူလုိက္ေသာ သတင္းသည္ ထုိၿမိဳ႕ေလးတြင္ ဟုိးေလး တေက်ာ္ေက်ာ္ျဖစ္သည္မွာ ၿမိဳ႕အစြန္အဖ်ားရွိ ေက်းရြာမ်ားအထိပင္ ေပါက္ေရာက္ေလသည္။ ထုိမွ်အထိ ဦးေအာင္လြင္၏ နာမည္သည္ေက်ာ္ေဇာလွသည္။ စီးပြားေရးေလာကတြင္ ဦးေအာင္လြင္ဆုိလွ်င္ တည္ၾကည္ေသာ၊ ေျဖာင့္မတ္ေသာ၊ ကတိတည္ေသာ လူတစ္ေယာက္အျဖစ္ လူတုိင္းက ယုံၾကည္ကုိးစားၾကသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ၿမိဳ႕ပတ္ပတ္လည္ရွိ ေက်းရြာမ်ား၏ လယ္ယာအေျမာက္အမ်ားကုိလည္း ပုိင္ဆိုင္ျပန္ေသးသည္။ ထုိေက်းရြာမ်ားတြင္ ဦးေအာင္လြင္၏ ၾသဇာသက္ေရာက္မႈမွာ ရြာရွိ ေက်ာင္းထုိင္ဘုန္းႀကီးၿပီးၿပီးလွ်င္ ဦးေအာင္လြင္ၿပီးမွ ရြာလူႀကီးက အေရးပါေလသည္။ ေတာင္သူလယ္သမားမ်ား၏ ယုံၾကည္ကုိးစားရာသည္ ဦးေအာင္လြင္သာလွ်င္ျဖစ္လာရေတာ့သည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဦးေအာင္လြင္၏ ပထမဇနီး ေဒၚေမသက္ခင္ ဆုံးသြားကတည္းက အမ်ားက မုဆုိးဖုိအသစ္စက္စက္ကေလး၏ ေနာက္ျဖစ္လတၱံ႕ေသာ ကိစၥအေရးကုိ စိတ္ပါ၀င္စားၾကသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>သုိ႕ေသာ္ ဦးေအာင္လြင္ဘက္မွာ ဇနီးဆုံးၿပီး ေလးႏွစ္ေက်ာ္သည့္အထိ တည္ၿငိမ္ေနသည္ကုိ ေတြ႕ရေသာအခါတြင္ မည္သူမွ် အေလးမထားမိၾကေတာ့။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိစဥ္ ၿငိမ္သက္ေနေသာ ေရျပင္ကုိခဲႏွင့္ေပါက္သလုိ လွဳပ္ခတ္သြားေသာ ဦးေအာင္လြင္၏ မိန္းမ ယူလုိက္ေသာ သတင္းသည္ေန႕ခ်င္းညခ်င္း ပ်ံ႕ႏွံ႕လာေသာအခါတြင္ အားလုံးက ေကာက္ရုိးမီးပမာ ထေတာက္ျပန္ေလသည္။ အခ်ိဳ႕က ကဲ့ရဲ႕ၾကသည္။ အခ်ိဳ႕က နားလည္ေပးၾကသည္။ ခ်ီးမြမ္း ခုႏွစ္ရက္၊ ကဲ့ရဲ႕ ခုႏွစ္ရက္ ျပဳတတ္ၾကေသာ ပတ္၀န္းက်င္ကုိ ဦးေအာင္လြင္ကလည္း ဂရုမစုိက္ေပ။ သုိ႕ေသာ္ ဦးေအာင္လြင္ ဂရုစုိက္ရန္ရွိသည္မွာ သူ၏ ရင္းႏွင့္သည္းရွာ သားသမီးမ်ားပင္ျဖစ္ေလသည္။ သုိ႕ရာတြင္လည္း ယခု ကိစၥတြင္မူ သားသမီးမ်ားကုိ လစ္လွ်ဴရွဳၿပီး သူတစ္ကုိယ္တည္း ဆုံးျဖတ္ခ်က္ျဖင့္ လုပ္ေဆာင္ခဲ့ေလသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ႕သေဘာက သားသမီးမ်ားအား ေနာက္မွ အေျခအေနကုိ ေအးေအးေဆးေဆးရွင္းျပၿပီး ေခ်ာ့ေမာ့မည္ဟု။ ယခုတြင္မူ သားသမီးမ်ားဘက္မွ သူ႕အား အျပစ္ျမင္လုိသည့္ စကားမ်ားကုိ ဆုိလာၾကရာတြင္ ကနဦးေတြးေတာထားသည္မ်ား ျပန္လည္ ျပင္ဆင္ရန္လုိလာေတာ့သည္။ သမီးႀကီး ထားထားခင္ႏွင့္ သမီးလတ္ လတ္လတ္ခင္တုိ႕ကုိ ေအးေအးေဆးေဆးေျပာ၍မရ။ တတိယသား ထက္ေက်ာ္ခင္ ႏွင့္ ႏုိ႕ညာ စတုတၳသမီးငယ္ သီရိခင္ကေတာ့ ေခ်ာ့ေမာ့ေျပာဆုိယူလွ်င္ သေဘာေပါက္ႏုိင္သည္။ အငယ္ဆုံးေကာင္ လြင္ငယ္ခင္ ကိုေတာ့ျဖင့္ သူအေတာ္ေလး ေျပာယူရမည္ပင္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အငယ္ေကာင္က ကြယ္လြန္သူ ဇနီး ေမသက္ခင္ႏွင့္တူလွသည္။ စိတ္ဆတ္သလုိ မထင္ရင္ မထင္သလုိ ျပဴမူတတ္သည္။ ထင္ရာစုိင္းျခင္းမ်ိဳးမဟုတ္ေသာ္လည္း တစ္ခါတစ္ရံ ျပန္မေျပာ နားမေထာင္သည့္ သေဘာရွိသည္။ အငယ္ေကာင္ကုိ သူက အားလုံးေသာ သားသမီးမ်ားထဲတြင္ ပုိခ်စ္သည္။ ရုပ္ရည္ကအစ စိတ္ဓါတ္ပုိင္းတြင္ သူႏွင့္ ေမသက္ခင္တုိ႕၏ အေမြကုိပုိင္ဆုိင္ထားေသာေၾကာင့္ျဖစ္သည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ခုလည္း အထက္က သမီးႀကီးႏွင့္ က်န္သားသမီးမ်ားက သူ႕အား ရုတ္တရက္မိန္းမ ယူလာသျဖင့္ မလုိသည့္ဟန္ျပၾကေသာ္လည္း ထုိေကာင္ကမူ တုပ္တုပ္မွ်မလွဳပ္ပဲ သူ႕အား ရွဴတည္တည္ႀကီး ၾကည့္ေနေလသည္။ ထုိသည္ကုိ မသိက်ိဳးကၽြန္ျပဳလွ်က္ သူက သူလုိခ်င္ေသာ ဆႏၵတစ္ခုကုိသာ မ်က္စိမွိတ္ေျပာခ်ကာ အေပၚထက္သုိ႕တက္လာခဲ့ေတာ့သည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အိပ္ခန္းတံခါးကုိဖြင့္လုိက္ေသာအခါ ပူပူေႏြးေႏြး ခ်စ္ဇနီးငယ္ငယ္က ေစာင့္လုိ႕ႀကိဳေနရွာသည္။ သူ႕မ်က္ႏွာထက္က ခံစားမႈအရိပ္အေရာင္ကုိပါ အဓိပါၸယ္ရွာၾကည့္ေနသည္ကုိလည္း သူသိသည္။ လင္မ်က္ႏွာတစ္ရြာထင္ၿပီးလုိက္လာခဲ့ရသည့္ မိန္းမသားတစ္ေယာက္အတြက္ စုိးရိမ္ပူပန္စရာလည္း ပူပန္သင့္ေပသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">လင္ေတာ္ေမာင္၏ သားသမီးမ်ား စိတ္ထဲတြင္ မိမိအေပၚ ၾကည္ၾကည္ျဖဴျဖဴ ရွိၾကရဲ႕လား ဆုိသည္ကုိလည္း သိခ်င္ေနျပန္သည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>အခန္းတြင္းသုိ႕ ၀င္လာေသာ လင္ေတာ္ေမာင္၏ မ်က္ႏွာ အနည္းငယ္ ညိဳးႏြမ္းေနသည္ကုိ ေတြ႕လုိက္ရကတည္းက အေျဖကုိ သိႏွင့္ေနၿပီလားဟု ေတြးမိရသည္။ သုိ႕ေသာ္ ငယ္ငယ္သည္ ျပံဳးရႊင္စြာျဖင့္ပင္-</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေနာက္ေတာ့ နားလည္လာမွာပါ ကုိလြင္ရယ္၊ ခုေတာ့လည္း ရုတ္တရက္ႀကီးမုိ႕ထင္ပါရဲ႕ ။ ကုိလြင္ နားလည္ေပးလုိက္ပါေနာ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေက်းဇူးတင္တယ္ မငယ္ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဘာေၾကာင့္လဲ ကုိလြင္ရဲ႕“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေၾသာ္ မငယ္ထင္သလုိ မဟုတ္တဲ့ အေၾကာင္းေတြကုိျဖစ္ေနတာကုိ သိသိရက္နဲ႕ မသိသလုိ ေနေပးတတ္လုိ႕ေပါ့“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အုိ မဟုတ္တာ ကုိလြင္ရယ္။ တကယ္ေျပာတာ ကုိလြင့္ သားသမီးေတြဟာ ရုပ္ရည္ေလးေတြ ၾကည့္တာနဲ႕တင္ သူတုိ႕ရဲ႕ အတြင္းစိတ္ကေလးေတြကုိ ျမင္ရပါတယ္။ သူတုိ႕ေတြ မၾကာခင္ နားလည္လာမွာပါ ကုိလြင္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">မငယ္ေျပာသလုိျဖစ္လာပါေစလို႕ ကုိလြင္ ဆုေတာင္းရေတာ့မွာေပါ့ ဟု သူ႕စိတ္ထဲတြင္သာ ေျပာမိလုိက္ေတာ့သည္။ ထုိသည္ႏွင့္တၿပိဳင္နက္ သက္ျပင္းရွည္ႀကီးတစ္ခု သူ ခုိးခ်လုိက္သည္ကုိေတာ့ ခ်စ္ဇနီး ပူပူေႏြးေႏြးေလး ေဒၚငယ္ငယ္ မသိလုိက္ရွာပါ.။</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">~~~~~~~~</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>(၂)</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">တစ္ခါတစ္ရံတြင္ မိမိ မေမွ်ာ္လင့္ထားေသာ ျပႆနာမ်ားက ႀကီးထြားလာတတ္သည္ကုိ လူ အမ်ား ႀကံဳဖူးၾကလိမ့္မည္။ မိဘႏွင့္ သားသမီးၾကားတြင္ မဆုိစေလာက္ေသာ အဖုအထစ္တုိ႕သည္ အနည္းႏွင့္အမ်ား ရွိေနတတ္ၾကသည္။ သားသမီးမ်ားဘက္မွာ ေျပာခြင့္မသာသျဖင့္ ၿငိမ္သက္လက္ခံထားရေသာ္လည္း ရင္တြင္းမွာ ခံစားခ်က္မ်ား မီးေတာက္ပမာ ႀကီးထားေလာင္ကၽြမ္းလာေသာအခါတြင္ အရြဲ႕တုိက္ျခင္းျဖင့္ မိဘမ်ားသိေအာင္ ျပဳမူတတ္ၾကသည္ကုိ ဦးေအာင္လြင္ သိလာရသည္။<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>သုိ႕ေသာ္ ထုိသုိ႕ ျပဳမူျခင္းျဖစ္ ကိစၥ အရပ္ရပ္မ်ားသည္ ေျပလည္လာႏုိင္သည္ မဟုတ္သည္ကုိ သူတုိ႕ေလးေတြ မသိၾက။ နားလည္မူတစ္ခုကုိ တည္ေဆာက္ယူတတ္ပါမွ မိဘတုိ႕သေဘာကုိ အနည္းငယ္ ေစာေၾကာမိလာႏုိင္မည္ကုိလည္း မသိၾက။ ယခုတြင္ ေပ်ာ္ရႊင္စရာ ဤအိမ္ႀကီးသည္ တိတ္ဆိတ္ၿငိမ္သက္ေနရျခင္းျဖင့္ သာယာမႈ ကင္းမဲ့လာေနသည္ကုိ ေတြ႕ေနရေလသည္။ ထုိ႕အတြက္ေၾကာင့္လည္း ဦးေအာင္လြင္ စိတ္ဆင္းရဲေနရသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တစ္ဘက္တြင္ သားသမီးမ်ားက စည္းမ်ဥ္းတစ္ခုကုိ အၿပိဳင္ဆြဲေနၿပီး တစ္ဘက္တြင္မူ ဇနီး ေဒၚငယ္ငယ္ႏွင့္ သူက စည္းမ်ဥ္းကုိျဖတ္ရန္ ႀကိဳးစားေနသည္ႏွင့္ တူေနသည္။ မီးစတစ္ဖက္ ေရမႈတ္တစ္ဖက္ကုိ သူကုိင္ထားရသည္ႏွယ္ ရင္ေမာေနရသည္။ ဦးေအာင္လြင္ ၏ စိတ္ထဲတြင္ ေနာင္တ မရခ်င္။ ထုိ႕အတူ ေဒၚငယ္ငယ္ကုိလည္း ေနာင္တမရေစခ်င္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ခ်စ္ခင္စုံမက္သျဖင့္ အမ်ား၏ ဆန္႕က်င္မႈမ်ားၾကားထဲမွ ကေလးငါးေယာက္အေဖ မုဆုိးဖုိတစ္ေယာက္ကုိ ေပါင္းဖက္ရန္မွာ မည္မွ်ေလာက္အထိ စြန္႕စားခဲ့ရမွန္း ခန္႕မွန္းၾကည့္ရုံႏွင့္ပင္<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ေပါ့ေသးေသး အခ်စ္မဟုတ္မွန္း သိေလာက္ပါသည္။ မ..ကုိခ်စ္လွ်င္ ဥကုိလည္းခ်စ္ရမည္ဟူေသာ ဥပမာတစ္ရပ္လုိပင္ ဦးေအာင္လြင္ကုိခ်စ္မိသည္ႏွင့္ သူ၏ သားသမီး ငါးေယာက္ကုိ ခ်စ္လုိက္ရမည္ကုိလည္း ၀န္မေလး၀န္႕ခဲ့။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေဒၚငယ္ငယ္ဘက္မွ အဆုံးစြန္အထိ လုိက္ေလ်ာမႈမ်ားျဖင့္ ေမာင့္တစ္မ်က္ႏွာ တစ္ရြာထင္၍ လုိက္လာခဲ့သည္။ သုိ႕ရာတြင္ အားနာစရာေကာင္းသည္က လိမၼာပါသည္ဟူေသာ သားသမီးမ်ား၏ တုန္႕ျပန္မႈက ေအးစက္စက္ႏုိင္လြန္းေနသည္။ မ်က္ႏွာပူစရာေကာင္းေနသည္ကေတာ့ အမွန္ပင္။ မည္မွ်ပင္ ေဒၚငယ္ငယ္က ဟန္ေဆာင္ေကာင္းေစကာမူ မိန္းမသားတစ္ေယာက္၏ အတြင္းစိတ္ကုိေတာ့ ဦးေအာင္လြင္ ခန္႕မွန္း၍ရပါသည္။ သူ႕ စိတ္ကုိ ေပ်ာ္ရႊင္ေစရန္အလို႕ငွာ ဖုံးဖုံးဖိဖိျဖင့္ သူမ၏ ခံစားခ်က္မ်ားကုိ လူမသိေအာင္ သုိ၀ွက္ထားရွာသည္။ ခ်စ္လုိက္မိသည္ျဖစ္ျခင္း။ ထုိစိတ္ကေလးကုိပင္<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ျမတ္ႏုိးမိရရွာသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မနက္မုိးလင္းသည္ႏွင့္ မီးဖုိေခ်ာင္ထဲတြင္ သားသမီးေတြ၏ ေ၀ရာ၀စၥကုိ တကုပ္ကုပ္လုပ္လုိက္သည္မွာ သူျပန္လာမွပင္ ထြက္လာရရွာသည္။ တစ္စက္ကေလးမွ ျငဴစူျခင္းအလ်ဥ္းမရွိ။ ျပံဳးျပံဳးသာသာျဖင့္ လုိက္လုိက္ေလ်ာေလ်ာ ဆက္ဆံတတ္စျမဲ။ သမီးႀကီး အလုပ္သြားမည္ဆုိလွ်င္ ထမင္းခ်ိဳင့္အဆင့္သင့္။ သမီးလတ္ အိပ္ယာကႏုိးလွ်င္ ေကာ္ဖီက အသင့္။ က်န္ သုံးေယာက္အေပၚတြင္လည္း ထုိနည္းလည္းေကာင္းပင္ ဂရုစုိက္ရွာသည္။ သုိ႕ေသာ္ မငယ္ျပန္ရလုိက္သည္ကေတာ့ မသိက်ိဳးကၽြန္ျပဳျခင္းပင္။ ထုိခံစားခ်က္ေၾကာင့္ သူမသိေအာင္ က်ိတ္ငုိေနခဲ့သည္ကုိလည္း အိမ္ေဖာ္မေလး သဲသဲက ျပန္ေျပာျပသျဖင့္ သူသိရသည္။ ဤမွ်ေလာက္ေကာင္းေသာ မငယ္ကုိ သူတုိ႕ေလးေတြ မၾကည္ျဖဴႏုိင္ေသးသည္အထိ သူ႕အေပၚတြင္ စိတ္ခုေနမွန္း သူေၾကာက္လန္႕တၾကားေတြးမိေသာအခါ သူတုိ႕ေလးေတြ၏ အတၱ မည္မွ်အထိႀကီးထြားေနမည္မွန္း ရိပ္မိလုိက္ရပါသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တစ္ရက္တြင္ေတာ့ သူ သားသမီး ငါးေယာက္လုံးကုိ စာၾကည့္ခန္းထဲသုိ႕ ေခၚလုိက္ရသည္။ အျပံဳးအရယ္ ကင္းမဲ့ေနရေလာက္ေအာင္ သူတုိ႕ေလးေတြ အမွန္တကယ္ ခံစားေနရရွာသည္လား။ ဖခင္တစ္ေယာက္အေပၚတြင္ မုန္းတီးစိတ္မ်ား ၀င္လာရွာေလသည္လား။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူတုိ႕ သင္ထားေသာ ၊ တတ္ထားေသာ ပညာမ်ားက က်ိဳးေၾကာင္းဆီေလ်ာ္စြာ စဥ္းစားခ်င့္ခ်ိန္မႈကုိ မေပးႏုိင္ဘူးထင္သည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“သမီးတုိ႕သားတုိ႕ကုိ အေဖ ဘာေၾကာင့္ေခၚေတြ႕ရသလဲ သိလား“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တစ္ေယာက္မွ မေျဖၾက။ မ်က္ႏွာမ်ားကုိ သူ႕ဘက္ကုိမမူထားသလုိ ၾကည့္ခ်င္ရာ ေလွ်ာက္ၾကည့္ေနၾကသည္။ တစ္ေယာက္ မ်က္ႏွာက်ပ္ကုိ ေမာ့ၾကည့္လုိၾကည့္။ တစ္ေယာက္က ျပတင္းေပါက္ကုိေက်ာ္လြန္ၿပီး အေလးမထားဟန္ျပဳလုိျပဳလွ်က္ သက္သာသလုိ ေနေနၾကသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ကဲ ေျဖၾကစမ္းပါဦး ဘာေၾကာင့္ ေခၚေတြ႕ရသလဲဆုိတာ..အားလုံး အေဖ့မ်က္ႏွာကုိၾကည့္စမ္း“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ႕ေလသံ အဘယ္မွ်က်ယ္ေလာင္သြားသည္မသိ အားလုံး မ်က္ႏွာေသေလးေတြႏွင့္ လွည့္ၾကည့္ၾကသည္။ သူ ေဒါသသံ ပါသြားေခ်ၿပီ။ သတိလက္လြတ္ေျပာလုိက္မိေသာ စကားေၾကာင့္ သူ ေနာင္တရမိလုိက္ေသးသည္။ အားလုံးေသာ မ်က္လုံးမ်ားတြင္ အံ့ၾသရိပ္မ်ားက အထင္းသား။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အေဖ့ သားသမီးေတြဟာ အတၱေတြႀကီးေနၾကတာကုိး၊ ကဲ ဘာမေက်နပ္တာရွိလဲ ခုေျပာၾက၊ သားတုိ႕ သမီးတုိ႕ ခံစားေနရတာေတြကုိ အေဖ့ကုိ<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>အရင္လုိေျပာျပႏုိင္တယ္။ သားတုိ႕သမီးတုိ႕ မေျပာရင္ အေဖလည္း သိမွာမဟုတ္ဘူး။ မင္းတို႕စိတ္ထဲမွာလည္း တႏုံ႕ႏုံ႕နဲ႕ ခံစားေနရလိမ့္မယ္။ မင္းတို႕နဲ႕ အေဖက သူစိမ္းေတြမွ မဟုတ္ဘဲကြယ္..။ ကဲေျပာၾက“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူက ခြင့္ေပးလုိက္ေသာအခါ တစ္ေယာက္မ်က္ႏွာ တစ္ေယာက္ ၾကည့္ေနၾကသည္။ ေျပာရေကာင္းႏုိး မေကာင္းႏုိး စဥ္းစား ေနၾကသည္။ အငယ္ေကာင္ကေတာ့ ထုံးစံအတုိင္း ရွဳဴတည္တည္။ အႀကီးမ ႏွစ္ေယာက္ကေတာ့ ခပ္တည္တည္။ အလတ္ေကာင္ႏွင့္အငယ္မကေတာ့ ေျပာစရာရွိေနသည္ပုံ။ ဘယ္သူက အရင္စေျပာပါလုိ႕ သူမေျပာ။ လြတ္လပ္စြာေျပာဆုိခြင့္ကုိ သူေပးထားၿပီးၿပီ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“အေဖက အေဖလုပ္ခ်င္တာ လုပ္ၿပီးလုိ႕ သားတို႕ကုိလည္း ေျပာခ်င္ရာေျပာ ဆုိတဲ့ သေဘာနဲ႕ေျပာေနတာလား အေဖ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မထင္မွတ္ထားေသာ စကားေၾကာင့္ သူ႕အရွိဳက္ကုိထိမွန္သြားသည္။ အငယ္ေကာင္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“တကယ္ေတာ့ အေဖ လုပ္ခ်င္ရာလုပ္ခဲ့ၿပီးၿပီမုိ႕၊ ခုခ်ိန္မွာ သားတုိ႕ဘက္က ခံစားခ်က္ေတြကုိေျပာျပေနရင္လည္း ဘာထူးေတာ့မွာမို႕လဲ အေဖ၊ သားတို႕ရဲ႕ ခံစားခ်က္ေတြကုိ အေဖသိလုိက္ရလုိ႕လဲ အေဖ ဆႏၵေတြကုိ တစ္ကေန ျပန္စလုိ႕မရေတာ့ဘူး အေဖ၊ ဆုံးရွံဳးသြားခဲ့ရတာေတြကုိ အဖတ္ျပန္ဆယ္ေပးမလုိ႕လား အေဖ။ မရေတာ့ဘူး ေနာက္က်သြားၿပီ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ဘာကြ…၊“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စြပ္စြဲခ်က္မ်ားသည္ ျပင္းထန္ေနလြန္းသည္ေကာ။ သူ ဘာျပန္ေျပာရမည္နည္း။ အထင္လြဲမွားစြာျဖင့္ သားသမီးမ်ားဘက္က သူ႕အား စြပ္စြဲေနသည္မ်ားကုိ မည္သုိ႕ေသာ စကားမ်ားျဖင့္ အလိမၼာသုံးၿပီး ေျဖရမည္နည္း။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">သူ ခ်စ္လွပါသည္ဆုိေသာ အငယ္ေကာင္၏ စကားတစ္ခြန္းသည္ ျပန္မထႏုိင္ေအာင္ အလဲထုိးသည့္ စကားမ်ားျဖစ္လုိ႕ေနသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ စကားမ်ားကုိ သတိႀကီးႀကီးျဖင့္ အမွားမရွိေအာင္ ေျဖဆုိရမည္မွန္း သိလုိက္ရသည္။ ခုမွ စာေမးပြဲခန္းထဲသုိ႕ ေရာက္ေနေသာ ေက်ာင္းသား တစ္ေယာက္ပမာျဖစ္ေနေသာ သူ႕ကုိယ္သူလည္း အရယ္ရခက္စြာ ျပန္ျမင္ေနရသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“အင္း မင္းတုိ႕ေတြ အေဖ့ကုိ နားလည္လွၿပီ ေအာက္ေမ့ေနတာ၊ ခုေတာ့ မင္းတုိ႕က နားမလည္ေသးပဲကုိး၊ အေဖ လုပ္ခ်င္ရာလုပ္တယ္လုိ႕ သားငယ္ကေျပာတယ္၊ ကဲ့ ေျပာစမ္းပါဦး သားငယ္..လုပ္ခ်င္ရာလုပ္တယ္ဆုိတာ ဘယ္လုိလူမ်ိဳးေတြကလုပ္တာလဲ၊ ဘာေၾကာင့္လုပ္ရတာလဲ၊ အေမးရွိရင္ အေျဖရွိရတယ္၊ သားငယ္ အေဖ့ကုိ ေျပာတဲ့စကားေတြမွာလည္း အေျဖရွိရမယ္၊ မင္းတုိ႕ရဲ႕ ခံစားခ်က္ေတြကုိ သိလုိက္ရလုိ႕လည္း ဘာမွမထူးေတာ့ဘူး မထင္နဲ႕။ ခံစားခ်က္ဆုိတာ အျပန္အလွန္ နားလည္လုိ႕ရတယ္ကြ။ အေဖ့ ဆႏၵေတြက တစ္ကေန ျပန္စလုိ႕ ရေကာင္းခ်င္မွရမယ္။ ဒါေပမယ့္ ညိွႏွိဳင္းယူလို႕ မရေတာ့ဘူးတဲ့လား။ ေစ့စပ္ေဆြးေႏြးလုိ႕ မရေတာ့ဘူးလား..။ ဟမ္း..သားငယ္..။ မင္းေျဖ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မေျဖပါ။ တုပ္တုပ္မွ်ပင္မလွဳပ္။ မ်က္ႏွာႀကီးေခါင္းငုံလွ်က္ ၾကမ္းျပင္ကုိ ေတြေတြႀကီး စုိက္ၾကည့္ေနသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ လုပ္ခ်င္ရာလုပ္တယ္ဆုိတာ ဘယ္သူ႕ကုိမွထည့္မတြက္ပဲ ကုိယ္က်ိဳးၾကည့္ၿပီး လုပ္တာကုိေျပာတာ၊ လူၿပိန္းေတြလုပ္တာ<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>သားငယ္ ေျပာလုိက္ပုံက တရားလက္လြတ္မႏုိင္ဘူးလားကြယ္၊ အေဖဟာ အေဖ့ဆႏၵတစ္ခုတည္းကုိၾကည့္ၿပီး မင္းတို႕အတြက္ ဘာမွ မစဥ္းစား၊ မထည့္တြက္ခဲ့ဘူးလုိ႕ အထင္ေရာက္ေနတယ္မလား၊အေဖ့ အမွားက မင္းတုိ႕အေပၚ တြက္ခ်က္လုိက္တာ မွားသြားတာတစ္ခုပဲ။ ဒါေပမယ့္ ဘယ္သူ႕ကုိမွ အေဖ အျပစ္တင္ဘူးေနာ္။ ကုိယ့္ကုိကုိယ္ အျပစ္တင္တာ။ မင္းတုိ႕အေပၚ ယုံၾကည္တာ ေစာသြားလုိ႕ အေဖမွားခဲ့တာ။ အေဖ့သားသမီးေတြဟာ က်ိဳးေၾကာင္းက်က်၊ ေတြးတတ္မယ္ထင္လုိ႕ကြ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဒီမယ္သား မင္းတုိ႕နဲ႕ အေဖက သူစိမ္းလား“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“…….“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေျဖေလ သူစိမ္းေတြလားလို႕“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“မဟုတ္ပါဘူး“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဒါဆုိ ဘာေတာ္သလဲ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အေဖပါ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေအး ဒါဆုိ အေဖတစ္ေယာက္ကုိေတာင္ မင္းတုိ႕က နားလည္ေပးလုိ႕ မရႏုိင္ေတာ့ဘူးလား၊ အေဖ အိမ္ေထာင္ျပဳလုိက္တာဟာ အေဖ့ရဲ႕ ကဲ့ကြာ ခပ္ရုိင္းရုိင္းေျပာမယ္..ေသြးသား ေသာင္းက်န္း ခ်င္တဲ့စိတ္ေၾကာင့္လုိ႕ ထင္တယ္မလား၊ ေသြးသား ေသာင္းက်န္းခ်င္ရုံ သက္သက္နဲ႕ေတာ့ အေဖ မိန္းမတစ္ေယာက္ကုိ ေကာက္ယူပါ့မလား၊ အေဖ လုိခ်င္ရင္ လမ္းေဘးမွာ ဆူလြယ္ ႏွပ္လြယ္ မိန္းမငယ္ေလးေတြ အမ်ားႀကီးပါကြယ္။ မင္းတုိ႕ေတာင္ သိလုိက္မွာ မဟုတ္ဘူး။ ဟုတ္ရဲ႕လား။ မင္းတို႕ရဲ႕ ခ်င့္ခ်င့္ခ်ိန္ခိ်န္ စဥ္းစားတတ္တဲ့ အေတြးအေခၚေတြ ဘယ္ေရာက္ကုန္ၿပီလဲ၊ အေဖနဲ႕ မင္းတုိ႕ ညိွလုိ႕မရေတာ့ဘူးလား..မင္းတို႕ေတြ ခံစားေနရတာကုိ အေဖသိလုိက္ၿပီ..။ ဒီေတာ့ မင္းတုိ႕ ျဖစ္ခ်င္တာကုိ ေျပာျပၾက..။ အေဖ ဘာေတြ ျဖည့္ဆည္းေပးရမလဲလုိ႕..။ ဒီမယ္ သားငယ္ မျဖစ္ႏုိင္ေတာ့ဘုူး လုိ႕ေတာ့မေျပာနဲ႕ေနာ္ ေနာက္က်သြားတယ္ဆုိတာ မရွိဘူး..။ တစ္ခုပဲ..တစ္ဖက္သားနစ္နာေစမယ့္ စကားမ်ိဳးနဲ႕ တစ္ကေန ျပန္စ ပါလုိ႕ေတာ့ မေျပာနဲ႕..။အဲဒါ စကားလက္လြတ္ေျပာတာ“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တိတ္ဆိတ္ၿငိမ္သက္စြာ အခန္းက တိတ္ဆိတ္ေနသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“သားသမီးေတြရဲ႕ ခံစားခ်က္မွ နားလည္မေပးႏုိင္ရင္ မိဘလုပ္ေနလုိ႕မရပါဘူး သားတုိ႕ သမီးတုိ႕ရယ္၊ မင္းတုိ႕ေတြ လုပ္ေနတာေတြ၊ မငယ္ကုိ ဆက္ဆံေနတာေတြဟာ အေဖက ေမြးထားတဲ့ သားသမီးေတြမွ ဟုတ္ပါရဲ႕လားလုိ႕ သံသယျဖစ္လာတယ္၊ မင္းတုိ႕ရဲ႕ အသိမွာ မိေထြးဆုိတဲ့ အသိအျပင္ ဘာေတြ ၀င္ေရာက္ေနသလဲဆုိတာ အေဖ ေကာင္းေကာင္းသိတယ္။ တကယ္ေတာ့ မငယ္မွာ မင္းတုိ႕ထင္ထားတဲ့ ယုတ္ညံ့တဲ့ စိတ္ထားမ်ိဳးမရွိပါဘူး။ မင္းတို႕ထင္သလုိျဖစ္လာရင္ အေဖ့အျပစ္တစ္ခုပဲ။ အေဖ အေျမာ္အျမင္မရွိလုိ႕ပဲေပါ့။ မိေထြးေတြထဲမွာမွ မိေထြးေတာ္ေဂါတမီလို႕ မင္းတုိ႕ျမင္ၾကည့္လုိက္စမ္းပါ။ အေကာင္းျမင္စိတ္ကေလး ေမြးၾကည့္လုိက္စမ္းပါ။ ေမတၱာဆုိတာ အသြားအျပန္ရွိရတယ္။ ေရေပးတဲ့လက္ကုိ မီးစ..ေတာ့ ျပန္မထုိးေပးပါနဲ႕ကြယ္။ ဒီေလာက္ပဲ အေဖ မွာခ်င္တယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စကားလုံးမရွိေသာ အခန္းကဲ့သုိ႕ မည္သည့္ တုန္႕ျပန္သံမွ်မၾကားရပဲ ျပန္လည္ထြက္ခြာသြားၾကသည္။ သေဘာေပါက္သည္မေပါက္သည္ကုိေတာ့ျဖင့္မသိ။ သူ႕ရင္ထဲမေကာင္းတာေတာ့ အမွန္ပင္။ မငယ္ ေရခြက္ကေလး ကုိင္ၿပီး ၀င္လာသည္။ အားနာၾကည့္ျဖင့္ၾကည့္ျဖစ္လုိက္သည္။ မငယ္က ျပံဳးပါသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိအျပံဳးသည္ ခြင့္လႊတ္ျပံဳးတည္း။</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">~~~~~~~~</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><br />
</div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>(၃)</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဆိတ္ဆိတ္ေနျခင္းျဖင့္ ခံစားခ်က္မ်ားကုိ ဖုံးဖိတတ္ခဲ့သည္မွာ ၾကာၿပီ။ ငယ့္အတြက္ေၾကာင့္ႏွင့္ေတာ့ သူ႕ကုိ စိတ္မဆင္းရဲေစခ်င္သည္မွာ အမွန္တရားျဖစ္သည္။ ငယ္က မိန္းမသားတစ္ေယာက္ျဖစ္သည့္အတြက္ မ်က္ရည္ကုိ လူကြယ္ရာတြင္ အေဖာ္ျပဳႏုိင္ေသာ္လည္း သူကေတာ့ မည္သုိ႕ေသာနည္းျဖင့္ စိတ္အတြင္းက ေ၀ဒနာ အစိုင္အခဲကုိ ေျဖေဖ်ာက္ပါသည္လဲ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ အရက္ေတြ ေသာက္ၿပီး ေျဖရွင္းေလ့ရွိသလား။ ခ်စ္ေသာ လင္ေတာ္ေမာင္တစ္ေယာက္ကုိ ထုိအျမင္မ်ိဳးႏွင့္ ငယ္ မျပစ္မွားခ်င္ေပ။ အယုံအၾကည့္ပ်က္ျခင္းဟူသည္ အထင္ေသးျခင္း၏ အေၾကာင္းရင္းခံျဖစ္သည္။ ၾသဇာေညာင္းလြန္းလွပါေသာ ခ်စ္လင္ ဦးေအာင္လြင္သည္ သူ၏ အိမ္တြင္းေရးတြင္ေတာ့ ၾသဇာ ပ်ံ႕ႏွံ႕ျခင္းေလ်ာ့နည္းလာခဲ့ေခ်ၿပီ။ ေဘးၾကည့္ပရိသတ္တစ္ေယာက္အေနႏွင့္ သူ၏ ခံစားခ်က္မ်ားကုိ သိျမင္ေနရေသာ္လည္း ဆင့္ပြားခံစားရန္မွာမူ ငယ္မွာလည္း အပူမီးေတြႏွင့္မို႕ မျဖစ္ႏုိင္ေခ်။ သည္းခံခြင့္လႊတ္ျခင္းသည္ ေမြးရာပါ ဖြားဘက္ေတာ္အျဖင့္ပါလာေပမယ့္လည္း တစ္ခါတစ္ရံတြင္မူ ငယ့္ ထံပါးမွာ ေၾကာက္လန္႕တၾကားထြက္ေျပးသြားတတ္ျပန္ေသးသည္။ ထုိအခါမ်ိဳးတြင္ မိန္းမၾကမ္းအျဖစ္ ၀ုိင္းသတ္မွတ္လုိက္ၾကရန္ ၀န္မေလးေသာ သူတုိ႕ေလးေတြကုိ မည္သုိ႕ ျဖင့္ ခြင့္လြတ္ရန္ ငယ္ ေတြးရပါမည္နည္း။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စကားလုံး ခပ္ၾကမ္းၾကမ္းေတြႏွင့္ တုိက္ခုိက္ျခင္းကုိလည္း ငယ္ ခံႏုိင္ရည္ရွိေအာင္ႀကိဳးစားခဲ့ၿပီးပါၿပီ။ ဖုတ္ေလသည့္ ငပိရွိတယ္လုိ႕မထင္ဆုိေသာ အျဖစ္သုိ႕ ငယ္ေရာက္ရသည္ကုိေတာ့ျဖင့္ ၀မ္းနည္းမိရသည္မွာအမွန္။ လူ..တစ္ေယာက္ကုိ ျမင္ေနပါလွ်က္ႏွင့္ မျမင္သလုိေနျခင္းသည္ ထီမထင္ျခင္းေလလား။ အျပစ္ဟူ၍ ငယ္ မျမင္ခ်င္ပါ။ ထုိသုိ႕ခံစားရေလတုိင္း ခ်စ္ေသာ သူ႕အတြက္ သာ ဦးစားေပးလွ်က္ ငယ္ ဆႏၵမ်ားကုိ ေနာက္ခ်န္က သည္းခံတတ္လာစျမဲ။ ေမတၱာသည္ အသြားအျပန္ရွိသည္ဆုိသည္မွာ အမွန္ဆုိလွ်င္ ငယ္ေပးေသာ သူတုိ႕အတြက္ ေမတၱာသည္ မေအးျမလုိ႕လား။ မသန္႕ရွင္းေသာေၾကာင့္လား။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တစ္ခါတစ္ရံတြင္ ငယ္ အားရပါရ ငုိေၾကြးမိပါသည္။ ထုိမ်က္ရည္မ်ားကုိျဖင့္ ခ်စ္ေသာသူ မသိေစရ။ ခ်စ္ျခင္းျဖင့္ တည္ေဆာက္ၿပီးေသာ အိမ္ေထာင္ေရးသည္ ငယ့္ေၾကာင့္ ပ်က္စီးျခင္း အလ်ဥ္းမရွိေစရ။ ထုိ႕အတူ အျပစ္မဲ့ေသာ သူတုိ႕ေလးေတြေၾကာင့္လည္း သက္ေရာက္ေစျခင္းမျဖစ္ေစရ။ တစ္ႏြယ္ငင္ တစ္စင္ပါေသာ ခ်စ္ျခင္းႏြယ္တစ္ပင္ကုိ ငယ္ လက္က ဆြဲကုိင္ဖမ္းဆုပ္ခဲ့မိၿပီး ျဖစ္ေသာေၾကာင့္ ေနာင္တသည္လည္း ကပ္ၿငိလုိက္ပါျခင္း မရွိေစရပါ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သုိ႕ေသာ္ ေအးစက္ေနေသာ ေရတစ္ခြက္ထဲသုိ႕ ပြက္ပြက္ဆူ ပူေလာင္ေသာ ေရေႏြးတစ္ခြက္ ေလာင္းမထည့္မိေစရန္မွာ ငယ္အပါ အ၀င္ သူႏွင့္တကြ သူတုိ႕ေလးေတြ မသိရွိၾကပါေပ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အခ်ိန္သည္ တသမတ္တည္း ေျပာင္းလဲ ေရြ႕လ်ားေနေသာ္လည္း ထုိအခ်ိန္မ်ားအတြင္း မိနစ္ပုိင္း စကၠန္႕ပုိင္းေလးတြင္ပင္ ႀကီးက်ယ္ေသာ ျပႆနာျဖစ္ျဖစ္သြားတတ္သည္ကုိ ငယ္သိလုိက္ရျပန္ေသးသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူ႕မ်က္ႏွာ ညိဳးေရာ္ေနသည္ကုိ ေတြ႕လုိက္ရကတည္းက စိတ္ထိခုိက္စရာတစ္ခုခုရွိေနၿပီကုိ ငယ္သိလုိက္သည္။ မည္သုိ႕ပင္ ဖုံးဖိရန္ႀကိဳးစား ႀကိဳးစား တစ္ေယာက္မ်က္ႏွာ တစ္ေယာက္ ဖတ္တတ္ေနေသာ အၾကင္လင္မယားျဖစ္ေသာေၾကာင့္ လိမ္လည္မရ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ဘာျဖစ္ေနတာလဲ ကုိလြင္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“……………..“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေျပာျပလုိ႕ရရင္ မငယ္ကုိ ေျပာျပပါလား။ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အမွန္ကုိေျပာရင္ မငယ္ နားေထာင္ႏုိင္ပါမလား….“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ငယ္ နားမေထာင္ရဲေသာ အေၾကာင္းေတြ တစ္ရာမက ရွိခဲ့ဖူးၿပီးၿပီ။ ထုိ႕ထက္ ပုိမထူးေတာ့သည့္ အဆုံးတြင္ ငယ္လည္း နားရည္ထူလာပါၿပီ။ ၿပီးလွ်င္ ကုိယ့္ကုိကုိယ့္ စိတ္သက္သာေစျခင္းနည္းတစ္ခုအေနႏွင့္ မ်က္ရည္ကုိအသုံးျပဳလုိက္လွ်င္ပင္ စိတ္ထိခုိက္မႈအလုံးစုံသည္ တဒဂၤေတာ့ ေပ်ာက္ကြယ္သြားတတ္သည္။ သုိ႕ႏွင့္ ငယ့္ ဘ၀တြင္ အသစ္ျဖစ္လုိက္…အေဟာင္းျဖစ္လုိက္ႏွင့္ လုံးခ်ာလည္ရုိက္လာခဲ့ရေခ်သည္ေကာ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ယခုတြင္ပဲ ဒုတိယဟူေသာ ေနရာတြင္ ေပးအပ္သူရွိေစကာမူ မထုိက္တန္ဘူးဟုေျပာခ်င္သူေတြက ဒုႏွင့္ေဒးရွိၾက၏။ မိန္းမသားတစ္ေယာက္၏ဘ၀တြင္ ပထမဆုကုိ မိန္းမတုိင္းလုိခ်င္တတ္ၾကစျမဲ။ အေၾကာင္းေၾကာင္းေၾကာင့္သာ ဒုတိယေနရာကုိလက္ခံယူလုိက္ရေသာ္လည္း မည္သူက ေမးေမး မိမိက ပထမပမာ လက္မေထာင္တတ္ၾကသည္ မဟုတ္လား။ ငယ္လည္း အသုိင္းအ၀ုိင္းအလည္တြင္ လက္မ ေထာင္ခ်င္ခဲ့ေသာ္ျငား ကုိယ့္ေပါင္ကုိယ္လွန္ေထာင္ျခင္းမ်ိဳးေသာ အျဖစ္မ်ိဳးမို႕ ရလာသည့္ဘ၀တြင္ ေရာင့္ရဲေနခဲ့ရသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သုိ႕ေသာ္ ငယ္ ကံေကာင္းသည္က ပထမ မဟုတ္ေသာ္လည္း ပထမပင္ျဖစ္ေနသည္မဟုတ္လား။ အခ်စ္သည္ ကုိးကြယ္ရာမျဖစ္ခဲ့ေသာ္လည္း အခ်စ္ေၾကာင့္ပင္ စြန္႕လြတ္ စြန္႕စားရဲေသာ သတၱိမ်ား ငယ္ပုိင္ဆုိင္ခဲ့ရသည္။ ၿပီးေနာက္ ငယ္ ကုိးကြယ္မိခဲ့သည္။ မမွားႏုိင္ေသာ လမ္းသြယ္တစ္ခုထဲသုိ႕ ခ်ိဳးေကြ႕၀င္ေရာက္ခဲ့သည္။ ငယ္ ကံဆုိးသည္မွာ ငယ္ေလွ်ာက္ေသာ အခ်စ္လမ္း၌ ခလုန္ကန္သင္းေလးမ်ား ခပ္ပါးပါးေလး မဆုိေလာက္ ရွိေနေလသည္။ ထုိသည္ကုိ ေက်ာ္ခြ၍ သြားႏုိင္ေသာ္လည္း ငယ္လုိလားရာလမ္းကုိမေရာက္မခ်င္း ဂရုတစုိက္ႏွင့္ ေကြ႕၀ုိက္စြာ<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>သြားလာေနရဦးမည္ကုိလည္း<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>သိပါသည္။ သုိ႕ေသာ္လည္း…တစ္ခါတစ္ရံ လာေရာက္ တုိက္မိသည္ျဖစ္ေစ…ငယ္က တုိက္မိသည္ျဖစ္ေစ နာက်င္ ခံစားရသည္မွာ ငယ္ကုိယ္၌ကလြဲ၍ မည္သူမွ မသိၾကေပ။<span style="mso-spacerun: yes;"> </span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“သူတုိ႕ေတြ အိမ္ခြဲေနၾကေတာ့မယ္တဲ့ မငယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ရွင္…“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေ၀းကြာစြာ ဆန္႕က်င္ဘက္ ေက်ာခုိင္းထြက္ခြာသြားမည့္သူ သည္ ငယ္သာ ျဖစ္လုိက္ခ်င္ပါသည္။ ေလာကတြင္ အျပစ္လုပ္ၾကသူမ်ားသည္ အယူခံခြင္ရွိၾကပါသည္။ သားသမီးႏွင့္ မိဘၾကားတြင္ေတာ့ အယူခံခြင္ရွိသည္ မရွိသည္ကုိ ငယ္ေကာင္းစြာ နားမလည္ပါ။ စိတ္ဆင္းရဲျခင္း၏ အထြဋ္အထိပ္သည္ မိမိရင္မွ ျဖစ္ေသာ သားသမီးမ်ား၏ မသိတတ္ျခင္းႏွင့္ သက္ဆုိင္သလား။ နားလည္မႈတံတုိင္းသည္ ငယ္ႏွင့္ သူတုိ႕ေလးေတြၾကားတြင္ ခပ္ေရးေရးေလးသာ အရာထင္ေနသည္ကုိေတာ့ သိလုိက္ရပါသည္။ ေနာက္က်ျခင္းဟူသည္ မရွိဟု သူဆုိခဲ့ဖူးသည္။ ေနာက္မက်ေသးဘူးဆုိလွ်င္-</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ကုိလြင္နဲ႕ ငယ္ တစ္ခုခုေတာ့ လုပ္သင့္ၿပီ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဘာလဲ မငယ္ ..မငယ္ မလုပ္သင့္တာကုိေတာ့ လုပ္ဖုိ႕ ကုိလြင့္ကုိ မတုိက္တြန္းနဲ႕ေနာ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“သားသမီးအတြက္ဆုိရင္ မလုပ္သင့္တာ ရွိေသးလုိ႕လား ကုိ..ရယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိအခုိက္အတန္႕ေလးတြင္ပင္ သူႏွင့္ ငယ့္ၾကားတြင္ ခြဲခြာျခင္းတံတုိင္းကုိ စတင္ တည္ေဆာက္ရန္ လုိအပ္ေနၿပီဟု သိလုိက္ရေတာ့သည္။<span style="mso-spacerun: yes;"> </span></span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">~~~~~~</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>(၄)</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“အဲဒီေတာ့ အန္တီငယ္..ဘက္က သားငယ္တုိ႕ ေမာင္ႏွမတစ္ေတြကုိငဲ့ၿပီးေတာ့ စဥ္းစားေပးပါလုိ႕ အႏူးအညႊတ္ေတာင္းပန္ပါတယ္“ <span style="mso-spacerun: yes;"> </span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အႏူးအညႊတ္ေတာင္းပန္ပါတယ္တဲ့လား ကေလးတုိ႕ရယ္။ ငယ္ မခ်ိတင္ကဲစြာ ရင္ထဲတြင္သာ ေျပာဆုိမိလုိက္သည္။ ငယ့္ရင္ထဲ မေကာင္းစြာျဖင့္ ဧည့္ခန္းႀကီးထဲတြင္ တစ္ေယာက္တည္း က်န္ရစ္ခဲ့ရသည္။ မ်က္ရည္သည္ မ်က္၀န္းမ်ားတြင္ ခုိတြဲလွ်က္ က်လု က်ခင္ သည္းသည္းေလး။ သုိ႕ေသာ္ ငယ္ အက်မခံဘဲ လက္ဖမုိးႏွင့္ ခပ္ၾကမ္းၾကမ္းေလး သုတ္ပစ္လုိက္ရသည္။ ထုိမ်က္ရည္မ်ားကုိ သူ ျမင္၍မျဖစ္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ယေန႕ မနက္ေစာေစာတြင္ ငယ္ မီးဖုိေခ်ာင္ထဲတြင္ ေအးေအးလူလူ ဟင္းခ်က္ေနမိသည္။ ဘာမွကုိမစဥ္းစားျဖစ္ပဲ ခ်က္ေနေသာ ဟင္းလ်ာထဲတြင္ စိတ္ကုိႏွစ္လွ်က္ အေတြးမ်ား အားလုံးကုိ ေမ့ေဖ်ာက္ထားသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ရာသီဥတုသည္ ငယ့္ ဘ၀တစ္ခုလုံးတြင္ အျမဲတမ္း မသာယာခဲ့သည့္ နည္းတူ ယခုတြင္လည္း မုိးမ်ား ထစ္ခ်ဴန္းေလၿပီ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အန္တီငယ့္ကုိ ေျပာခ်င္တာရွိလုိ႕ ခဏေလာက္ နားေထာင္ေပးႏုိင္မလား“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေျပာေလ သမီး..အန္တီငယ္ နားေထာင္ေပးလုိ႕ရပါတယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အႀကီးဆုံး ထားထားခင္ ထုိသုိ႕စကားစလာသည္ႏွင့္ ငယ္ကလည္း အလုိက္တသင့္ စကားလမ္းစ ဖြင့္ေပးလုိက္သည္။ သူတုိ႕ေလးေတြရွိရာ ဧည့္ခန္းဘက္သုိ႕ ငယ္ေရာက္လာခ်ိန္တြင္ ေမာင္ႏွမတေတြ စုံစုံလင္လင္ရွိေနေခ်သည္။ ထုိသည္ကုိၾကည့္ျခင္းျဖင့္ ငယ္သည္ သူတုိ႕ေျပာမည့္ စကားမ်ားကုိ ေပါ့ေသးေသး မဟုတ္မွန္းေတာ့ ရိပ္မိလုိက္ျပန္ပါသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ စကားကုိ ေကြ႕ခါ ၀ုိက္ခါ မေျပာတတ္ဘူး အန္တီငယ္ လုိရင္းတုိရွင္းပဲေျပာခ်င္တယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ေျပာစရာရွိတာ ေျပာပါ သားငယ္ အန္တီ နားေထာင္ေနပါတယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“အန္တီငယ့္ ဘက္က ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ေျပာမယ့္စကားကုိ နားေထာင္ရာမွာ ရုိင္းခ်င္ရုိင္းေနပါလိမ့္မယ္။ ဒါေပမယ့္ ဒါဟာလည္း အေဖတစ္ေယာက္နဲ႕ပတ္သက္လုိ႕ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ဘက္က ခံစားေနရတာေတြကုိ ေျပာေနရလုိ႕ သည္းခံၿပီးေတာ့နားေထာင္ေပးပါဗ်ာ.. “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သည္ေလာက္အထိ စကားပလႅင္ေတြခံေနရင္ေတာ့ သူတို႕သည္ ငယ့္အား မည္သည့္စကားမ်ား ေျပာလာမည္နည္းဟု ရင္ထဲက တထိတ္ထိတ္ျဖစ္လာပါသည္။ ေမာင္ႏွမ ငါးေယာက္စလုံး၏ မ်က္ႏွာမ်ားသည္ ယခုကိစၥကုိ အေလးအနက္ထားဟန္ျဖင့္ တည္ၿငိမ္ေလးနက္ေနေတာ့သည္။ ထုိအထဲမွ သားငယ္ဆိုေသာ လြင္ငယ္ခင္ကသာ ငယ္ႏွင့္ စကားေျပာမည့္သ႑ာန္ကုိေတြ႕ရသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အန္တီငယ္ အေဖ့ကုိ ခ်စ္သလား“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဘယ္ႏွယ့္ေျပာပါလိမ့္ကြယ္.။ ငယ့္ ဘ၀အတြက္ အခ်စ္သည္ ႏွစ္ခါ မေမြးဖြားခဲ့ေပ။ တစ္သက္မွာ တစ္ခ်စ္တည္းသာ ငယ္ခ်စ္ခဲ့ေသာအခ်စ္သည္ သူ ဆုိေသာ ဦးေအာင္လြင္အတြက္သာ ျဖစ္ခဲ့သည္ကုိ သူတုိ႕ေလးေတြမသိ။ ဘ၀ႏွင့္ေလာင္းေၾကးထပ္ၿပီးမွ ခ်စ္လာခဲ့ရေသာအခ်စ္ကုိ ခ်စ္ပါရဲ႕လားလုိ႕ ေမးလာခဲ့ၿပီေကာ။ ငယ္..မည္သုိ႕ေျဖရမည္နည္း။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ခ်စ္တာေပါ့ကြယ္..။ အန္တီငယ္က ခ်စ္လုိ႕လည္း မင္းတုိ႕အေဖရွိရာေနာက္ကုိ တစ္မ်က္ႏွာ တစ္ရြာထင္ၿပီး လုိက္လာခဲ့တာသာၾကည့္ေတာ့..။ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ သားငယ္တုိ႕ကလည္း အန္တီငယ့္ထက္မေလ်ာ့ရင္ေတာင္ ပုိဖုိ႕ပဲရွိတဲ့ အခ်စ္မ်ိဳးနဲ႕ခ်စ္တာပါ။ အေဖဆုိတာ သားငယ္တုိ႕အတြက္ေတာ့ အားကုိးအားထားရာ တံတုိင္းႀကီးတစ္ခုပါ။ ႀကီးက်ယ္ျမင့္ျမတ္တယ္၊ ေလးစားခ်စ္ခင္တယ္။ အတၱႀကီးႀကီးနဲ႕ေျပာရရင္ အေမေသဆုံးၿပီးေနာက္ အေဖ့အခ်စ္ေတြကုိ ေနာက္ထပ္ ဘယ္သူကမွ သိမ္းပုိက္ယူငင္တာမ်ိဳးကုိ မႀကိဳက္ဘူး အန္တီငယ္။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အုိ အန္တီငယ္ သိမ္းပုိက္ထားတာ မဟုတ္ပါဘူးကြယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဟုတ္ပါတယ္ အန္တီငယ္ ကုိ အျပစ္တင္တာ မဟုတ္ပါဘူး။ အန္တီငယ့္ ဘက္မွာ ဘယ္လုိ ေမွ်ာ္လင့္ခ်က္မ်ိဳးရွိေနသလဲ မသိေပမယ့္ သားငယ္တုိ႕ဘက္ကေတာ့ အေဖတစ္ေယာက္ကုိ ျပန္လုိခ်င္တဲ့ ေမွ်ာ္လင့္ခ်က္မိ်ဳးရွိတယ္။ အေဖ့ကုိ သားငယ္တုိ႕က မလြန္ဆန္ႏုိင္ပါဘူး။ ခ်စ္လည္း အလြန္ခ်စ္ေတာ့ အေဖ စိတ္ဆင္းရဲမယ့္အလုပ္မ်ိဳးေတြကုိလည္း မလုပ္ခ်င္ပါဘူး။ ဒါေပမယ့္ ခု မျဖစ္သာတဲ့အေျခအေနမွာမို႕ သားငယ္တုိ႕က တမင္သက္သက္ တင္းမာဟန္ျပေနရတာပါ။ အန္တီ ငယ္နားလည္မလားမသိဘူး။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>နားလည္တာေပါ့။ သိပ္ကို နားလည္မိေနပါၿပီ။ သူတုိ႕ေလးေတြ ဘာကုိေျပာခ်င္ေနသည္လည္း နားလည္ေနရပါၿပီ။ မ်က္ႏွာထားကုိ အတတ္ႏုိင္ဆုံး တည္ၿငိမ္ေအာင္ထိန္းလွ်က္ ငယ္၏အသံမ်ားကုိလည္း မတုန္မယင္လာေအာင္ အထူးကုိ ဂရုစုိက္ေနရသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဒီေတာ့ သားငယ္တုိ႕ဘက္က ခု အေျခအေနေတြကုိ စတင္ရပ္တန္႕ပစ္ဖုိ႕ ဆုံးျဖတ္လုိက္ရတာပါ။ အန္တီငယ္ ရဲ႕ ခံစားခ်က္ေတြကုိ လစ္လ်ဴရွဳတယ္ရယ္လုိ႕ေတာ့ မသတ္မွတ္ပါနဲ႕ဗ်ာ။ ဆုိရရင္ အန္တီငယ္ ေက်းဇူးျပဳၿပီး အေဖ့အနားက ထြက္ခြာ သြားေပးႏုိင္မလား.. “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“အုိ….“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ အဲဒီအတြက္လည္း….အန္တီငယ္ ျပန္လည္ရရွိမယ့္ အရာေတြက“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေတာ္…ေတာ္ပါေတာ့ကြယ္..။ အန္တီငယ္ ဆက္မၾကားရဲေတာ့လုိ႕ပါ..။ အန္တီငယ့္ကုိ မင္းတုိ႕ေမာင္ႏွမေတြ အထင္မွားေနၾကၿပီကြယ္။ အန္တီငယ္ေလ မင္းတုိ႕အေဖနားက ဘာမွလုိခ်င္လုိ႕ရွိေနရတာမဟုတ္ပါဘူး..။ ခ်မ္းသာျခင္းစည္းစိမ္ကုိလည္း အန္တီငယ္ မမက္ေမာဘူး။ ခုလို မင္းတုိ႕ဘက္က အထင္မွားစြာနဲ႕ ေျပာလာတဲ့ စကားေတြကုိ အန္တီငယ္သည္းခံၿပီးနားေထာင္ေနရတာကုိက အားလုံးကုိ စိတ္ခ်မ္းသာေစခ်င္တာ တစ္ခုတည္းနဲ႕ပါကြယ္.. “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ငယ္ မ်က္ရည္မ်ားကုိ မတားဆီးႏုိင္ေတာ့ပါ။ တစ္လွိမ့္ခ်င္း စီးဆင္းလာေသာ မ်က္ရည္မ်ားသည္ ပါးျပင္ေပၚမွ…လြင့္က်သြားေခ်ၿပီ။ သူ႕အတြက္ႏွင့္ သည္းခံျခင္းေတြကုိ ငယ္ ေမြးျမဴထားခဲ့ရသည္။ သည္းခံျခင္း အတုိင္းအတာသည္ ထုိထက္မက မရွည္ႏုိင္ေတာ့။ ငယ္ လက္၀ါးအုပ္ၿပီး ရွိဳက္ငုိေနမိၿပီ…။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ငယ္ မ်က္ရည္မ်ားကုိ သုတ္ပစ္လုိက္သည္။ ယေန႕က်ဆုံးခန္းတြင္ မ်က္ရည္ခံထိုးၿပီး သူတုိ႕ေလးေတြ၏ သနား ငဲ့ညာျခင္းကုိ ထက္မလုိခ်င္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ဟုတ္ၿပီ သားငယ္ မင္းတုိ႕ေမာင္ႏွမေတြလုိခ်င္တာ မင္းတုိ႕အေဖ့နားက ထြက္သြားေပးဖုိ႕မလား။ အန္တီငယ္ ႀကိဳးစားပါ့မယ္။ အဲဒီလိုေျပာလုိ႕ မင္းတုိ႕ေပးလာမယ့္ အရာေတြကုိ လက္ခံလုိက္တယ္လုိ႕ေတာ့ မသတ္မွတ္လုိက္ပါနဲ႕.။ အန္တီငယ္ ဘာမွမလုိခ်င္ဘူး။ ဒါ အန္တီငယ့္ရဲ႕ မာနတစ္ခုပါ။ အန္တီငယ္ ခုေလးတင္ ထားရွိလုိက္တဲ့ မာနပါ..။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စစ္မွန္ေသာ အမွန္တရားကုိေတာ့ျဖင့္ မင္းတုိ႕ေလးေတြ ဖုံးဖိဖုိ႕မႀကိဳးစားပါနဲ႕။ အေဖနဲ႕ သားသမီးေတြၾကားမွာ ေသြးထုိးတယ္လုိ႕ ေျပာလာမယ့္ စကားေတြကုိလည္း အန္တီငယ္ မၾကားခ်င္ဘူးေလကြယ္..။ ဒါေတာ့ တရားတယ္လုိ႕ မင္းတုိ႕ သတ္မွတ္ရလိမ့္မယ္“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ရပါတယ္ အန္တီငယ္။ အန္တီငယ္ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕နဲ႕ေျပာခဲ့တာေတြကုိ ပြင့္ပြင့္လင္းလင္း အေဖ့ကုိေျပာျပႏုိင္ပါတယ္။ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕လုိခ်င္တာက တစ္ခုတည္းပါ။ အဲဒီအတြက္ အေဖ ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ကုိ အျပစ္တင္ရင္လည္း ရဲရဲ၀ံံ့၀ံ့ ခံယူဖုိ႕ အသင့္ပါပဲ..။ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ငယ္ အခန္းထဲျပန္ေရာက္ခ်ိန္တြင္ ဒူးမ်ားပင္ ညႊတ္ေခြခ်င္ေနသည္။ အား မရွိေတာ့။ ေနာက္ ကုတင္ေပၚသုိ႕ မ်က္ႏွာအပ္ခါ<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ငုိမိေတာ့သည္။ မ်က္ရည္ေတြ ကုန္ပါေတာ့ကြယ္ ငယ္ ေမာလွေနၿပီ။ ငယ္အတြက္ စြန္႕စားခန္းေတြ မ်ားလွသည္ဟု ေတြးမိရျပန္ပါသည္။ မုိးသည္ ကံဆုိးမသြားရာ လုိက္ရြာတတ္သည္တဲ့လား။ ထုိကံဆုိးမေလးသည္ ငယ္ပင္ ျဖစ္လာရေခ်ၿပီေကာ။ အေျပးအလႊား စဥ္းစားဆုံးျဖတ္ေနေသာ အေၾကာင္းသည္ ယခုအခ်ိန္တြင္ သူႏွင့္ အၿပီးတုိင္ ဇာတ္လမ္းသိမ္းရန္အေၾကာင္းမွ တစ္ပါး အျခား မရွိေတာ့ၿပီ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဇာတ္သိမ္းခန္းသည္ …ရင္သိမ့္လွဳပ္ရွားဖြယ္၊ လြမ္းေမာဖြယ္….သိမ္းရမည္ဆုိလွ်င္ေတာင္ ငယ္သည္…အလုိက္သင့္ခံစားရန္ အသင့္ျဖစ္ေနခဲ့ေလၿပီ..။</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">~~~~~~~</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>(၅)</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မုိးမ်ား သည္းသည္းမည္းမည္းရြာေသာ ေန႕တစ္ေန႕။ လွ်ပ္ပန္းလွ်ပ္ႏြယ္မ်ား ၀င္းခနဲ ၀င္းခနဲ ၿပိဳးျပက္သြားၾကသည္။ မုိးခ်ဴန္းသံက ထစ္ထစ္ ခ်ဳန္းခ်ဳန္း။ တ၀ုန္း၀ုန္း…တဒုိင္းဒုိင္းျဖင့္ နားစည္မ်ားကြဲမတတ္ ေကာင္းကင္ယံထက္တြင္ ျမည္ဟီးေနေလသည္။ ေလမ်ားက တေ၀ါေ၀ါတုိက္လွ်က္ သစ္ပင္ႀကီးငယ္တုိ႕ ဟုိဘက္ ယိမ္းလုိက္<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>သည္ဘက္ယိမ္းလုိက္ႏွင့္ မုိးသည္ အၿငိဳးႏွင့္ သည္းေနေလေတာ့သည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ပတ္၀န္းက်င္သည္ မည္းမည္း ေမွာင္လွ်က္။ တစ္ခ်က္ တစ္ခ်က္ လင္းလက္သြားသည့္ လွ်ပ္ေရာင္ေၾကာင့္သာ ေရနံေခ်းသုတ္ထားေသာ အိမ္ႀကီးကုိ တစ္ခ်က္တစ္ခ်က္ ျမင္ေနရျခင္းျဖစ္သည္။ ထုိအိမ္ႀကီး၏ အေပၚထပ္တြင္မူ မုန္တုိင္းက ခုမွ တုိက္ခတ္ရန္ အစပ်ိဳးေနသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စားပြဲထက္က ဖေယာင္းတုိင္မီးသည္ ေလေၾကာင့္ ေမွးမိွန္သြားလုိက္ ျပန္ေတာက္ပလာလုိက္။ မ်က္ႏွာစုံညီေရာက္ရွိေနေသာ လူခုႏွစ္ဦး။ တင္းမာေနေသာ မ်က္ႏွာေျခာက္မ်က္ႏွာရွိသည့္အနက္ တစ္ခုေသာ မ်က္ႏွာသည္ မည္သည့္ခံစားခ်က္မွ မေဖာ္ျပ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အိမ္အျပင္ဘက္တြင္မူ ေလျပင္းႏွင့္အတူ မုိးက သည္းေနဆဲ…။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ မင္းတုိ႕ကုိယ္ မင္းတုိ႕ သိပ္ကုိ တရားတယ္လုိ႕ထင္ေနၾကတာလား….ေျပာ ထားထားခင္…လတ္လတ္ခင္..။ေျပာေလ ထက္ေက်ာ္ခင္…သမီးငယ္ ..သီရိခင္…။ေျပာ သားငယ္..။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဖခင္ႀကီးသည္ ဤမွ်ေလာက္ ေဒါသမထြက္ဖူးေခ်။ ေမးေၾကာႀကီးမ်ား တင္းေနေအာင္ အံကုိ က်ိတ္ထားသည္။ ခုခ်ိန္တြင္ သူေျပာလုိ႕ေရာ အေဖက နာခံမည္မဟုတ္။ ယုတ္စြအဆုံး ျပစ္ျပစ္ခါခါ ပယ္ခ်ေပေတာ့မည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ သားငယ္ကေတာ့ တရားတယ္လုိ႕ထင္တယ္ အေဖ။ အေဖ့ကုိ သားငယ္တုိ႕ပဲပုိင္ခ်င္တယ္။ အဲဒါ သားငယ္တုိ႕ရဲ႕ အတၱပါ အေဖ။ သားငယ္တုိ႕အတြက္ အေမဟာ တစ္ေယာက္တည္းပဲ ျဖစ္ရမယ္။ အေမမရွိေတာ့တဲ့ေနာက္မွာလည္း အေမ့ေနရာမွာ အစားထုိးတစ္ေယာက္မွ မရွိေစရဘူး။ အေဖဟာလည္း တစ္ေယာက္တည္းပဲ သားငယ္တုိ႕အနားမွာ ရွိေနေစရမယ္။ “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“မင္းတို႕လုိခ်င္တာကုိရဖုိ႕ တစ္ဖက္သားကုိ မစာမနာ နင္းေခ်ရပ္တာလည္း အဲဒါေၾကာင့္မုိ႕လုိ႕ ေျပာခ်င္တာေပါ့ ဟုတ္လား။ ဒီမယ္ သား..လူတစ္ဖက္သားကုိ ကုိယ္ခ်င္းစာတတ္ဖုိ႕ အေဖ ငယ္ငယ္ကတည္းက သင္ဖူးခဲ့တာကုိ မင္းတုိ႕တေတြ ေမ့လုိက္တာလား..။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">သားတုိ႕ သမီးတုိ႕ပုိင္တယ္ဆုိတာလည္း အေဖ အသက္ရွင္ေနသေရြ႕ေလးပါပဲ။ မင္းတုိ႕ေတြ မေမ့ေသးဘူးဆုိရင္ မင္းတုိ႕အေမေသဆုံးသြားခဲ့ေတာ့ေရာ မင္းတုိ႕ပုိင္တယ္ဆုိတာကုိ ဘယ္လုိ သက္ေသေတြနဲ႕ျပဦးမွာလဲ။ သက္မဲ့အရာ၀တၳဳျဖစ္တဲ့ ဓါတ္ပုံကုိ လက္ညိဳးထုိးၿပီးျပမွာလား။ ဦးေအာင္လြင္ဆုိတဲ့ လူတစ္ေယာက္မွာ ဒီေလာက္အထိ အသိတရားေခါင္းပါးတဲ့ သားသမီးေတြရွိတယ္လုိ႕ ဘယ္သူကထင္မွာလား..။ အခုေတာ့ အေဖမွာရွိေနၿပီ..။ အေဖ့ေရွ႕မွာ မင္းတုိ႕ရွိေနတယ္..။ ဒါေပမယ့္ ဦးေႏွာက္မရွိတဲ့ နလိန္းပိန္းတုံးေတြပဲျဖစ္ေနတာေတာ့ အေဖ ၀မ္းနည္းတယ္..။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ဖခင္တစ္ေယာက္ေျပာေသာ စကားေတြမွ ဟုတ္ပါရဲ႕လား။ သူ အံကုိက်ိတ္လွ်က္ အေဖ့ကိုျပန္ၾကည့္လုိက္သည္။ ေနာက္ အန္တီငယ္ကုိ။ မ်က္ရည္ေတြက်လွ်က္။ အလကားမ်က္ရည္ေတြပင္။ ထုိမ်က္ရည္ေတြက သူတုိ႕ရဲ႕ အေဖအား ေခၚေဆာင္သြားေသာ မာယာ မ်က္ရည္ေတြ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ဒီေတာ့ အေဖ့ဆုံးျဖတ္ခ်က္ကုိေျပာမယ္ ..။“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မုိးသည္ မတိတ္ေသး။ တေ၀ါေ၀ါ ရြာသြန္းေနဆဲ။ ဖေယာင္းတုိင္မီးက ကုန္လု ကုန္ခင္။ ေလတုိက္သျဖင့္ေပ်ာ္က်ေနေသာ ဖေယာင္းစီးေၾကာင္းက ေအာက္ေခ်ကုိေရာက္ေနၿပီ။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“မငယ္လည္း ဘယ္မွ မသြားရဘူး။ အေဖ ခြင့္မျပဳဘူး။ ျပတ္ျပတ္သားသားေျပာရရင္ မင္းတုိ႕ထဲက ကန္႕ကြက္မယ့္သူရွိလည္း အေဖကေတာ့ အသိအမွတ္မျပဳႏုိင္ဘူး။ အေဖကုိမေက်နပ္လုိ႕ ဒီအိမ္ႀကီးမွာ မေနခ်င္ဘူးဆုိရင္လည္း မင္းတုိ႕သေဘာပါပဲ…ဒါပါပဲ….“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူတုိ႕ေတြ ေၾကာင္အစြာျဖင့္ ဘာမွမေျပာႏုိင္ၾက။ အစ္မႀကီးႏွစ္ေယာက္က မ်က္ရည္ေတြေ၀့သီလွ်က္ အေဖကုိ ေငးေမာဆဲ။ အစ္ကုိလတ္နဲ႕အစ္မငယ္ကေရာ ဘာမွမေျပာေတာ့ဘူးလား။ သူ….</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ရတယ္ အေဖ..။ သားငယ္ကလည္း ဆုံးျဖတ္ထားၿပီးသားပါ..။ ျပန္လည္မရႏုိင္ဘူးဆုိရင္ စြန္႕ပစ္လုိက္ဖုိ႕လည္း ၀န္မေလးပါဘူး ။ အေဖ..။ ကၽြန္ေတာ္ …ထြက္သြားပါေတာ့မယ္.. “</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ေမာင္ေလး….“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">“ ညီေလ…မင္း“</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထုိအသံမ်ားသည္ သူ႕ေနာက္ေက်ာဆီတြင္က်န္ရစ္ခဲ့သည္။ အိမ္အျပင္ဘက္ေတြ မုိးက သည္းေနဆဲ။ သူ႕ေနာက္တြင္ ေျပးလုိက္လာေသာ ေျခသံမ်ားကုိ မၾကားရ။ သူတစ္ေယာက္တည္း။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>သူႏွင့္ တအူတုံဆင္းေမာင္ႏွမမ်ားကပင္ သူ႕ေနာက္သုိ႕တစ္ေယာက္မွ လုိက္မလာၾက။ လူတုိင္း၏ ခံစားခ်က္အမွန္ကုိ သိရန္မွာ အလြန္ခက္လွပါသည္။ မုိးစက္မ်ားက သူ႕တစ္ကုိယ္လုံးလႊမ္းျခံဳေနသည္။ ေအးစက္ေနေသာ ရင္အစုံသည္ ပူေလာင္လွ်က္ရွိသည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေျခလွမ္းမ်ားက ခပ္က်ဲက်ဲ…။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>က်န္ရစ္ခဲ့ေသာ အိမ္ႀကီးထဲတြင္ ဖေယာင္းတုိင္မီးေလး ၿငိမ္းသြားခဲ့သည္။ မီးခုိးေငြ႕ကေလးက ေလမွာ လႊင့္လွ်က္..။</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">~~~~~~</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေနာင္တဟူသည္ ေနာင္မွရတတ္သည့္နည္းတူ သူ လက္ခံရရွိလုိက္ေသာ အခ်ိန္သည္ ျပင္ဆင္ရန္ပင္ အခ်ိန္မမီေတာ့။ အေဖတစ္ေယာက္၏ ခံစားခ်က္ကုိ မသိခဲ့ေသာ သူတို႕ေမာင္ႏွမမ်ားအတြက္ ေနာက္ဆုံးရလာဒ္တစ္ခုသည္ ဆုံးရွဳံးျခင္းမ်ားျဖစ္ေလသည္။ တစ္ခါတစ္ရံ၌ မိမိတုိ႕ ထင္မွတ္ထားေသာ ကိစၥမ်ားသည္ လြဲမွားစြာ သက္ေရာက္သြားေသာအခါ အဆုံးသတ္သည္ ခ်ိဳၿမိန္ျခင္းႏွင့္ ကင္းေ၀းေလေတာ့သည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အထင္ႏွင့္အျမင္သည္ တည္က်ေသခ်ာမႈကုိ ေပးစြမ္းႏုိင္ျခင္းမရွိသည္ကုိ သူ လက္ေတြ႕သိလုိက္ရေသာ အခါတြင္ မွားယြင္းျခင္းမ်ားသည္ ဆုံးရွဳံးျခင္းမ်ားႏွင့္ အခ်ိဳးက်လွ်က္ရွိေနေလေတာ့သည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေကာင္းကင္ထက္တြင္ မည္းေမွာင္ လာေခ်ၿပီ။ မၾကာမီတြင္ မုိးရြာေတာ့မည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အၿငိဳးႏွင့္ မသည္းေစရန္မွာမူ…….</span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္)</span></b></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Date-26<sup>th</sup>-March-2012</span></b></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Time-7:42Pm</span></b></div>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-32725469330663865122012-03-19T10:31:00.000-07:002012-03-19T10:31:45.423-07:00ေပ်ာက္ဆုံးသြားေသာ စာၾကည့္တုိက္ႏွင့္တရားခံ(၁)<!--[if gte mso 9]><xml> <w:WordDocument> <w:View>Normal</w:View> <w:Zoom>0</w:Zoom> <w:TrackMoves/> <w:TrackFormatting/> <w:PunctuationKerning/> <w:ValidateAgainstSchemas/> <w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:DoNotPromoteQF/> <w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther> <w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript> <w:Compatibility> <w:BreakWrappedTables/> <w:SnapToGridInCell/> <w:WrapTextWithPunct/> <w:UseAsianBreakRules/> <w:DontGrowAutofit/> <w:SplitPgBreakAndParaMark/> <w:DontVertAlignCellWithSp/> <w:DontBreakConstrainedForcedTables/> <w:DontVertAlignInTxbx/> <w:Word11KerningPairs/> <w:CachedColBalance/> </w:Compatibility> <w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> <m:mathPr> <m:mathFont m:val="Cambria Math"/> <m:brkBin m:val="before"/> <m:brkBinSub m:val="--> <m:smallfrac m:val="off"> <m:dispdef> <m:lmargin m:val="0"> <m:rmargin m:val="0"> <m:defjc m:val="centerGroup"> <m:wrapindent m:val="1440"> <m:intlim m:val="subSup"> <m:narylim m:val="undOvr"> </m:narylim></m:intlim> </m:wrapindent><!--[endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267"> <w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]> <style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin-top:0in;
mso-para-margin-right:0in;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0in;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style> <![endif]--> </m:defjc></m:rmargin></m:lmargin></m:dispdef></m:smallfrac><br />
<div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">တျဖည္းျဖည္း နည္းပါးလာေသာ စာၾကည့္တုိက္ရွိ စာအုပ္ဗီဒုိကုိၾကည့္ရင္း စိတ္ပ်က္လာမိသည္။ စာအုပ္လာငွားၿပီး ျပန္လာမအပ္ေသာ လူမ်ားကုိလည္း သူ မအံၾသခ်င္ေတာ့ေပ။ ျပန္လာအပ္ေသာ စာအုပ္မ်ားကုိလည္းၾကည့္လုိက္ဦး။ အဖုံးမရွိေတာ့ေသာ၊ အထဲက စာရြက္မ်ား စုပ္ျပဲေနေသာ၊ ဟုိတစ္ရြက္ ဒီတစ္ရြက္ တစ္ပုိင္းတစ္စ ျဖဲထားေသာ စာအုပ္မ်ားက မ်ားတထက္မ်ားလာသည္။ စာၾကည့္တုိက္ထားရျခင္း ရည္ရြယ္ခ်က္သည္ ကုမၸဏီရွိ ၀န္ထမ္မ်ား အေတြးအျမင္ ဗဟုသုတရရွိေစရန္က အဓိက အခ်က္ျဖစ္သည္။ စာဖတ္ျခင္းျဖင့္ ေမြ႕ေလ်ာ္ေစရန္၊ စာအုပ္မ်ားမွေပးေသာ အသိပညာ၊ အတတ္ပညာ၊ ေတြးဆ ဆင္ျခင္ျခင္းအႏုပညာမ်ား ရရွိေစရန္အလုိ႕ငွာ ထားရွိေပးျခင္းျဖစ္ပါသည္။</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အေပ်ာ္ဖတ္ စာအုပ္မ်ားမွ စၿပီး ကာတြန္း၊ အခ်စ္၀တၳဳ၊ သုတ၊ရသစာအုပ္မ်ား၊ တက္က်မ္းမ်ား၊ လစဥ္ထုတ္ မဂၢဇင္းမ်ား၊ အပတ္စဥ္ထုတ္ ဂ်ာနယ္မ်ား အဆုံး စုံလင္စြာ ထားရွိခဲ့သည္။ သုိ႕ေသာ္ ထုိ စာၾကည့္တုိက္ကေလးသည္ တစ္စ တစ္စ လုံးပါးပါးလာခဲ့သည္မွာ ခုဆုိလွ်င္ စာအုပ္မ်ား အေရအတြက္ နည္းလာေလသည္။ စာၾကည့္တုိက္ မၾကာခင္ ေပ်ာက္ေတာ့မည္။ သုိ႕ဆုိလွ်င္...။</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာေရးသူတုိ႕ပတ္၀န္းက်င္တြင္ အလႊာစုံမ်ားလာေသာ ၀န္ထမ္းမ်ားရွိပါသည္။ ထုိ ၀န္ထမ္းမ်ားသည္ လူမ်ိဳးစုံ လွသလုိ အက်င့္ စရုိက္မ်ားလည္း စုံလင္လွ၏။ တစ္ဦးတစ္ေယာက္ခ်င္းဆီ၏ စိတ္ဓါတ္မ်ား တစ္ဦးႏွင့္တစ္ဦး မတူၾကေပ။ ထုိ႕ျပင္ လူတန္းစား သုံးမ်ိဳးအနက္ အေျခခံလူတန္းစားမွ လာေရာက္ၾကေသာ ၀န္ထမ္းက အမ်ားဆုံးျဖစ္ေပရာ ပညာတတ္၀န္ထမ္းမွာလည္း မရွိသေလာက္ရွားေလသည္။ အမ်ားစုက တုိင္းရင္းသားမ်ားျဖစ္ၾကၿပီး ငယ္စဥ္အခါတုန္းက ပညာဘက္တြင္ အေလ့မထုံမိၾကေသာ သူမ်ားက မ်ားေလသည္။ အႏွိပ္ဆုံး သူငယ္တန္းပင္မတက္ခဲ့ဖုူးေသာ သူမ်ားလည္းရွိေလသည္။ တစ္ခ်ိဳ႕က ေက်ာင္းပင္မတက္ဖူးခဲ့။ ဘြဲ႕ရပညာတတ္ဟူသည္ လက္ခ်ိဳးေရတြက္လွ်င္ပင္ လက္ဆယ္ေခ်ာင္းျပည့္ရန္မွာ မနည္းႀကီးေရတြက္ယူရေလမည္။ ထုိ အလႊာေပါင္းစုံမ်ား အလည္မွ စာၾကည့္တုိက္ကေလး...။ မည္ကဲ့သုိ႕ေသာနည္းမ်ိဳးျဖင့္ တည္တံ့ေအာင္ လုပ္ေဆာင္ရမည္နည္းဟု ေခါင္းေျခာက္ရသည္မွာ လြန္ပါမည္ေလာ။</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">တစ္ေန႕တာ အလုပ္ခ်ိန္မ်ား ၿပီးဆုံးခ်ိန္တြင္ အားလပ္ေသာ ၀န္ထမ္းမ်ား၏ ကုိယ္ပုိင္အခ်ိန္မ်ား အတြက္ အပ်င္းေျပေစရန္တစ္ေၾကာင္းျဖင့္ စာၾကည့္တုိက္ကေလးက အသုံးေတာ္ခံေပးသည္။ အပတ္စဥ္ဂ်ာနယ္မ်ားမွာ ေနာက္က်ၿပီးမွာ ေရာက္လာေလ့ရွိေသာ္လည္း မဖတ္ရေသးလွ်င္ အသစ္ဟု သေဘာပုိက္က ေပ်ာ္ေပ်ာ္ႀကီးဖတ္ၾကသည္။ စာၾကည့္တုိက္အတြက္ သီးသန္႕၀န္ထမ္းမထားထားေပ။ စာအုပ္မ်ား အလုအယက္လာေရာက္ငွားရမ္းၾကသည္။ ထုိ႕ေၾကာင့္ စာဖတ္သူမ်ားေလျခင္းဟု ၀မ္းသာ ပီတိျဖစ္ရသည္မွာအမွန္။ သုိ႕ေသာ္ အမွန္ကုိသိလုိက္ရတြင္မူ စိတ္အပ်က္ႀကီး ပ်က္ရေတာ့သည္။ အေၾကာင္းကား အဘယ္မူပါနည္း..။</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာအုပ္မ်ား ဖတ္ျခင္းဆုိရာတြင္ ရုပ္ပုံပါေသာ Fashion မဂၢဇင္းမ်ားကုိ အရုပ္သာၾကည့္ၿပီး စာမဖတ္ၾက။ စာမ်ားမ်ားပါေသာ စာအုပ္မ်ားကုိ ပ်င္းစရာေကာင္းသည္ဟု ဆုိၾကသည္။ ဂ်ာနယ္မ်ားဖတ္ရာတြင္လည္း ယေန႕ျဖစ္ေပၚေနေသာ သတင္းအခ်က္အလက္မ်ားအစား ေမာ္လ္ဒယ္ရုပ္ပုံမ်ားကုိသာ လွန္ေလာၾကည့္ရွဳၿပီး ေခ်ာင္ထုိးထားလုိက္ေတာ့သည္။ စာၾကည့္တုိက္သုိ႕ျပန္လည္အပ္ႏွံရန္ေ၀းစြ။ စာအုပ္မ်ားမွာ မူလပါရွိေသာ ရုပ္ပုံလွလွမ်ား မပါရွိေတာ့ပဲ ဘ၀ဆုံးမွ ေရာက္လာေတာ့သည္။ တစ္ခ်ိဳ႕က ျပန္လာမအပ္ေတာ့။ ေပ်ာက္ဆုံး ပ်က္စီးသြားေသာ စာအုပ္မ်ားကုိ လုိက္လံရွာၾကည့္ေလရာ အမ်ားသုံးအိမ္သာမ်ားတြင္ ဆုပ္ျပဲေနေသာ စာအုပ္မ်ား၊ တစ္ပုိင္းတစ္စျပဲေနေသာ ရုပ္ပုံလႊာမ်ား၊ (မရုိေသ့စကား) အိမ္သာသုံး စကၠဴဘ၀သုိ႕ေရာက္ရွိေနသည္ကုိ ၀မ္းနည္းစြာေတြ႕ရွိရေလသည္။ ထုိ႕ေၾကာင့္ စာၾကည့္ုတိုက္ကေလးသည္ ဆိတ္ၿငိမ္စြာျဖင့္ ပိတ္သိမ္းလုိက္ရေလေတာ့သည္။ </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ယခုဆုိလွ်င္ ပ်င္း၍မွ် စာအုပ္ဖတ္ခ်င္လွ်င္ ျပင္ပတြင္ အခေၾကးေငြေပးၿပီး ဖတ္ရွဳရသည္။ အပတ္စဥ္ဂ်ာနယ္မ်ားကုိ ေန႕စဥ္ Up to Dateျဖစ္ေစရန္ အေျပးအလႊား ၀ယ္ယူဖတ္ရွဴေနရၿပီ။ စာၾကည့္တုိက္မရွိေတာ့မွ ျပန္လည္ အလြမ္းသင့္ေနေတာ့သည္။ အမ်ားစု အေလးမထားေသာေၾကာင့္ စာၾကည့္တုိက္ ပိတ္သိမ္းရသည္။ ထုိအမ်ားစု လူမ်ားေၾကာင့္ စာအုပ္မ်ား ေပ်ာက္ဆုံးပ်က္စီးရသည္။ စာအုပ္တစ္အုပ္ျဖစ္လာရန္မွာ မလြယ္လွေပ။ ႀကိဳးစားအားထုတ္ေရးသားေသာ စာေရးဆရာမ်ားမွ စ၍ ထုတ္ေ၀သူမ်ား၊ ပုံႏွိပ္တုိက္မ်ား၊ စာေပစိစစ္ေရးမ်ား ၊ ျဖန္႕ခ်ီေရးသမားမ်ား ကႀကီးမွ အ ဆုံး ဖတ္ခ်င္စဖြယ္ျဖစ္ေအာင္ ႀကိဳးစားခဲ့ၾကရသည္။ စာေရးသူမ်ားကလည္း စာအုပ္ျဖစ္ေျမာက္ေရးအတြက္ အခ်က္အလက္ ကုိးကားရန္စာအုပ္မ်ား စုေဆာင္းျခင္း၊ ေလ့လာျခင္း၊ ဖတ္မွတ္ျခင္း၊ သုေတသနျပဳျခင္းစသည္မ်ားကုိ ေန႕ေန႕ညည အပတ္တကုတ္ႀကိဳးစားခဲ့ရသည္။ ထုိသူမ်ား၏ ႀကိဳးစား အားထုတ္မႈေၾကာင့္ ယေန႕တြင္ စာအုပ္အျဖစ္ စာေရးသူတုိ႕လက္၀ယ္တြင္ အလြယ္တကူ ဖတ္ရွဳႏုိင္ျခင္းျဖစ္သည္။ သိသင့္ သိထုိက္ေသာ ဗဟုသုတမ်ားကုိ စာအုပ္တစ္အုပ္တည္းမွ ေလ့လာဖတ္ရွဳရန္မလြယ္ကူသည့္နည္းတူ စာအုပ္စုံလက္လွမ္းမွီသမွ် လုိက္လံဖတ္ရွဴရသည္။ ထုိထုိေသာ စာေရးဆရာမ်ားမရွိလွ်င္၊ ထုိထုိေသာ ထုတ္လုပ္သူမ်ား၊ ျဖန္႕ခ်ီေရးမ်ား၊ ပုံႏွိပ္တုိက္မ်ား မရွိခဲ့ပါလွ်င္ စာေရးသူတုိ႕သည္ အသိပညာ၊ အတတ္ပညာ ႏုံနဲ႕ေသာ သူမ်ား ျဖစ္ရန္မွာ ေျမႀကီးလက္ခတ္မလြဲေပ။</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ထုိ႕ေၾကာင့္ စာအုပ္မ်ားကုိ ခ်စ္ျမတ္ႏုိးသင့္သည္။ ယခုမူ စာအုပ္မ်ားကုိ စည္းကမ္းမဲ့စြာ ဖတ္ရွဴကုိင္တြယ္ျခင္းေၾကာင့္ စာၾကည့္တုိက္ ပေပ်ာက္လုနီးနီးျဖစ္ေနသည္။ စာေရးသူတုိ႕၀န္းက်င္တြင္ စာဖတ္သူအလြန္ရွားသည္။ စာဖတ္ေသာ သူႏွင့္ စာမဖတ္ေသာသူသည္ အလြန္ကြာျခားပါသည္။</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေတြးဆဆင္ျခင္ႏုိင္ရန္မွာမူ ေ၀းကြာလြန္းလွသည္။ စဥ္စားဆင္ျခင္ဥာဏ္ကြာျခားသည္။ အေျပာအဆုိ ကြာျခားသည္။ ထုိ႕အျပင္ ကြာျခားမႈမ်ားက ေျပာမကုန္ေတာ့။ စာဖတ္ျခင္းအေလ့ႏွင့္ေပ်ာ္ေမြ႕ေနေသာသူသည္ အေတြးအေခၚပုိင္းမွစ၍ ေ၀ဖန္ဆုံးျဖတ္သည့္အဆုံး ခ်င့္ခ်င့္ခ်ိန္ခ်ိန္ လုပ္ေဆာင္သြားႏုိင္သည္။ စာမဖတ္ေသာသူမ်ား ေဟာေဟာ ဒုိင္းဒုိင္းႏွင့္ အဆုိးျမင္၀ါဒီအျဖစ္သုိ႕ေရာက္မွန္းမသိ ေရာက္ကုန္ၾကသည္။ </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာေရးသူတုိ႕ေျပာေသာ စကားမ်ားကုိ အမွန္မျမင္ႏုိင္ေတာ့သည့္အထိ ျဖစ္ကုန္ေသာ သူမ်ားကုိလည္း ျမင္ရသည္။ အဘယ့္ေၾကာင့္နည္း။ စာအုပ္မ်ားသည္ တန္ခုိးရွိသည္။ ထုိတန္ခိုးေၾကာင့္ပင္ စာေရးသူတုိ႕ စာအုပ္ဖတ္ေသာ အသုိင္းအ၀န္း ေတာက္ေျပာင္လာရသည္။ အမ်ား၏ ေလးစားၾကည္ညိဳဖြယ္ရာ၊ အမ်ား၏ တုိင္ပင္ႏွီးေႏွာဖြယ္ရာအျဖစ္သုိ႕ေရာက္ရွိရျခင္းသည္ စာဖတ္ျခင္းအေလ့တစ္ခုေၾကာင့္ဟု ေျပာရမည္။ စာအုပ္မ်ားထဲမွာ ဖတ္ရွဴေလ့လာခဲ့ေသာ အေၾကာင္းအရာမ်ားသည္ မွီၿငိမ္းကုိးကားေျပာဆုိရာတြင္ အသုံး၀င္သည္။ စာေရးသူတုိ႕ လြဲမွားစြာခံယူထားေသာ အခ်က္အလက္မ်ားကုိလည္း အမွန္အျဖစ္သုိ႕ေရာက္ေအာင္ နည္းေပးလမ္းျပႏုိင္သည္။ </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာမ်ားမ်ားဖတ္ျခင္းျဖင့္ လူမ်ားကုိ ကူညီႏုိင္သည္။ စာအုပ္မ်ားမွေပးေသာ အသိပညာ၊ ဗဟုသုတမ်ားသည္ တဆင့္ျပန္လည္ေျပာဆုိႏိုင္လာသည္။ အမ်ားၾကားထဲတြင္ ထင္ေပၚေစလုိျခင္းငွာ စာအုပ္ဖတ္ျခင္းမဟုတ္ခဲ့။ သုိ႕မူ အမ်ားစုေသာ လူမ်ားသည္ စာဖတ္ေသာသူမ်ားကုိ အျမင္ေဇာင္းၾကသည္။ </span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာမဖတ္လည္း ဘာအေရးလဲ?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာအုပ္ဖတ္ေနလုိ႕ ပုိက္ဆံရသလား?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာအုပ္ဖတ္ေတာ့ေရာ ဘာေတြျဖစ္လာမွာလဲ?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စသျဖင့္ေမးၾကသည္။ တစ္ခ်ိဳ႕က</span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">တက္က်မ္းေတြေရးေနတဲ့ တစ္ခ်ိဳ႕စာေရးဆရာေတြ အျပင္မွာ ခ်မ္းသာသလား?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">သူတုိ႕ေတာင္ေရး ေျမာက္ေရး ေရးေနတာေတြကုိ ငါတုိ႕ကဖတ္စရာလား?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">သူတုိ႕ေရးတာေတြ အမွန္လုိ႕ ေျပာႏုိင္လုိ႕လား?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">သူတုိ႕က ဆရာႀကီးလား?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ဟု ခနဲ႕ေမးေမးၾကပါသည္။ </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာအုပ္ဟူသည္ ေတာင္ေရးေျမာက္ေရးေရးၿပီး ျဖစ္မလာႏုိင္သည္ကုိ သူတုိ႕မသိၾက။ အေကာင္းျမင္၀ါဒထက္ အဆိုးျမင္၀ါဒက ဆုိးမုိးေနသည္။ စာအုပ္မ်ားဖတ္ၿပီး မ်က္စိမွိတ္ ယုံၾကဖုိ႕မေျပာလုိပါ။ အမ်ားက မွန္သည္ဟုေျပာတုိင္းလည္း လက္မခံသင့္ပါ။ ကုိယ္ကုိယ္တုိင္ ေတြးဆဆင္ျခင္ ႏွိဳင္းယွဥ္ ေ၀ဖန္သုံးသပ္ၾကည့္ပါ။ သုိ႕မွသာလွ်င္ မည္သည့္အေၾကာင္းအရာသည္ အမွန္ျဖစ္နည္းဆုိသည္ကုိ ကုိယ္ကုိယ္တုိင္ အေျဖထုတ္ႏုိင္ပါလိမ့္မည္။</span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာမဖတ္လည္း ဘာအေရးလဲ?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာမဖတ္လည္း ဘာအေရးလဲ? ဘာမွေတာ့မျဖစ္ပါ။ ေသမသြားႏုိင္ပါ။သုိ႕ေသာ္ လူမ်ားေနာက္ေကာက္က်ၿပီး ေနာက္လုိက္ဘ၀တြင္ က်န္ရစ္ခဲ့ႏုိင္ပါသည္။</span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာအုပ္ဖတ္ေနလုိ႕ ပုိက္ဆံရသလား?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာအုပ္ဖတ္ေနလုိ႕ လတ္တေလာ ပုိက္ဆံမရႏုိင္ပါ။ သုိ႕ေသာ္ စာအုပ္မ်ားမွေပးေသာ အသိပညာမ်ားေၾကာင့္ ဆင့္ပြားခံစား အက်ိဳးမ်ားလာႏုိင္ပါသည္။ </span></div><div style="text-align: justify;"><strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာအုပ္ဖတ္ေတာ့ေရာ ဘာေတြျဖစ္လာမွာလဲ?</span></strong><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";"></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">စာအုပ္တစ္အုပ္ဖတ္ၿပီး ခ်က္ခ်က္းလက္ငင္း အက်ိဳးခံစားခြင့္သည္ ဖတ္ရွုဳသူႏွင့္သာလွ်င္ဆုိင္ပါသည္။ စာအုပ္ဖတ္ၿပီး ဆရာ၀န္ႀကီးျဖစ္လာႏုိင္သည္။ အင္ဂ်င္နီယာျဖစ္လာႏုိင္သည္။ စာေရးဆရာ၊ျဖစ္လာႏုိင္သည္။ ျဖစ္လာႏုိင္စရာအေၾကာင္းမ်ားစြာရွိသည္။ </span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">အထက္ပါ ေမးခြန္းမ်ား ေမးေနၾကေသာ သူမ်ားေၾကာင့္ စာၾကည့္တုိက္ေပ်ာက္ဆုံးရေတာ့မည္။ စာအုပ္အေပၚ တန္ဘုိးမထားေသာ သူမ်ားသည္ စာအုပ္အတြင္းရွိ စာရြက္မ်ားကုိေရာတန္ဘုိးထားႏုိင္ပါဦးမည္လား.။</span></div><div align="right" style="text-align: right;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ဆက္ပါဦးမည္</span></div><div align="right" style="text-align: right;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္)</span></div><div align="right" style="text-align: right;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">Date-19th-March-2012</span></div><div align="right" style="text-align: right;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif";">11:27Pm</span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right;"><br />
</div>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2150330196783981155.post-80580075706354535672012-03-17T05:20:00.000-07:002022-10-08T08:06:26.695-07:00အေမက…အေမ<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9_hKvGwNuHqdx2AMLcvQAPHicAMFY22Ww53oMrPtMn5awAQtWW-PBaujrgFwGfIn_KsD0nBcJcK6BcWR1ApSRHYqGWUbSeWr8wEhiwUoh1sNB1Tz6zABHVIDjKPm3N8yyvS97arFnFezg/s1600/FILE0996+%28113%29.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9_hKvGwNuHqdx2AMLcvQAPHicAMFY22Ww53oMrPtMn5awAQtWW-PBaujrgFwGfIn_KsD0nBcJcK6BcWR1ApSRHYqGWUbSeWr8wEhiwUoh1sNB1Tz6zABHVIDjKPm3N8yyvS97arFnFezg/s320/FILE0996+%28113%29.jpg" width="320" /></a></div><!--[if gte mso 9]><xml> <w:WordDocument> <w:View>Normal</w:View> <w:Zoom>0</w:Zoom> <w:TrackMoves/> <w:TrackFormatting/> <w:PunctuationKerning/> <w:ValidateAgainstSchemas/> <w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:DoNotPromoteQF/> <w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther> <w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript> <w:Compatibility> <w:BreakWrappedTables/> <w:SnapToGridInCell/> <w:WrapTextWithPunct/> <w:UseAsianBreakRules/> <w:DontGrowAutofit/> <w:SplitPgBreakAndParaMark/> <w:DontVertAlignCellWithSp/> <w:DontBreakConstrainedForcedTables/> <w:DontVertAlignInTxbx/> <w:Word11KerningPairs/> <w:CachedColBalance/> </w:Compatibility> <w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> <m:mathPr> <m:mathFont m:val="Cambria Math"/> <m:brkBin m:val="before"/> <m:brkBinSub m:val="--> <m:smallfrac m:val="off"> <m:dispdef> <m:lmargin m:val="0"> <m:rmargin m:val="0"> <m:defjc m:val="centerGroup"> <m:wrapindent m:val="1440"> <m:intlim m:val="subSup"> <m:narylim m:val="undOvr"> </m:narylim></m:intlim> </m:wrapindent><!--[endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267"> <w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]> <style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt;
mso-para-margin:0in;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style> <![endif]--> </m:defjc></m:rmargin></m:lmargin></m:dispdef></m:smallfrac><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: center;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 20pt; line-height: 150%;"><br />
</span></i></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: center;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">(၁)</span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">အခန္းထဲ၌ တိတ္ဆိတ္ေန၏။ ကုတင္ေပၚ၌ တစ္ဖက္ေစာင္းလွ်က္အိပ္ေပ်ာ္ေနေသာ အေမ့ကုိမႏုိးရက္။ သားျပန္ေရာက္လာၿပီေလဟု ၀မ္းသာလုံးစုိ႕ေနသည့္အသံႏွင့္ ေျပာမထြက္ေသး။ ကုိယ္စိတ္ႏွလုံးပင္ပန္းလြန္းေနသည့္ အေမ့ကုိ ဘယ္လုိေမးရမည္လည္းဟုသာ အေတြးထဲစုိးမုိးေနသည္။ ၾကမ္းျပင္ေပၚ၌ ဖုန္တုိ႕ခပ္ပါးပါးေလးတင္ေန၏။ သည္မနက္အဖုိ႕ အမိႈက္မလွဲရေသးမွန္း ကၽြန္ေတာ္ သိလုိက္သည္။ သည္လုိ မနက္ေစာေစာအခ်ိန္မွာေတာင္ အေမ့အနား တစ္ေယာက္မွရွိမေနတာကုိေတာ့ ကၽြန္ေတာ့္ စိတ္ထဲက ခံျပင္းမႈ ေဒါသမီးေတြကုိ ဟုန္းဟုန္းေတာက္ေစသည္။ အခန္းထဲကုိ မ်က္စိကစားၾကည့္ေတာ့ အံ့ၾသရျပန္သည္။ အေမအျမတ္တႏုိးရွိခဲ့သည့္ အ၀တ္ဗီဒုိႀကီးႏွင့္ တစ္ခ်ိဳ႕ေသာ ပရိေဘာဂေတြ ဘယ္ေရာက္ကုန္ပါလိမ့္။ လြန္ခဲ့သည့္ သုံးႏွစ္ကႏွင့္မတူ တိတ္ဆိတ္လြန္းေနသည့္ အိမ္သည္ ယခု ကၽြန္ေတာ္ေရာက္ေနေသာ ေႏြးေထြးေသာ အိမ္ေလးမွ ဟုတ္ပါေလစဟု သံသယျဖစ္မိျပန္သည္။ က်ိဳးေၾကာင္း ကုန္စင္ကုိ အေမဖုန္းဆက္တုိင္း ဘာေၾကာင့္မေျပာရသည္လဲ ဟု သိခ်င္ေနမိသည္။ အေမမေျပာသည့္တုိင္ သိေနႏွင့္သည့္ အေျဖေတြအတြက္ ရင္ထဲမွာေတာ့ အစိုင္အခဲတစ္ခုအျဖစ္ ျဖစ္တည္ေနမိၿပီးၿပီ။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>“ေျပာပါဦး နင္တုိ႕လုပ္ခ်င္တုိင္းလုပ္ရေအာင္ ငါက တစ္ျခားၿမိဳ႕ကုိ အလုပ္သြားလုပ္ေပးတယ္လုိ႕ထင္ေနၾကတာလား “ </span></i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">တစ္ေယာက္မွ စကားသံထြက္မလာ။ အရင္တုန္းကေတာ့ မိန္းကေလးျဖစ္ၿပီး မိန္းမမဆန္သည့္ သည္ညီမႏွစ္ေယာက္ကုိ ကၽြန္ေတာ္ ကြယ္ရာမွာလည္း စိတ္ခ်ထားႏိုင္ခဲ့သည္။ အေဖမရွိေတာ့ပဲ အေမလုပ္ေနရသည့္အလုပ္က ေျမႀကီးကုိ ေရႊသီးေအာင္လုပ္ေနရသည့္ အလုပ္ဆုိေတာ့ အေတာ္ေလး ပင္ပန္းသည္။ တက္ညီ လက္ညီလုပ္ရမည့္ အခ်ိန္ေတြမွာ သည္ညီမေတြက ပ်င္းခ်င္ေသးသည္။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ဒါကုိပင</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">္ “<i>ထားလုိက္ပါ သားရယ္ မိန္းကေလးေတြဆုိေတာ့ ေမာမွာေပါ့”</i></span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>ဟု အေမကေျပာသည္။<i> အေမကေရာ </i>ဟု ကၽြန္ေတာ္ျပန္ေမးသည့္အခါမွာေတာ့ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“<i>အေမက..အေမေလ”</i> တဲ့။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"> ဘယ္အခါၾကည့္ၾကည့္ ျခံထဲ၌ တကုတ္ကုတ္ရွိေနတတ္ေသာ အေမ့ကုိ တစ္ခါတစ္ခါ မလုပ္ပါနဲ႕ေတာ့ ဟု တားျမစ္ခ်င္သည္။ သုိ႕ေပမယ့္ စိတ္ထဲ၌ျမားတစ္စင္းလုိ စူးနစ္၀င္ေနေသာ လူေနခ်ဳံၾကား စိတ္ေနဘုံဖ်ား အေတြးေၾကာင့္ စိတ္သြားတုိင္းကုိယ္မပါႏုိင္ခဲ့။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>“<i>နင္တုိ႕ေတြ ဘယ္အရြယ္ရွိေသးလုိ႕လင္ယူသားေမြးလုပ္ရေအာင္ ခုၾကည့္ အေမကုိ…”</i> စကားတုိ႕ ေျပာမထြက္ေတာ့။သည္အခ်ိန္မွာ အေမၾကားေနႏုိင္ေလာက္သည့္စကားေတြကုိ ေျပာမထြက္။ စိတ္ထဲကသိႏွင့္ေနသည့္ အေမ့အထာေတြကုိ သားတစ္ေယာက္ပဲ သိေနခဲ့တာလားဟု ေမးခ်င္ေနသည္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>“<i>သားေရာက္လာၿပီလား”</i> ေနာက္ေက်ာမွ အသံေဖ်ာ့ေဖ်ာ့။ဘယ္အခ်ိန္ၾကားလုိက္ရ ၾကားလုိက္ရ ပီသခ်ိဳျမသည့္အသံ။ “<i>ခုေလးပဲေရာက္တယ္ အေမ</i> “ အသံတုိ႕မတုန္ေအာင္ ဂရုစုိက္ၿပီးေျပာလုိက္မိသည္။ အေမ့ကုိေတာ့လွည့္မၾကည့္ေသး။ မ်က္၀န္းထဲက အရည္ၾကည္ေတြကုိ အေမ့ကုိမျမင္ေစခ်င္။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><br />
</div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“<i>သားရယ္ ခရီးေရာက္မဆုိက္ နားပါဦးလား မင္းညီမေတြကုိ ဆူမေနပါနဲ႕ေတာ့။ အေမရယ္ ခြင့္လႊတ္တယ္ဆုိတာလည္း အတုိင္းအတာနဲ႕ပါ “<span> </span></i>ဟုေတာ့ မေျပာျဖစ္လုိက္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span> </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ေမာင္ႏွမသုံးေယာက္ အရြယ္ေရာက္ပါၿပီဆုိကတည္းက လုိအပ္တာမွန္သမွ် အေမကျဖည့္ဆည္းေပးႏုိင္ခဲ့သည္။ အိမ္ေထာင္ဦးစီးေနရာကုိ အေမလက္လြဲယူခဲ့သည့္ အခ်ိန္ေတြက ကၽြန္ေတာ္တစ္သက္ဟု ဆုိခ်င္ဆုိႏုိင္သည္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ကၽြန္ေတာ္တုိ႕ ငယ္စဥ္ကတည္းက ေစ်းေရာင္းသည့္အခါေရာင္း ျခံစုိက္သည့္အခါ စုိက္ႏွင့္ အေမအအားေနသည္ကုိ တစ္ခါဆုိတစ္ခါမွ် မျမင္ဖူးေသး။ မ်က္စိထဲမွာ သြက္သြက္လက္လက္ႏွင့္ အပင္ေတြစုိက္ေနေသာ အေမ့ကုိ ျမင္ေယာင္ေနမိေသးသည္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: center;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">(၂)</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“အေမဘာလုိ႕ ဒီအေၾကာင္းေတြမေျပာတာလဲ “အေမမေျဖပဲ ျပံဳးပါသည္။ “<i>အေ၀းမွာေနတဲ့ ငါ့သား စိိတ္ဆင္းရဲ႕မွာ စုိးလုိ႕ေပါ့</i> “ဟု အေမေျပာသည္။ “<i>အေမကေရာ စိတ္မဆင္းရဲ႕လုိ႕လား အေမ”</i> ဟုဆုိေတာ့ အေမက အေမေလ တဲ့။ အေမတစ္ေယာက္တည္း ရုန္းကန္ေနရသည့္ အခ်ိန္မွာ အခန္႕သားေနရေသာ ကၽြန္ေတာ့္တုိ႕ေမာင္ႏွမေတြသည္ ဟုိတုန္းကေတာ့ ေပါ့ေပါ့ေန ေပါ့ေပါ့စားေတြ။ ကံေကာင္းေထာက္မစြာ တကၠသုိလ္ ဒုတိယႏွစ္ေယာက္ေတာ့<span> </span>အေမစကားတစ္ခြန္းေျပာသည္။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“<i>အေမေလ အေမ့သားနဲ႕ သမီးေတြကုိ ပညာတတ္ႀကီးေတြ သိပ္ျဖစ္ေစခ်င္တာ ဘာလုိ႕လဲ သိလား အေမ့လုိ႕ မဆင္းရဲ႕ရေအာင္ မႏွိမ့္က်ေအာင္ေပါ့ အေမ့လုိေနပူပူမွာ ေျခမ ေခၽြးမက်ရတဲ့ အလုပ္ကုိလည္း ငါ့သားနဲ႕သမီးေတြကုိ မလုပ္ေစခ်င္ဘူး အရိပ္ထဲမွာေနၿပီး ေဘာလ္ပင္ကုိင္ရတဲ့ အလုပ္မ်ိဳးပဲလုပ္ေစခ်င္တာ အေမက ေယာက်ာ္းရ ကံမေကာင္းဘူး လက္ေက်ာမတင္းတဲ့ မင္းအေဖ အရက္သမားႀကီးလုိလည္း မင္းကုိ မျဖစ္ေစခ်င္ဘူး ဒါဟာ အေမ့ရဲ႕ ရင္ထဲကဆႏၵေတြပဲ “</i></span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ဟုဆိုလုိက္သည့္ေန႕က ကၽြန္ေတာ့္ရဲ႕ေမ့မရသည့္ ေန႕ပင္။ အလုပ္မလုပ္ပဲ သူငယ္ခ်င္းေတြနဲ႕ ေပ်ာ္ပါးၿပီး လည္ပတ္ေနသည့္ ကၽြန္ေတာ့္ကုိ<span> </span>အေမက စကားတစ္ခြန္းႏွင့္ အလိမၼာနည္းသုံးၿပီး ရပ္တန္႕ေစခဲ့သည္။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>အေမ့လုိ မိန္းမသားတစ္ေယာက္ေတာင္ ေနပူစပ္ခါးမွာ အလုပ္လုပ္ႏုိင္ေသးတာပဲ ဟုေတြးမိၿပီး အေမ့ကုိ ကူခဲ့သည္။ တကယ္တမ္း ကၽြန္ေတာ္လုပ္ၾကည့္မွ အေမ့အလုပ္ေတြသည္ ေပါ့ေပါ့တန္တန္ အလုပ္ေတြမဟုတ္မွန္း နားလည္ရသည္။ အေမလြယ္ပုိးေနက် ေဆးပုံးႀကီးသည္ ကၽြန္ေတာ္ပုိးလုိက္သည့္အခါ အေတာ္ေလးမွန္းသိရသည္။ အေမထမ္းေနက် ထမ္းပုိးသည္ ကၽြန္ေတာ့္ ပခုံးထက္မွာေတာ့ အသားမာတက္ေစသည္။ အေမစကားတစ္ေျပာေျပာႏွင့္ ေပါက္ေနက်ျဖစ္ေသာ ေပါက္ျပားက ကၽြန္ေတာ္လက္ေတြကုိ ေသြးၾကည္ဥေစသည္။ ဒါေတြကုိ အေမက မညည္းမျငဴ ေန႕တုိင္း ၀တၱရားမပ်က္ လုပ္ေနက်။ သည္လုိမလုပ္ရလွ်င္ အေမက ကုိယ္လက္ေတြ ကုိက္ခဲၿပီး ဖ်ားခ်င္သည္ဟု ဆုိသည္။ ကၽြန္ေတာ္က </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“<i>အေမ ဒီေလာက္ ပင္ပင္ပန္းပန္း လုပ္ေနတာေတာင္ ေမာပုံမေပါက္ဘူးေနာ္</i> “ဟုေျပာေတာ့ “<i>အေမက အေမေလ</i> “တဲ့။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">အဲသည္အခ်ိန္ကစၿပီး အိမ္ဗာဟီရအလုပ္ေတြကုိ မညည္းမျငဴ ကၽြန္ေတာ္လုပ္တတ္ခဲ့သည္။ ညီမႏွစ္ေယာက္ကေတာ့ ဘာသိဘာသာ။ တံျမက္စည္းလွဲရေကာင္းမွန္းမသိေသာ၊ အုိးခြက္ပန္းကန္ ေဆးေၾကာရေကာင္းမွန္းမသိေသာ၊ ဘုရားပန္းအုိးေရလဲရေကာင္းမွန္းမသိေသာ ကၽြန္ေတာ့္ ညီမႏွစ္ေယာက္ႏွင့္ ကၽြန္ေတာ္က တက်က္က်က္။အေမကေတာ့ “<i>အငယ္ေလးေတြမို႕ပါ”</i> ဟု ျပံဳးျပံဳးေလးဆုိသည္။ ၾကာေတာ့ မီးဖုိေခ်ာင္ ကိစၥေတြအစ ဧည့္ခန္းရွင္းလင္းေရး အဆုံးထိ ကၽြန္ေတာ့္ေျခ ကၽြန္ေတာ့္လက္ျဖစ္လာသည္။ အေမကေတာ့ နစၥဓူ၀အလုပ္ေတြကုိ လုပ္ၿမဲ။ ေလးလံလွသည့္ ေဆးပုံးႀကီးကုိ ထမ္းၿမဲ။ ေရထမ္းဆုိင္းကုိ ပုိးၿမဲ။ မလုပ္ပါနဲ႕ အေမရယ္ ကၽြန္ေတာ္လုပ္ပါ့မယ္ ဟု မနည္းေျပာယူရသည္။ေႏြေႏြ၊ မုိးမုိး၊ ေဆာင္းေဆာင္း အေမတစ္ရက္မွ အလုပ္မပ်က္ဖူးေပ။ တစ္ခါတစ္ခါ ညီမႏွစ္ေယာက္ကုိ ေခ်ာ့ေခ်ာ့ေမာ့ေမာ့ႏွင့္ “<i>သြားသြား အေမပန္း စုိက္ေနတယ္ သြားစုိက္ကူလုိက္ဦး အစ္ကုိ ေရေလာင္းလုိက္ဦးမယ္ ၿပီးရင္ မုန္႕ဖုိးေပးမယ္</i> “ဆုိတာကတစ္မ်ိဳး၊ တစ္ခါတစ္ရံမွာေတာ့<span> </span>“<i>နင္တုိ႕ ႏွစ္ေယာက္က အေမ့ကုိ မသနားဘူးလား ဟုိမွာ အေမကေတာ့ ေနပူႀကီးထဲမွာ ေျမေပါက္ေနတယ္၊ နင္တုိ႕က တီဗီြၾကည့္ေနတယ္..သြားျမက္လုိက္ေကာက္ ေပးလုိက္ ငါလုပ္လုိက္ရ.” </i>ဟု ေျခာက္လန္႕ၿပီးေတာ့ တစ္ဖုံ ေျပာရဆုိရသည္။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ထုိအခါမ်ိဳးေတြမွာေတာ့ ႏွဳတ္ခမ္းႀကီးဆူၿပီး ေျခေစာင့္က “<i>လုပ္မွမလုပ္တတ္ပဲ”</i> ဟု ေအာ္သြားတာမ်ိဳးလည္းရွိသည္။ အေမကေတာ့ သားရယ္ အေမဟာ အေမလုပ္ေနတာ ဟုတ္ေနပါၿပီ မင္းညီမေတြလုပ္မွ အေမပုိပင္ပန္းေနပါမယ္ လုပ္တတ္တာလည္း ဟုတ္ပဲနဲ႕ ဟု ဆုိတတ္သည္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><br />
</div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: center;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">(၃)</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>“အေမပင္ပန္းမွာ စုိးလုိ႕ပါဗ်ာ ကၽြန္ေတာ္နဲ႕ အေမ ႏွစ္ေယာက္တည္းမွမျဖစ္တာ</span></i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"> “ ဟု ျပန္ေျပာလုိက္သည့္ အခါမ်ိဳးတြင္ “<i>အေမျဖစ္ေအာင္လုပ္ႏုိင္ပါတယ္ သားရယ္ အေမက အေမပဲေလ”</i> ဆုိေသာ စကားကုိ ျပံဳးျပံဳးႀကီး ျပန္ေျပာတတ္သည္။ ထုိအခါ ကၽြန္ေတာ္ရင္တြင္းက အမ်ိဳးအမည္ မသိေသာ ခံစားခ်က္မ်ားေၾကာင့္ မ်က္၀န္းတုိ႕ စုိစြတ္ရျပန္သည္။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>သည္လုိႏွင့္ ကၽြန္ေတာ္ဘြဲ႕ရၿပီး ကုမၸဏီတစ္ခုမွာ အလုပ္၀င္ရန္ အဆင္သင့္ျဖစ္ေနခ်ိန္မွာေတာ့<span> </span>အေမႏွင့္ မခြဲခ်င္။ အေမကေတာ့ “<i>ဘ၀ရဲ႕ေျခလွမ္းအစက ခုမွစမွာသား အေမ့ျခံထဲမွာပဲ ေနလုိ႕ကေတာ့ ဒီအပင္ ဒီပန္း ဒီခက္ရင္း ဒီေပါက္ျပားနဲ႕႔ပဲ သားဘ၀ တုိးတက္မွာ မဟုတ္ဘူး လူေတြရဲ႕ အေၾကာင္း လူေတြရဲ႕ သေဘာသဘာ၀ကုိ သိခ်င္ရင္ေတာ့ လူေတြၾကားထဲ သားေလၽွ်ာက္ရမယ္ သား အေမ့ကုိ စိတ္မပူနဲ႕ အေမလုပ္ေနက် အလုပ္ေတြက သန္းေခါင္အျပင္ ညဥ့္မနက္ေတာ့ပါဘူး</i> “ ဟုဆုိသည္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">`<span> </span>ကၽြန္ေတာ္ေနသည့္ ၿမိဳ႕ႏွင့္သုံးည အိပ္ေလးရက္သြားရေသာ ေမွာ္ေဒသတစ္ခုသုိ႕ အေတာင္ျဖန္႕ ခရီးႏွင္ ျပန္သန္းခဲ့သည္။ ခရီးမထြက္ခင္ လုိအပ္သည္မ်ားကုိေတာ့ တစ္ခါမွ အလုပ္မနားဖူးေသာ အေမက အလုပ္တစ္ရက္နားၿပီး ျပင္ဆင္ေပးသည္။<span> </span>“<i>ငွက္ဖ်ားရွိတယ္ၾကားတယ္ ဒီေဆးယူသြား ဒါက ျခင္ေထာင္ ေျပာရဦးမယ္ ေရာက္ေလရာအရပ္ ရတနာသုံးပါးဦးထိပ္ထား ညတုိင္း ဘုရားရွိခုိးအိပ္ၾကားလား တစ္ခုခုဆုိ ေဘးအိမ္ကုိ ဖုန္းဆက္ေနာ္ သား” <span> </span></i>အေမကေတာ့ ျပံဳးျပံဳးႏွင့္ ေျပာလည္းေျပာ ျပင္ဆင္လည္း ျပင္ဆင္ေပးေနသည္။ ညီမႏွစ္ေယာက္ကေတာ့ “<i>အေမကလည္း အစ္ကုိက ကေလးမွ မဟုတ္ေတာ့တာ</i> “ဟုေျပာေတာ့ “ဟဲ့ ငါက အေမ” ဟုဆိုျပန္သည္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ လုိခ်င္တာမွန္သမွ်ရႏုိင္ေသာ အရပ္မွာ ေျခမမွားေအာင္ ထိန္းေနရသည္။ စိတ္တစ္ခ်က္ နယ္ကၽြံမည္ဆုိတုိင္း အေမ့ကုိျမင္ေယာင္ၿပီး အေတြးတုိ႕ ၾကက္ေပ်ာက္ ငွက္ေပ်ာက္။ အေတြးတစ္ခ်က္မွားလုိက္သည္ႏွင့္ ဘ၀ႀကီးပါ ေျဗာင္းဆန္သြားႏုိ္င္ေသာ အရပ္မွာ ႏုံေနလုိ႕လည္းမျဖစ္ေသး။ လူေတြအေၾကာင္းကုိ လူအမ်ားႏွင့္ေနသည့္အခါမွ သိခြင့္ရခဲ့သည္။ သည္ေနာက္ပုိင္း အေမဘယ္လုိေန ဘယ္လုိစားသည္ကုိ ဖုန္းဆက္ေမးရသည္။ အေမကေတာ့ ဖုန္းဆက္တုိင္း အဆင္ေျပပါတယ္ သားရယ္ ဆုိေသာစကားတစ္လုံးကုိ လက္ကုိင္ထား အပ္ေၾကာင္းေေတြထပ္ေအာင္ ေျပာတုန္း။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ကၽြန္ေတာ္က ကၽြန္ေတာ့္ ညီမႏွစ္ေယာက္ႏွင့္ အေမဘယ္လုိေနလည္း သိခ်င္၍ အိမ္ေဘးဖုန္းကုိဆက္ၿပီး တီးေခါက္ၾကည့္မွ ေခါင္းထဲ ေျဗာင္းဆန္ကုန္သည္။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“ေမာင္မင္းႏုိင္ မသိဘူးလား မင္းညီမ သင္းသင္းနဲ႕ ျမတ္ျခယ္ ေယာက်ာ္းရသြားၿပိေလ။ ဗ်ာ။ မင္းသြားၿပီး ေနာက္ႏွစ္ပဲ ခုမင္းအေမက သူတုိ႕ေတြကုိ အိမ္ေပၚေခၚတင္ေကၽြးထားတယ္ေလ အင္းေျပာရရင္ေတာ့ မေကာင္းပါဘူး။ ရပါတယ္ အန္တီ ေျပာပါ ကၽြန္ေတာ္နားေထာင္ေနပါတယ္။ မင္းညီမႏွစ္ေယာက္လုံး မလိမၼာဘူးကြယ္<span> </span>ယူထားတဲ့ေယာက်ာ္းေတြကလည္း လက္ေၾကာမတင္း<span> </span>အလုပ္မလုပ္တစ္ရက္ လုပ္တစ္ရက္ မင္းအေမ ရွိတာေတြ ထုိင္စားေနၾကတာ ခုဆုိ မင္းအိမ္က တီဗီြနဲ႕ ဗီရုိႏွစ္လုံးေတာင္ အန္တီအိမ္မွာ မင္းအေမကလာထားထားတာ။”</span></i></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“ဗ်ာ အေမက ကၽြန္ေတာ့္ကုိ ဘာမွမေျပာဘူးဗ်ာ။” </span></i></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“ေအးကြယ္ မင္းစိတ္ဆင္းရဲမွာ စုိးလုိ႕နဲ႕တူပါရဲ႕ ျဖစ္ႏုိင္ရင္ မင္းျပန္လာခဲ့ပါ မင္းအေမ သိပ္ေနမေကာင္းဘူး။”</span></i></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ကၽြန္ေတာ္ၿမိဳ႕ကုိ အားခ်င္းျပန္ေရာက္ခဲ့ရသည္။အိမ္အ၀င္၀ မွာကတည္းက အရင္ကစုိေျပခဲ့ေသာ အေမ့လက္ရာ ပန္းစင္ေတြက ၿငိဳးၿငိဳးေျခာက္ေျခာက္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><br />
</div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: center;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">(၄)</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“အေမကလည္း ေနမေကာင္းတာေတာင္ ကၽြန္ေတာ့္ကုိ ဖုန္းမဆက္ဘူး။ မင္းအလုပ္ပ်က္မွာစုိးလုိ႕ပါ သားရယ္။ အလုပ္က အေမ့ေလာက္မွ အေရးမႀကီးတာ” <span> </span></span></i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ဟုဆုိေတာ့ ဘာမွမေျပာ။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">အေမ့မ်က္၀န္းေတြက အားေဖ်ာ့ေနသည္ကုိျမင္ရေတာ့<span> </span>အေမအားေလ်ာ့လာၿပီလားဟု ထိတ္လန္႕စြာ ေတြးမိလုိက္ေသးသည္။ ဟုိ အမိုိက္မ ႏွစ္ေယာက္ကုိေတာ့ ျပတ္ျပတ္သားသားေျပာရေတာ့မည္။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ဧည့္ခန္းထဲမွာေတာ့ သူတုိ႕ လင္သားေတြႏွင့္ မတုန္မလႈပ္ထုိင္ေနၾကသည္။ “<i>သင္းသင္း” </i>အလတ္မက ေမာ့ၾကည့္သည္။<i> “ျမတ္ျခယ္”</i> အငယ္မကေတာ့ ၾကမ္းျပင္က မ်က္လုံးမခြာ။ “<i>နင္တုိ႕ႏွစ္ေယာက္လုံး အိမ္ခြဲေနၾကေတာ့။” </i></span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“ ဟင္၊ “</span></i></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“ဘာ။ ဘယ္လ</span></i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ုိ။”</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>မထင္မွတ္ထားေသာ စကားကုိၾကားလုိက္ရ၍ထင္ အာေမဋိတ္သံေတြႏွင့္ ညံစီသြားသည္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“အခုမွ အံ့ၾသမေနနဲ႕ အေမ့နား ကပ္စားၿပီး လက္ေၾကာမတင္းတဲ့ ဟာေတြ အေမကပညာတတ္ေစခ်င္လုိ႕ ေက်ာင္းထားေပးတယ္<span> </span>နင္တုိ႕ (၁၀)တန္းေတာင္မေအာင္ေသးပဲနဲ႕ လင္ယူတယ္ ။ၿပီးေတာ ့အေမ့ကုိ လုပ္ကူမယ္မရွိဘူး ငါပုိ႕ေပးတဲ့ေငြေတြပါ နင္တုိ႕ ႏွစ္ေယာက္က ကပ္ျဖဳန္းတယ္ေပါ့<span> </span>ဟုတ္လား..။ အေမက အေမပဲ ဆုိၿပီးခြင့္လြတ္သမွ် ငါကေတာ့ နင္တုိ႕ႏွစ္ေယာက္ကုိ ခြင့္မလြတ္ဘူး။ သြားေတာ့ ..အထုတ္အပုိးျပင္ၿပီး ဆင္းေတာ့။ “</span></i></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“သား အေမေျပာ..။ “</span></i></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“ထားလုိက္ပါ အေမရယ္ အခ်ိန္တန္ရင္ေတာ့ သူတုိ႕နားလည္ပါလိမ့္မယ္”</span></i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"> ဟုသာ ျပန္ေျပာမိသည္။ ကၽြန္ေတာ့္ ဆုံးျဖတ္ခ်က္ေတြကုိ အေမ ဘာမွမေျပာ။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“အေမနားပါေတာ့ အေမရယ္ ခု ကၽြန္ေတာ္လည္း အလုပ္လုပ္ေနၿပီပဲ အေမ့အနားလည္း ျပန္ေရာက္လာၿပီေလ အေမ ဘာလုိေသးလုိ႕လဲ ဟုဆုိေတာ့ အေမကေတာ့ ဘယ္သားသမီးကုိမဆုိ တစ္ေျပးညီပဲ သား အေမဘယ္သားသမီးကုိမွ မခြဲႏုိင္ဘူး ။ အေမ့မ်က္စိေအာက္မွာပဲ ျမင္ခ်င္တယ္။ ဒါမွ အေမမ်က္စိမွိတ္ႏုိင္မွာေပါ့ သားရယ္ မင္းညီမႏွစ္ေယာက္ကုိ ျပန္ေခၚလုိက္ပါ သားရယ္ သူတုိ႕ ျခံ၀မွာပဲရွိိပါေသးတယ္။ </span></i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"><span> </span>“</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">အေမစိတ္ခ်မ္းသာတာကုိပဲ ျမင္ခ်င္ခဲ့သည့္ကၽြန္ေတာ္က<span> </span>ဘာမျဖည့္ဆည္းေပးႏုိင္စရာ မရွိသလဲ။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“<i>အေမက သူတုိ႕ကုိ ခြင့္လြတ္တယ္ေပါ့ ဟုတ္လား အေမ</i>။ “</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ကၽြန္ေတာ့္အေမးဆုံးေတာ့</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“ <i>အေမက</i> <i>အေမေလ သားရဲ႕</i> “ဟုတစ္ခြန္းတည္း မရုိးႏုိင္ေသာ စကားကုိ အေမဆုိေလသည္။ ျခံ၀က သင္းသင္းႏွင့္ ျမတ္ျခယ္တုိ႕ လင္မယားေတြကေတာ့ မ်က္၀န္းေတြမွာ ေနာင္တမ်က္ရည္ေတြႏွင့္ ကၽြန္ေတာ္ႏွင့္ အေမ့ကုိိ ေငးၾကည့္ေနၾကသည္။</span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">အေမ့ရဲ႕ သားသမီးေတြကုိ ခြင့္လြတ္ႏုိင္စိတ္ကုိ ကၽြန္ေတာ္ ဘာမွမေျပာလုိေတာ့။ အေမရဲ႕ ခြင့္လြတ္ၾကည့္ၾကည့္ေနေသာ မ်က္ႏွာကုိ ကၽြန္ေတာ္ေငးၾကည့္လုိက္သည္။ ေငးမ၀ႏုိင္ေသာ အေမ့၏အျပံဳး။ ကၽြန္ေတာ့္၏ ခြင့္လြတ္သည့္အၾကည္။ညီမႏွစ္ေယာက္က နားလည္စြာႏွင့္ ေျခလွမ္းေတြအေမဆီသုိ႕။ အေမ့ရင္ခြင္ဆီမွာ အငုိမ်က္လုံး အျပံဳးမ်က္ႏွာ ကုိယ္ဆီႏွင့္ မ်က္ႏွာေတြအပ္ ။ </span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><br />
</div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“<i>အေမသမီးတုိ႕ကုိ ခြင့္လြတ္တယ္ေပါ့ေနာ္။ “</i></span></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">“အေမက အေမပဲေလ သမီးတုိ႕ရဲ႕ “ </span></i></span></div><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;"> </span></i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ဟု တုိးတုိးညင္သာ ကၽြန္ေတာ္ၾကားလုိက္ရသည္။</span></span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: right; text-indent: 0.5in;"><br />
</div><div align="right" class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: right; text-indent: 0.5in;"><span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">ေသာ္ဇင္(လြိဳင္ေကာ္)</span></i></span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: right; text-indent: 0.5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">၂၂-၂-၂၀၁၀</span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: right; text-indent: 0.5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">တနလၤာေန႕</span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: right; text-indent: 0.5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; line-height: 150%;">၁၁း၃၀နာရီ။</span></div>Thaw Zin Loikawhttp://www.blogger.com/profile/15186039216062623731noreply@blogger.com0